Závodský: Hazardní reforma chcípla těsně před dotažením

Díky fatální nečinnosti státních úřadů a politiků je provozoven pořád víc, než by jich podle práva být mělo, závislých tím přibývá a sebevražd a rozpadlých rodin neubývá. Bývalý náměstek ministryně financí Ondřej Závodský píše pro Neovlivní.cz o reformě hazardu, které věnoval čtyři roky svého života.


Nesnažím se o nějakou mstivou reakci k agendě, kterou jsem čtyři roky řešil. Snažím se pouze o zhodnocení toho, co se mělo dodělat na hazardní reformě a co se, bohužel, po mém odchodu z ministerstva financí „prostě neudělalo.“ Tuto reformu považuji za své (páté) dítě, proto neumím dělat, že je vše v pořádku, zejména, když se ministryně Alena Schillerová stavem, na němž neměla jakýkoliv podíl, chlubí.

S příchodem nového roku 2017 nabyl účinnosti zákon o hazardních hrách a dva doprovodné zákony. Mimochodem, mohly nabýt své účinnosti o rok dříve, ale válely se více než půl roku na tehdejší legislativní radě vlády. Výsledkem tří a půl roku zákona je to, že se počet provozoven s automaty zredukoval zhruba na jednu šestinu a zároveň se vybralo o pár miliard korun navíc. Otevřel se také internet, takže 99 % nabízeného hazardu je legálního a se všemi omezujícími opatřeními, namísto původního zcela ilegálního a neregulovaného stavu.

Jenomže po mém vyhazovu následovala hluboká „restrukturalizace“ odboru ministerstva financí, který měl celou reformu na starosti. Devět z desíti lidí, jež připravovali legislativní text a nejdůležitější metodické návody, jsou z ministerstva fuč, prostě jim Schillerové ministerstvo buď zrušilo místo, nebo z ministerstva raději odešli. Rád zavzpomínám na to, jak jsme to měli promyšlené na další období, aby bylo zřejmé, že se reformní kola zasekla těsně před koncem a to, co chybí, jsou právě kroky, k jejichž provedení vládě a ministryni, oddané pouze zájmům vládnoucího oligarchy, chybí jakákoliv odvaha.

SOUVISLOSTI
» Velký lov do pasti exekucí začíná
» Závodský: Stát? Netvor nebo přítel
» Dělení moci je na spadnutí

Registr vyloučených hráčů
Zákon předvídá spuštění registru osob, které nemohou své peníze do automatů házet. Kromě jiného jsou jimi lidé v úpadku, lidé léčící se ze závislosti na hazardu a osoby, které pobírají dávky v hmotné nouzi. Už při řešení obrysu zákona jsem moc usiloval o to, aby řady těchto výtečníků rozšířili i ti, kdo spadli do exekuce a lidé, co se neobtěžují platit výživné na své děti. Prostě jsem chtěl, aby do blikajících mašin nemohli házet prostředky, když je dluží jinde. Tehdy se tento návrh odsunul s tím, že neexistuje funkční registr osob s exekucí (vede ho exekutorská komora) a neplatičů výživného. Počítali jsme s tím, že se funkční registry spustí a propojí s registrem vyloučených hráčů. Dnes, dva a půl roku od mého odchodu z ministerstva není spuštěn ani registr předvídaný zákonem, natož, že by se pracovalo na zamezení ve hraní exekuovaným a neplatičům alimentů.

Úchylně nastavené daně
Zákon o daních z hazardu dává velkou část daní, kasírovaných z automatů na území příslušné obce právě do pokladny obcí nebo měst, které automaty na svém území trpí. Původní koncepce regulace s tímto zvěrstvem nepočítala, roztrhl se spor s městy u hranic, jejichž rozpočet je závislý na výdělku z příhraničních kasin. Zcela bez mého vědomí tento spor odpískal tehdejší ministr financí Andrej Babiš, když v médiích prohlásil, že snahu zredukovat závislost obcí na výdělku z hazardu vzdává. Doufal jsem, že v dalším období se o odtržení obecního příjmu a prohrávajících chudáků znovu pokusíme, ale… kde nic, tu nic.

Legislativa z dílny původní daňové sekce paní Schilllerové ovšem obsahuje doslova úchylárnu, na níž jsem mnohokrát upozorňoval. Do pokladny obce, která na svém území trpí proherní přístroje, totiž přicházejí i příjmy z tzv. technické hry z internetu, tedy automatů ve virtuálním prostoru. Takže obecní reprezentace, jež nereguluje automaty na svém území, dostává do svého rozpočtu nejen část výdělku z krvavých automatů, ale i z internetu, bez rozdílu toho, kde osoba, která hraje, sedí.

Kvazikasina
Pravidla podle nového zákona striktně rozlišují mezi kasiny a hernami. V kasinech se může do „bedny“ házet tisícovka, v herně pouze stovka. Rozdíl je v mnoha nárocích na kulturu v obou druzích provozoven. Tím největším rozdílem je to, že v kasinu na určitý počet automatů musí připadat stůl s živou hrou a tato živá hra (např. karetní stůl nebo ruleta) musí být hlavní činnost kasina. Jenomže část hazardních papodnikatelů si to vzala tak, že si na hernu napsala „kasino“, jede tak s výhodami pro tuto kulturně náročnější provozovnu a na nějaký stůl s živou hrou s nepřetržitě přítomnými krupiéry totálně kašle. Od toho však měla sloužit celní správa. Ta podle mých představ přijde do kasina, optá se, jak je to tady s přítomností živé hry a, pokud jí tam neuvidí, začne vytahovat pokutové bločky. Mimochodem, zákon nebyl koncipovaný pro srandu králíkům a pokuty jsme za ilegál na internetu začali rozdávat v desetimilionových částkách. Obdobné pokuty jsem předpokládal i pro kvazikasina. Jenomže nejvyšší rada celní správy se radí, co s tím, radí a radí a výsledek je nulový.

Proč by nám to mělo vadit? Protože díky fatální nečinnosti celníků je provozoven pořád víc, než by jich podle práva být mělo, závislých tím přibývá a sebevražd a rozpadlých rodin neubývá.

 

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com

 



Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít