Fialova nutella a proč jsme museli zchudnout

Drahota přerozdělila bohatství Čechů mimořádným způsobem. Poražení a vítězové jsou nasnadě.

První bilance historického zdražování v letech 2021–2023 ukazuje, že nejvíc vydělaly velké firmy v čele s energetiky, úspěchy byznysu se však zdaleka neomezily na jediný sektor. Příjmy se vylepšily také důchodcům. Náklady zaplatí zaměstnanci, malí živnostníci a státní pokladna, tedy daňoví poplatníci. 

Jádro problému ukazuje jednoduchý výpočet. Reálné příjmy tuzemských domácností poklesly vinou inflace o víc než desetinu, fakticky tedy mají proti předkrizovému období k dispozici o 300–400 miliard korun méně. Údaje ministerstva financí o podnikových daních prozrazují, že firemní zisk pouze v minulém roce vyrostl o srovnatelnou částku okolo 300 miliard, přitom inflace z toho rozpustila o něco víc než třetinu. Třetím velkým hráčem je vláda, která v posledních letech připustila deficit rovněž 300–400 miliard. Část z tohoto schodku posílá na podporu rodinám, konkrétně za důchody loni vyplatila 60 miliard navíc a dalších 100 miliard přidá letos. Finanční situaci vylepšuje i ziskovým firmám, například ceny energií dotovala jen v první polovině roku 2023 částkou 50 miliard.   

Z pohledu národního hospodářství jde o hru se záporným součtem. Stát se podle Eurostatu zadlužuje nejrychlejším tempem v EU, přitom patří vedle Německa, Švédska a Estonska k zemím, kde letos poklesne ekonomický výkon. Ekonomové nepochybují, že viníkem je vysoká inflace, protože Česko patří do speciální kategorie pěti zemí, které zdražením nejvíc utrpěly. O něco vyšší inflaci za poslední dva roky hlásí Maďarsko, které neuspělo s velkorysou dotační politikou, a tři pobaltské státy, nejvíc zasažené zdražením energií po výpadku ruského plynu.

Proto experti hledají důvody, proč právě Čechy inflace tolik zasáhla.

Kdo za to může(te)

Bývalá ekonomka Světové banky Jana Matesová v analýze pro Seznam Zprávy označila jako viníka Českou národní banku (ČNB), která nepoužila obvyklý protiinflační nástroj. Od loňského června nezvýšila úrokové sazby a neomezila objem peněz v ekonomice. „Neplní prvotní povinnost stanovenou jí zákonem,“ uvedla ekonomka.

Dalším viníkem jsou obě poslední vlády, které živily inflaci přehnaným utrácením. Kabinet Andreje Babiše „vypouštěl od poloviny roku 2020 pod záminkou pandemie do ekonomiky výdaje převyšující příjmy státu o stovky miliard“, přitom „v rozpočtových výdajích vysoce přesahujících příjmy bohužel zatím pokračuje i současná vláda,“ dodává Jana Matesová. Značný díl viny za vysokou inflaci a její udržování ovšem nesou všechny dosavadní reprezentace, protože „nezajistily přiměřenou ochranu českého trhu před vlivem silných podnikatelských subjektů a skupin“.

V tom s ní souhlasí také Petr Zahradník z České spořitelny, který označuje Česko „za mistra Evropy v tržních selháních“.

To potvrzuje i stručná historie probíhající inflace. Spouštěčem byly také v Česku ceny energií, které vyrostly na několikanásobek po vpádu Rusů na Ukrajinu. Přesto se vysoké ceny ze světových trhů do českých spotřebitelských cen okamžitě nepromítly. Tuzemští zákazníci odebírají plyn i elektřinu podle dlouhodobých smluv včetně fixací, proto světová drahota spotřebitele obvykle zasáhne s ročním zpožděním. Výrobci energií, jako jsou EPH nebo ČEZ, tedy loni dosáhli rekordního zisku necelých sto miliard díky tomu, že prodávali elektřinu za světové ceny. Tuzemští zákazníci však díky fixacím a vládní podpoře s názvem „sociální tarif“ platili koncem roku 2022 dodavatelům ceny, které patřily ke třem nejnižším v Evropě.

