Debata o euru: Proč nechceme do ráje

Česko už deset let zdržuje přijetí eura. Jsou pro to ekonomické důvody.

S korunou jsou jen problémy, aspoň poslední dobou. Kurz eura se v době uzávěrky tohoto textu zhoršil na 25,50 koruny, nákupy za hranicemi tak jsou o osm procent dražší než před rokem. Vinou slabé koruny nemůže ČNB snížit úroky a podpořit hospodářský růst, protože pak by byla koruna ještě slabší. Nemluvě o tom, že pád koruny zdražuje benzin, a tím se národní měna stává hlavním inflačním rizikem. Nestálo by za to uvažovat o přijetí eura?

Vláda přesto letos 14. února rozhodla, že termín zavedení eura v České republice prozatím nestanoví. Ke vstupu do eurozóny se sice její předchůdci zavázali podpisem smlouvy o přijetí do EU, zdržovací strategii však už v roce 2014 prosadil tehdejší ministr financí Andrej Babiš.

A ekonomy zdržovací taktika nijak nepohoršuje. Nezávislá měna v této chvíli zvětšuje nejistotu, i tak ale podle ekonomů platí obecná pravda, že ani přijetí, ani odmítnutí eura by na národní hospodářství velký vliv nemělo.

„Přijetí eura by nebyla katastrofa, ani vstupenka do ráje,“ míní expert Hospodářské komory Ladislav Minčič, který společnou měnu obvykle kritizuje.

„Vstup může být příležitostí k růstu, není však garantem prosperity,“ potvrzuje také ekonom České spořitelny Petr Zahradník, který se naopak počítá k příznivcům společné měny. „Zásadní důvod pro vstup do eurozóny nevidím, ale odpůrce nejsem,“ dodává bývalý guvernér České národní banky (ČNB) Jiří Rusnok.   

Před začarovanou hranicí

Experti mají k dispozici zkušenosti, jaké s eurem udělala desítka států z periferie Evropy. Společná měna měla posloužit sjednocení starého kontinentu, především tím, že by se jejím přijetím zmenšily ekonomické rozdíly a země by „konvergovaly“ ke stejné úrovni blahobytu. Očekávání se skutečně v některých zemích naplnilo, v první řadě u Irska a pobaltských států. „U těchto zemí na přijetí eura navázaly národní politiky na modernizaci hospodářství,“ upozorňuje ekonom Zahradník, že samotné přijetí společné měny nepomohlo.

V dalších zemích se však uplatnil nečekaný negativní scénář, popsaný zvláště v řeckém případě. Tamní vláda využila zvýšení svého kreditu po přijetí evropské měny k vyššímu zadlužení, po nástupu finanční krize však nedokázala splácet a před krachem tamní ekonomiku zachránila finanční injekce z Německa. Řecko od té doby musí splácet dluhy, v důsledku toho se dosud úplně nezotavilo a úroveň jeho HDP nedosáhla časů před eurem.

Rychlý nárůst dluhů po přijetí eura, potíže se splácením, a tím i trvalé zpomalení ekonomického růstu zažily i další země jižního křídla EU – od Kypru přes Itálii a Španělsko až po Portugalsko. Do stejné pasti propadly i dva státy někdejšího východního bloku, Slovinsko a Slovensko. „S nadsázkou řečeno, Slovensko může sloužit jako odstrašující příklad,“ připouští Petr Zahradník.

Tehdejší Dzurindova vláda provedla na Slovensku zásadní ekonomické reformy, příchod eura přilákal investory a desetiprocentní hospodářský růst za řekou Moravou obdivovali také Češi. Pak ovšem Slováci podle Zahradníka usnuli na vavřínech, jejich vlády se soustředily na změny v sociální oblasti, které umožnily kupování voličských hlasů. Politická nestabilita začala odrazovat další investice.

Právě celkový přehled „konvergence“ chudších států k průměru Evropy za posledních dvacet let ukazuje i na datech, že přijetí eura není „ani zázrak, ani katastrofa“. Průměrný hospodářský výkon na hlavu v rámci EU překonaly jen výjimečné případy ostrovních států Irska a Malty. Některé jižní státy se pod průměr naopak propadly. Žádná země z východního křídla se hospodářským výkonem trvale nedostala nad začarovanou hranici 90 procent průměru EU. Přitom u východoevropských zemí nehraje roli, jestli platí, či neplatí eurem. Nejvíc se průměru EU v posledních letech přiblížili Rumuni, kteří připouštějí přijetí eura nejdříve v roce 2029, a člen eurozóny Litva. Neúspěch při konvergenci nepostihl jen Slováky, kteří mají euro, ale také Maďary, kterým forint nepomohl, aby jejich ekonomická úroveň překročila tři čtvrtiny evropského průměru. Pozvolný vzestup Čechů se před čtyřmi lety zastavil na magické hranici devadesáti procent.

