Muž, který našel vraha Olofa Palmeho

O čtyři roky dříve než letos švédská prokuratura ukázal v souvislosti s vraždou švédského premiéra na Stiga Engströma. Odemykáme exkluzivní rozhovor s Larsem Larssonem.

Déle než čtyři roky trávil Lars Larsson většinu volného času sbíráním informací k nevyřešené vraždě švédského premiéra Olofa Palmeho, která, pokud jde o spletitost a množství policejních materiálů, nemá ve švédské kriminální historii obdoby. Ponořil se do policejních výslechů, technických šetření, fotografií, probádal novinové články, vysedával ve studovnách knihoven – zajímal ho každý, byť i sebemenší detail. Výsledkem byla kniha o 360 stranách s názvem Nationens Fiende (Nepřítel národa), v níž se čtenář spolu s autorem analyticky dobírá k tomu, kdo tehdy v noci 28. února 1986 zmáčkl spoušť a připravil Palmeho o život. Kniha vyšla v únoru 2016.

Letos , o čtyři roky později, Larssonovu teorii potvrdila švédská prokuratura, která oficiálně ukončila vyšetřování vraždy. Kriminalisté ukázali prstem na stejnou osobu jako Lars Larsson. „Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem myslel hlavně na jeho rodinu. A cítil především velkou úlevu,“ svěřil se během rozhovoru pro Neovlivní.cz. „Myslím, že prošli 34 let dlouhým traumatem. A teď máme konečně nějaké vysvětlení.“

Švédu Larsi Larssonovi bylo právě osmnáct let, když neznámý pachatel ukončil život Olofa Palmeho. Světově známého sociálnědemokratického politika si smrt našla v ulicích Stockholmu, když se s manželkou vracel z kina. A stejně jako všichni v té době, i Larsson prahl po odpovědích: proč se to stalo? Kdo je vinen?

Policie odpovědi dát neuměla. Larssona však jeho otázky trápit nepřestaly, a tak mnohem později, vedle svého podnikání, začal shromažďovat veškeré dostupné informace. „Používal jsem analytické metody, které jsou mi blízké. Vytvořil jsem tabulky a databázi všech dostupných faktů. A to mě také vedlo k mému závěru,“ říká.

Ten zněl, že vraždu spáchal jistý – dnes již zesnulý – Stig Engström. Vyšetřovatelům byl známý, říkali mu „Skandia man“, protože pracoval v pojišťovně Skandia ležící kousek od místa činu. A ten den se v práci zdržel do noci. O čtyři roky později označila za Palmeho vraha Stiga Engströma i švédská prokuratura.

Neo: Vaše kniha Nepřítel národa byla vydána v roce 2016. Už tehdy jste dospěl k závěru, že Palmeho vrah byl Stig Engström.

Když jsem tuto knihu připravoval, začal jsem sběrem všech faktů. Udělal jsem hodně rozsáhlý výzkum a shromáždil spoustu skutečností, které ještě nikdy nebyly zveřejněny. Určitě ne kompaktním způsobem. Mnohé z těchto faktů ukazují jedním velmi jasným směrem. A to ke Skandia manovi, jak ho nazývám. Jistě – zůstává prostor pro pochybnosti, existují možnosti, že se událo něco jiného, ale nemáme tušení, co by to mohlo být. Dnes už není možné tuto osobu oslovit a ptát se, jak by to vysvětlila. Takže jediný zřejmý závěr je ten, že to skutečně udělal.

Já se nesnažím ukazovat prstem a říkat: „Skandia man zastřelil Olofa Palmeho.“ Tato osoba je od roku 2000 mrtvá a není na mně, abych tato slova vyslovil. To může jedině soud. Ovšem ano, k tomuto závěru jsem v knize dospěl.

Neo: To bylo v roce 2016. Zajímavé je, že před pár týdny – při čtení o ukončení vyšetřování této 34 let staré vraždy – se v různých mezinárodních médiích objevovaly články z roku 2018, které vydal časopis Filtr, a následně kniha Thomase Petterssona. Proč tomu tak je? Je to tím, že vaše kniha byla publikována pouze ve švédštině?

