Uzavření škol napáchalo na dětech neodpustitelné škody, píše ředitel

Všem, kdo se ptají, zda by nebylo lepší během vlny omikronu školy na týden, dva zavřít, vzkázal: určitě ne!, píše pro Neovlivní.cz ředitel Petr Karvánek.

Petr Karvánek byl v Praze prvním ředitelem školy, který se musel popasovat s informací, že má mezi žáky dva z rodiny s pozitivním testem na koronavirus. Své zážitky a postřehy si tehdy zapisoval a jeho koronavirový deník jsme publikovali v magazínu Neovlivní.cz na jaře 2020. Teď vám předkládáme čerstvý pohled: Jak ředitel ZŠ a MŠ Antonína Čermáka v Praze 6 zvládal agendu, kterou na školy stát navalil? Jak se mu bruslilo mezi výukou, podáváním hlášení, obvoláváním rodičů, objednáváním testů a sháněním suplů?

“Pondělky nemá obecně nikdo rád. Ale pro mě jsou vysloveně traumatické. Vyvenčím psa, podělím se s ním o chleba se šunkou a vyrážím do školy. Tvrdošíjně chodím pěšky, i když vím, že bych měl spěchat. Ale ranní chůze je pro mě na řadu hodin poslední aktivní pohyb. Dobré je, že mám cestou trochu klidu promyslet si, co budu probírat druhou a čtvrtou vyučovací hodinu. Co se bude dít o první hodině, dobře vím – testování.

Kolegyně jsou naštěstí v práci dříve, a tak je vše potřebné připraveno. V rychlosti si řekneme nějaké novinky, otestujeme se a pak už jen čekáme na výsledky. Pozitivně testovaní končí v izolaci, probíhají telefonáty rodičům, čekání.

Jakmile znám výsledky celé školy (cca 8:40), odesílám údaje žáků do systému, aby rodičům dorazily co nejdříve informace o povinnosti jejich dítěte podstoupit PCR test a údaje o žádance. Pak spěchám učit (8:55). Chudáci „mí osmáci“ na hodině chemie, někdy jdu pozdě, někdy mírně nepřipravený, jindy zas nesoustředěný. Musím jim to nějak vynahradit, a tak se snažím dělat co nejvíce pokusů.

Další kolo testování nás čeká ve čtvrtek. Specifická opatření pro třídy, ve kterých byl žák ve čtvrtek s pozitivním antigenním testem, působí škole nemalé potíže. Sice jsme na to měli poměrně dobrý manuál, jak postupovat, jenže některá doporučení byla naprosto neproveditelná. Za všechna třeba takové doporučení samostatného WC pro žáky v izolaci, nebo pro třídy v případě výskytu pozitivního testu ve čtvrtečních testováních. Přitom je zřejmé, že většina škol v České republice má na každém patře pouze jedno chlapecké a jedno dívčí WC.

Ještě horší než pondělky a čtvrtky dohromady jsou ale víkendy, kdy nám rodiče ohlásí výskyt pozitivního dítěte. Znamená to totiž držet víkendovou službu někým z vedení školy, zjistit, jací žáci byli v kontaktu s pozitivním (to znamená podívat se do třídní knihy, pokud ji nevedete v elektronické podobě), v databázovém systému vytvořit soubor s rizikovými kontakty, dovolat se na hygienu, konzultovat s nimi rizikové kontakty, ty posléze odeslat do systému ministerstva a poté ještě v intervalu hodin kontrolovat, zda byl soubor přijat. Ti, kteří podobnou situaci zažívají ve svých školách, dobře vědí, o čem mluvím. Prostě náročný víkend.

Když jsem zmínil hygienu: V podstatě neustále suplujeme práci hygienických stanic. Jsou dlouhodobě přetížené a nestíhají trasovat. Opakovaně jsme byli ve škole nuceni zjišťovat celou řadu věcí a konzultovat je s hygienou, která na základě toho rozhodovala o nařízení karantény. V ranních hodinách nebylo vůbec snadné se na hygienu dovolat. V určité době jsme dokonce museli o nařízení karantény informovat rodiče my, což dodnes nedokážu pochopit, neboť jsme hygieně poskytli všechny potřebné kontakty.

