Bývalý viceguvernér: Tohle čeká Česko v příštím roce

Naše země v některých ohledech z „průměrného unijního obrázku “trochu vyčnívá. A to ne vždy dobrým směrem, bohužel, píše Luděk Niedermayer.

Doba, kdy jsme mohli vyhlížet, co pěkného přinese další rok, patří s jistou nadsázkou minulosti. Naše žití provází již mnoho let věci nečekané. A ne zrovna pozitivní. Co naši zemi čeká a kdy konečně přijdou ony „zářné zítřky“, analyzuje v textu pro časopis Neovlivní.cz respektovaný ekonom, bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer. Pro pořádek je nutno doplnit, že Niedermayer je osmým rokem poslancem Evropského parlamentu, od roku 2017 jako člen TOP 09.

První odlišností je, že nejsme v eurozóně a naše inflace zároveň v době psaní tohoto textu patří k nejvyšším v EU. Díky tomu mohla (z dnešního pohledu správně) ČNB zvýšit úrokové sazby, na druhé straně „to není zadarmo“. I když lze namítnout, že možnost uložit si peníze za vyšší úrok chrání alespoň trochu úspory, jde jen o „malou pomoc“. Inflace se u nás blíží k 20 % a úrok na vklady jen zřídka přesáhl 5 %, což v porovnání s eurozónou ukazuje, že „průměrný“ vklad v eurozóně, při tamní inflaci kolem 10 %, ztrácí na hodnotě méně.

Vysoké úroky samozřejmě bryskně zchladily trh s nemovitostmi, neb jen málokdo má odvahu vzít si úvěr s úrokem přes 5 % (jen platba úroku z úvěru 5 milionů totiž činí přes 20 tisíc korun za měsíc). To stejné se děje s půjčkami na auto. Postiženy jsou tím též firmy potřebující vyšší úvěry, které nemají odvahu (či přístup) k levnějším, ale nikoliv rizika prostým úvěrům v eurech. A to vše pomáhá inflaci snížit, ale zakládáme si zároveň na větší zpomalení růstu než v zemích, kde úroky tolik nevzrostly.

Rizikovým faktorem nezávislé měnové politiky je navíc to, že na růst úroků zareagoval kurz koruny „neučebnicově“. Nejen ČNB totiž očekávala, že koruna proti euru posílí a pomůže tak snížit inflaci. Zatím se tak neděje, a ČNB dokonce musí kurz intervencemi podporovat, což je politika, kterou obvykle nedělají centrální banky rozvinutých zemí. Vysvětlení je v tom, že se výrazně navýšila „prémie za riziko“ pro českou ekonomiku, což je veskrze špatná zpráva do budoucna. A budoucnost v tomto případě není daleko.

Největší, druhá, špatná zpráva pro naši ekonomiku přichází z oblasti, která byla během desítek let naší silnou stránkou. Tedy z oblasti rozpočtové. Naše země po desítky let, přes občasné výkyvy, držela dluh hluboko pod průměrem rozvinutých zemí, obvykle kolem 30–40 % HDP, díky snaze o nízké deficity v kombinaci s celkem vysokým růstem. Špatná reakce minulé vlády na pandemii, kdy nevzrostly jen jednorázové a dočasné výdaje, ale též výdaje trvalé, završená schválením (za pomoci části opozice) masivního snížení daní, uvrhla rozpočet do bezprecedentně špatné situace.

Realitou budou po nejméně 4 roky schodky vysoko přes 300 miliard korun ročně a za rok či dva se dostaneme do situace, kdy skoro polovina celkového státního dluhu bude vytvořena v posledních zhruba 5 letech.

Vysoké deficity a vysoký dluh pak v dnešní situaci vysokých úroků (v době psaní textu stojí státní půjčky ve většině splatností přes 5 % ročně) povedou k obrovskému nárůstu nákladů na financování státu. Za dnešních podmínek by po promítnutí těchto vyšších úroků padlo ročně prvních 150 miliard příjmů státu na úroky ze státního dluhu způsobeného z takřka poloviny vysokými deficity posledních let. Je to mnohem vyšší suma, než kolik rozpočet stálo nedomyšlené snížení daní, či suma, za kterou by bylo možno (dle optimistických vládních prognóz) každý rok postavit nejméně polovinu nové jaderné elektrárny.

Absolutní a nezpochybnitelná nutnost začít schodek rychle snižovat přitom bude nejen důvodem pro společenské a politické konflikty, ale hlavně dalším faktorem, který bude růst zpomalovat.

Jak se nám bude žít příští rok? Jak citelné zdražování nás čeká? A kudy z toho ven? Kompletní analýzu bývalého viceguvernéra Niedermaeyra přinášíme v Zimním speciálu Neovlivní.cz, který je k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com