Ivan Elischer, Zdeněk Sovák, Ondřej Havlín, Josef Knotek, Jiří Berka. Jako soudci pravidelně rozhodovali o osudech jiných. Jenže, jak zjistila policie, ne vždy podle svého nejlepšího svědomí. Někdy také podle toho, kdo zaplatil. Dva nejvýše postavení z nich, soudci pražského vrchního soudu Elischer a Sovák, stále čekají na pravomocný rozsudek, další už jej znají. Jak justice trestá své padlé? A jsou to ojedinělé excesy, anebo se jen dosud nepodařilo pochytat „velké ryby“?
Soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 Ondřej Havlín přijímal úplatky, řízení ohýbal ve prospěch opilých řidičů. Odseděl si přes tři roky.
Venku z vězení je i známý litoměřický soudce Josef Knotek, který manipuloval s termíny hlavních líčení. Za korupci si odseděl zhruba dva roky.
Své rozřešení má i dosud ojedinělá kauza ústeckého Jiřího Berky, který se jako soudce podílel na zmanipulování konkurzů více než deseti firem. Berkův případ je největší svým rozsahem: konkurzní mafie, s níž spolupracoval, způsobila na základě zfalšovaných dokumentů škodu ve výši 264 miliony korun.
Do vězení k výkonu sedmiletého trestu nastoupil teprve v dubnu 2019 – patnáct let a sedm měsíců poté, co byl kvůli vyšetřování dočasně zproštěn výkonu funkce. Po roce za mřížemi k němu doputovala zpráva, že uspěl se svou žádostí o půlmilionové odškodné. Nejvyšší soud, ke kterému se Berka odvolával, totiž částečně změnil jeho trest; zrušil rozhodnutí o propadnutí majetku. Stát – konkrétně Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových – už ale mezitím stihl prodat jeden z jeho pozemků.
Ovšem dva nejvýše postavení soudci z hlediska justiční hierarchie, které kdy policie obvinila z korupce, se dodnes soudí. Jde o dva muže z Vrchního soudu v Praze – soudce Ivana Elischera, jehož obžaloba viní, že za úplatu zmírňoval tresty Vietnamcům. A již bývalého soudce Zdeňka Sováka, který je obžalován z trestných činů přijímání úplatku a zneužití pravomoci úřední osoby. Podle žalobce chtěl získat miliony za to, že pomůže stavební společnosti Metrostav k mírnějšímu trestu, další úplatek v jiném případu dokonce přijal.
Všechny tyto příběhy mají společné, že je mají na kontě ti, kdo by naopak měli zajišťovat spravedlnost. A dále, že pro celý aparát činný v trestním řízení je obtížné dotáhnout jejich případy až k odsuzujícím verdiktům.
Ostatně to před pár lety popsala v podcastu České podsvětí nynější nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Ještě v době, kdy působila jako žalobkyně v Ústí nad Labem, vedla kauzu zmiňovaného soudce Havlína.
„Pokud se zabýváte věcí, která se coby trestných pachatelů dotýká soudců, státních zástupců nebo policistů, máte proti sobě kvalifikovaného soupeře. Zná důkazní prostředky, způsoby policejní práce a prostředky, jak se důkazy získávají, včetně skrytých forem. Musíte držet informace v úzkém okruhu lidí a profesionálně s nimi nakládat,“ popsala v rozhovoru s novinářem Josefem Klímou.
Redakce Neovlivní.cz se příběhům padlých soudců věnuje opakovaně. Naposledy na základě tehdy ještě čerstvého případu Ivana Elischera, kdy se o způsobu, jak umí české soudnictví potrestat své černé ovce, rozepsala na stránkách časopisu Neovlivní.cz Markéta Chaloupská, šéfka investigativního týmu Českého rozhlasu Radiožurnál.
„Považuji to za ojedinělé případy, z celkové skupiny soudců jsou to promile případů,“ řekla Chaloupské tehdejší prezidentka Soudcovské unie Daniela Zemanová. „Na druhou stranu v každé profesní skupině máte případy individuálních selhání. Čímž to nechci snižovat, my si uvědomujeme, že pokud je to soudce, tak každé selhání je fatální a je to velmi špatná zpráva… V každém případě jsou to ale jednotlivci, nesvědčí to o systematické korupci, to rozhodně ne.“
Tomu odpovídá fakt, že justice zatím odhalila jen hrstku soudců a zpravidla jen z nižších instancí.
