Hvížďala: Justici chce řídit vláda a média si kupují oligarchové

Doyen české žurnalistiky, publicista a spisovatel Karel Hvížďala byl u toho, když se po listopadu 1989 přetavila Mladá fronta, orgán ÚV Socialistického svazu mládeže a po Rudém právu druhý nejčtenější deník ČSSR, v list DNES. Svobodné noviny, v nichž po návratu z exilu v SRN pracoval jako šéfreportér. Záhy ho jeho zkušenosti – na Západě přispíval BBC, Svobodné Evropě či Deutsche Welle – katapultovaly do čela představenstva společnosti MAFRA. V dalších letech vedl Mladý svět, spoluzakládal zpravodajský Týden, nyní ve svých osmasedmdesáti letech pravidelně píše sloupky o stavu české společnosti, politiky i médií pro Český rozhlas.

Neo: Máme za sebou třicet let svobodných českých médií. Co bylo podle vás pro české žurnalisty největší pohromou za toto období? Odchod zahraničních vydavatelů? Babiš? Bulvarizace?

Ani jedna z kategorií, které jmenujete. To jsou jen důsledky. Kořeny je možné hledat v tom, že étos normalizace přešel plynule do nového režimu. Nový étos se určitě nezrodil, a to byla hlavní sdílená naděje listopadu 89 – přenést étos občanských ctností z disentu do fungování republiky, jak na to upozorňuje léta Jacques Rupnik.

Za normalizace ideologie představovala fasádu, blemblem řeči, žvásty a za ní existovaly jen zájmy, nejen naše, ale i SSSR. A v devadesátých letech se v kontextu privatizace na takový přístup mohlo navázat. Po roce 1989 se tu opět mohl snadno prosadit nekritický vztah ke konzumní společnosti. Mohla za to i normalizační společenská smlouva, která byla rovněž postavená na tomto principu: nepleťte se do věcí veřejných a budete z toho mít soukromý prospěch. Dnešní moc si to přeložila do věty: zvolili jste si nás, tak nás nechte v klidu vládnout, vaše šance zase přijde při volbách.

A samozřejmě tu přetrvaly osobní vazby, sítě mezi polopodsvětím, politiky, soudci, policií, tajnými službami a řediteli podniků, které vznikly za normalizace a které měly svou ekonomickou logiku. Jenže liberální demokracie je založena na důvěře, která se rodí v občanské společnosti a přenáší se i na důvěru v demokratické instituce, k čemuž u nás dodnes nedošlo. Do nového režimu se přenesly staré korupční vazby. Nové vazby, tzv. „společenský kapitál“, nebyly postaveny na občanských ctnostech, ale na zkušenosti s obcházením ekonomických nedostatků, zákonů a manipulaci s občany.

Důsledek je zřejmý: staré etice vadí nezávislé mocnosti, jako jsou justice a média. Justici chce řídit vláda a média si kupují oligarchové, aby hájila jejich zájmy, nebo alespoň zamlčovala jejich kritiku. Bulvarizaci vítají: odvádí pozornost od důležitých problémů. Podobně opovrhují mediální výchovou ve školách: mediální negramotnost jim rovněž vyhovuje, a útočí proto na mediální analytiky, kteří občas na školách přednášejí: považují je za aktivisty, protože demaskují jejich falešnou hru.

Neo: Jak vidíte českou žurnalistiku pro příštích třicet let? Bude vlastně ještě v roce 2060 existovat?

Na to neumím odpovědět. Jen jedno vím, že pokud neobhájíme nezávislou justici a veřejnoprávní média, bude u nás nastolen oligarchický autoritativní režim. Etika smíření s čímkoliv vytěsní etiku odpovědnosti zase na disidentský okraj a my zapomeneme, že riziko je nedílnou součástí závazně žitého života. Opět budeme jen přežívat a nebudeme žít a to nás opět odsune na Východ, kde justice a média jsou jen nástrojem mocných.

Snad jednu spekulaci bych si mohl dovolit artikulovat. Jak ukazuje tzv. Flynnův opačný efekt, IQ v naší civilizaci od roku 2004 klesá. V sousedním Německu a Rakousku u populace narozené kolem roku 2000 za deset let o 4,8 procentního bodu. My v těchto údajích nefigurujeme.

Obecně se soudí, že za to může převaha obrazu nad slovem, děti málo čtou a píší, věnují se multitaskingu, twitterují, esemeskují atd. Někteří odborníci s tím nesouhlasí, ale na jednom se všichni shodnou: Že děti ztrácí schopnost soustředění a trpí tzv. hyperkinetickou poruchou. Budeme-li tento stav opomíjet, naše civilizace ztratí dynamiku a začne se její postavení marginalizovat. Konzum to nezachrání. Pokud se proti tomu média nepostaví, zpronevěří se svému poslání, jak ho definovala již liberální teorie médií v 19. století, a bude možné hovořit o postmediální éře.

Neo: O čem svědčí fakt, že ve sněmovně nyní leží hned několik neprojednaných výročních zpráv hospodaření České televize? Je to nepřímý nátlak na vedení ČT, aby bylo povolnější?

O tom, že většina našich poslanců včetně Václava Klause mladšího, jehož otec původně volal po standardní pluralitní společnosti, v níž platí starý anglický princip check and balances, tedy kontroluj a vyvažuj, demokracii odmítá a má z ní strach.

Kontrolní funkci nad mocnými v demokratické společnosti vykonávají soudy a média a tím je naplněna jedna ze základních podmínek demokracie, kterou je dělba moci mezi moc ústavodárnou, exekutivní, justiční a mediální, přičemž dvě poslední moci nejsou volené. A Ústavní soud, který by Václav Klaus nejraději zrušil, je součástí systému všech demokratických zemí. Dnes občas sociologové hovoří už i o páté mocnosti, za kterou jsou považovány anonymní a zcela nekontrolovatelné sociální sítě, které jsou schopny pomocí algoritmů rozšířit během několika vteřin fake news a bullshit na miliony lidí.

S tím si zatím celá naše civilizace neví rady. Nemáme filtry, které dokážou odlišit lež od informace. Evropa se snaží šíření fake news omezit zákony, Spojené státy jsou benevolentnější a nechávají technologické firmy, aby rozhodovaly samy. To využil šéf Facebooku Mark Zuckerberg k prohlášení, které dal v minulých dnech na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu, že on ani lživé inzeráty ve svém médiu nezakáže, protože lež do politiky patří a podobnými zákazy by znevýhodnil nové politiky, kteří ještě nejsou obecně známí. To je ovšem opět polopravda, tedy bullshit, protože zákazem by Facebook, který má 2,4 miliardy uživatelů, přišel o značný příjem z reklamy.

Neo: Myslíte, že jsou nyní veřejnoprávní média ve větším nebezpečí, než byla v době televizní krize na přelomu tisíciletí?

Nevím. Jistou naději vidím v uskupení Milion chvilek pro demokracii. Jsou to mladí lidé, kteří jsou ochotni riskovat, kteří vědí, že není kam emigrovat, protože podobné snahy, jako zažíváme u nás, je možné vidět nejen v Maďarsku, Polsku, Velké Británii, Francii, Holandsku, Spojených státech, ale i jinde. Mladí studenti totiž vidí dál než politici, jejichž horizont končí termínem příštích voleb, protože vědí, že budou žít déle, a mají převážně obavy ze zničené společnosti a planety. Jsou si vědomi toho, že ničit společnost i planetu jde rychleji než je napravovat. Pokud se tito mladí lidé neunaví, bude muset na to moc reagovat a politické strany, které budou chtít přežít, budou muset začít jejich výzvu po obnově právního státu a rozumné klimatické politice respektovat.

To by byl zřejmě ten klíčový moment, po němž bychom se mohli rozejít se starým normalizačním étosem. Bylo by to také poprvé, kdy by u nás došlo ke změně, která nebyla vyvolaná zvnějšku: stali bychom se dospělejšími. Justice a média by pak mohla plnit kontrolní funkci ostatních mocí i by kontrolovala sebe navzájem.

Zároveň by to znamenalo, že přesný jazyk vytěsní hysteriózní pokr, v němž se snaží politik přebít sprostou lež konkurenta ještě větším nesmyslem, aby na sebe upozornil, protože ví, že jen silnými výroky se dostane do médií, která je nekriticky přebírají, v domnění, že tím zvýší svou prodejnost. Tento boj, v němž největší roli hraje ekonomika pozornosti, mění nenávist v kulturní normu a s tím je nutné skoncovat. Jen nový přesný jazyk a jiné chování médií může artikulovat nové cíle, po kterých lidé touží.

Rozhovor vyšel jako součást materiálu Lovecká sezóna začíná, který jsme vydali v listopadovém časopise Neovlivní.cz. Magazín si můžete předplatit zde: