Finančník Gabriel Eichler: Byznysmeni a řízení státu? Proč ne

V osmašedesátém odešel do USA na zkušenou a na dlouho tam zůstal. Vypracoval se až na pozici viceprezidenta Bank of America, dokonce mu Ronald Reagan kdysi nabízel post ministra financí. Stejná nabídka přišla před časem i ze Slovenska. Nechat se zlákat do politiky? Usoudil, že to asi není pro něj to pravé. Finančník Gabriel Eichler zůstal ve světě velkého byznysu, pozorně sleduje, co se v Česku děje, a – neztrácí optimismus. „Ač si tady strašně moc lidí stěžuje, lidem se vede fakt dobře. Když se podívám na svět, tak já jsem pořád rád, že jsem si Česko vybral jako svou zemi.“

S vpádem Andreje Babiše do vysoké politiky se ta otázka stále vrací: Je namístě zkoušet řídit stát jako firmu? Mělo by se víc lidí, kteří to v byznysu dotáhli daleko, zapojit do správy věcí veřejných? A jsme připraveni na politiky – špičkové manažery? Investor Gabriel Eichler měl k politikům blízko po listopadu 89. Vrátil se do vlasti a podílel se na ekonomické transformaci. Taky tu založil společnost Benson Oak, která je dnes nejstarší „investment banking boutique“ v Česku. V rozhovoru pro Neovlivní.cz hovořil nejen o tom, proč v USA mohl zvítězit Trump a v Česku Babiš, ale i o výzvách, kterým teď Evropa čelí. A konečně – i o vlastním byznysu.

Neo: Před pár lety jste se rozhodl koupit a resuscitovat některé tradiční české značky, jako bylo Savo nebo Eta. Ani jedno už nemáte. Takže to nebyl dobrý nápad?

Měli jsme kombinaci tradičních značek a technologií. To druhé bylo prostě zajímavější. S technologiemi jsme byli schopni se dostat do celého světa, kdežto značky jako Savo byly velmi omezeny na Česko. Takže potenciální růst byl menší, konkurence silná. Zůstali jsme u technologických firem.

Neo: Vaše nejslavnější a nejúspěšnější investice byla koupě brněnského vývojáře antivirových programů Grisoftu, později přejmenovaného na AVG, který jste dostali téměř od start-upu až na newyorskou burzu. Už jste v něm prodali úplně všechny akcie?

Ano. AVG rostl a my jsme prodávali podíly dost brzy. To byla asi chyba (smích). Loni jsme to pak prodali českému konkurentovi Avast. Bavili jsme se s nimi dost dlouho o spojení, oba jsme rostli a oba jsme měli dost velkou část světového trhu. Nakonec jsme se dohodli takto.

Neo: Podařila se vám další podobná investice v technologiích?

Máme opět investice ve start-upech v oblasti internetové bezpečnosti. Ale něco trochu jiného než AVG. Programy těchto firem pracují tak, že sledují pohyby po celé síti a zjišťují, jestli se děje něco neobvyklého. Tedy nesoustředí se jen na ochranu jednoho koncového počítače jako AVG. Těchto investic jsme měli kolem deseti. Většinou investujeme s někým nebo přes někoho. Tři jsou úspěšně prodané, dvě zkrachovaly nebo krachují. Takže když to tak půjde dál, tak je to úžasný poměr. Tři úspěšné na dvě neúspěšné, to je skvělé.

Neo: Jaký výnos je pro vás úspěch?

Když se investice prodá za několikanásobek v relativně krátké době. Protože normální výnosnost investic na trhu je pár procent ročně.

Neo: V minulých letech jste působil jako manažer ve velkých firmách – v USA v Bank of America, u nás v ČEZ, na Slovensku to byly VSŽ Košice. Už vás neláká řídit něco velkého?

Uvažuji o tom, že bych se ještě do něčeho velkého pustil.

Neo: A nic jste nenašel?

Přemýšlel jsem o slovenské společnosti Aeromobil, která vyvinula létající auto.

Neo: Jako manažer, nebo investor?

Oboje, i když už ne v roli operativního manažera. Kombinace Slováka, manažera, investora a pilota, protože já také létám, se oběma stranám líbila. Ale nakonec jsem se nerozhodl.

Neo: Spousta úspěšných mužů v jistém věku vstupuje do politiky. Vy jste nic takového neřešil?

Dříve ano. V minulosti jsem byl několikrát pozvaný do vlády, třeba na Slovensku jsme jednali o ministerstvu financí. Ve Spojených státech jsem se znal osobně s Ronaldem Reaganem a tehdy jsme se také bavili o financích. Ale i o obraně, konkrétně národní bezpečnostní radě. Ale já teď už nechci být aktivně v politice.

Neo: Proč?

Není to pro mě.

Neo: Obecně je podle vás dobře, že se úspěšní byznysmeni stávají politiky?

Proč ne? V USA vstoupili do politiky úspěšní herci, tak proč ne byznysmeni.

Neo: Tak s herci to tam dopadlo dobře, ne?

Ano, s Ronaldem Reaganem. Teď by zase různí herci chtěli být Ronaldem Reaganem, ale já ho v žádném z nich nevidím (smích).

Neo: Třeba Donald Trump?

Ano, to je jeden z těch, co není Ronald Reagan.

Neo: Co se z vašeho pohledu stalo v USA, že vyhrál Trump?

To, co se děje po celém světě. Je to reakce na tradiční politiky. Demokracie je známá tím, že to není nejefektivnější řízení věcí a že vyžaduje neustálou bedlivost. Je založená na tom, že se politici neustále hádají, kdo to umí líp. A lidé jsou tím po čase otrávení, že se politici jen hádají a neřeší jejich problémy. Jenže to, že se o nějaký názor hádají a soupeří a na konci je kompromis, to je základ demokracie. Dnešní svět je propojený a všichni hned všechno vědí, tak už lidi ty debaty nebaví. Chtějí někoho, kdo ty jejich problémy taky hned vyřeší. Tyto reakce jsou stejné v USA i tady.

Neo: Tedy – lidé chtějí někoho, kdo řekne „nekecáme, makáme“?

Ano, to se řeklo u nás i v USA. Dát šanci těm, kdo nejsou z politiky. Když to mohl dobře dělat herec, proč ne byznysmen? Herec umí hrát na city, byznysmen by měl umět něco udělat.

Neo: Touto optikou by mohl být Trump dobrá volba.

Ale Donald Trump bohužel není byznysmen.

Neo: Aha. Showman?

To ne. Ale to jeho podnikání nebylo o nějakém dobrém řízení, vědomostech, nápadech či strategii. Spíš jak z někoho něco vyďobat, jak si půjčit peníze a pak je nevrátit a jak to hrát v nějakém systému.

Neo: Trump je teď už skoro rok ve funkci. Je to podle vás průšvih, nebo ne?

Amerika byla pro svět vůdcovskou zemí a měla autoritu, i přes všechny chyby, které samozřejmě měla. To se teď ztratilo. Převzali to lídři více diktátorští, hlavně Rusko a Čína. Mohlo to převzít Německo, ale to má ke smůle svoje problémy. O USA si teď musíte říct, že když se tam toto může stát, tak už se na ně nelze spolehnout. A takový pocit může převládat dalších 50 let. To je ten průšvih.

Neo: Je tedy Evropa ztracená?

Pro Evropu je to pozitivní impuls, příležitost, že se musí naučit spolehnout sama na sebe. Evropa procházela velkou krizí a teď je obrovský tlak na to, aby se vzchopila. Vždyť i tady v Česku dost lidí bylo protievropských, že necítí nějakou evropskou identitu.

Neo: Ano, a také vyhrály strany, které na tuto strunu hrály. Nevím, jestli je to pozitivní směr.

Protože všechny problémy se svalovaly na „blbce z Bruselu“ a nikdo neměl odvahu říct – ano, dělají se chyby, ale díky EU se tady něco obrovsky pohnulo. Lidi, kteří se narodili v 50. letech, musí vidět třeba to, že mohou volně jezdit přes hranice.

Neo: Těmto lidem ale spíš vadí, že přes ně mohou chodit i uprchlíci.

Jasně, když se pohnou miliony imigrantů, je to kdekoliv problém zvládnout. Ale co se dá dělat? Musí se to zvládnout. Jdou sem, protože jinam je to daleko a Evropa je navíc úspěšná.

Neo: Je to chyba, že jsme nepomohli a odmítli uprchlické kvóty?

Samozřejmě že kdybychom tu měli obrovský příliv muslimů, mělo by to na společnost vliv. Ale k nám ani na Slovensko se nikdo moc necpal. Kdyby jich přišlo tisíc, jak byla ta kvóta, tak by si toho nikdo ani nevšiml. Po válce jsme přijali 40 tisíc Řeků, je tu 70 tisíc Vietnamců a další národnosti, a přesto je Česko od konce války stále etnicky relativně vyčištěný stát. Jiná debata je, jestli kvóty jsou správné řešení.