S rostoucím počtem výskytu pozitivních testů se měnily i požadavky na školy. Neodpustím si trochu ironie: Abychom se ve vedení škol zřejmě nenudili, počátkem ledna se zcela změnil systém administrace. Hygienická stanice byla zcela odříznuta od našich dat, začali jsme pracovat v novém webovém rozhraní, nové formáty odesílaných souborů, prostě šílená situace. Kdo to zkoušel, ví, že do .csv souboru prakticky nelze zapsat rodné číslo, které začíná nulou. Desítky minut práce, kopírování či přepisování dat z jednoho souboru do druhého a k tomu samozřejmě vlastní výuka a organizace výuky za nemocné kolegy, řešení distanční výuky, neschopenek, komunikace s rodiči a také se zřizovatelem, který chce údaje o pozitivních – jak žácích, tak zaměstnancích, a sice pedagogických a nepedagogických, samozřejmě do zcela jiného systému.

V naší škole chybělo v nejhorším týdnu i 15 pedagogických pracovníků, přesto se situaci podařilo zvládnout bez mimořádných opatření. Všem, kteří se na tom podíleli, patří velké díky. Ať už nemocným učitelům, kteří i s příznaky vedli distanční výuku ve třídách, které byly v karanténě, nebo asistentům pedagogů, ze kterých se často stali na pár dnů učitelé.

Většinu činností spojených s vykazováním „covidových dat“ jsem ponechal na sobě. Učím nejmenší úvazek, mám tedy nejvíce času. Co jsem nestíhal, jsem překlopil na hospodářku školy. Je zlatá: Neremcá, že toho má moc, rychle se učí nové věci a nedělá skoro žádné chyby. Její běžná agenda se pořádně rozrostla: připravuje sady antigenních testů pro jednotlivé třídy (28 tříd s cca 670 žáky), zapisuje výsledky testů v jednotlivých třídách do naší školní databáze, abychom je později mohli použít pro exporty do systému ministerstva zdravotnictví. Kromě toho zajišťuje také testování cca 100 zaměstnanců a dále žáků, kteří v pondělí chyběli apod. Jak říkám: je zlatá.

Rychle se učit novému bylo ve stále měnících se podmínkách uplynulých měsíců holou nutností. Tak třeba u nás na Praze 6 jsme díky aktivní radnici už před rokem pilotně testovali nejprve antigeny žáky 1. a 2. tříd, později jsme zvolili přesnější a citlivější PCR testy. Poté, co ministerstvo školství rozhodlo, že nebude PCR testy proplácet, jsme se vrátili k antigennímu testování. Nutno říci, že kvalita antigenních testů byla mimořádně špatná. Zcela zbytečně jsme posílali žáky z výuky domů. Aby se to mohlo stát, museli si je často vyzvednout jejich rodiče, což jim působilo nemalé problémy v zaměstnání.

V lednu 2022 jsme zahájili testování dvakrát týdně. Kvalita antigenních testů se zlepšila, záchyty skutečně pozitivních žáků byly téměř stoprocentní.

Co dnes vidím? Že nová možnost ředitele školy vyhlásit v případě onemocnění velké části pedagogického sboru ředitelské volno, pokud není schopen zajistit prezenční, ani distanční výuku, měla přijít mnohem dříve. Mohlo se tak zabránit plošné uzávěře škol.

Zachovat pro děti prezenční výuku považuji za to nejdůležitější. Uzavření škol v minulém školním roce na dětech napáchalo neodpustitelné škody, a to především psychické. Proto bych také všem, kdo se ptají, zda by nebylo lepší během vlny omikronu školy na týden, dva zavřít, vzkázal: určitě ne! U základních škol s tím nemohu souhlasit.

S datem 19. února testování žáků na školách končí. A s ním také všechna spojená opatření. Jinými slovy: školy již nebudou vykazovat žádné rizikové kontakty, rodiče nemají povinnost oznamovat pozitivní test svého dítěte škole. Musím se přiznat, že mi to přijde odvážné, ale vítám to. Po dlouhých měsících toho, co jsme prožili, je těžké uvěřit, že náhle nebudeme muset zapisovat žádné „covidové příběhy“ dětí a pracovníků naší školy. Teď už jen zrušit povinnost ochrany dýchacích cest ve společných prostorách školy. A doufat, že nám to vydrží.

Psáno pro Neovlivní.cz 15. února 2022

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com