© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Prezident Miloš Zeman navštívil první listopadový týden už potřetí ve svém prvním volebním období můj rodný Pardubický kraj. Politologové se přou, co to znamená. Já, jako politický laik, jsem „to“ vyjádřil slovem v předešlé větě: první. Pokud něco začneme číslovat, obvykle počítáme, že to bude více, než jedna. Tentokrát bohužel. Bohužel, je to jasné: Zeman se chystá být znovu zvolen, a protože ví, co český lid chce, upřednostnil beze studu bezcílné vymetání ve východních Čechách před konferencí prezidentů východního křídla NATO.
Byl jsem pozván na oběd s ním v hotelu Vista na Dolní Moravě – a užil si svých pět minut slávy, když jsem pozvání v neděli večer e-mailem odmítl. Byla to zrovna ta neděle, kdy se tak necitlivě vyjádřil o uprchlících s dětmi a odmítnutí se mi psalo s poukazem na jeho chování velmi lehce. Cítil jsem zadostiučinění. Manželka mi navíc řekla, že je na mne za to hrdá – a to se mi už hodně dlouho předtím nestalo.
Krátce před návštěvou oslovil lokální Orlický deník několik lidí s otázkou ‘Kam byste pozvali prezidenta v Pardubickém kraji’? a mezi oslovené osobnosti jsem se nějakým nedopatřením dostal i já „Nerad bych vám ale způsobil nějaký průšvih,“ varoval jsem redaktorku, ale prý to v demokracii nic nevadí. Demokracie je tu prý zkrátka od toho, že lidé mají různé názory. Ze sedmi oslovených pak čtyři zvali pana prezidenta uctivě, jak se sluší, na hezká místa a tři jsme Miloše Zemana pozvali/poslali do zeleného háje. Podobné skóre jsem očekával. Bylo jasné, že noviny nemůžou dát vyznít převaze negativních ohlasů na úřadující hlavu státu.
• Tento blog je součástí projektu “Komentáře odpovědných lídrů”, které pravidelně zveřejňuje sesterský magazín My89. Další komentáře si můžete přečíst zde » |
Těšil jsem se, že o průběhu návštěvy budou referovat aspoň v podobně demokratickém duchu. V demokracii jsou tu noviny přece od toho! Jakkoli nemám čas je číst, přece jsem si po úterním návštěvním šílenství v mém rodném městě Jablonném Orlický deník koupil. Byl jsem překvapen a zklamán: Demokratické noviny si samy nasadily náhubek! Jakoby do našeho kraje zavítal soudruh Gustáv Husák.
V Žambereckém Bühleru …vyloudil úsměv na tváři pana prezidenta robot, který mu podával cigarety (po pokutě za nedovolené kouření v anglickém hotelu, kterou platíme my, je téma jeho neovladatelného kouření vždy a všude docela pikantní), ředitel firmy byl milými slovy pana prezidenta viditelně dojat a v Jablonném na něho pochvalně volalo zaplněné náměstí (prodavačka z protějšího obchodu mi vyprávěla, že doprovodu bylo na náměstí více než místních a ještě je tajní žádali, aby při průchodu prezidenta začali tleskat).
Celé mi to se všemi policejními manévry, velkým množstvím dobře placených doprovázejících, narychlo vyasfaltovanou silnicí a dalšími šarádami připadlo jako nechutná monstrakce ke zvýšení vlastní popularity dávající tušit, že protagonista se chystá strávit na Hradě další řádku let.
Bohužel, nelze říci, že by byla neúčinná. Jablonské kino bylo na večerní besedu, jak by nabil, přístavky plné a mnozí stáli ještě venku. Co očekávali, nevím, show prý nikterak nevybočila z klasických bezobsažných řečí, které vede v televizi.
Brnkání na struny nízkých pudů, populizmus nejvyššího kalibru, povznášející myšlenkový obsah nula. Na závěr čtyři otázky z publika, minimálně částečně dopředu připravené. Zeman má kliku, trápilo mě – jediní soupeři, kteří by mu ve druhých volbách mohli vzít vítr z plachet, jsou Josef Švejk a Jára Cimrman.
Dnes a v pondělí před čtrnácti dny jsme vyráželi s humanitárními konvoji z Jablonského náměstí na východní Ukrajinu – a po Orlickém deníku ani slechu. Inu, Ovčáček má to PR podstatně lépe zmáknuté!
Ale přesto ve mně letošní listopad vykřesal jiskřičku naděje: S nastávajícím podzimem začal Miloš Zeman vyvádět takové hlouposti, že se snad i před tím podivným národem, jehož součástí jsem, znemožní sám!
Psáno 30. listopadu 2015