Ovčáčkovo utvítnutí. Kdo zastaví subalterního úředníka z Hradu?

Taky jste si nad včerejšími posměšnými výroky prezidentova mluvčího Jiřího Ovčáčka, kterými komentoval oznámení o cestě předsedy Senátu Miloše Vystrčila na Tchaj-wan, řekli, kam až může zajít? Položili jsme si tutéž otázky už loni v létě, kdy se úředník Ovčáček rovněž rozjel. Odemykáme text ze zářijového časopisu Neovlivní.cz, který odpovídá na otázku, kdo zastaví subalterního úředníka z Hradu.

Září 2019: Veřejné výroky státního úředníka Jiřího Ovčáčka na adresu skutečných i domnělých odpůrců hradní politiky jsou notoricky známé. Během léta však mluvčí hlavy státu překročil pomyslnou hranici. Expresivními výrazy zaútočil na Senát a na ministerstvo zahraničí. Máme tu situaci, kdy jeden státní úředník zpochybňuje jiný úřad státu. Může ho někdo zastavit?

Zdrogovaná lůza, čuňata, maxisvině. Těmito a dalšími peprnými výrazy před lety častovala na Twitteru své domnělé protivníky z řad ČSSD Alena Borůvková. Ke své smůle však byla současně manželkou dlouholetého diplomata Karla Borůvky. Jehož nakonec stálo vystupování jeho ženy kariéru. Kvůli jejím tweetům byl stažen z postu ambasadora ve Švýcarsku a Lichtenštejnsku.

Soudy v Austrálii zase v srpnu ukončily dlouholetý spor tamní úřednice ministerstva pro vnitřní záležitosti Michaely Banerji, která byla v roce 2013 propuštěna za kritiku vládní imigrační politiky. Banerji své názory prezentovala na sociálních sítích pod pseudonymem @LaLegale, ve svém volnu a na svém soukromém počítači. Nejvyšší soud ale platnost její výpovědi potvrdil. Prezentaci úřednice Banerji označil za nepřípustnou, protože zaměstnanci státu mají být za všech okolností nestranní.

Na konci prázdnin pak musel rezignovat náměstek polského ministra spravedlnosti Lukasz Piebiak. O post jej připravilo odhalení zpravodajského serveru Onet, který zjistil, že náměstek na sociálních sítích a v provládních médiích řídil pomlouvačnou kampaň proti soudcům kritickým vůči vládě.

Střih. Česká republika. Léto 2019.

Twitterový účet Jiřího Ovčáčka, který má v záhlaví napsáno tiskový mluvčí prezidenta republiky a ředitel tiskového odboru Kanceláře prezidenta republiky. 10. srpna na něm úředník Ovčáček píše o ministrovi zahraničí Tomáši Petříčkovi a jeho týmu v souvislosti s návrhy na klimatická opatření: „To jsou neskuteční šašci, ne česká diplomacie.“

24. července senátoři odhlasovali podání ústavní žaloby na prezidenta Zemana. Jeho mluvčí obratem zveřejnil příspěvek se slovy: „Senát se definitivně snížil na úroveň novodobého ÚV KSČ. Plivanec na svobodu, plivanec na demokracii, plivanec na Ústavu ČR. Kdo podpořil jakobínský pamflet, který je doslova výsměchem právnímu státu, měl by se hluboce stydět.“

V Česku 2019 se ale na rozdíl od případů popsaných hned v úvodu textu nestane vůbec nic.

Na urážení politických protivníků Hradu ze strany mluvčího už si všichni zvykli. Tentokrát ale Jiří Ovčáček v roli státního úředníka svým útokem na jiné státní úřady překročil pomyslnou hranici.

„Obecně ve všech evropských státech platí, že státní úředník musí být loajální ke svému státu. A ta loajalita mimo jiné znamená, že nebude kritizovat politiky a úředníky, kteří svým způsobem reprezentují stát. A už vůbec ne excesivně, jak jsme toho svědky. To už je samozřejmě naprosto mimo jakoukoli normu,“ hodnotí poslední Ovčáčkovy výroky dlouholetá šéfka Nejvyššího soudu a bývalá senátorka Eliška Wagnerová.

