„Chceme, aby společnost byla směrována a formována lidmi, kteří si ostatních jedinců neváží?“ Nejnovější vlna vpádu umělé inteligence do našich soukromých i pracovních životů vzbuzuje rozpaky. A bezděky odhaluje, jak snadno by se tato verze AI dala zastavit.
Pompézní nástup umělé inteligenci po covidu značně usnadnilo samo lidstvo. Den co den, bez nároku na honorář, trávily miliony obyčejných lidí čas tím, že provizorní nástroje typu ChatGPT nadšeně učily základům digitálního prostoru. Aniž by si to při „chatování“ lidé vůbec uvědomovali, zdokonalovali stroje. Komerční stroje.
Teď vstoupily vyspělejší AI nástroje přímo do našeho internetového vyhledávání. Chtějí nám pomáhat při psaní a tvorbě doma i v práci. I nyní často vzbuzují první neumělé výstupy a návrhy úsměv. Ale je to jen klam.
Během posledních pár let jsme pro umělou inteligenci posloužili jako „testovací otroci“ a zásobárna vědění, kterým se AI tvůrci tak hlasitě chlubí jakožto vlastním. Činíme tak dobrovolně a stále to trvá. Skrze svůj mobil, počítač, internetový vyhledávač, soukromou chatovací aplikaci nebo nejnověji i pracovní powerpointovou prezentaci.
Překvapivý zlom může přijít, pokud se lidé masově a koordinovaně rozhodnou přísun informací o svém myšlení a životě utnout. Nebo ho řízeně zmanipulovat.