Kelin: Podpora Kremlu? Motivací je prospěch

Před půl stoletím mi jeden moudrý starý pán řekl: “Uvědom si, že se lidi dělí na chovné a tažné. Tak se včas zamysli, do které skupiny patříš”.

Tehdy jsem začal chápat, že to, do které skupiny člověk patří, je předurčeno jeho geny, výchovou v rodině a trochu i ve škole. Pak mi to potvrdil výrok Artura Schopenhauera: „Člověk může dělat to, co chce, ale nemůže chtít, aby chtěl.“ Takže ti chovní manipulují a ti tažní pracují ku prospěchu těch chovných a přitom brblají u točeného nebo lahváčů. Jsou proto užitečnými idioty? Užitečnými nepochybně. Idiocie se dá vyjádřit koeficientem IQ. A ten je v lidské společnosti prokazatelně rozložen podle Gaussovy křivky. Takže idioti určitě netvoří ve společnosti většinu. Většinu tvoří užiteční průměrní lidé.

Jsou tedy užitečnými idioty příslušníci minority, která šíří dezinformační propagandu? Idioti to nebudou. Umí číst a psát a umí zapnout PC. Ovládají základní principy efektivně fungující demagogie, umí šířit infekci zloby, závisti, nenávisti. A jsou užitečnými té nevelké skupině, která jejich činnost využívá ke svému obohacení a ukojení hypertrofovaného ega. Takže jde spíše o průměrné lidi, postižené atrofií svědomí, slušnosti, často traumatizované neradostným dětstvím, kteří si našli dobrou obživu, práci, kde jejich postižení není hendikepem ale výhodou a kvalifikačním předpokladem.

Neovlivní.cz: První pětice z žebříčku Čechů,kteří slouží Moskvě

»Jan Mládek, ministr průmyslu a obchodu, často označovaný za autentického rusofila

»Miloslav Ransdorf, europoslanec, považovaný za hlas ruské propagandy v Česku

»Michal Voráček, vydavatel Parlamentních listů, které dávají prostor kremelským postojům

»Jiří Vyvadil, bývalý soudce a politik, zakladatel Spolku přátel Ruska

»Miloš Zeman, prezident, do značné míry veřejně podporuje Putinovu politiku

Pak nám tedy zbývají ti “chovní”. Jsou obvykle úspěšní, protože mají nadprůměrné hodnoty IQ. Mají hypertrofovanou ctižádost a soutěživost. A pokud je netíží výčitky svědomí, ohledy na ty měně geneticky obdařené, využívají či zneužívají jejich slabosti a zbaví se většiny pochybností sami o sobě, pak zažívají strmý kariérní vzestup, z nějž se jim občas zatočí hlava. Poté začnou věřit ve svoji vyvolenost.. Vznikne Lenin, Stalin, Hitler, Mussolini, Mao, Putin…  A ti “chovní”, co byli o něco méně úspěšní, se přetlačují o místo na výsluní, u bot těch na vrcholu potravního řetězce.

Produkuje druhou kategorii chovných

Nejsme z geopolitického hlediska velmocí. Tak se nám tu ani neurodí žádný Mao. Naštěstí.  Produkujeme proto jen tu druhou kategorii chovných, která se snaží vlísat těm z velmocí. Pro jistotu na všech stranách. Takže se chovají svým způsobem pragmaticky. A voliči to podporují. Chybí nám zkušenosti Finů či Švýcarů, kteří neztratili hrdost a rozhodli se za svou svobodu a nezávislost platit i cenou vlastních životů. To my se raději přikrčíme a počkáme, jak to dopadne. Skoro se nabízí sebemrskačský citát: “Každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží”.

Měli jsme tu ale také TGM, který si povzdechl nad mentalitou sluhů, zděděnou z monarchie. Také jsme tu měli Karla Čapka, který geniálně zdůvodnil “Proč nemohu být komunistou”. Nicméně svůj stín překročit nedokážeme. Poněkud neobratně se o to pokusil Václav Havel, který se snažil vnést do cynické a pragmatické politiky étos disentu. Tím vzbudil nadšení a nerealistické naděje v mnoha slušných lidech nejen v naší zemi. A vyvolal současně moře zloby a nenávisti těch bezohledných, kteří se lekli, že jejich éra končí. Následovalo nezbytné zklamání, protože nemocnou společnost nelze naráz vyléčit revolucí, byť sametovou, výměnou neschopných politiků za nezkušené disidenty, ke kterým se okamžitě připojí protřelí profesionálové. Takže nakonec vypadají jako užiteční idioti ti slušní disidenti a totalitní propaganda je okamžitě označí za loutky Bildebergu a “vrahů z Volstrýtu”

Nějak nám ten Leninův bonmot na současnou společnost v naší kotlině nepasuje. Užitečnými idioty jsme totiž všichni, protože přistupujeme na pravidla téhle osvědčené manipulativní hry o moc. Je příliš lákavé podlehnout představě, že za své neúspěchy, stav společnosti, (ne)kvalitu života neodpovídáme my sami ale, že je na vině někdo jiný. Tento postoj z nás dělá oběti. A dokud se nezmění naše vědomí, nepochopíme, že jsme oběťmi v důsledku vlastní pasivity. Pokud nezačneme používat  svá práva a nepřijmeme odpovědnost, která k těmto právům patří, budeme se stále dělit na chovné a tažné.