Přesto loňský nárůst energetických cen zasáhl Čechy víc než většinu Evropy. Byznysmeni stojící mimo energetiku totiž zdražili zboží a služby takřka okamžitě s odkazem, že jim rostou energetické náklady. Nešlo ani tolik o potravináře. Ceny potravin vyrostly do července 2022 šestým největším tempem v Evropě, producenti se však mohli odvolat na rostoucí ceny obilí, oleje a dalších surovin ve světě. V dalších oblastech tuzemští obchodníci svou rychlostí při přepisování ceníků překonali celou Evropu. Zdražení oděvů, obuvi, restaurací, hotelů, vybavení pro sport, rekreaci a kulturu či zdravotnických potřeb nemělo loni v létě konkurenci na celém kontinentě. Mezi tři nejrychlejší v EU se dostali prodejci nábytku a dalšího vybavení pro domácnosti, řemeslníci, kadeřníci, fitness centra…

Jednou větou, čeští obchodníci byli od počátku roku 2022 nejrazantnější v kategorii „jádrové inflace“, tedy zdražení veškerého zboží a služeb s výjimkou energií, pohonných hmot a potravin. Až loni v listopadu je předstihli maďarští kolegové, ještě letos v červenci ovšem Češi drží druhé místo se zdražením o 23,7 procenta proti předkrizovému roku 2021.

Symbolem mimoenergetického zdražování se stal hospodářský výsledek holdingu Agrofert ze svěřenského fondu vůdce parlamentní opozice Andreje Babiše. Holding dosahující v předchozích letech zisku 2–6 miliard si v „inflačním roce“ 2022 vydělal 13 miliard a předstihl tím zisk strojírenského gigantu Škoda Auto. Zároveň rozjel investiční program, díky kterému se stal jedním z hlavních producentů žateckého chmele. (Detailně o holdingu dále v tomto časopise.)

Skrytá pravidla inflace

Přístup tuzemských podnikatelů shrnuje příklad z dopravního sektoru. Díky snížení spotřební daně zdražila motorová nafta vedle Portugalska nejméně v EU. To však zdejším dopravákům nezabránilo, aby zvedli své ceny šestým nejvyšším tempem.

„Zdejší zákazník koupí cokoliv za jakoukoli cenu,“ postěžoval si ekonom Zahradník s nadsázkou na tuzemské zvyklosti, které vedle povodně vládních výdajů způsobily tuzemský inflační primát. V logice tohoto výkladu se skrývá příběh, že Češi prostě nakupovali, dokud jim stačily peníze, pak jim ovšem došly a pokles jejich spotřeby poslal pod vodu celou ekonomiku.

Potom je pro spotřebitele dvojnásob nepříjemné, že jádrovou inflací to neskončilo. Od ledna 2023 začali dodavatelé energií rozpouštět v tarifech pro zákazníky vysoké ceny výrobců z minulého roku. Vláda zároveň přestala domácnostem posílat sociální tarif a spokojila se s vysokými cenovými stropy. Tím si vysloužila kritiku exguvernéra ČNB Jiřího Rusnoka, který upozornil, že „dodavatelé energií vyhnali ceny, kam to šlo, dnes se jim moc nechce vracet zpátky a mohou operovat stanoveným vládním stropem, který jejich ceny jakoby legalizuje“. Důsledkem je fakt, že Češi dnes platí dodavatelům za energie ceny zatížené vedle Estonska a Lotyšska nejvyšší inflací v Evropě.

Ministr financí Zbyněk Stanjura připomíná, že vysoké tarify letošního roku kompenzují mírné ceny z loňska. To potvrzuje Eurostat, podle kterého v průměru uplynulých dvanácti měsíců doplatili na energetickou drahotu spotřebitelé osmi zemí víc než Češi. Nejde přitom jen o východoevropské státy, ale také Itálii, Irsko a Rakousko.

Na druhé straně, za novoročním zvýšením cen energií skryli své zdražení další dodavatelé služeb pro domácnosti, kteří nestihli zvýšit ceny předtím. Exemplární je případ stočného, které meziročně zdražilo o třetinu, vodné o 16 procent. Proto také nárůst celkových nákladů na provoz domácnosti zatížil Čechy během celé krize nejvíc po Italech a občanech z Pobaltí.  

Tuzemské spotřebitele může zneklidnit, že na rozdíl od ostatních zemí s vysokými energetickými tarify nezačaly zdejší ceny klesat ani v červenci a proti předkrizovému období jsou stále o dvě třetiny vyšší. To nakonec platí pro veškeré zboží či služby s výjimkou některých potravin.

Text vyšel v zářijovém časopise Neovlivní.cz, odemykáme jej u příležitosti dnešního oznámení ERÚ o navýšení cen energií. Pořiďte si PŘEDPLATNÉ a víte všechno včas.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com