Lednové vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce
1. května 2004 jsme se stali členy Evropské unie. Splnil se tím sen mnoha generací. Česká republika se vzdálila Moskvě a zapojila se do struktur vysněného Západu. Jsme členy EU a NATO.
Tomuto kroku předcházelo referendum neboli všelidové hlasování, ve kterém se 77,33 % voličů vyslovilo pro náš vstup do EU se všemi závazky a výhodami, které z této skutečnosti vyplývají. Tedy i k povinnosti připravit zemi na vstup do eurozóny a k přijetí eura. To se mělo stát v roce 2010. ČNB tehdy dokonce už přestala tisknout české bankovky a vše nasvědčovalo tomu, že výsledek referenda bude naplněn. Slováci v té době už euro měli. Je dějinným paradoxem, že k tomu všemu nás svým podpisem zavázal Václav Klaus, který od té chvíle nevynechal jedinou příležitost, aby v očích veřejnosti EU zpochybnil. Tentýž Klaus nese podle mého názoru i hlavní vinu za nedodržení našeho závazku přijmout euro, o čemž v referendu rozhodlo zmíněných 77,33 % voličů. Klaus tedy může za nedodržení výsledků celostátního všelidového hlasování. Stejným paradoxem je, že tentýž Klaus nyní volá po dalším referendu, ve kterém by voliči měli znovu hlasovat o přijetí eura. Znamená to, že by Češi měli vždy hlasovat tak dlouho, dokud nedojdou k výsledku, se kterým bude VK spokojen? Hloupost, že?
Podobné pokrytectví předvádí expremiér Andrej Babiš, který hlasitě bojuje proti euru, se kterým sám v EU čile obchoduje. Je také paradoxem, že tento Babiš je vyšetřován francouzskou policií pro podezření z daňových úniků tam, kde se platí eurem, stejně jako je vyšetřován a v Praze i souzen ze stejného zločinu a ze zneužití evropských dotací převedených na koruny. Babiš jako vrchní demagog české politiky nyní bojuje za českou korunu. Za tu korunu, kterou k nám kdysi zavedl císař František Josef I. Kolik dalších podobně vlasteneckých parlamentních řečníků, chlubících se nikoli myšlenkovým obsahem, ale délkou svých projevů, urputně bojuje za udržení této rakousko-uherské měny! Pomník největšího českého vojevůdce maršála Radeckého z Radče na Malostranském náměstí nechtějí. K tomu se „vlastenci“ nehlásí. Ale k rakouské koruně ANO. A nejen oni, ale i naši dva exprezidenti a jejich pohrobci, kteří se v politice stále vyskytují. Ekonomické argumenty proti euru nemají, jen nesnesou, že se země jeho přijetím ještě víc připoutá k Západu a snad už navždy se tím vzdálí vlivu Moskvy. Možná i vlivu jejich řídících orgánů v někdejší KGB? Budou se soudruzi Jakunin a Putin zlobit? Asi budou. Kdo ví? Už aby to bylo.