Proč pořád nejsou léky: Zdravotnictví se rozpadá

Dělá ministr zdravotnictví Válek dost pro to, aby výpadky léků stát v dohledné době vyřešil?

Tolik peněz jako v posledních letech do českého zdravotnictví dosud neputovalo. A přesto se prezidentská kampaň znovu mohla točit na chybějících lékařích v okresech a novinové titulky plnit zprávami o týdny trvajících výpadcích jednotlivých léků. Rada ministra zdravotnictví, ať si pacienti obvolají sto lékáren a třeba někde uspějí, jen umocnila dojem, že se celý obor vymkl kontrole. Je tomu tak? Jak se dočtete v následujícím rozboru, pokud se dostupnost péče i přes epochální navýšení zdravotnických rozpočtů zhoršuje, lze jen těžko vyloučit závěr, že se celý systém rozpadá.

Na začátku současné sezóny respiračních chorob se Nurofen sháněl hůře než v předchozích letech. Sirup nezbytný pro sražení horečky u malých dětí nakonec vláda musela shánět v cizině; podařilo se to až pár dnů před Vánocemi.

Další zprávy popisují, jak se prohlubuje nedostatek lékařů a tím se zhoršuje dostupnost péče. „Rodiče pláčou u ordinací, že je nemá kdo vzít,“ popsaly v reportáži Seznam Zprávy zkušenosti těch, kteří dnes musejí jezdit za pediatrem třeba až desítky kilometrů. Dospělí pacienti si v časech před vánočními svátky pro změnu užili rekordy při čekání na pohotovosti, v některých nemocnicích až šest hodin.

Aby toho nebylo málo, ani po odeznění pandemie se nevrátila úmrtnost Čechů na úroveň před covidem. V loňském roce umíralo týdně o 100–200 pacientů víc, než bylo zvykem do roku 2019. To znamená, že se úmrtnost zvýšila o 5–10 procent.

Dojem neřízeného chaosu ještě prohlubují informace, že v Česku rostou výdaje na zdravotnictví nejrychleji z členských států Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V roce 2020 se zvýšily o 15 procent na 526 miliard korun. Česko se tak zařadilo do skupiny bohatých zemí, které si to mohou dovolit a za zdravotnictví utrácejí víc než devět procent HDP. Do té doby se zdejší zdravotnické výdaje nikdy nedostaly nad úroveň osmi procent HDP. Z předběžných dat ministerstva zdravotnictví a pojišťoven vyplývá, že také předloni se výdaje na zdravotnictví zvýšily víc než o desetinu, pouze loňské zvýšení pohltila inflace. Přesto se náklady na zdravotnictví udržely velmi pravděpodobně nad úrovní devíti procent hospodářského výkonu. V současných poměrech to znamená, že se zdravotnické výdaje během několika let zvýšily i po odečtení inflace o pětinu, v současných cenách tedy víc než o 100 miliard.

Přesto chodí zprávy, že potřebné léky ani lékaři nejsou k dispozici. Pokud se ovšem zhoršuje dostupnost péče přes epochální navýšení zdravotnických rozpočtů, pak těžko vyloučit závěr, že se rozpadá celý systém.

Systém pro dobré počasí

Varovný je případ dětského sirupu Nurofen, který byl jedním z nedostatkových preparátů v druhé polovině minulého roku, vedle něho se ovšem zdravotnictví potýkalo s nedostatkem dalších základních léků, například oftalmoseptonexu, a dokonce samotného penicilinu.

„V tuto chvíli máme stále nedostatek některých antibiotik, konkrétně nám chybí amoxicilin, nemáme tablety ani sirup. Dnes nebo zítra vydáme poslední penicilin v tabletách (sirupu máme zatím dostatek). Chybí nám rovněž protizánětlivé oční kapky a vitamin K v kapkách,“ psala například 11. ledna v tiskové zprávě Dana Lipovská, mluvčí Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně.

O vysvětlení se pokusil premiér Petr Fiala, podle kterého nedostatek některých léků zasáhl celou Evropu. Globálním důvodem byl fakt, že se opozdily dodávky účinných látek z Číny a Indie. Přesto nešlo o fatální výpadek nebo selhání systému, snažila se veřejnost uklidnit ředitelka Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Irena Storová v rozhovoru pro Novinky.cz. Zvýšila se totiž nemocnost a to prý nešlo „dost dobře predikovat“.

S podobným vysvětlením, že zdravotnický systém nedokáže reagovat, pokud se zdravotní situace nečekaně vyhrotí, se musí spokojit také lidé, kteří v prosinci pokašlávali hodiny v čekárnách pohotovostí.

Institut Roberta Kocha počátkem prosince pro Německo zjistil, že nějaká z nemocí dýchacích cest postihne týdně víc než desetinu všech Němců, i když obvykle v tomto období hlásí lékaři polovinu případů, a o pětinu méně nemocných bylo i v rekordním období chřipek na jaře 2018. Čeští lékaři měli podobnou zkušenost.

Strnulost tuzemského systému lze do značné míry vysvětlit vývojem posledních let. Dodávky léků se dostaly pod kontrolu tří nebo čtyř velkodistribučních společností a stejného počtu lékárenských řetězců. Pro systém to na jedné straně znamená, že ceny léků rostou rychleji, jak svědčí například údaje OECD o tom, že výdaje na léky se za minulé desetiletí zvýšily po Německu nejvíc v Evropě, například v roce 2020 o 12 procent.