„Euro může v určitém momentě pomoci k zahraničním investicím a přinést nějaké dobré období. Není to ale věčný efekt,“ shrnuje čtvrtstoletí společné měny exguvernér Rusnok.

Vyhodnocení experimentu

Skepse ekonomů připomíná, že zavedení společné měny v prostoru Evropské unie bylo experimentem, který měl ověřit teorii amerického ekonoma Roberta Mundella o tzv. optimální měnové oblasti, která se nemusí krýt s jednotlivými státy. Pokud dokáže několik zemí společně obchodovat, přesouvat kapitál i pracovní sílu, pak se podle Mundella vyplatí zavést jednotnou měnu. Tím se zmenší transakční náklady při vstupu na mezinárodní trhy a zároveň se sníží kurzová rizika. Slavný americký ekonom označil za možnou optimální měnovou zónu Evropu a evropští politici se před koncem minulého století nechali inspirovat. Dnes nikdo nepochybuje, že experiment vyšel jen zčásti.

„Optimální měnová zóna tu nebude ani za sto let,“ tvrdí dokonce Ladislav Minčič s odkazem na to, že hospodářský cyklus například Německa se výrazně liší třeba od Španělska. Společná měna – a tím i společné úrokové sazby – pak často znemožňuje pomoci oběma zemím najednou, ať už změnou úroků, nebo měnového kurzu.

Proto euro odkládají na neurčito nejen Češi, vedle nich i Dánové, Švédi, Poláci a Maďaři. Při návštěvách v Bruselu nebo ve Frankfurtu také nikdo jejich politiky a bankéře nepřemlouvá, aby už rozšířili řady. „Nikdy jsem se s tím nesetkal,“ potvrzuje Jiří Rusnok.

Euro proti drahotě

Přesto Česko počátkem roku zažilo iniciativu vládního hnutí STAN, která měla debatu o euru po deseti letech spánku znovu rozvířit. Srozumitelný důvod nabídl přechod energetické krize doprovázené dvoucifernou inflací. Česko patřilo do skupiny sedmi nejvíce postižených zemí, kde podle Eurostatu inflace za léta 2015–2023 dosáhla 40 procent a více. Do stejné kategorie patřily zbývající východoevropské členské státy bez eura, tedy Maďarsko, Polsko a Rumunsko, vedle nich tři pobaltské státy.

Proto nelze vyloučit závěr, že ke zdražení přispěly změny měnových kurzů, které postihly zvláště českou korunu, polský zlotý a maďarský forint a které tak nabídly místním obchodníkům lepší inflační příležitost než jinde. Silnější ekonomický komplex eurozóny tedy mohl Čechům, Polákům a Maďarům zajistit větší hospodářskou, a tím i cenovou stabilitu.

Pro mimořádnou drahotu ovšem existuje alternativní výklad. „Stejnou roli mohla sehrát neschopnost konkrétních zemí regulovat ceny energií,“ upozorňuje exguvernér Rusnok.

Nepřekvapuje, že se ceny energií nejvíc vymkly v Estonsku a Lotyšsku, které jsou přímo postižené zastavením dodávek ze sousedního Ruska, stejně neúspěšná však byla podle Eurostatu regulace v Česku, kde energetické ceny rostly proti průměru Evropy dvojnásobným tempem.

O neschopnosti českého státu regulovat ceny svědčí i další indicie. Česko patřilo do špičky zemí, nejen pokud jde o zdražování elektřiny a plynu, ale také dalších komodit a služeb podléhajících regulaci, třeba vodného a stočného nebo léků. Ostatně – poslední konvergenční zpráva Evropské komise z roku 2022 upozornila, že překážkou pro hladké zavedení eura v Česku nejsou ani tak ekonomická maastrichtská kritéria, ale „nižší efektivita státních institucí“ a neúspěšný boj s korupcí, zvláště pokud jde o střet zájmů. Proti takovým nedostatkům by euro nepomohlo. 

Přesto existuje protiargument, proč inflaci posiluje pohyb měnových kurzů. Právě Češi, Maďaři a Rumuni, tedy národy bez eura, zažili v rámci Evropy největší zdražování i v období 2015–2020, tedy před cenovým nárazem u energií.

Zřejmě na dlouhou dobu poslední oslava ve frankfurtské centrále Evropské centrální banky proběhne v lednu 2025, kdy vstup do eurozóny plánuje Bulharsko. Tamní ministr financí Asen Vasiljev vysvětlil německému deníku Welt, že tím jeho země ušetří na kurzových nákladech až procento HDP, „zároveň vstupem do eurozóny dostaneme zpátky určitou míru kontroly nad vlastní měnou“, doplnil. V současnosti sofijské centrální bance nezbývá než přizpůsobovat kurz bulharského leva pohybům eura. To se zlepší, až zástupce Bulharska dostane ve Frankfurtu své křeslo, a tím i možnost mluvit do měnové politiky celé Evropy.   

Se vstupem ještě musí souhlasit ostatní státy eurozóny, bulharské mincovny v každém případě už razí eura a centy.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com