Stejně kategorický názor dal v MF Dnes před časem najevo i současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský: „To, co píše na Twitteru pan Ovčáček, to je skutečně do nebe volající. Úředník ve státním aparátu nemá absolutně žádné právo veřejně na sítích vyslovovat jakékoli hodnoticí soudy, které zasahují do sféry ústavních orgánů nebo základních otázek vnitřní a zahraniční politiky. Měl by složit funkci a pak si psát na Twitteru, co chce.“

Podobně to vidí i další soudci, které oslovila redakce Neovlivní.cz. S ohledem na to, že v budoucnu teoreticky může nastat situace, kdy budou Ovčáčkovy výstupy řešit, ovšem své názory poskytli jen pod podmínkou anonymity.

„Ve funkci státního úředníka se automaticky očekává zdvořilost, loajalita, takový člověk musí dbát vážnosti úřadu. To jsou věci, o kterých se zkrátka nediskutuje,“ shrnul jeden z oslovených soudců.

Každého jiného úředníka by za veřejné výstupy podobné těm Ovčáčkovým čekalo kárné řízení.

Ostatně máme příklad z roku 2016 z ministerstva financí, kdy k němu postačil fakt, že úředník opravil hrubé chyby v korespondenci svého nadřízeného. Šlo o kárné řízení s Ladislavem Janákem, v němž se mimo jiné píše: „Státní zaměstnanec měl kontaktovat prostřednictvím služební e-mailové korespondence náměstka ministra financí Miroslava Hejnu, ve které ho upozornil na stylistické, pravopisné a významové chyby v jeho zápise ze služební cesty do Izraele, a který mimo jiné označil za tragický. Uvedeným jednáním mohlo dojít k porušení povinnosti zachovávat pravidla slušnosti vůči vyššímu představenému.“

Jenže Jiří Ovčáček na rozdíl od Ladislava Janáka a dalších nespadá pod služební zákon, byť je státní úředník. A je placený z našich daní.

„Kancelář prezidenta republiky není služebním úřadem a tiskový mluvčí zařazený v této kanceláři není státním zaměstnancem ve služebním poměru podle zákona o státní službě,“ potvrdil Jiří Korbel z ministerstva vnitra, které má pod sebou sekci státní služby.

Jediný, kdo tedy může svého mluvčího zkrotit, je Miloš Zeman. „A to je ten problém. Vybavuje se mi obrázek toho psa, jak kouká do gramofonové trouby a pod ním je nápis His Master’s Voice,“ dodává další soudce. „U mluvčích se předpokládá, že jsou alter ego svého ministra či šéfa, že ho budou chránit, do jisté míry jsou jejich obrazem. Když máte slušného politika, pravděpodobně si nevybere jako mluvčího nějakého hulváta.“

Eliška Wagnerová obrázek gramofonové trouby dál rozvíjí slovy: „Pan mluvčí Ovčáček jede v linii prezidenta. Ten se strefuje do státních úřadů – vzpomeňme jeho výrok o čučkařích z BIS –, do soudců, Ústavního soudu. To všechno byly dehonestační žvásty. A pan Ovčáček se prezidentovi snaží přizpůsobit. Ve skutečnosti je to tak i odpovědnost prezidenta a nikoho jiného, že nechá toho člověka takto řádit.“

Prezident Miloš Zeman s Ovčáčkovými výroky zjevně problém nemá. Už proto, že se jeho mluvčí skutečně trefuje do lidí a úřadů, které veřejně pomluvil sám prezident. Jako třeba ministra zahraničí Petříčka. Ovčáčkovy tweety proti šéfovi diplomacie nabraly na intenzitě poté, co Miloš Zeman na jeho adresu na konci loňského roku lakonicky pronesl: „Dělá hrubé chyby… My bychom prostě potřebovali profesionálního ministra zahraničí.“

Bezděky to potvrdil i Zemanův nejbližší rádce Martin Nejedlý, když v rozhovoru pro Neovlivní.cz tvrdil, že to Jiří Ovčáček svými výstupy myslí dobře. „Řeknu to jednoduše: pan Ovčáček brání pana prezidenta. Způsob neumím hodnotit a nechci,“ uvedl Nejedlý.

Sám mluvčí Ovčáček na svém veřejném vystupování nevidí nic špatného. „Mé působení na sociálních sítích je zcela adekvátní. Pan prezident je spokojen,“ odpověděl na dotazy Neovlivní.cz.

Jakékoli kritické hlasy mluvčí dosud vždy smetl ze stolu argumentem, že jejich autoři potlačují svobodu slova.