Růst se zřejmě nezastavil ani v dalších letech. Dokladem mohou být statistiky ministerstva zdravotnictví o tzv. centrových lécích, s jejichž pomocí se léčí nejzhoubnější nemoci včetně cystické fibrózy nebo spinální svalové atrofie. Stát platí za centrové léky přes 20 miliard korun ročně, přitom se výdaje každoročně zvyšují o 16 procent.

Na druhé straně neumějí velkodistributoři ani velkoprodejci okamžitě zareagovat na výpadky v cizině, jako to dříve dokázali menší lékárníci, kteří značnou část sortimentu uměli sami vyrobit. Takové kapacity přetrvaly ve větším měřítku například v sousedním Rakousku, kde letos kritický nedostatek léků odpovídajících dětskému Nurofenu nenastal. „Při výpadku dodávek můžeme vyrábět sirup proti horečce a dětské léky proti bolesti,“ potvrdila prezidentka Lékárenské komory v Rakousku Ulrike Murschová-Edlmayrová v deníku Die Presse.

Potíže s importem zároveň potvrzují neblahý trend posledních let, který vedl k likvidaci tuzemských továren na léčiva, včetně výrobců levnějších generik. Právě s tím chce bojovat premiér Fiala, který na tiskové konferenci uvedl, že zástupci vlády jednali s největší tuzemskou továrnou na léky Zentiva o tom, aby navýšila výrobu některých preparátů pro tuzemský trh. Premiér zároveň připustil, že Zentiva s produkcí 25 milionů balení ročně pokrývá jen zlomek tuzemské spotřeby. Ta překračuje podle SÚKL 300 milionů balení.

Všechno všem a zadarmo

Se stavy pracovníků ve zdravotnictví to je podobné. Jejich mzdy se podle Ústavu zdravotnických informací a statistiky zvýšily v roce 2022 o třetinu proti roku 2019, v případě sester dokonce o 45 procent. Proto přestal klesat počet sester pod úroveň 82 tisíc z doby před pandemií. Lékařů přibývá průběžně a Česko jich dnes má přes 52 tisíc, tedy o deset tisíc víc než před patnácti lety.

Odpověď na otázku, proč se tedy nedostává lékařů v důležitých oborech, jakými jsou pediatrie nebo pohotovost, se také najde v sousedním Rakousku. Tamní lékař dostane smlouvu s pojišťovnou, která mu zaručuje stoprocentní úhradu za jeho služby, pouze v případě, že obsadí některé z tabulkových míst. To zaručuje, že si všichni absolventi neotevřou praxi v hlavním nebo krajském městě, jak bývá zvykem v Česku, ale nastoupí také v odlehlých regionech.

Rakousko netrpí ani zlozvykem rozšířeným u tuzemských pediatrů, kteří dávají před terénem přednost práci ve velkých nemocnicích.

V Česku také už dávno neplatí pravidlo, podle kterého má každý ambulantní lékař povinnost převzít čas od času víkendovou pohotovost. Proto musí všichni tuzemští pacienti o sobotách, nedělích i ve všední den odpoledne vystát frontu v centrálním příjmu velkých nemocnic, případně si zavolat záchranku.

Ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (TOP 09) se opatrně vrátil k myšlence o zavedení spoluúčasti pacientů, s konkrétním plánem ovšem nepřišel. Jeho úvahy o tom, že všechny služby ve zdravotnictví nemohou být bezplatné, přesto míří správným směrem.

Pavel Vepřek z iniciativy Zdravotnictví 2.0 i další zdravotničtí experti se shodnou, v čem je hlavní bolest zdravotnického systému. Veřejnost je přesvědčena o tom, že každý Čech má právo na léčení jakkoli závažné nemoci od nachlazení po spinální atrofii bez ohledu na cenu, kterou tak jako tak musí zaplatit stát. Na druhé straně hradí veřejné pojišťovny veškeré výkony každému zdravotnickému zařízení, které má dost pacientů. Přitom neexistují pravidla, podle kterých by se dalo zjistit, jestli je daná zdravotnická praxe skutečně nutná, jestli zlepšuje zdravotní stav klientů, případně jestli je péče v daném oboru dostupná v celé zemi.

Na neregulovaném a státem financovaném trhu se zdravotnickými službami se přirozeně prosazují velcí hráči včetně lékárenských řetězců a zahraničních farmaceutických gigantů, případně se na něm uživí specializace, které nejsou potřeba. V takovém systému bez pravidel efektivita klesá a jedním z důsledků může být snížená schopnost zasáhnout ve vážných případech.

Na to poukazuje zatím nevysvětlený fakt, že počet zemřelých v minulém roce nápadně překročil údaje z let před pandemií.   

Sám Válek ovšem tvrdí, že za vyšší úmrtnost roku 2022 může zanedbaná prevence těžkých nemocí v časech covidu a že se poměry už lepší. „Skluz se daří dohánět i ve screeningových programech, které jsou zásadní v rámci prevence závažných chorob,“ zmínil v rozhovoru pro Novinky.cz.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com