Neo: Jak se díváte na byznysmena Andreje Babiše ve vládě? Nedá se asi upřít, že minulá vláda byla z pohledu ekonomiky úspěšná.

Ano. Celkově si myslím, že ač si tady strašně moc lidí stěžuje, tak se tu lidem vede fakt dobře. Když se podívám na svět, tak já jsem pořád rád, že jsem si vybral Česko jako svou zemi. Kromě blízkého jazyka je to krásná, bezpečná země, fungující stát s relativně dobrou ekonomikou a s celkově dobrou kvalitou života.

Neo: Teď Babiš vyhrál volby. Hodně lidí ho považuje za nebezpečí. Je?

Doufám, že nebude nebezpečný. Mít schopnost řídit firmy je dobrá schopnost, a když to využije při řízení státu, proč ne.

Neo: Dá se řídit stát jako firma?

Stát sice není firma, ale jde o to, mít manažerské schopnosti a strategické myšlení, to je pozitivní. Třetí je ale morálka a schopnost pochopit jiné názory a nezneužívat moc.

Neo: Vy jste emigroval v roce 1968 před komunisty. Vadí vám, že byl Babiš v StB a že jeho vládu teď zřejmě podpoří komunisti? Je to podle vás stále téma?

Byl bych rád, kdyby nebylo. Je těžké hodnotit chování lidí v systému, jako byl komunismus či fašismus nebo obecně diktatury, když už je demokracie. Nemám radikální názor, že nikdy už nemůže nic dělat „estébák“. Je dost příkladů, že když byli lidé spojení s „minulým režimem“ totálně odstrčení, vedlo to k problémům, například v Iráku. Dívám se na to, jestli se změnil, pochopil, co bylo správné a co ne. Nebo jestli pokračuje ve stejném myšlení a zneužívání situace, když už nemusí. Zdá se mi, že komunisté pokračují v minulosti. To se mi nelíbí. Totéž radikálové, rasistické či fašistické strany. U Babiše zatím nevím. Voliči mu dali obrovskou příležitost něco pozitivního prokázat a hlavně projevili nedůvěru vůči tradičním stranám.

Neo: Jedna věc je historie, druhá současnost. Babiš je obviněný z dotačního podvodu. Co je pro vás horší?

Obvinění je problém. Těžko může mít morální autoritu v pozici premiéra, dokud se to nevyřeší. Něco by s tím měl dělat, přijmout důsledky, omluvit se. Ale asi jsem trochu idealistický.

Neo: Společnost a politika vás vedle byznysu zajímaly už od začátku 90. let. Přes 20 let vedete spolek Lípa, o kterém se mluvilo jako o debatní vlivové skupině. Co bylo a je jejím cílem?

Lípu vymyslel a založil Pedro Pick, ne já. V minulosti šlo o to, že jsme byli lidi, kteří žili venku, vrátili se a chtěli, aby lidé tady měli příležitost a prostor o věcech debatovat, jak jsme to znali. Šlo hlavně o debatu na různá témata, lidí z různých oborů s různými politickými názory. Tedy o vzdělávání se a o hledání řešení. Teď se vrací problém, že lidi nezajímají témata a řešení, ale obviňují se a škatulkují – ty jsi pražská kavárna, ty klausovec, ty nejsi Američan, republikán nebo Čech. Lípa nevydává žádné články, svoje názory. Ty jsou ostatně často tak protichůdné, že to ani nejde. Ale každý si z toho něco odnese. To byl účel Lípy a teď si myslím, že je tento problém opět zpátky, že je potřeba se bavit o tématech, řešit problémy, a ne se osočovat.

Neo: Tématem vaší poslední Lípy byla debata s prezidentskými kandidáty. Co je na prezidentské volbě pro vás důležité?

Prezident je hlava státu, hlavní velitel vojsk a také jmenuje vládu. A když má vláda problémy, což v parlamentní demokracii s mnoha stranami často má, důležitost prezidenta se zvyšuje. Jeho kvalita se pak ukazuje v tom, jestli situaci využívá ve prospěch občanů, anebo ve svůj prospěch. Další věc je, že reprezentuje stát navenek. Tady se ukázal dobře slovenský prezident jako pozitivní postava, která otevírá dveře do světa. Když taková postava není, projeví se to politicky, ekonomicky i kulturně. Václav Havel byl pojem pozitivně chápaný a obdivovaný v celém světě. Jiní prezidenti nejen u nás toho nedosáhli.

Neo: Vy jste finančně podpořil Jiřího Drahoše. To je pozitivní postava?

Byl bych rád, kdyby se ještě víc zviditelnil, ukázal větší charisma a výrazněji vyjádřil názory, které by lidi oslovily. To se mi zdá, že slovenský prezident dělal lépe. Ale myslím, že by rozhodně reprezentoval dobře. Možná teď hodně lidí chce prostě slušného nekontroverzního prezidenta.  (Rozhovor  vznikal na konci roku 2017, tedy ještě před prezidentskou volbou. Pozn Neo.)

Neo: Nemrzí vás, že slovenskému prezidentovi Kiskovi tleská Evropský parlament a našemu prezidentovi Zemanovi Rusko a Čína?

Obecně doufám, že jsou to přechodné věci. Na celém světě se dějí věci, z kterých nejsem nadšený. Beru to jako cyklus. Na konci 60. let byl nějaký vývoj v Československu, který ukončila sovětská invaze. Podobné věci se děly i v Německu, Francii, celém západním světě a v USA, taková revolta mladých, buzení se z buržoazního života, proti zaběhnutým způsobům. Za deset let to bylo všechno jinak. Pak konec 80. let, kdy bylo podobné bouření ve velké části světa.

Teď je odpor lidí proti zavedeným politickým stranám, jak se chovají k vedení státu a občanům. Projevuje se to zvolením lidí, kteří jsou schopní vyjádřit a apelovat naštvanost určité části obyvatelstva. Perfektní příklad je Donald Trump a u nás Babiš nebo Zeman. Tématem se stala imigrace, politici se toho chytili jako problému, kterému lidi rozumí. Trump ale neukázal schopnost něco řešit, zatím neudělal nic. Přitom je v USA plno věcí, které je třeba zlepšit. Tak doufám, že to po nějakém čase zase bude všechno jinak.

Neo: Populismus ale v minulosti nevedl k ničemu dobrému. Naopak to byl nástup fašismu.

Ano a to je moje obava, že to může skončit špatně. Je možné, že se vrátíme před druhou světovou válku. Vedení státu převzali vůdci, kteří hráli na národní strunu, legitimitu nacházeli v hledání nebo vymýšlení nepřátel a rozšiřování území. Což skončilo válkou. To se může stát. Mám v tomhle velké dilema. Buď se stane velký průšvih, aneb je to opravdu jen cyklus, kdy se věci vrátí k normálu.

Neo: Cítíte, že by nás k průšvihu táhl Andrej Babiš?

Jako nacionalistického vůdce si ho neumím představit. Důležité je, jestli převzetí moci bude znamenat úpravy ústavy, převzetí institucí a úpravy všeho, co má ochraňovat demokracii. Protože pak těžko takový režim od té moci někdo odstaví v dalších volbách. Podívejte se právě na Maďarsko, Turecko, možná i Polsko. Na Slovensku se to ale nestalo. Premiér Fico už tam má moc dlouho, ale nezneužil ji k tomu, aby změnil instituce chránící demokracii. Chci věřit, že pan Babiš to také neudělá. A že ty schopnosti, které má, využije k pozitivním věcem. Že tradice, historie a kultura jsou v Česku prostě jiné než v Maďarsku, Polsku a na Ukrajině.

Neo: Když s ním ale nikdo nechce vládnout, spojuje se s komunisty a nacionalistickým SPD…

Vzhledem k tomu, že je nepozval do vlády, tak si myslím, že si zatím uvědomuje problematičnost takového rozhodnutí.

Neo: Babiš má ještě jednu výhodu – ovládá velká média. Stejně jako řada dalších byznysmenů v zahraničí, kteří šli do politiky. Jak to vnímáte?

Bylo by lepší, kdyby to tak nebylo, a není dobře, že má ty největší. Na druhé straně hodně lidí dostává informace z jiných médií a z internetu. Také není dobře, že mnohé firmy a podnikatelé cítí strach ohledně inzerce. Já sám čtu vedle českých i velké zahraniční noviny a myslím, že všichni řeší podobné věci.

Neo: Mohou převzít význam velkých novin nezávislá média?

Samozřejmě. Ale je otázka, jak velkou skupinu jsou schopna oslovit. Pokud si to čtou vzdělaní lidé, tak dobře, ale to se jen utvrzují ve svých názorech. Je potřeba zaujmout i lidi, kteří jsou naštvaní a mají pocit, že se o jejich názory a problémy nikdo nezajímá. A nejvíc mám obavy, že jsou to hodně mladí lidé.