A o tu se ostatně hrálo i v prvních dvou případech uvedených v úvodu článku. Diplomat Borůvka proti svému odvolání protestoval argumentem, že výroky jeho ženy byly soukromé. „U nás platí svoboda slova, svoboda projevu. Není možné omezovat něčí názory, když už nemá žádný kontakt s ministerstvem. Já nemám odpovědnost za to, co manželka dělá,“ tvrdil.

Jenže jeho tehdejší nadřízený, ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD), to viděl zcela jinak. „Musíme dbát na to, jak se chovají ti, kteří reprezentují Českou republiku. Je naprosto nepřípustné, aby někdo v podobné pozici dlouhodobě v mailech, SMS či na sociálních sítích útočil nejen na zaměstnance ministerstva, ale i na řadu dalších osob ve veřejném prostoru – novináře, úředníky apod.,“ napsal tehdy ve svém stanovisku Zaorálek, který se dnes do vlády vrátil jako ministr kultury.

Podobně australská úřednice Michaela Banerji zdůvodňovala rozpoutání soudní bitvy ohledně své výpovědi bojem o svobodu slova. A také australská média případ, který se táhl šest let, popisovala jako mezníkový test tohoto ústavního práva na vyjádření názoru.

Původně přitom soudy daly úřednici za pravdu. Konstatovaly, že její příspěvky na sociálních sítích, v nichž anonymně kritizovala imigrační politiku, zadržování žadatelů o azyl, ministra i svého nadřízeného, neměly být důvodem k výpovědi. Vláda se ale proti těmto rozsudkům odvolala a Nejvyšší soud v srpnu rozhodl, že Banerija překročila kodex zaměstnance veřejné služby.

Státní zaměstnanci totiž musí být podle rozsudku apolitičtí a musí podniknout přiměřené kroky, aby se vyhnuli jakémukoli střetu zájmů s jejich zaměstnáním. A tím kritické tweety podle soudu rozhodně byly. Federální vláda podle Nejvyššího soudu tak může legitimně omezit právo státních zaměstnanců na vyjádření politických názorů a tato omezení nenarušují předpokládanou svobodu politického projevu tak, jak ji zaručuje australská ústava.

Michaela Banerija opouštěla soudní budovu podle přítomných novinářů v slzách. „Chtěla jsem potvrdit úlohu svobody slova pro státní zaměstnance a my jsme selhali,“ komentovala jednomyslný rozsudek nevyšší australské soudní instance.

Podle Elišky Wagnerové a dalších právníků, s nimiž redakce případ konzultovala, se na svobodu projevu u svých útočných příspěvků namířených proti státním úřadům či členům kabinetu nemůže odvolávat ani Ovčáček.

„I svoboda slova má – nechci říkat přímo hranice – ale zkrátka nesmí omezovat základní práva jiných osob. Pokud se do někoho urážlivě trefuji a šířím o něm nepravdy, jsem za to odpovědný. A můžu počítat třeba i se žalobou. A když se Jiří Ovčáček trefuje do Senátu, teoreticky bych si dovedla představit, že by Senát přijal usnesení adresované prezidentovi, ať svého úředníka umravní, aby se laskavě choval tak, jak se od něj očekává. Tedy že bude dodržovat povinnou úctu k jiným státním institucím,“ míní Eliška Wagnerová.

Jak už jsme popsali, Jiřího Ovčáčka osud úřednice Baneriji nečeká. Z práce jej kvůli jeho výrokům nikdo vyhazovat nebude. Kárné řízení jde také mimo něj. Žaloba za nactiutrhání zatím na něj také žádná nepřišla.

„Cesta, jak ho zastavit, vlastně není. Kdyby se takto spustil ředitel odboru nebo náměstek ministra, měl by za to odpovědnost i ministr, který si ho vybral a přivedl. Ale takhle by to bylo v pohádce. Realita je taková, že sám prezident je ústavně neodpovědný. A lidé kolem něj mají pocit, že nad nimi drží ten deštník neodpovědnosti, že si mohu dovolit ledacos a nikdo je nedožene,“ dodává další právník.

A že Ovčáčkovy výroky lze chápat jako podkopávání důvěry ve stát a jeho instituce? „Ta důvěra už je bohužel podkopaná. A podkopal ji pan prezident. Ovčáček jen v lidech utvrzuje to, co už slyšeli od pana prezidenta. Je to strašně špatný stav. Ale dokud nemáme řešení k panu prezidentovi, nebudeme ho mít ani k panu mluvčímu,“ říká někdejší šéfka Nejvyššího soudu Wagnerová.

 

Zdroj náhledového foto: Twitter Jiřího Ovčáčka