Čučkaři a Dyma se vzduchovkou

Byla to jedna z akcí, kterými se civilní kontrarozvědka BIS snažila vyvrátit prezidentova slova o „čučkařích“ z tajné služby. Konkrétně v ní šlo podle BIS „o rozbití ruské zpravodajské sítě na našem území“. Jak se ale ukazuje, samotná akce nadělala ve zpravodajské komunitě víc škody než užitku. Rusové z „rozbité sítě“ navíc v Praze fungují dál.

Kousek od širšího centra Prahy stojí v průmyslovém areálu malá fabrika známá asi jen nadšencům do vzduchovek. A pak také agentům tajných služeb.

Továrna patří ruskému podnikateli Dimitriji V., přezdívanému Dyma, který firmu na výrobu PCP (Pre-Charged Pneumatic) zbraní původně založil v Rusku. Před osmi lety pak sídlo a výrobu přesunul do Prahy.

Loni v lednu, když se Dimitrij V. vracel se svými dvěma kolegy z firmy z veletrhu ve Spojených státech, zatkla všechny tři muže přímo na ruzyňském letišti policie. Policisté v kuklách je odvezli na výslech do Bartolomějské ulice. Tam jim oznámili, že se jejich aktivity neslučují se zájmy České republiky.

Konkrétně šlo podle policistů o to, že byli ve spojení s lidmi, které tuzemské bezpečnostní složky považují za ruské špióny. A továrna na vzduchovky jim sloužila jako zástěrka, byť slušně vydělávala.

Kdo by čekal, že logicky bude následovat stíhání, či alespoň vyhoštění a zákaz pobytu, musel by být nutně zklamán.

Dimitrij V., jeho ruský společník Andrej M., ani český prokurista Richard J. nebyli do dnešního dne z ničeho obvinění. Policie dokonce ani neprohledala jejich továrnu, v bytech zatčených se nekonaly žádné domovní prohlídky. Dimitrij V., jehož manželka zůstává v Rusku, se dál pohybuje v Praze. Naposledy tu byl podle zjištění Neovlivní.cz poslední květnový týden.

O svém zatčení a pozadí celého případu ovšem Dyma a spol. mluvit nechtějí. „Nebudeme se k ničemu vyjadřovat. Pro nás to celé už před rokem a půl skončilo a nemáme k tomu co dál říct,“ tlumočil jejich stanovisko český prokurista Richard J.

Sdílná není ani policie. „Mohu pouze sdělit, že náš útvar zpravidla nesděluje, zda se nějakou konkrétní věcí zabývá, či naopak nezabývá,“ reagoval na žádost o poskytnutí informací mluvčí Národní centrály proti organizovanému zločinu Jaroslav Ibehej.

Kdo komu šlápl na prsty

Každopádně má celý příběh ještě jednu rovinu: vyvolal silné napětí mezi příslušníky dvou tajných služeb.

Jak redakce Neovlivní.cz zjistila z rozhovorů s členy tuzemské bezpečnostní komunity, na jedné straně stojí BIS, která loňské zatýkání na ruzyňském letišti rozpoutala (do samotné akce musela povolat policii, protože tajná služba nemá v Česku oprávnění k zatýkání). A na druhé straně jsou lidé spojení s civilní rozvědkou ÚZSI, kteří se jako první začali už před mnoha lety o továrnu na vzduchovky zajímat.

Jenže v rámci personálních rošád uvnitř tajných služeb, které provázely nástup hnutí ANO k moci, si případ „Dymovy fabriky“ od ÚZSI převzala právě BIS. A dlouholeté tiché monitorování vystřídala hlasitá akce.

Objektivně zhodnotit, jestli BIS musela takto napřímo zasáhnout, si redakce Neovlivní.cz na základě dostupných informací netroufá. Kritici zásahu každopádně tvrdí, že BIS jednala ukvapeně a rozbila něco, co měla na zlatém podnose a mohla dál pokračovat ve sledování.

„Monitorování Dymovy skupiny přinášelo značné množství informací. Tím, že je BIS nechala posbírat, všechno skončilo. Rusové tu bez pochyby vybudují nové sítě, nové komunikační uzly, a už nemusíme mít takové štěstí a dostat se tak blízko,“ uvedl vysoce důvěryhodný zdroj z bezpečnostní komunity.

Jeho další kolega pak tvrdí, že z halasného zatýkání nebyli nadšeni ani spojenci, kteří informace z „Dymovy fabriky“ hojně využívali.

Bezpečnostní informační služba tyto informace veřejně nijak nekomentuje. Mluvčí služby Ladislav Šticha na žádost Neovlivní.cz o vysvětlení zásahu pouze odkazuje na loňské prohlášení ředitele BIS Michala Koudelky.

Ten v reakci na prezidentovu kritiku zveřejnil stanovisko, kde mimo jiné uvedl: „Naše zákonné adresáty jsme například počátkem letošního roku informovali, že se nám podařilo úspěšně rozbít zpravodajskou síť jedné z ruských zpravodajských služeb působící na našem území a zcela tak ochromit její činnost.“

Jak dodává Šticha: „Je to maximum, co je v tuto chvíli k případu možné zveřejnit.“

Neoficiálně se pak lidé z BIS brání v podstatě totožnými argumenty, jaké uvádí Koudelka ve svém prohlášení. „Dospěli jsme k závěru, že je třeba zasáhnout. Ta síť je jednoduše v troskách, dostali úder a musí se s tím nyní vypořádat. Na nás už pak je dívat se na to, jaké reakce to vyvolalo, co kdo s kým dál ladí,“ uvádí na obhajobu BIS další státní úředník obeznámený se situací.

Pozorovat vs. zasahovat

Není to přitom poprvé, kdy se bezpečnostní složky státu dostaly do sporu kvůli rozdílnému pohledu na řešení případů spojených s Rusy. Část bezpečnostní komunity zastává názor, že ideální stav je zpovzdálí sledovat a případně získávat informace. Jiní naopak inklinují k tvrdým postupům.

Zřejmě nejznámějším takovým případem zůstává už skoro čtvrt století starý zásah v pražském podniku U Holubů, který se stal jedním z evropských sídel tehdejších ruských mafiánských bossů. Zatímco část bezpečnostní komunity podnik měsíce monitorovala, druhá část v ní podnikla obří razii a zatkla na dvě stovky lidí. Nikdo nakonec nebyl obviněn, což vyvolalo obrovské animozity v policii i tajných službách.

Za zasahující policisty se však nakonec postavila americká FBI a její tehdejší šéf Luis Freeh, který je pozval do Washingtonu a osobně jim poděkoval. Američané totiž díky zatýkání U Holubů získali fotografie a otisky desítek členů solncevské mafie, které v následujících dvou desítkách let postupně zatýkali a posílali do vězení.

Jestli budou k užitku i otisky a fotografie lidí z „Dymovy“ fabriky, ukážou až příští roky.