© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Ve Sněmovně leží přes rok novela, která má mimo jiné odstranit byznys s hromadným skupováním pohledávek velkými exekučními úřady. Teprve nyní jí poslanci projednávají. Přinášíme text dlouholetého státního úředníka Ondřeje Závodského, který s ohledem na dopady koronakrizi varuje: spěchejme, nebo se nám to vymstí.
Pamatujeme si to asi všichni – třetí třída a nekonečné čtení Štorchových Lovců mamutů. Osobně mě to strašně nebavilo, ale něco jsem si z toho zapamatoval. Třeba jak náčelník ukázal k proláklině na mamutí stezce a na členy tlupy zvolal: „Zde past.“ Že pak naši předci začali kopat a za pár dní se do pasti mamuti chytli a celá tlupa měla hody, si ještě po těch třiceti letech pamatuji. Na jiném místě zase potkali nějaké pakoně nebo co a nahnali je na okraj skály a dole pod skálou už ženy rozdělávaly oheň a zase byly hody.
Zjistil jsem, že se od doby kamenné zas až tak moc nezměnilo. Náš stát před nějakými dvaceti lety narafičil na zhruba milion našich spoluobčanů past exekuční. Tou jámou na finanční stezce životem je konkurence na trhu s exekucemi. V reálném životě to znamená, že má-li někdo dvě a více exekucí, vymáhá je obvykle dva a více exekutorů. Ti pak neřeší nějaké sociální dopady u dlužníka a snaží se pouze stůj co stůj předstihnout svého kolegu. Důsledkem tohoto modelu je skutečnost, že okolo půl milionu lidí a jejich rodin už se dnes z jámy nevyhrabe. Má totiž tři a více exekucí.
V poslanecké sněmovně je přes rok zaparkovaný legislativní návrh na zavedení teritoriality exekutorů. Podle něj by se praxe změnila tak, že každý bude mít svého exekutora, a ať již bude mít jednu nebo dvacet exekucí, bude to řešit pouze jeden exekuční úřad. Pokud tedy nyní v době klesající ekonomiky přijde určitá část lidí o celý nebo část příjmů a octne se v problémech, mohla by se tato situace řešit humánně, například uzavřením splátkového kalendáře za současného zajištění majetku. Věřitel s exekutorem nebudou nervózní, že jim majetek dlužníka zmizne pod rukou ve prospěch jiného věřitele.
Dovolím si přidat několik čísel z minulé hospodářské krize. V roce 2008, kdy se vymáhaly pohledávky z předchozích let, bylo vyhlášeno zhruba 460 000 exekucí. Když se plně projevily důsledky tehdejší krize, tedy v roce 2011, bylo to již více než dvojnásobek – 930 000 exekucí. Mezitím se čísla vrátila k předkrizovému stavu. Nyní ovšem poroste nezaměstnanost, určitá část lidí nebude schopná splácet hypotéky dimenzované na někdejší výši příjmů. Lidé se o „pomoc“ uchýlí ke společnostem jako Home Credit Petra Kellnera. Tam jim napaří nemyslitelný úrok, spirála se roztočí a za dva roky tu pravděpodobně bude zase onen milion exekucí ročně.
Nyní máme unikátní příležitost přijmout systémovou změnu. Přijetí teritoriality exekutorů nevyřeší počet exekucí, ale utlumení toho brutálního průběhu vymáhání. V důsledku toho nedojde k nahnání desetitisíců lidí do pasti, z níž nelze vylézt. Řečeno terminologií pana Štorcha, blíží se velké stádo a existuje možnost záchrany určité části našich občanů, aby jejich sociální život neskončil na tom dně pasti.
Od malička mi leze na nervy, kromě Lovců mamutů, ještě jedna písnička od Nedvědů s textem: „…zmrznout by měla srdce těch pánů, co je jim vše fuk…“ Pokud chci nějakou situaci řešit, musím ji pojmenovat a ukázat na toho, kdo je za ni odpovědný. Předsedou ústavněprávního výboru ve sněmovně je Marek Benda. On sám se odporem k dané novele netají a sabotérským důsledkem jeho postoje je to, že návrh na změnu již 7 měsíců smrdí u něj ve výboru a nemůže být proto projednán na plénu sněmovny.
Dalšími adepty na pozornost čtenáře jsou někteří představitelé vládnoucího ANO. Poslanec Patrik Nacher předkládá pozměňovací návrhy, aby se navrhovaný systém co nejvíce ohlodal, Jaroslav Faltýnek se pak rovnou vyjadřuje proti celému konceptu. Logická otázka je, proč to pánové dělají? Sponzorské dary pro politický podnik Andreje Babiše od jednoho z největších exekutorů Dalimila Miky přesáhly jeden a půl milionu korun. Z předaných prostředků můžeme proto vidět, jaká je cena jednoho sociálně zlikvidovaného života. Při statisícových počtech reálně hrozících exekucí se cena jedné takto postižené rodiny, za níž lze koupit postoj oligarchou vlastněného hnutí ANO, pohybuje mezi 5 a 15 Kč.
Paradoxem je to, že nebude asi velký rozdíl mezi těmi, kdo budou mít finanční problémy, a těmi, kdo Babišovi svůj hlas hází. Pokud proto nechce volič ANO skončit jako zmíněná pravěká zvířata, bylo by dobré s tímto stavem něco udělat, třeba psát svým poslancům, vyjadřovat se na sociálních sítích, nebo se jinak občansky vyjádřit. Každopádně bych tak činil velmi rychle, protože narafičená jáma se blíží a nejsem si jistý, zda bude možné se pasti v poslední chvíli ještě vyhnout.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com