Podle bývalého šéfa české národní pobočky Transparency International Davida Ondráčky je těžké říci, zda je to tím, že mezi soudci korupce téměř není, anebo se na ni zkrátka jen nepřišlo. „Ty případy, které se ocitly u soudu, zatím prokazovaly spíše menší případy, v zásadě jde o menší ryby. Podstatné ale je, že ti soudci z toho systému odchází,“ uvedl v citovaném textu Ondráčka.
Co podle něj však stále funguje a v čem vidí problém, je klientelismus. A na ten se téměř přijít nedá. „Otázka je, zda to dokáže zachytit vlivový klientelismus, který v justici evidentně funguje, který se dá zachytit trestním právem. To znamená velké kamarádské vztahy mezi soudci, advokáty, některými lidmi z byznysu, protože to je jeden systém, který spolu kooperuje. To si ale myslím, že to nejde ovlivňovat trestním právem.“
Jedním z mála případů klientelismu, který se podařilo odhalit, je právě kauza soudce Knotka. V roce 2005 byl obviněn, že chtěl zahladit dopravní nehodu tehdejšího soudce vrchního soudu Zdeňka Sováka. Ten v listopadu 2003 naboural s více než dvěma promile alkoholu a dostal pouze pokutu 1500 korun za přestupek. Knotek byl nakonec osvobozen, odposlechy byly neprůkazné.
Knotka jeho benevolence k řidičům doběhla o čtrnáct let později. Soud ho poslal do vězení na tři roky za to, že přijal úplatek 30 tisíc korun. Údajně manipuloval s termíny hlavních líčení, zákazem řízení a ovlivňoval trestní řízení. Spolu s ním byl souzen i jeho kolega Ladislav Jelínek, který měl podle spisu za lahev alkoholu po přímluvě Knotka posunout termín zasedání. Za to Jelínek dostal podmínku.
Ti, kteří v tom umí chodit
Faktem je, co říká Bradáčová: že dohledat korupci u někoho, kdo do detailů zná trestní řízení a ví, jak se pohybovat na hraně, je velmi složité.
Svědčí o tom kauza Ivana Elischera. Policie se na jeho stopu dostala náhodou. A to když Národní protidrogová centrála upozornila kolegy, že ve vietnamském drogovém podsvětí se mluví o soudci, který za peníze ovlivňuje verdikty. Policie následně vypátrala, že jde o Elischera, a nasadila mu do kanceláře odposlechy.
Elischer měl přitom pověst asketického sportovce s velmi vysokým morálním profilem. Navenek působil jako jeden z nejsvědomitějších soudců pražského vrchního soudu. Tato pověst ho provázela až do března 2018, kdy si pro něj přišli policisté z Národní protidrogové centrály.
Kdyby se o něm ale nemluvilo ve vietnamské komunitě, těžko by se na něj přišlo. Jeho tresty, které uděloval v odvolacím řízení, odpovídaly trestní sazbě. Snížil je třeba jen o rok nebo o dva či odpustil peněžitý trest.
Jeho nadřízení ani kolegové proto nechtěli v jeho vinu dlouho uvěřit. „Choval se velmi slušně, nenápadně, oblékal se velmi nenápadně, řekl bych až skoro příliš skromně,“ řekl krátce po Elischerově obvinění jeho tehdejší nadřízený, předseda Vrchního soudu v Praze Jaroslav Bureš. „Vůbec žádné poznatky, které by nasvědčovaly tomu, z čeho je obviněn. Proto je to pro mě šok, pokud by to měla být pravda.“
To takový Ondřej Havlín měl pověst „troublemakera“ už v éře, kdy se pohyboval v diplomacii, kam nastoupil po revoluci. Předtím byl soudcem. Jak uvedl server Aktuálně.cz, Havlín při svém působení v Bulharsku podle dobových svědectví přejel nohu celníkovi. K dalšímu faux pas došlo, když na diplomatické recepci v hlavním městě Sofii označil bulharské politiky za lháře. Když zase působil na ambasádě v Chorvatsku, měl tam lobbovat za zájmy jedné ostravské soukromé cestovní kanceláře.
Následně se chtěl Havlín do justice vrátit, ale městský soud ho zpět nepřijal s tím, že jeho mandát zanikl. Havlín se ale soudil – a vyhrál. Do taláru se zpátky oblékl v roce 2002. V roce 2013 ho pak policie obvinila, že nezákonně ovlivňuje řízení ve prospěch opilých řidičů. Bývalý soudce si odseděl víc než polovinu trestu. Společně s ním stanulo před soudem dalších šest lidí, kteří se zapojovali do korupčních manipulací.
„Přivezl mi čerstvé ovoce“
Zatímco v případě Havlína jde o to, že do korupčního systému zapojil víc lidí z justice, Elischer podle předložených důkazů jednal na vlastní pěst. Není známo, že by se domlouval se svými kolegy ze soudu nebo státním zástupcem.
Elischerovou jedinou spojkou byl Vietnamec Nguyen Quoc Hung. Oba muži se prý poprvé potkali, ještě když byl Elischer na ústeckém krajském soudu. Tehdy si k němu do kanceláře Hung přišel pro radu, zda musí nastoupit do vězení. A soudce mu prý poradil, že nemusí, že si může zažádat o podmíněné propuštění.
„Mně ho bylo v tu chvíli opravdu líto. Navíc musím zdůraznit, že jsem o té žádosti o podmíněné propuštění nerozhodoval,“ vysvětloval soudce pro server irozhlas.cz, proč se víceméně pasoval do role advokáta.
A z role Elischer nevyšel, soudě podle odposlechů, ani v době, kdy povýšil na pražský vrchní soud. Tehdy už ale zdaleka neposkytoval jen „právní radu“. Policie zmonitorovala několik případů, kdy Elischer vylepšoval odvolací rozsudky.
Tak třeba na jaře 2016 poprosil Hung soudce Elischera mailem, zda by šlo něco dělat s trestem Vietnamce odsouzeného k vyhoštění a desetiletému žaláři. Soudce mu poradil, že má šanci uspět s trestem vyhoštění. A zašlo to až tak daleko, že následně Elischer sepsal doplněk odvolání ve prospěch obžalovaného, vytiskl, podepsal Vietnamcovým jménem a v květnu 2016 odnesl do podatelny vlastního soudu.
„Pane Hungu, ten doplněk samozřejmě do podatelny mohu dát. Takže vytisknu, podepíšu a předám do podatelny? S pozdravem IE,“ napsal podle policie Hungovi. Následně o něm i Elischerův senát rozhodl a trest vyhoštění opravdu zrušil.
Hung a Elischer se ale nedomlouvali jen po mailu, vietnamský byznysmen za soudcem pravidelně chodil přímo do kanceláře číslo 127 na pražském vrchním soudě. Policie schůzek zaznamenala hned několik, protože do Elischerovy kanceláře namontovala štěnice.
Tak třeba 3. srpna 2017, 15:53 odpoledne. To odposlechy zachytily, jak se oba muži domlouvají na výši trestů pro čtyři obžalované.
„A vy budete dělat ten tady toho, ten má hodně peněz, ten má hodně peněz,“ říká Hung soudci a lámanou češtinou pokračuje. „Pokud myslíte mu to snížil, tak on by vám milion korun.“ Což soudce podle odposlechů kvituje. „No tak jo,“ říká s tím, že se podívá, kolik dostali.
Co policii na případu překvapilo, bylo, že Elischer bral licitování nad tresty jako naprostou samozřejmost. Detektivové hovor s Hungem o penězích okomentovali v policejním usnesení například tak, že „soudce se nad nabídkou vlastně vůbec nepozastavil a vzal ji zcela samozřejmě“.
Elischer dlouhodobě odmítá, že by chtěl cokoliv ovlivnit. Nahrávky označil za tlachání. „V podstatě jsem mu dělal právní osvětu. I když jsem říkal, že jsem s někým mluvil, tak jsem nemluvil. Jsou to pouze slova, ne činy,“ vysvětloval před soudem.
