Biochemik Trnka: Je to jednoduché. Je prostě lepší se očkovat

Rozumím obavám, ale opravdu nevidím riziko dlouhodobých nežádoucích účinků, říká biochemik Jan Trnka v rozhovoru pro Neovlivní.cz.

Tempo očkování se v Česku v létě prakticky zastavilo. Poslední týdny se situace zase zlepšuje, ale následky už vidíme každý den kolem sebe. Ti, co o vakcínu proti covidu-19 stáli, už ji mají, a zbytek? Považuje očkované za ovce, co si nechaly do těla vpravit experimentální lék, který s nimi provede něco zjevně hrozného.

„Rozpolcení a nejistota ve společnosti jsou podle mě dramatické. Úplně všude je hmatatelná ztráta důvěry nejenom ve vládu, ale i v odborníky a odbornou společnost. Lidé, kteří by nad tím vůbec nepřemýšleli, a když by jim někdo řekl: běžte se očkovat, tak by se šli očkovat, mi teď píšou a říkají: Tak jak to teda je? Slyším různé věci, jak to tedy je?“ popisuje na okraj rozhovoru pro časopis Neovlivní.cz biochemik Jan Trnka, člen Centra pro modelování biologických a společenských procesů.

„Otázka je, co s tím dělat? Myslím si, že to nejlepší je nic netajit, se všemi daty jít ven včetně veškerého kontextu. Otevřít to a říct: Podívejte se, takhle to vypadá.“ Sám přesně tohle dělá. Nic nelakuje na černo nebo na bílo, prostě jen předkládá fakta. Přesvědčte se sami.

Neo: Hnutí odpůrců očkování není nové a pramení z obav z vedlejších účinků vakcinací, jako jsou alergické reakce. Důležitou roli v jeho zrodu sehrála už dávno vyvrácená studie, která spojovala očkování s autismem. Vypadá to, že se antivax hnutí radikalizuje, a to nejen ve Spojených státech. V Německu před časem zastřelil muž 23letého kluka, obsluhu benzínové pumpy, protože ten po něm chtěl, aby si nasadil roušku. Hrozí takové případy i u nás?

Než se dostanu k tomu, co u nás hrozí, tak jenom k oprávněnosti obav z očkování. Vůbec nechci obavy lidí snižovat. Úplně je chápu. Skutečně existují vedlejší, nežádoucí reakce, byť v naprosté většině velmi mírné. Ale velmi významnou roli sehrála „studie“ o propojení mezi autismem a vakcínami, u které nejenom že bylo prokázáno, že je vymyšlená, dokonce bylo prokázáno, že její autor byl placený právníky, kteří chtěli vést spory ohledně vedlejších účinků očkování. Proto si autora té „studie“ zaplatili. To byl obrovský podvod, který z velké části antivakcinační hnutí vytvořil. Tím nechci říct, že všichni antivaxeři tomu věří, ale myslím, že to byl zásadní stimul a že lidem zůstalo v hlavě, že na tom možná něco je. My víme, že na tom nic není. To jenom k té oprávněnosti, která je trochu komplikovaná. Nicméně nežádoucí účinky samozřejmě existují a rozumím tomu, že z nich lidé mají obavy a je potřeba dobře komunikovat riziko versus benefit očkování.

Co hrozí u nás? Chtěl bych doufat, že něco takového, že by někdo zastřelil někoho jiného, protože ho k něčemu nutí, ať už ohledně očkování, nebo ohledně roušky, nehrozí. Přece jen je zbraní u nás méně než ve Spojených státech. Zatím. Už je v ústavě právo bránit se zbraní, tak uvidíme. Ale rozpolcení a nejistota ve společnosti jsou podle mě dramatické. Třeba u lidí, kteří zatím o antivaxu nikdy neslyšeli, vlastně je to vůbec nezajímalo, ani by je to nenapadlo. Fakt úplně všude je hmatatelná ztráta důvěry nejenom ve vládu, ale i v odborníky a odbornou společnost – teď neříkám, kdo za co může. Lidé, kteří by nad tím vůbec nepřemýšleli, a když by jim někdo řekl: běžte se očkovat, tak by se šli očkovat, mi teď píšou a říkají: Tak jak to teda je? Slyším různé věci, jak to tedy je? V tom se to určitě posunulo někam, kde si myslím, že to nikdy nebylo.

