Všem, kdo se ptají, zda by nebylo lepší během vlny omikronu školy na týden, dva zavřít, vzkázal: určitě ne!, píše pro Neovlivní.cz ředitel Petr Karvánek.
Petr Karvánek byl v Praze prvním ředitelem školy, který se musel popasovat s informací, že má mezi žáky dva z rodiny s pozitivním testem na koronavirus. Své zážitky a postřehy si tehdy zapisoval a jeho koronavirový deník jsme publikovali v magazínu Neovlivní.cz na jaře 2020. Teď vám předkládáme čerstvý pohled: Jak ředitel ZŠ a MŠ Antonína Čermáka v Praze 6 zvládal agendu, kterou na školy stát navalil? Jak se mu bruslilo mezi výukou, podáváním hlášení, obvoláváním rodičů, objednáváním testů a sháněním suplů?
Roušky ve školách skončily. Definitivně? Foto: Shutterstock.com
„Pondělky nemá obecně nikdo rád. Ale pro mě jsou vysloveně traumatické. Vyvenčím psa, podělím se s ním o chleba se šunkou a vyrážím do školy. Tvrdošíjně chodím pěšky, i když vím, že bych měl spěchat. Ale ranní chůze je pro mě na řadu hodin poslední aktivní pohyb. Dobré je, že mám cestou trochu klidu promyslet si, co budu probírat druhou a čtvrtou vyučovací hodinu. Co se bude dít o první hodině, dobře vím – testování.
Kolegyně jsou naštěstí v práci dříve, a tak je vše potřebné připraveno. V rychlosti si řekneme nějaké novinky, otestujeme se a pak už jen čekáme na výsledky. Pozitivně testovaní končí v izolaci, probíhají telefonáty rodičům, čekání.
Jakmile znám výsledky celé školy (cca 8:40), odesílám údaje žáků do systému, aby rodičům dorazily co nejdříve informace o povinnosti jejich dítěte podstoupit PCR test a údaje o žádance. Pak spěchám učit (8:55). Chudáci „mí osmáci“ na hodině chemie, někdy jdu pozdě, někdy mírně nepřipravený, jindy zas nesoustředěný. Musím jim to nějak vynahradit, a tak se snažím dělat co nejvíce pokusů.