Zajímavá otázka. Když jsem se začal zajímat o atentát na Palmeho, udělal jsem to stejně, jak to lidé dělávají: posbírají pár knih, přečtou si je a jsou informováni. Jenže já si při tom velmi rychle uvědomil, že to, co jsem se v knihách dočetl, jsou spousty názorů a mnoho závěrů, které bych však já nutně neudělal. Zdálo se mi, že předkládají teorii, kterou dopředu měli, a poté pro ni hledali důkazy.

Jsem podnikatel, pracuji s analytikou. Na mě to prostě nedělalo dojem, že tohle je ta správná cesta. Chyběla mi kniha, která by jednoduše prezentovala všechna fakta, a závěry nechala na čtenáři. V okamžiku, kdy jsem si myslel, že jsem posbíral všechna fakta, a když jsem našel to, co směřovalo tím správným směrem, jednoduše jsem se rozhodl vše napsat, poukázat na to, co jsem považoval za důležité, zveřejnit to a poslat jednu knihu do oficiálního archivu ve Švédsku. Toť vše. Nikdy jsem neočekával, že bych nějaké exempláře prodal, nikdy jsem ji nepropagoval. Nejsem veřejná osoba, nechtěl jsem se stát spisovatelem. Takže jsem jednoduše vytiskl jednu knihu, poslal jsem ji do veřejného archivu knihovny ve Stockholmu a pak jsem ji také zpřístupnil ke stažení. Opravdu jsem to ani nikomu neřekl. Ale časem se o tom lidé dozvěděli, zavolalo mi pár časopisů, dokonce i televizní pořady. Vždycky jsem je odmítal. To se změnilo v roce 2018. V době, kdy jsem se přátelům a kolegům svěřil, že jsem tu knihu napsal. A oni řekli: Hej, proč nedáváš rozhovory, proč alespoň neodpovídáš na otázky, které lidi mohou mít? Tak jsem to udělal.

Co se týče Filtru a knihy od Thomase Petterssona, to je v podstatě jiná platforma, jiné pozadí, jiný motiv pro psaní té knihy. Ale mám oči, vím, co bylo publikováno, ale k tomu se nebudu nevyjadřovat.

Neo: Proč jste vlastně začal svou knihu psát?

Případ jsem studoval dlouho a důkladně, používal jsem analytické metody, které jsou mi blízké. Vytvořil jsem tabulky a databázi všech dostupných faktů. A to mě také vedlo k mému závěru. Když jsem už celou tu práci udělal, říkal jsem si, proč to nezveřejnit.

Jednou z rozhodujících informací, které jsem objevil, bylo, že Skandia man viděl v nedaleké uličce jednoho ze svědků. A opravdu není jiné vysvětlení než to, že ho nemohl vidět, pokud nebyl vrahem. Když jsem to zjistil, došlo mi, že se jedná o velmi, velmi silnou známku toho, že hrál jinou roli, než policii řekl. A když jsem k tomuto závěru dospěl, uvědomil jsem si, že s tím musím jít na veřejnost, že musím sdělit policii, že existuje další důležitý kousek skládačky, který nikdy nebyl objeven, nebo zveřejněn. Takže to je ten skutečný důvod, proč jsem knihu nakonec napsal. Když jsem ji psal, říkal jsem si, že ji sestavím tak, jako by šlo o publikaci, kterou bych chtěl mít na své poličce, když jsem se začal o případ zajímat.

Neo: Jak to bylo s tím svědkem?

Svědek se nacházel asi 70 metrů od místa činu v nedaleké uličce a byl odtud viditelný jen ve velmi úzkém koridoru a na krátkou chvíli; nikdo z místa činu si ho nevšiml. Tato osoba zprvu nebyla zmíněna v novinách, ani v televizních či rozhlasových příspěvcích. Objevila se až několik dní po vraždě. Já tvrdím, že jediný, kdo tohoto svědka mohl vidět, byl vrah. Skandia man však již den po atentátu zmiňuje, že viděl muže v uličce, a později ho víceméně přesně popsal. Identita svědka je známá a policií byl několikrát vyslýchán.

Neo: Buďme trochu konkrétnější. Jaká fakta jste studoval a jak jste je studoval? Byly to nějaké archivy nebo výslechy od policie? Co to vlastně bylo?

Čtení knih a snaha pochopit, jak ostatní autoři dospěli ke svým závěrům, mi nic nepřinesly. Strávil jsem tím spoustu času – a byla to ztráta času. Takže jsem si řekl, že se vrátím k základním materiálům, které jsou k dispozici. Byla tu zpráva vyšetřovací komise. Totiž: na vyšetřování se podílelo několik komisí, z nichž jedna se nazývá vyšetřovací. Její zpráva má asi tisíc stránek a prochází všechny stopy, které vyšetřovatelé posbírali. To byla věc číslo jedna. Za druhé tu byl vyšetřovací spis z konce 80. let na tehdy dvaačtyřicetiletého Christera Petterssona. Ten byl za vraždu Palmeho odsouzen u soudu první instance, ale u vyššího soudu byl osvobozen. Státní zástupce, který měl případ na starosti, předložil soudu několik tisíc stran výslechů, protokolů a podobně. V těchto materiálech je několik stovek výslechových protokolů svědků a dalších lidí, je tam popsána spousta technických šetření a dalších informací, které měly obvinění Petterssona doložit. To byl skvělý zdroj znalostí, faktů, pozorování a podobně. To byl v podstatě můj základní materiál.

Digitalizoval jsem to, vybudoval kolem toho databázi faktů a uvědomil si, že abych se dostal ještě dál, potřeboval bych se dostat k jiným zdrojům. Takže jsem mluvil s některými dalšími lidmi, provedl několik rozhovorů a podíval jsem se také na některé jiné veřejně dostupné zdroje.

Neo: Jak byste v tomto případě hodnotil práci policie?

(smích) Nepoužil bych asi všechna silná slova, která mám ve své slovní zásobě, ale… Jednoduše bych to řekl asi takto: Jedná se o 34 let starý, nevyřešený případ vraždy, u kterého několik let poukazuje civilní osoba na všechny věci, které se nakonec shodují s výsledky zveřejněnými v závěrečné zprávě. Není to tedy nic, na co by mohli být vyšetřovatelé pyšní.

Neo: Kolik času jste do vaší knihy investoval?

Upřímně? Ne zase tak moc. Promarnil jsem asi rok čtením názorů ostatních lidí na vraždu, což mi moc nepřineslo. Pak jsem strávil možná hodinu denně po dobu několika měsíců studováním všech materiálů. Pak jsem je digitalizoval. Pak analyzoval všechna důležitá fakta. A pak opravdu porozuměl „faktoru X“. Onen postřeh se svědkem v uličce přišel téměř okamžitě poté, co jsem měl všechna fakta na stole. Zbytek času jsem už strávil strukturováním a psaním knihy.

Neo: Kolik náznaků, které ukazují na Skandia mana, jste našel? Které další vás vedly k tomu, že jste si byl více méně jistý, že to byl právě on?

Existuje mnoho indicií, a jak procházím ve své knize celým případem, podrobně je popisuji. Kdybych to shrnul, tak bych řekl, že Skandia man je osoba, která byla prokazatelně na místě činu. Víme, že lhal policii. Víme, že to, co říkal, že v té chvíli dělal, žádný jiný svědek nepotvrdil. Na místě činu ho nikdo neviděl. A nakonec vidí svědka v uličce, což v zásadě mohl pouze pachatel. To jsou pro mě hlavní indicie.

Asi mohou existovat nějaké divné, přirozené důvody, proč by Skandia man nemusel být vrahem. Ale ty jsou tak nepravděpodobné, že si to nedovedu představit. Protože ať už v případě vraždy Olofa Palmeho zatáhnete za jakoukoliv nit, nenajdete žádná jiná vysvětlení, než že byl pachatelem právě tento muž.

