Jan Hrušínský: K čemu nás ten zlý Brusel zase nutí?

Zářijové vzestupy a pády podle principála Divadla Na Jezerce.

Patřím k lidem, kteří se zajímají o politiku, chtějí znát souvislosti a není jim lhostejné, kde žijí a kdo rozhoduje o vyspělosti jejich země. Homo politicus, chcete-li. Sleduji proto se zájmem zprávy z domova i ze světa, a nedostává-li se mi jich v dostatečné míře, jsem nesvůj a zpravidla znervózním. Od 1. května 2004 je Česká republika členskou zemí Evropské unie. Domnívám se, že všechno, co se rozhodne na půdě Evropského parlamentu, ovlivňuje náš život vyšší měrou než jakákoli rozhodnutí přijatá v parlamentech národních nebo kdekoliv jinde. Uvědomujeme si to? Víme, že zákony, které se odhlasují v Bruselu, jsou alfou a omegou kvality našeho života?

Nemohu se zbavit dojmu, že zpravodajství z EU je u nás na vedlejší koleji. V hlavní zpravodajské relaci veřejnoprávní České televize, kterou jinak pokládám za velmi slušnou, se denně dovídáme o dění v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, v Senátu, na Pražském hradě, v Praze či na magistrátech většiny krajských měst. Víme, co se kde šustne v regionech, kde se stala jaká katastrofa, kde jsou povodně, požáry či tornáda, kolik bylo letos obilí, kolik řepky, kdo se popral ve Stodolní ulici v Ostravě, jak se obchoduje s byty v Brně či na kolik nových detektivních seriálů se čeští diváci mohou zase těšit. Víme, komu oddaný člověk řídí Českou národní banku, vrchní státní zastupitelství v Olomouci, komu slouží lidé v radách pro rozhlasové a televizní vysílání nebo v ČTK. Víme celkem podrobně, co se děje na Ukrajině, co v Izraeli nebo jaká obvinění a případné tresty hrozí Donaldu Trumpovi. Díky za to. Ale o skutečně důležitém dění v Bruselu jen stručně a ne vždy.

Nechápu, že žádná česká média – ať už veřejnoprávní, či soukromá – nenabízejí pravidelný pravdivý zpravodajský servis z dění v Evropském parlamentu v Bruselu. Nebo nás nezajímá, o čem a jak v europarlamentu hlasují zástupci České republiky? Myslím, že pro mnohé voliče by bylo velkým překvapením, že zástupci jejich oblíbené strany v Bruselu hlasují úplně jinak, než jim slibovali před volbami. Nebo že europoslanci z jimi volené strany třeba většinou hlasují totožně se stranami, s nimiž se před domácím publikem hlasitě neshodnou vůbec v ničem. Jsem přesvědčen, že větší informovanost o dění v Evropské unii by lépe chránila české občany před obelháváním a věšením bulíků na nos. Kdyby lidé věděli, co a z jakého důvodu se skutečně v Bruselu řeší, těžko by z nich populističtí političtí podnikatelé z kdejakého hnutí mohli dělat blázny a předhazovat jim vylhané fakenews o tom, „k čemu nás zase ten zlý Brusel nutí“. Možná by mnozí voliči chtěli vědět, zda jimi zvolený europoslanec pracuje v Bruselu pro Českou republiku tak řádně, jak jim sliboval před volbami, nebo jestli náhodou mezitím nestihl ještě kandidovat na další lukrativní a vlivné pozice doma, a zda dokonce doma nepodniká v oboru, jehož financování může z takové pozice ovlivňovat.

Parlament nedávno schválil vyšší poplatky pro Českou televizi. To je samozřejmě správné, ale možná by bylo férové za to očekávat ještě vyšší kvalitu zpravodajství a každodenní shrnutí důležitých informací o dění v místě, kde o sobě můžeme rozhodovat nejvíce. Myslím, že nevědomost a nedostatek pravdivých informací o dění v EU nás stojí mnohem víc, než kdyby Česká televize zprávám z Bruselu věnovala stejný prostor, jaký dnes a denně věnuje řečnickým exhibicím poslanců, kteří v Česku kandidovali jen za účelem vlastního obohacení. Jinými slovy raději bych měl možnost vědět, o čem hovořila v Bruselu šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenová, než poslouchat šestihodinová vystoupení řečníků, kteří nemají co říct. Raději bych oželel dvacet hraných detektivních seriálů a peníze přesměroval na pravdivé zpravodajství o věcech, které se týkají každého z nás.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský,
principál Divadla Na Jezerce, 27. září 2023    

Foto: Divadlo Na Jezerce / Jindřich Buxbaum