Policie ho roky považovala za patrně nejvlivnější figuru podsvětí. Ale nic na něj neměla. Nic, za co by ho mohla popohnat k soudu. František Mrázek věděl, že žije na hraně, obklopoval se bodyguardy, tajil, co dělá. A s novináři nemluvil.
Přesto na podzim 2003 po dlouhém dojednávání přistoupil na to, že poskytne rozhovor tehdejším reportérům Hospodářských novin Sabině Slonkové a Jakubovi Ungerovi. Interview posléze skutečně vyšlo na stránkách HN, Mrázek v něm mluvil o svém byznyse, obchodních postupech i vraždách, které mu byly připisovány.
Ale – jak už to bývá – obsáhlé rozhovory se obvykle kvůli rozsahu nepublikují komplet. Vždy je potřeba některé pasáže obětovat.
Předkládáme vám fragmenty, které se do novin nedostaly a skončily v archivu autorky. Na stránkách Neovlivní.cz jsme se je rozhodli zveřejnit hlavně proto, jak přesně vykreslují prostředí, ve kterém se zavražděný mafiánský boss pohyboval. Atmosféru, ve které jsme tu v 90. a nultých letech žili. Stejně jako samotného Františka Mrázka.
V době, kdy rozhovor vznikal, se detektivové snažili Mrázkově skupině „přišít“ nejméně deset vražd podnikatelů – neúspěšně. Sám Mrázek tvrdil, že se na něj policie kvůli těmto případům ani neobrátila. Až na jedinou výjimku. A i tahle stopa vedla do ztracena.