Neo: Co mohlo být jeho motivem pro vraždu?

Těch otázek je více, co se nabízejí. Za prvé: jaký byl jeho motiv? Za druhé: kde získal zbraň? Za třetí: jak to mohl naplánovat? A tak dále. Na to mám jednoduchou odpověď: Nemám ponětí. Nevím a neexistuje způsob, jak to opravdu zjistit. Když jsem psal svou knihu, rozhodl jsem se, že když něco nevím, tak to nenapíšu. Pokud se jedná o fámy, teorie, dohady, nebo cokoli jiného, pokud jsem měl jen jeden zdroj, pak jsem to tam nechtěl. Mám v knize pouze fakta. A proto také neexistuje způsob, jak bych se mohl dobrat k motivu, k odpovědi na otázku, kde přišel ke zbrani a podobné věci. A upřímně: Nemám na to žádný názor.

Neo: Víme něco o jeho světonázorech?

Byl to pravicový lokální politik, měl neobvyklou výchovu a existuje mnoho lidí, kteří souhlasí s tím, že Olofa Palmeho rozhodně neměl v lásce.

Neo: A váš názor na Olofa Palmeho?

Na to se mě ještě nikdy nikdo neptal. V době vraždy mi bylo 18 let. Palme byl velmi populární politik, podepsal se na mnoha změnách, kterými Švédsko prošlo. Dalo by se o něm polemizovat, ale byl silnou postavou. V mnoha ohledech jsem ho obdivoval. Jednou jsem ho potkal, mám jeho autogram. Myslím, že to byl skvělý chlap s velkým srdcem. Udělal spoustu dobrých věcí. Na druhou stranu je nutné si uvědomit, že měl sporné ideje, které nemusíme nutně schvalovat. Role, kterou hrál, podle mě spočívala v tom, že byl velmi silnou postavou a tehdy důležitou součástí Švédska.

Neo: Dá se říct, že je dědictví Palmeho ve Švédsku stále naživu? Jak je dnes vnímán?

Myslím si, že jeho dědictví nadále žije. Nejsem sice žádným politickým pozorovatelem, mám na to pouze laický názor, ale jak jsem říkal, Palme měl velké srdce. Byl liberálem, nevěřil na hranice a rozdíly mezi lidmi. Vnímal bych ho spíše jako stavitele mostů než stavitele zdí. Myslím, že měl vliv na mentalitu švédských lidí a naši kulturu.

Neo: Jaký jste měl pocit, když v červnu policie oznámila, že vyšetřování skončilo?

Abych byl upřímný, v tu chvíli jsem myslel hlavně na jeho rodinu. A cítil především velkou úlevu. Myslím, že prošli 34 let dlouhým traumatem. Nikdy jsem s nimi nemluvil, ale domnívám se, že ona vražda byla traumaticky přítomná v jejich každodenním životě. Teď máme konečně nějaké vysvětlení. A i když toto vysvětlení asi neodpovídá na úplně všechny otázky, alespoň mohou jít dál.

A za druhé – je to také velká úleva pro všechny lidi, kteří byli v tomto případu v průběhu let nespravedlivě obviněni. Je smutné, že mnoho prstů ukazovalo na různé lidi absolutně bez důvodu. To byl můj pocit.

Neo: Jaká byla reakce švédské veřejnosti na oficiální ukončení vyšetřování Palmeho vraždy? Myslíte si, že je to opravdu za námi, nebo budou dál bujet spekulace?

Jsem přesvědčen, že mnoho lidí tomu nebude věřit. Dál budou kolovat spekulace, mnoho prstů bude stále ukazovat na nevinné lidi a bude z toho stále ještě pramenit hodně bolesti, což mě mrzí. Jsem starý na to, abych pokračoval v hledání a pokoušel se najít další technické důkazy a podobné věci. Ale pořád je mnoho lidí, kteří jen tak z ničeho vytvářejí podezření a ukazují obviňujícím prstem na lidi a na organizace. A to neschvaluji.

Zdroj náhledové foto: Archiv Larse Larssona