Právnička o covid pomoci: Vláda ani trochu nepomáhá

“Žasnu, že ministr Prymula je schopen říci, že nebudeme zavírat ekonomiku, ale jen kina, divadla, jen školy, zájmové aktivity atd. Vždyť pro někoho je to taky ekonomika.” Advokátka Jana Krouman, jejíž právní kancelář zastupuje lidi, co požádali stát o pomoc v covid programech, popisuje své půlroční zkušenosti.

Vláda Andreje Babiše slibovala pomoci podnikatelům, živnostníkům a firmám, které ochromila jarní vládní nařízení při první vlně nákazy covid, bilionem korun. Na státní covid pomoc ale dosáhl jen zlomek z nich. Navíc šlo z podstatné části o peníze Evropské unie. Celkově to je podle oficiálních čísel kabinetu o necelých 200 miliard korun.

A nyní premiér Andrej Babiš tvrdí, že na další pomoc pro případ lockdownu, do kterého země kvůli neschopnosti jeho kabinetu míří, peníze nemá. Navzdory rekornímu schodku 500 miliard a penězům z unie. „Myslím, že už nemáme dalších 200 miliard, které bychom nalili do ekonomiky jako na jaře,” prohlásil.

Kde tedy ten slibovaný bilion skončil? Právnička Jana Krouman zastupuje od jara lidi, kteří žádali o státní pomoc v covid programech a neuspěli, dnes říká: “Vláda ani trochu nepomáhá.”

Neo: Jak dnes s odstupem a dopady, které každodenně vidíte, hodnotíte dosavadní státní covidové programy na pomoc firmám, podnikatelům a živnostníkům?
Jako guláš. Pokud se nepídíte, mnoho subjektů ani nemá přehled o všem, co lze využít, jak to případně lze nebo nelze zkombinovat. A podnikatelé tak úplně nemají čas se pídit, protože se potřebují orientovat na každodenní provoz. Často se raději z opatrnosti rozhodnou program nevyužít, aby se nedostali do problémů. I pro advokáty je obtížné hledat aktuálně platná a účinná pravidla, programy, když se ty věci přednostně a zjednodušeně komunikují přes twitter apod.

Neo: Jaký efekt tato pomoc měla na ty, kterým měla pomáhat? Jde mi o to, co slyšíte od vašich klientů.
Některým klientům ta pomoc nepochybně pomohla, zejména třeba pětadvacítka nebo COVID nájem. Hlavním pozitivním faktorem byla rychlost poskytnutí. Myslím, že zásadně lépe jsou na tom ti, kteří na pomoc státu nespoléhali, vzali ji jako okrajovou možnost, a především se orientovali na to, co mohou udělat a změnit, aby ten zásah byl co nejmenší a programy COVID použili jen jako dílčí opatření.

Neo: Nastoupila druhá vlna covid, která může být pro ty firmy a živnostníky, co přežili jaro, smrtící. Co by jim teď pomohlo?
Dle mého názoru by úplně všem pomohlo, kdyby existoval nějaký plán. Aby se nemusely firmy, zaměstnanci, rodiče, školy řídit náznaky ministra zdravotnictví publikovanými na novinky.cz, co že se to asi bude měnit, zakazovat nebo povolovat a od kdy asi tak by to mohlo být. Chápu ještě, že na jaře to nebylo možné. Ale nechápu, že plán neexistuje teď. Žasnu, že ministr Prymula je schopen říci, že nebudeme zavírat ekonomiku, ale jen kina, divadla, jen školy, zájmové aktivity atd. Vždyť pro někoho je to taky ekonomika, toto jako by se vůbec nedomýšlelo. Zavřená škola znamená děti doma, rodiče v nejistotě co s dětmi, zaměstnavatelé v nejistotě co se zaměstnanci, ředitel od středy na nervy, jestli v pátek bude jeho škola v oranžovém okrese nebo ve žlutém, jestli má školní jídelna objednávat nákup. Zrušené utkání okresního přeboru znamená zrušený autobus pro hráče, zavřený bufet, a tak dále. Nepřísluší mi posuzovat, zda je to nutné nebo není. Ale ty subjekty jsou vystaveny každodenním prakticky nepředvídatelným vnějším vlivům, na které pak obtížně reagují. Jako advokát to vidím ve smlouvách, kde se snaží strany se zajistit “pro všechny případy”, ale tady vzniká taková míra nejistoty, že to je velmi obtížně uchopitelné. A vláda ani trochu nepomáhá, nemáme žádný plán, natož odůvodněný, nějaká posloupnost kroků, která by umožnila udělat si představu, co bude následovat, alternativy, co nastane když… A každý podnikatel na to nemá nervy, někdo se prostě rozhodne to zabalit dřív, než dojdou úplně všechny peníze. A někomu už všechny peníze došly.

Neo: Vidíte v tomto směru nějakou aktivitu státu?
Pokud jde o plán opatření, tak jsem hluboce zklamaná. Obávám se, že tento chaos položí mnoho firem, a uvidíme to nejen na obrovských nákladech na sociální dávky.

Neo: Existuje vůbec v covid programech nějaký systém?
Tak to bych také velmi ráda věděla. Především vidím jako problém to, že nejsou domyšlené důsledky a návaznosti jednotlivých kroků. Ukázkovým příkladem je program COVID Lázně, kde se provozovatelé lázeňských zařízení dostali do těžkostí, protože nemohli celou kapacitu obsadit dotovanými pobyty (překročili by limity z hlediska dotací), a v důsledku byli naštvaní jak klienti, tak i provozovatelé, že vlastně ten program nelze v celém rozsahu využít.

Neo: Máte přehled, komu vlastně vláda pomohla? Už jsou veškerá data veřejná?
Všechna data rozhodně veřejná nejsou. Například MPO se v kontextu úvěrů a záruk COVID neustále zaklíná registrem podpor de minimis. Ano, ten existuje, a když dáte dotaz na konkrétní firmu, dozvíte se, zda dostala dotační peníze. Ale nezjistíte, z jakého konkrétně titulu. Nedělám si iluze, že u jiných programů to je jinak.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com


Text vznikl za podpory Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky


Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít