Michopulos: Černý scénář pro papírové noviny

Tradiční vydavatelské domy jsou v situaci, kdy chtějí po čtenářích a posluchačích peníze za něco, co jim v lepší kvalitě poskytnou jinde, píše pro Neovlivní.cz expert na politický marketing a spolutvůrce podcastu Kecy & Politika Petros Michopulos.

Když německé vydavatelské domy začaly zhruba před deseti lety prodávat svá česká vydavatelství do rukou domácích podnikatelských skupin, klepali si „znalci“ na čelo. Nerozuměli tomu, proč se někdo zbavuje tak výdělečných a dobře fungujících aktiv. Kamarád, který v té době seděl ve vedení jednoho z nich, se smál a předvídal, že většina z nich po přechodu do českých rukou nedopadne dobře.

Vyprávěl mi o tom, jak jim jejich německý majitel krátce po prodeji na večeři zdůvodňoval, proč se tak rozhodli. „Musíme zkoncentrovat co nejvíc hotovosti, abychom co nejrychleji přešli do onlinu, jinak umřeme,“ říkal. Naše noviny se v té době hřály na výsluní statisícových prodejů a příjmy z reklamy jim nesly krásné zisky v řádu stovek milionů korun. Němci ale už v té době viděli kouř hořící stepi vznášející se nad horizontem mediálního světa a nechtěli čekat, až v tom ohni shoří.

OCHRANA AKTIV A HLUBOKÝ SPÁNEK

Ještě dlouho potom dokázala česká vydavatelství svým majitelům generovat krásné zisky jako bonus k hlavnímu předmětu podnikání, kterým byla samozřejmě ochrana aktiv svých majitelů. Všechno šlo hezky, „papír“ vydělával. Něco se překlopilo do webových stránek a příjmy z nich také nebyly špatné a rostly, ale hospodářské výsledky i tak nebyly nic moc a trvale klesaly, ale ochrana aktiv byla důležitější. Manažeři začali kouzlit s čísly, a aby uspokojili své vlastníky, začali se pomalu zbavovat drahých zaměstnanců. Každý rok trochu víc „racionalizovat“ provoz. Okolní svět se rychle měnil, ale většina vydavatelství se začala ukládat k hlubokému spánku. Odbornému, technologickému i lidskému. Zamrzla.

KDE JSOU NAŠE PENÍZE?

Pak přišel covid a ukázalo se v plné nahotě, že když vypadnou příjmy z papíru, není kde je nahradit. A že kanceláře jsou plné levných lidí-zaměstnanců, kteří už neumí generovat nápady, které by posunuly firmu kupředu do onlinové doby.

Prodané náklady se už nevrátily do předcovidové doby a staly se směšnými i na české poměry. Inzerce v tisku už nedosahuje takových obratů jako kdysi, ale vydavatelství nebyla připravena je nahradit příjmy z onlinu a ani to neumí.

Reakce manažerů byla tradiční. „Když nejsme schopni hospodářských výsledků dosahovat pomocí příjmů, zkusíme jich dosahovat aspoň pomocí úspor.“ Takže v době, kdy je potřeba inovací a nových nápadů, zbavovali se kvalitních lidí.

Výsledky můžeme sledovat ve výročních zprávách posledních let. Velkých vydavatelství, která nemají opakované ztráty v řádu stovek milionů, je minimum. V zisku není skoro nikdo. Ale protože poptávka po ochraně aktiv majitelů stále nepominula, kryjí se ztráty novými penězi. K záchraně ani ke kvalitě to nevede.

Navíc přichází nová vlna zlaté horečky, kdy se finanční skupiny, které propásly první období nákupů vydavatelství, snaží dohnat, co se dá, a dochází k překupování z druhé ruky. Agrofert prodává Mafru Karlu Pražákovi, který nemá s médii žádnou zkušenost, a je otázkou, jak si bude počínat. Zatím není jasné, jestli se bude snažit vydavatelství zredukovat a přivést ho do černých čísel, nebo mu jako lepší přijde ho rozsekat na jednotlivé kusy a rozprodat ostatním vydavatelstvím, která si tím doplní portfolio a na čas zamaskují svá hrozivá ekonomická čísla.

Už delší dobu to zároveň nevypadá moc dobře s Economií a chystá se prodej Respektu. To by dále zmenšilo vydavatelství Zdeňka Bakaly a možná to může být předzvěst chystaného prodeje do rukou některé z podnikatelských skupin, se kterou by redakce Respektu nedokázala koexistovat.

Proč se přestaly noviny prodávat a potřebujeme je vůbec k něčemu? Petros Michopulos píše pro časopis Neovlivní.cz, k mání v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com