Německá společnost prošla bolestivým procesem denacifikace. Trval více než jednu generaci. Ale vytvořil občanskou společnost, která je imunní vůči dalším kandidátům na vůdce. Má jednu z nevyšších životních úrovní na světě a produktivní ekonomiku, která táhne zbytek Evropy. A to přišli o infrastrukturu, průmysl a valnou část mužů v produktivním věku. Takže poražení mají vyšší kvalitu života než vítězové. Vítězové z východu ale stále mluví o nezbytnosti vstát z kolen a zbavit se té shnilé demokratické západní ideologie. Vítězové se stali poraženými ve studené válce. Leč dekomunizací neprošli. Komunistická strana již v troskách, které zbyly po SSSR, není u moci. Je v opozici. Ale totalitní mentalita stále formuje vědomí společnosti. A ta přivedla k moci zloděje a korupčníky, způsobila, že v zemi nefunguje přirozený výběr schopných a vítězí lidé schopní všeho.  A to se týká nejen RF ale i Ukrajiny, Kazachstánu a dalších pohrobků sovětského impéria. Ačkoli si to nepřipouštíme, týká se to i naší země, byť v poněkud kultivovanější verzi.

Motivací je osobní prospěch

Putin nepochybně četl Machiavelliho Vladaře a  opírá se o jeho některé  rady – například, že pro vladaře je lepší být obáván než milován. Jak ale poznamenává Pavel Kohout: “Machiavelli se nedívá na lid jako na tvárnou hmotu, kterou lze beztrestně užívat a zneužívat. Lid je pro vladaře partnerem. Lid potřebuje být někým veden, ale vladař zároveň potřebuje lid. Bez jeho tvořivé síly by nebyl vladařem. Obě strany se navzájem potřebují, nemusí se přímo milovat, ale musí se nutně respektovat. A to vzájemně.” Putin ale vychází z úvahy, kterou jsem v Rusku slyšel mnohokrát: “Květinkám evropské demokracie se v našem klimatu a půdě nedaří. Záhy hynou”. Takže je úspěšný ve sjednocení společnosti cestou, která se osvědčila v SSSR. Všichni kolem jsou nepřátelé. Dokud byly k dispozici pohádkové příjmy za ropu a plyn, mohlo to ještě nějak fungovat. Ale bez zavedení ostatních atributů totality se  za současné situace není RF schopná ani úspěšně vrátit k vojenskému potenciálu bývalého SSSR.

Praktické výsledky soupeření demokracie a totality nám ilustrují, který z těchto systémů je pro společnost prospěšnější. Je pak k zamyšlení, proč všichni ti Vyvadilové, Ransdorfové a další z Vašeho výčtu tak usilují o připojení k systému, který vždy a všude spolehlivě zklamal. Dokonce  lidem s IQ v levé části Gaussovy křivky je zjevné, že to nemůže přinést naší společnosti prospěch. Za praktické zkušenosti z přijetí ideologie, kterou jsme si zvolili ve volbách 1946, která se dříve jmenovala socialistický internacionalizmus a dnes se sama označuje jako suverénní demokracie a vertikála moci, jsme zaplatili poklesem o cca 30 míst ve světovém žebříčku produktivity ekonomiky, HDP na hlavu a životní úrovně obyvatel. Než  jsme se vydali východním směrem, byla životní úroveň v ČSR výrazně vyšší než v Německu a Rakousku. Logicky mi z toho plyne, že motivací je jen osobní prospěch proputinovských pánů či soudruhů, maskovaný dojemnou péči o stát.

Rusko je pro Evropu a perspektivním partnerem a potenciálním spojencem jen za předpokladu, že se úspěšně vydá od totality směrem k demokracii. V tomto spojenectví by měla Evropa i Rusko šanci obstát v geopolitickém soupeření s Čínou a USA o surovinové zdroje a současně docílit multipolárního uspořádání světa. To by snad umožnilo předcházet agresivitě, plynoucí z bídy třetího světa tím, že se mu nabídne pomoc při odstranění této bídy a neefektivnosti. Pokud se to nepodaří, čekají nás krušné časy.

 

Projekt podpořila Nadace Open Society Fund Praha