Že je Czexit nereálný? Ani zdaleka

Bývalý šéf vládní agentury Ondřej Votruba píše o deziformacích, které mohou rozhodnout mnohé. A o tom, co mělo být tématem předvolební kampaně a není.

O minulém prodlouženém víkendu se v médiích každý den objevovaly záběry a zprávy z Velké Británie, kde kvůli kritickému nedostatku benzínu zavřela řada čerpacích stanic a u těch zbývajících se tvořily dlouhé fronty, často marně. Docházelo k velkému množství hádek a v některých případech i k násilí. Vybrané scény neměly daleko ke katastrofickým filmům.

Co má tedy společného tento kritický nedostatek benzínu v jedné z největších evropských zemí a volby v naší české kotlině? Na první pohled nic, ale ve skutečnosti velmi mnoho. Proč?

Nejprve je třeba si položit otázku, proč v Británii tolik chybí benzín. Covid za to může pouze okrajově, hlavním důvodem je jednoznačně kritický nedostatek řidičů kamionů, resp. cisteren, které doteď benzín vozily. Ten je zase způsoben tím, že po několika letech odkladů doběhla veškerá přechodná období a většina výjimek a pro velkou část lidí (převážně z východoevropských členů EU) přestalo být možné snadno pracovat ve Velké Británii. Před vystoupením Británie z EU i nějakou dobu po něm totiž na ostrovech pracovaly miliony občanů jiných zemí EU, například Poláků, často právě jako řidiči kamionů. Teď už to tak snadno nejde.

Takže už začíná přihořívat – viníkem současných zásadních nepříjemností na trhu (nejenom s benzínem) v UK je Brexit. Ten nastal s určitým odkladem na základě referenda, které se ve Velké Británii konalo v květnu 2016 a jehož výsledkem bylo překvapivě rozhodnutí vystoupit z evropského klubu. Průzkumy před referendem vypadaly, že to dopadne spíše pro pokračování členství, ale skutečný výsledek šokoval. Rozhodla kampaň plná dezinformací před referendem, při které zároveň zapadly naopak pravdivé informace o tom, jaké nevýhody by s sebou případný Brexit přinesl.

A tady už máme zcela zásadní podobnost s českými volbami. A to nemluvím jen o volbách příští týden, ale už i o volbách předchozích – z října 2017. I tehdy se dal vypozorovat fenomén dezinformací jako u Brexitu, nejvíce v paměti utkvěla nesmyslná kauza s lithiem, která nespravedlivě poškodila ČSSD a posílila ANO. Podobně to bylo třeba u pražských komunálních voleb v roce 2014, kdy křivé obviňování a záměrně zkreslený příběh pražských stavebních předpisů rozhodly o tom, že vyhrálo a pražský magistrát obsadilo ANO před nespravedlivě poškozenou TOP 09.

To je ovšem ještě slabý odvar toho, co se děje před těmito volbami. Zcela nesmyslné a plně dezinformační výkřiky PR týmu ANO ve smyslu vítání migrantů, snižování důchodů, zabavování aut či chalup, kterými nespravedlivě škodí opozici, navíc zakrývají skutečně důležitá témata nebo přímo vládní selhání: klimatickou změnu nebo katastrofální selhání současné vlády při druhé a třetí vlně koronaviru, kvůli které zemřelo odhadem o 15 až 20 tisíc našich spoluobčanů víc (jak uvádí tato analýza), než by bývalo zemřelo, pokud by se vláda opravdu zaměřila na boj s pandemií, své nesmírně chaotické kroky neřídila načasováním voleb a veřejným míněním a šla lidu příkladem.

Vláda se navíc tváří, že vynalezla ekonomické perpetum mobile, všem zběsile přidává peníze a udělala z ČR druhou nejhorší zemí v EU z hlediska rychlosti zadlužování (jen těsně za Kyprem). Zdaleka tady nejde jen o dodatečné výdaje spojené s covidem a vůbec nemluvím jenom o důchodech. Už i jenom fakt toho, že průměrný plat ve státním sektoru (42 555 Kč) o skoro pět tisíc (!) na konci loňského roku převyšoval průměrnou mzdu v soukromém sektoru (37 627 Kč), je ekonomický nesmysl. Ve státním sektoru je sice v průměru vyšší úroveň vzdělání, nicméně tvůrcem hodnot je zejména soukromý sektor. Státní zaměstnanci jsou také velmi důležití, protože spoluvytváří prostředí, v kterém všichni žijeme a pracujeme, ale sami o sobě vysoké příjmy do státního rozpočtu, z kterého jsou následně placeni, nepřinesou. Mám tím tedy na mysli zejména úředníky, kterých je zhruba polovina všech státních zaměstnanců.

Samotnému mi bylo ctí být deset let jedním z nich, takže jsem velmi dalek toho mluvit o nich nepěkně. Faktem ale je, že drtivá většina úředníků měla značnou část loňského i letošního roku částečnou práci z domova, někteří ji mají dodnes. Jistě se najdou i výjimky, ale většina lidí toho udělá doma méně než v práci, důvodů je pro to mnoho: objektivních i subjektivních. Dále také platí, že v globálním indexu produktivity státní správy jsme se propadli o 34 míst až na 99. místo na světě. Neplatí tedy, že platový růst je na místě – i když byl nakonec schválen „jen“ růst o  inflaci. Průměrný plat ve státním sektoru tak zůstane nadále výrazně vyšší než v soukromé sféře, což nedává ekonomickou logiku a prohlubuje zadlužení našich dětí a vnuků.

Když už ve volebním zákonu nemáme paragraf, který by zajišťoval, že ten, kdo vypouští dezinformace, které poškozují konkurenci, by měl být za trest vyškrtnut z možnosti kandidovat ve volbách (což by podle mě napříště hodně pomohlo), pak je to na nás – na voličích – abychom se zatraceně pečlivě soustředili na to, co je pravda a co lež, a podle toho volili. Ono se nám totiž také jinak snadno může stát to, že bude pokračovat současná vláda (jen s drobným rozdílem toho, že ČSSD bude nahrazena SPD) a ještě před dalšími volbami budeme v referendu hlasovat o Czexitu. Pro SPD je to podmínka účasti ve vládě a pro Andreje Babiše možnost zbavit se Bruselu, který mu neustále připomíná jeho střet zájmů a hrozí zastavením dotací.

I případný Czexit by byl – stejně jako Brexit – způsoben hlavně dezinformacemi, ale na to se historie neptá. Stačí se podívat do Velké Británie.

Autor pracoval deset let ve státní správě včetně zhruba roku na ministerstvech, která řídilo hnutí ANO

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com