S Hungem se znal a ten mu prý jako projev vděku vozil čerstvé ovoce z Vietnamu. „Pan Hung pak začal projevovat vděk – zastavil se, když přiletěl z Vietnamu, a přinesl čerstvé ovoce. Takže pokud tam policie píše, že první cesta pana Hunga vedla z letiště rovnou ke mně domů, tak to bylo proto, že měl čerstvé ovoce a chtěl mi ho předat ještě čerstvé. Žádná konspirace v tom nebyla.“
Od konce března 2018 nesmí Elischer soudit, a to až do pravomocného skončení svého stíhání. Po tu dobu pobírá polovinu platu. Během té doby se snažil nějka „zabavit“ – třeba tím, že účinkoval v inscenovaném televizním pořadu, kde představoval podnikatele nakaženého virem HIV. V lednu 2019 za to dostal od nadřízeného výtku. Během líčení také skončil ve vazbě, údajně se pokusil ovlivnit jednu ze svědkyň.
Soudní bitva dosud neskončila. V prosinci 2021 uznal Elischera ‚pražský městský soud nepravomocně vinným a potrestal ho devíti lety vězení za zneužití pravomoci, přijímání úplatků, neoprávněný přístup do počítačového systému a nadržování. Odvolací Vrchní soud v Olomouci však verdikt pro podstatné vady zrušil s tím, že existují pochybnosti o správnosti skutkových zjištění. Nové líčení zahájil pražský městský soud loni v únoru.
Po sedmi letech tedy stále není hotovo. „Kdybych se hájil standardně tak, jak to mnozí dělají, tedy ‚já jsem to neudělal, zkuste mi to dokázat‘, tak už bych byl dávno odsouzený. Já musím dokazovat svoji nevinu,“ prohlásil k tomu letos na jaře sám Elischer v podcastu Dimun.
Myslel jsem, že je to zvěřina
Stejně tak stále neskončil případ dalšího muže od pražského vrchního soudu Zdeňka Sováka. Policie ho z přijímání úplatků a zneužití pravomoci obvinila na sklonku jeho kariéry, v prosinci 2020. Tehdy mu bylo 70 let, což je věk, kdy soudci odcházejí na odpočinek. Po sdělení obvinění strávil tři měsíce ve vazbě.
Sovákovi hrozí v případě odsouzení pětiletý až dvanáctiletý trest vězení. Trvá na své nevině.
Podle žalobce například požadoval desítky milionů korun za to, že zajistí mírnější trest stavební společnosti Metrostav. A dále, že si vzal úplatek 100 tisíc korun od advokáta Jiřího Teryngela za přímluvu o kolegů soudců v jiné daňové kauze. Teryngel se přiznal, se státním zástupce uzavřel dohodu o vině a zaplatil milionovou pokutu.
Sovák pro Seznam Zprávy uvedl, že o penězích nevěděl. „Prý si jen od Teryngela vzal tašku. A čekal, že v ní – jako už několikrát předtím – zvěřina, protože Teryngel je vášnivý lovec. ‚Předtím řekl: Je tam i něco pro tebe. Ale byly tam prachy,‘“ citoval web Sováka.
Naposledy byl u soudu loni v srpnu. Líčení bylo opakovaně – nejméně sedmkrát – přerušeno kvůli zdravotním problémům obžalovaného.
Ze soudce Knotka se po propuštění stal fotbalista. V roce 2019 začal pracovat pro místní fotbalový klub oddílu TJ Sokol Pokratice, který se za něj zaručil. Předseda sportovního oddílu Jan Hrkal se u soudu zaručil, že se o Knotka postará, neb prý „kdo si hraje, nezlobí.“
Smělé plány měl do budoucna i soudce Havlín, který byl na svobodu propuštěn v září 2019, před tímto termínem žádal dvakrát o podmínečné propuštění. O jeho návrat na svobodu usilovala i nezisková organizace Šance na návrat.
„Děláme hodně se středoškolskou mládeží, jim by přesně mohl svůj příběh povídat. O síle moci,“ popsal serveru irozhlas.cz plány tehdejší předseda spolku Petr Urban.
Oba soudci při odchodu na svobodu tvrdili, že se napravili.
„Ty tresty, které dostali, jsou úplně směšné,“ komentoval to šéf nyní již zaniklého Nadačního fondu proti korupci Karel Škácha. „Jestli je něco tragického, tak je to korupce soudců. To je to nejhorší, co může být. Mělo by dojít k potrestání na těch nejvyšších možných hranicích, protože to ohrožuje systém jako takový – to za prvé. A za druhé, co mělo být jasně řečeno, bylo jasné distancování od té věci. A to mi z úst jejich nadřízených chybělo.“