Zase bychom mohli hodiny mluvit o tom, jaké jsou pro to důvody. Otázka je, co s tím dělat. Myslím si, že to nejlepší je nic netajit, se všemi daty jít ven včetně veškerého kontextu. Otevřít to a říct: Podívejte se, takhle to vypadá. Proto mě mrzí, že nejsou veřejná data o tom, kolik očkovaných je v nemocnici. Přitom v Německu to zveřejňují. U nás otevíráme místo pro spekulace, aby si lidé říkali: No, moment, tak jak to je? A už to vytváří nejistotu a nedůvěru. Můj recept by byl prostě všechno říkat tak, jak to je doopravdy, a ukázat lidem, že je lepší se nechat očkovat, protože rizika spojená s onemocněním jsou vysoká.

Neo: Mezi antivaxery se šíří hrůza z přepisu, změny DNA. Je ten strach oprávněný? V jakém případě by mohl být?

Není oprávněný. Protože pravděpodobnost, že se vám mRNA vepíše do DNA v jádře, je v podstatě nulová. Jsou na to potřeba enzymy, které za normálních okolností naše buňky nemají, protože normálně funguje přepis z DNA do mRNA, ne obráceně. Existují laboratorně vytvořené speciální podmínky, kde by to mohlo nastat. Ale, a to chci zdůraznit, my každodenně zacházíme s věcmi, dostáváme se do situací, které nám naši DNA mění. Kouření. Typický příklad. Každý šluk z cigarety může pozměnit DNA v našich dýchacích cestách. Výfukové plyny, zplodiny. Když člověk letí letadlem, je vystaven kosmickému záření, které prolétává letadlem a mění naši DNA. Riziko přepsání naší DNA někde ve svalu mRNA vakcínou, ve srovnání s rizikem vlivů, které naši DNA prokazatelně každodenně přepisují, je extrémně ve prospěch vakcíny.

Neo: A co kdyby se to stalo? Co by to znamenalo?

No, to je super otázka. Pravděpodobně vůbec nic. I kdyby se to do DNA někam vložilo, tak je velmi pravděpodobné, že se to vloží do nějaké části DNA, která se nikdy nepřepisuje, kterou tělo vlastně úplně ignoruje, protože velká část naší DNA je zbytečná, resp. nezdá se, že by něco zásadního dělala.

Kdyby se ten gen opravdu začal přepisovat, což je velmi málo pravděpodobné, tak se maximálně stane to, že se bude přepisovat spike protein a velmi pravděpodobně by buňka, která by byla takto pozměněna, byla okamžitě zničena imunitním systémem, který by poznal, že tam je spike protein, proti kterému byl naučený bojovat. Ten by buňku zničil a tím by story skončila. Takže i kdyby se to stalo, což mi přijde jako v podstatě úplně nemožné, tak by se vlastně nic moc nestalo.

Neo: Jedna z dalších výtek odmítačů očkování je, že se jedná o „experimentální vakcíny“, které nejsou dostatečně otestované, protože dříve to trvalo pět až deset let, než taková vakcína prošla testovacím procesem. Četl jsem, že Moderna měla svoji vakcínu víceméně hotovou už v lednu 2020, jen několik dnů po zveřejnění sekvence DNA viru, testování vakcíny od Moderny začalo v březnu. Rychlost vývoje se neuvěřitelně zrychlila. Co se změnilo?

Je to tak. Vakcíny proti covidu byly vyvíjeny rychleji díky dvěma věcem. Jednak díky novým technologiím, což jsou třeba mRNA vakcíny. Ze sekvence viru k vakcíně je to pak otázka několika hodin. Tam není co řešit. Vlastně je to dost jednoduché.

Navíc tady strašně pomohlo, a to je něco, o čem se téměř vůbec neví, že se před deseti lety vyvíjely vakcíny proti SARS a pak proti MERS; v podstatě už byla spousta věcí vymyšlená. Jestli to má být tento protein, nebo onen protein, jak ho stabilizovat. Vědci viděli nový koronavirus, který je z velké části podobný těm předchozím, a řekli: Jasně, uděláme to samé, co jsme udělali předtím, akorát s tím novým virem. Proto byl vývoj vakcín strašně rychlý.

Druhá věc, která to urychlila, byla, že se překrývaly jednotlivé fáze zkoušení. U normálního léku, když se nespěchá, tak se udělá jedna fáze, pak se vyhodnotí, pak se počká, pak se shání lidé, provede se druhá fáze, a tak dál. A teď se udělal model, kdy se jednotlivé fáze vzájemně překrývaly. To znamená, že ony všechny proběhly tak, jak mají proběhnout, ale vzájemně se překrývaly. Proto se dospělo k výsledku podstatně rychleji, pravděpodobně mnohokrát rychleji, než kdyby proběhl vývoj tradičně.

Neo: Je nějaká výhrada vůči vakcínám proti covidu, se kterou souhlasíte?

Jediná přijatelná výtka je, že když se na konci minulého roku začalo očkovat celosvětově, tak ty vakcíny byly v očkovaných lidech relativně krátkou dobu. To je opravdu odlišné – právě proto, že se fáze zkoušení překrývaly. Spousta lidí se ptala: Jak dlouho bude ta imunita trvat? A vědci museli říct: Nevíme, protože to lidé mají v sobě teprve půl roku. Totéž by se dalo do jisté míry říct v případě dlouhodobých následků. Férová odpověď je, že o dlouhodobých následcích nevíme, protože tu vakcínu v sobě ještě nikdo nemá dlouho. Jenže u kterého nového léku můžete říct, že už ho má někdo v sobě deset let? Nikdy to tak není. Když se uvede nový lék na trh, jsou jeho účinky známé maximálně pár let.

Navíc v případě vakcín proti covidu prostě nejsou žádné biologické důvody myslet si, že budou mít nějaké dlouhodobé vedlejší účinky. Jak fungují vakcíny, je známo sto, sto padesát let, v detailech řekněme dekády. A mRNA vakcíny se dramaticky neliší od klasických vakcín. Liší se svou technologií, jak tam dostat ten protein, ale co ten protein dělá, co se děje s imunitním systémem a tak podobně, to se neliší od vakcín, které existují padesát let. Není vlastně vůbec žádný důvod si myslet, že by tam nějaké dlouhodobé nežádoucí účinky byly.

Pracovat s mRNA je strašný problém. Je to hrozně nestabilní molekula. Na co se v rámci vývoje čekalo, bylo vymyslet, jak ji udržet existovat dostatečně dlouho. Oproti tomu s DNA se pracuje poměrně snadno. A popravdě řečeno, když si vezmeme třeba vakcíny, které používají oslabený virus, což je třeba vakcína proti poliomyelitidě, dětské obrně, známá asi 80 let, tak to je de facto balíček DNA zabalený ve viru, který vložíte do člověka a chová se principiálně stejně jako balíček mRNA, který do očkovaného vložíte dnes. Nejsou tam principiálně až tak dramatické rozdíly. Tím, že mRNA je méně stabilní, tak se rychleji vytratí, zatímco virová DNA zůstává v těle déle.

Rozumím, proč lidé říkají, že vývoj těchto vakcín byl hodně rychlý, ale zároveň z toho, co víme o vakcínách, opravdu nevidím riziko dlouhodobých nežádoucích účinků.

Neo: Jak pravděpodobné jsou nové mutace viru, na které by byly stávající vakcíny krátké? A můžou se farmaceutické firmy na takovou variantu připravit?

Jakmile se nová varianta objeví a popíše, tak modifikovat vakcínu, aby na ni fungovala, je opravdu triviální věc. Jak pravděpodobné to je? To nikdo neví. Co zvyšuje pravděpodobnost, že se něco takového stane, je počet lidí, kteří se nakazí. Čím víc lidí se nakazí, tím je větší pravděpodobnost, že se něco takového objeví. Komplikovaná věc je vliv skutečnosti, že už nemalá část světové populace, zejména tady na severu a západě, v bohatších zemích, je proočkovaná. Objevily se názory, že když jsou lidé proočkovaní, tak to může vést k selekci variant, které utíkají z imunity pryč. Na druhou stranu jsem zaregistroval názory odborníků, kteří říkají, že to zase tak moc pravděpodobné nebude, protože v proočkované populaci se zase prudce snižuje pravděpodobnost, že tam nějaká taková varianta vznikne. Takže když vezmeme tyto dvě věci dohromady, tak se vyváží a nezpůsobí zásadní zvýšení pravděpodobnosti vzniku nebezpečné varianty.

Co je podle mě v tuto chvíli největší riziko, jsou chudé země globálního jihu, které mají proočkovanost často úplně mizivou. Tam nějaká pravděpodobnost selekce varianty, která by se mohla začít šířit, prostě je. To je něco, na co Světová zdravotnická organizace pořád upozorňuje a říká: Hele, nemůžeme nechat očkovat jenom ty bohaté země, musí se očkovat také chudé země, jinak to může být problém i pro ty bohaté.

Jaká je pravděpodobnost vzniku nebezpečné nové varianty, nevíme. Může vzniknout, nemusí k tomu dojít. Ale měli bychom podle mě udělat všechno pro to, aby se pravděpodobnost co nejvíce snížila.

Proč v boji s koronavirem stále selháváme? Jaký díl viny nese odcházející vláda a co jsme si způsobili sami? A co nás čeká na podzim? Rozhovor s biochemikem Janem Trnkou jsme přinesli v říjnovém časopise Neovlivní.cz. Pořiďte si PŘEDPLATNÉ a dozvíte se to podstatné včas.

Zdroj náhledové foto: David Binar/Neo