Ředitelem zoo bez mříží a skel

Pokud nějaká pomoc přišla, přišla od lidí. Vládnoucí na nás nemysleli, říká ředitel zlínské zoo Roman Horský

Už měsíce na nás doslova prší lavina vládních oznámení, kolik miliard přiklepl kabinet do různých záchranných anti-covid balíčků. Ale – překvapení – zavřených zoologických zahrad se žádný z nich netýkal. Ve zlínské zoo, která patří za normální situace k těm nejúspěšnějším v Česku, došla po roce přerušovaných uzávěr situace tak daleko, že musela vyslat SOS. Ředitel zahrady Roman Horský v rozhovorech vysvětloval, že bez další pomoci budou muset začít nakupovat méně kvalitní krmivo. Méně vytápět expozice. Propouštět personál. A přistoupit k omezování chovů. Následně se strhla lavina. Během čtrnácti dnů jí jednotliví lidé i sponzoři zaslali na účet kolem 18 milionů korun.

Což představuje bezpečných 72 dnů provozu. Ale jak se mohlo stát, že „se“ na zoologické zahrady zapomnělo? Jak těžké je provozovat zoo, co všechno to obnáší? A skutečně zvířatům chyběli návštěvníci?

Tento rozhovor musí – podobně jako krabička cigaret – obsahovat varování. Jakmile si ho přečtete, pocítíte prudké nutkání vyrazit do Zlína a tamní zoologickou zahradu se zámečkem Lešná si prohlédnout na vlastní oči. Její dlouholetý ředitel Roman Horský o ní mluví tak, že potřebujete vidět, jak to funguje, když se zvířata staví na první místo. Říká třeba: „Já i můj předchůdce jsme se snažili, kde to jen jde, se co nejvíc vyhnout mřížím a sklu. Mně to připadá jako umělý prvek. Vodní příkop je sice náročnější a dražší, je složitější vyprojektovat, ale je lepší.“ Nebo: „Sázím na expozici venku bez domů pro lidi. Nechci stavět pro lidi, ale pro zvířata. Když se podíváte na pavilony, tak zjistíte, že v nich je pro lidi víc místa než pro zvířata. To já nechci.“

Ale o tom až později. Nejprve zjistíte, proč se Horský už jenom smál, když zjistil, že mu stát neproplatí ani ty povinné antigenní testy pro zaměstnance…

Neo: Bavíme se spolu pár dní poté, co mohou být zoologické zahrady alespoň částečně otevřeny. Nemůžu se zbavit myšlenky, proč podobný omezený provoz – tedy v rouškách, venku – nemohl fungovat po celou dobu. Jak vy sám hodnotíte, že vláda zoologické zahrady kvůli koronavirové pandemii zcela uzavřela?

Situace různě eskalovala a ve skutečně kritických časech bych asi o otevření neuvažoval. Museli jsme chránit i naše lidi a myslím si, že po nějakou dobu to bylo rozumné rozhodnutí.

Nicméně pak už se situace zlepšila. Apelovali jsme na vládu, ať s námi, zoologickými zahradami, počítají. Už u první vlny mi připadalo, že se na zoo úplně zapomnělo. Když se podíváte na psy (PES – Protiepidemický systém, pamatujete? pozn. red.) a jak to vycházelo, my jsme byli úplně v zapomnění. Vždycky se mluvilo o divadlech, o muzeích a podobně, ale o nás ne. Začali jsme se víc ozývat, poukazovat na to, že zoologické zahrady jsou z větší části koncipované ve venkovním prostředí, spousta jich je – jako ta naše – parkových. Parky otevřeny byly, tak si myslím, že jsme byli dobrou alternativou pro trávení volného času venku, kde lidé mohou být jako dnes v rouškách.

Snažíme se u nás do lidí sypat informace o tom, co mají dodržovat – možná i účinněji než někde jinde. Kontrolu tady máme, byť se vždycky najdou takoví i makoví jedinci. My je ale stále upozorňujeme, máme různé informační systémy, outdoorové obrazovky, stojany-áčka. Kde můžeme, snažíme se na návštěvníky působit. Myslím, že to celkem funguje.

Sám bych si dovedl představit otevřít zoologické zahrady dřív. Komunikujeme s Evropou, sledujeme, jaká je situace v Rakousku, v Nizozemsku, v Německu. Ze začátku byla podobná, pak se to u nás zhoršilo. Teď už se v číslech maličko ztrácím, kde to kdy bylo horší, nebo lepší, ale v každém případě zoologické zahrady od Portugalska v jižní Evropě až po západní Evropu byly otevřeny, my ne. My jsme se otvírali nejpozději. Troufám si říct, že to uzavření bylo u nás v Evropě nejdelší.

Neo: Jaký ekonomický dopad měla pandemie na zlínskou zoo?

V roce 2020 jsme byli uzavření přes sedm měsíců – od října a předtím ještě na jaře. Ale snažili jsme se s danou situací sami vypořádat, vlastně jsme se ani neozývali, zvládli jsme nakonec loňský rok bez jakýchkoliv kompenzací. Někde zoologické zahrady apelovaly na své zřizovatele, aby dostaly pomoc, naše zahrada si poradila sama a zvládla to jako každý rok. Ale ten letošní rok je horší. Do něj už jsme vstupovali v horší kondici. V lednu, v únoru, kdy je návštěvnost nejnižší a příjmy jsou nízké, nás to ještě tak nebolelo. Od města dostáváme příspěvek ve výši 27 milionů korun a na provoz jsme v loňském roce potřebovali něco přes 130 milionů. Rozdíl představují naše vlastní příjmy z prodeje vstupenek, od sponzorů, za merchandising a za pronájmy. Každý rok musíme vydělat přes 100 milionů. To je ranec. Navíc máme největší soběstačnost v rámci zoologických zahrad, je to přes 80 %. Lidé žijí s tím, že jsme příspěvková organizace. Ano, to jsme, jsme sice příspěvková organizace, ale každá z nás je jinak saturovaná. Někdo dostává příspěvek na 50 % provozu, někdo na 70 % a někdo na 20 % tak jako my. A 80 % si musíme vydělat.

Protože jsme zkraje roku byli bez těchto příjmů, tak to pro nás bylo o to citelnější. Už v březnu jsme začali mít chmury, co budeme dělat. Naštěstí nám zřizovatel vyplatil příspěvek na celý rok, takže jsme pokryli náklady. Ale báli jsme se, co se bude dít dál. Neustále vycházely nějaké kompenzační programy a suma sumárum musím říct, že na zoologické zahrady se jaksi pozapomnělo.

Proto jsme se začali trošku ozývat. Ty kompenzační programy pro nás totiž nejsou, jsou víceméně určené pro podnikatelské subjekty. A při každé žádosti nám řekli: Vy nejste podnikatelé, vy jste příspěvkové organizace, jděte za svým zřizovatelem. Takže jsme psali na Úřad vlády, ministerstvo průmyslu a obchodu a tak dále a neustále jsme se něčeho dožadovali. A vždycky nám řekli, ať se obrátíme jinam. Byli jsme přehazováni z ministerstva na ministerstvo.

Jediné, co jsme mohli čerpat, je cílený Program podpory zaměstnanosti „Antivirus“. Zaměstnavatelům jsou jím refundovány náklady na výplaty náhrad mezd pracovníků za dobu trvání překážek v práci. Jenže těch překážek my moc nemáme, protože my nemůžeme zavřít chod zoologické zahrady. To je rozdíl mezi námi a jinými příspěvkovými organizacemi, jako jsou třeba bazény nebo divadla. Oni můžou zamknout, zhasnout, nechat klíč na vrátnici a jít domů. To tady prostě nejde. My tady kromě pokladní potřebujeme de facto všechny. Musíme kupovat krmivo, musíme se starat o zvířata, měnit vodu, topit a já nevím co všechno. A v tom na nás nemysleli.

Existuje podpora z ministerstva životního prostředí od ministra Brabce, v rámci níž se rozdělí asi 20 milionů mezi 28 zoologických zahrad. Je to závislé na tom, kolik máte zvířat. Tak si to vydělte. Pro nás to byl asi necelý milion. Naštěstí se letos do toho titulu místo 20 milionů nalilo 80 milionů. Nám to pomohlo překonat březen, za což díky. Pro nás to dělalo asi 5,5 milionu, jenže provoz nás i při úplně utáhnutých kohoutcích stojí 7 milionů. Bylo to těžké. Naštěstí jsme teď částečně otevřeli a už to vidím optimisticky. Chci na všechno zapomenout.

V této souvislosti bych zmínil jednu tak trochu legrační věc. Museeli jsme neustále testovat zaměstnance na covid, a proto nakupovat testy. A vládnoucí říkali, že to částečně proplatí. Jenže jako příspěvková organizace na to nemáme nárok! To je fakt legranda. Takže jsem napsal kolegům, ať neztrácí čas a nechtějí si to nechat proplácet.

Neo: Průmysl má holt silnější páky…

My na vyjednávání využíváme Unii českých a slovenských zoologických zahrad. Přes tuto stavovskou organizaci se snažíme prosazovat své zájmy a předcházet jakýmsi výkřikům jednotlivých zahrad. Ale když to shrnu: Pokud nějaká pomoc přišla, tak přišla od lidí.

Neo: Zjara byla maximální kapacita návštěvníků omezená na 20 %. Je to samozřejmě lepší než nic, ale stačilo to?

Zaplať pánbůh za to. V našem případě tady mohlo být v jeden okamžik 4 tisíce lidí. Když to rozprostřeme v čase, tak už to třeba bude 5 tisíc. Takový den nám může vydělat třeba půl milionu. To je dobré. Ale abyste měl srovnání: byly svátky a normálně bychom za tři dny svátků měli 20 tisíc návštěvníků a 2 miliony v kase.

To je velký rozdíl, protože my už teď musíme šetřit, protože víme, že od října bude návštěvníků zase ubývat. Celé je to hrozně složité. Vím, že teď musíme vydělat na nějaké opravy. Jenže naši ekonomickou situaci budu znát až v září. Zjistím, že mi na opravy zbydou 2 miliony, tak pojďme do toho. Jenže to musíme vysoutěžit. To máte říjen, listopad. A realizovat to, tedy utratit peníze, musím do prosince.

Zkrátka je to celé krkolomné a čím dál víc se přikláním k názoru, že bychom se mohli transformovat na nějakou firmu. Koneckonců Zoologická zahrada Dvůr Králové je akciovka. Vážně o tom se zřizovatelem uvažujeme. Jsou na tom nasazeni hlavouni přes daně a právníci a hledají řešení.

Neo: Zmiňoval jste, že obvykle je vaše zoo z velké části soběstačná díky příjmům ze vstupného či pronájmům. Co může zoologická pronajímat?

Neprovozujeme gastro, ani třeba vláček, který po zoo jezdí. Necháváme to na lidech, kteří to umí.

Možná se do toho jednou pustíme. Sám jsem takovou touhu měl, protože jsou tam poměrně slušné příjmy. Ale musíte najít lidi, musíte je najmout sezónně. Kdybych měl najmout kuchaře a dát mu plat podle tabulek příspěvkové organizace, tak si zaklepe na hlavu. My na to nemáme, musíme se řídit tabulkami a takovými předpisy. Lidé si myslí, že příspěvkové organizace dostanou peníze na všechno. Ale když si to vezmete, příspěvek, který dostáváme, je tak na polovinu platů – ročně přijdou na 50 milionů. Pak si můžete udělat odhad, kolik nás stojí energie, opravy. Máme miliardový majetek, který musíme spravovat. Ročně dáváme 20 milionů do oprav, na které musíme vydělat. Takže se máme co otáčet. Ve srovnání s divadly jsme na tom hůř. Pro ně soběstačnost není asi úplně zásadní; možná se jim právě v těchto chvílích dýchá trošku lépe.

Neo: Povězte: V čem je vaše zoologická zahrada specifická, čím se liší od jiných?

Jistá uniformita zoologických zahrad je hrozná, některé věci vidím v zahradách opakovaně. Třeba podobná druhová skladba, což asi běžný návštěvník nevnímá.

My jsme už začátek pojali trošku jinak. Můj předchůdce Ivo Klika sem nastoupil v roce 1992, předtím tu nějakou dobu pracoval. Já nastoupil v roce 1993. On byl tvůrcem koncepce, kdy chtěl zvířata ukazovat v geografických zónách. Zahradu rozdělil na Afriku, Austrálii, Ameriku. A snažili jsme se mít co nejméně mříží. Ale já nechci ani sklo. Mně to připadá jako umělý prvek. Vodní příkop je sice náročnější a dražší, je složitější vyprojektovat, ale je lepší. Takže jsme se snažili, kde to jen jde, se co nejvíc vyhnout mřížím a sklu. Kde to je možné, je voda, aby tam bylo vidět.

Dále tu máme zámek, anglický park, máme tu spoustu stromů. Jsou zde zóny, do kterých nezasahujeme, protože vegetace nám dělá dobré klima. Mnoho zahrad je v létě vyprahlých, všude mají beton a mraky nakumulovaného tepla; my tady máme příjemné klima.

Nemáme přehnaný počet zvířat, nechceme všechno za každou cenu. Můj předchůdce se dokonce některých druhů zvířat zbavil. Byli tady třeba lední medvědi, což je atraktivní zvíře návštěvníky vyhledávané. Řekli jsme si ale, že buď ty medvědy budeme mít v odpovídajícím prostředí, nebo je mít nebudeme. A dali je pryč. Vlna návštěvníků se ptala, kde je ten bílý méďa. Tak jsme jim to prostě vysvětlovali. Já jsem taky odsunul gorily, respektive jsem neobnovoval jejich chov. Protože žily v takovém prostředí, které se mi trošku eklovalo. Myslím, že když chcete chovat lidoopy, tak by měli být na živých stromech, ne na špalcích. A měli by mít les. A kdo na to nemá podmínky, tak by je neměl chovat.

Neo: Čili nejde o pestrost za každou cenu.

Přesně. My jako zoologické zahrady musíme myslet trošku dopředu, musíme se posouvat. A posouváme se, stejně jako se posouvá myšlení lidí. Dneska ještě najdete lidi, kteří budou tleskat, když tady budu mít medvídka, který zahraje na harmoniku. Někteří to ocení, ale už jsou i lidé, kteří řeknou: To je špatně, to se nám nelíbí. A já vždycky říkám, že návštěvník musí být spokojen.

Neo: Takže si návštěvníci nestěžují, že tu nejsou třeba ty gorily?

Když se návštěvníků ptám, řeknou třeba: Víte, vy to tady máte hodně takové parkové, ale já jsem nenašel to nebo ono zvíře. Ale už nemluví o tom, že viděl žirafu nebo slona. Možná je jedno, jestli chováte kozy, ovce, nebo žirafy. Já nad tím uvažuji čím dál víc. My máme méně zvířat, než jsme mívali, máme méně druhů, ale návštěvnost nám jde nahoru. Myslím, že je důležité pojetí expozic. Návštěvník se musí cítit dobře, ať už z pohledu servisu, nebo z pohledu toho, že když se dívá na zvíře, vidí, že mu není ouvej. Pak je to úspěšná expozice. Když to tomu člověku dáte, rád se vrátí. Tedy pokud nedostane nějakou bombu od stánkaře, který mu prodal studený párek, nebo něco takového. Když je spokojen, tak si řekne: To byla dobrá návštěva, sem ještě zajdeme. To je naším cílem.

Samozřejmě se musíme zaměřit na zvířata, ale musíme tu expozici pojmout tak, aby člověk byl její součástí. V zahradách je to v drtivé většině tak, že lidé obklíčí zvířata ze všech stran. A já si myslím, že by to mělo být naopak. Že by zvířata měla obklopovat lidi. To bych chtěl dokázat v nové části zahrady – udělat to trošku jinak.

Neo: Nová část zahrady? Co to bude?

Původní zoo má 55 hektarů a zámek. K tomu jsme získali dalších více než 20 hektarů nové půdy, kde už začínáme tvořit projekt pro slony. Naším cílem je dát všechna velká zvířata na velké plochy ve velkém počtu. Když žijí ve stádech, tak ať mají stáda. Návštěvník se tam bude pohybovat jenom v určitých partiích a měl by být spíš součástí expozice; neměl by být ten, kdo má navrch.

My přírodu ve světě pořád likvidujeme, obkličujeme. A já bych chtěl, aby to alespoň v té nové části bylo naopak. Bude se tam projíždět mezi zvířaty, mělo by to být takové truck safari. Myslím, že je to ten typ zahrady, který by mohl do budoucna přežít. Některým zařízením nevěřím, že přežijí dalších 20, 30 let.

Neo: Máte na mysli takové ty tradiční, řekněme staré zoologické zahrady? Napadá mě třeba liberecká zoologická zahrada nebo Schönbrunn ve Vídni.

Ano, Vídeň má starou zoologickou zahradu, ale oni se pomaličku taky mění. Zahrady se bezpochyby musí měnit. My se měníme, Liberec se mění, Praha se mění, Dvůr Králové se mění. Prostě se musíme měnit tak, abychom si zachovali tvář.

Když někdy v 17. století vznikly zvěřince a vozily se sem kolekce zvířat a ukazovaly se, to byl začátek zoologických zahrad. To už je dávno pryč. Zahrady mají čím dál významnější úlohu nejen v tom, že chováme zvířata, ale děláme záchranné programy, vytváříme záložní populace. A hlavně plníme roli edukativní, snažíme se působit na povědomí a zvířata chránit.

Kousek od Zlína chováme sýčky, vypouštíme supy v Bulharsku, kde jsme do přírody vrátili už 23 supů, což je nádhera. Právě na Balkáně se obnovuje evropská populace supů. Snažíme se uskutečnit projekty v Laosu, v Ekvádoru. A to dřív zoologické zahrady nedělaly.

Pojetí zoo se vyvíjí a teď se pomaličku víc a víc překlopuje směrem k ochraně. A to je dobře. Kromě toho samozřejmě musíme plnit i funkci chovatelskou. Chovných programů nemusíme mít tolik, každá zahrada nemusí mít tygra nebo žirafu, měla by dělat to, na co má. Když budu bydlet v paneláku, tak nebudu mít dogu nebo velkého španělského ovčáka. Když budu mít dům se zahradou, tak ho tam mít můžu. Když jsem malá zoologická zahrada, tak se budu specializovat na něco jiného.

Výrazná zvířata jsou takovými ambasadory přírody a s jejich pomocí se snažíme lidem vysvětlovat důležité souvislosti. To, co chováme, propojujeme s ochranou zvířat. Nicméně vedle toho musí být u zahrad nějaká přidaná hodnota. Neříkám, že se ze zoologické zahrady musí dělat lunapark. Ale obávám se, že se kohoutky budou utahovat. Přiznejme si to, za poslední dva roky to cítíme už všichni.

Neo: A přidaná hodnota pro vaši zoo?

Chci jít alternativní cestou safari kempu. Když jsem byl před víc než 20 lety poprvé v Africe, spal jsem tam pod stanem. A přestože jsme byli v kempu ohrazeném plotem, když jsem se ráno probudil, civěli na nás sloni. Říkám si, že toto bych chtěl dopřát nejen Zlíňákům tady u nás.

Není to nereálné, dnes už to vzniká. V té části, kde budou sloni, bude i jeden kemp. Další vznikne o kus dál. Chci návštěvníkům nabídnout možnost strávit tam večer, dát si pivo, upéct si špekáček, nebo něco takového. A ráno se probudí a kolem nich budou chodit sloni. Proč ne? Koneckonců Dvůr Králové něco takového už dělá.

Mimochodem – u zrodu této myšlenky stál Josef Vágner, který do Afriky jezdil. Kolega Přemek Rabas v tom pokračuje. (Vágner byl zakladatelem dvorské zoo, Rabas je její současný ředitel, pozn. red.) Myslím si, že to jsou dobré myšlenky a je třeba je dál rozvádět. Vždycky vzpomínám na Vágnera, jak byl ve své době nadčasový. Je to šílené, o čem se už tehdá přemýšlelo. On myslel jiným způsobem a to je hrozně důležité pro nás, kdo zoologické zahrady vedeme. Musíme přemýšlet nad tím, jak to udělat jinak, jak to udělat ještě komfortnější pro zvířata, ale zároveň zaujmout lidi a dostat je sem. Ale je to složité, nároky se neustále mění.

Neo: Říkal jste, že tato nová část bude stát 150 milionů. V jakém časovém horizontu by to mělo být splacené?

Bude to areál pro slony a jaguáry. Tu naši půlku bychom měli mít splacenou během osmi let. Ale nechci předbíhat, nevíme, jak to bude třeba s covidem.

Neo: Je Česká republika ve vaší oblasti v něčem mimořádná?

Česká republika je velmoc, máme tady ohromné kvantum šikovných chovatelů. Je tady mnoho chovatelů papoušků, hadů, lidí, kteří se věnují teraristice, chovu bezobratlých. Jsou tady generace lidí, kteří umí ohromné věci. Dneska přijedete do Holandska, o Americe ani nemluvím, tam o tom budou krásně mluvit, že tam mají sedm borců a každý dělá jen jednu věc. A oni hledí na to, čeho my jsme tady schopní. Teď posíláme do Ameriky jeřáby, které tam odchovává jenom jedna zahrada. Právě v oblasti chovu ptáků si myslím, že si nás velmi považují, protože my se tady – a tím nemyslím jenom v Zoologické zahradě Zlín – specializujeme na některé skupiny ptáků.

Vůbec je v České republice chovatelství na vysoké úrovni. Mám ale obavy, že by to mohlo jít do kytek. Moje generace chodila do Českého svazu chovatelů, ve dvanácti jsme se tam bavili s dospělými o tom, jak se odchovávají rozely a alexandři (papoušci, pozn. red.). A dneska naše děti spíš mačkají telefony. Vymačkají, že existují čtyři poddruhy varanů, ale že by vyměnily misku ptákovi, to už ne.

Děti dnes žijí hodně ve virtuálním světě. Někdy se snažím kouknout na to, co si tam pouštějí, a hlava mi to nebere. Nemůžu říct, že je to něco úplně špatného, ale jsou to prostě kraviny. Zoologická zahrada je pro děti jakási alternativa k tomuto světu.

Pořád na mě tlačí, že máme dělat mobilní aplikace. Ale já říkám: Ne, ať si přečtou tu cedulku. Nějaký QR kód tam fakt nechci. Tak tady bojuji s týmem pokrokovějších lidí, než jsem já, který tu mám na vzdělávání, a snažím se je tady v tom přibrzdit. Zatím odolávám. Myslím, že když si návštěvníci pinknou tu vstupenku přes QR kód, že to bude úplně stačit. A pak by to měli vypnout.

Neo: Jak se chovala zvířata v době covidu? Psalo se o tom, že v některých zoologických zahradách návštěvníci zvířatům vysloveně chyběli, že se jim po lidech dokonce stýskalo. Bylo to tady také tak?

Asi bych měl říct, že ano. Ale já to neříkám. V zahradě žiju, jsem tady čtyřiadvacet hodin denně a ničeho takového jsem si nevšiml. Všiml jsem si toho z opačného pohledu. Když jsme byli zavření, tak tady byl minimální pohyb lidí a ta zvířátka jsou hodně adaptabilní. Ona si na lidi zvyknou, ale ona si taky velmi rychle odvyknou. Třeba sem přijela firma a měla u jednoho výběhu něco opravit. To je v běžném provozu úplně normální a zvířata ty lidi akorát pozorují. Jenže teď byla vyděšená z toho, co se najednou děje.

Přemýšleli jsme o tom, co budeme dělat, až přijdou návštěvníci a zvířata budou nesvá. Tak jsme to ze začátku pomaličku popouštěli a sledovali to. Naštěstí se nic nestalo.

Je těžké se do nich vcítit. My si můžeme myslet leccos. Když se podívám na šelmy, ony lidi pozorují. Budou pozorovat i vás, když půjdete kolem. Nevím ale, jestli se na vás dívají jako na potenciální kořist, nebo je jen tak zajímáte. Ale ony perfektně poznají svého chovatele. Ta šelma leží a na někoho možná čumí. Ale když uvidí chovatele, tak si stoupne a řekne si, aj aj aj, možná mi nese něco dobrého. Jsou to spíš takové reflexy tohoto typu spjaté s něčím konkrétním. Nevím, jak je to u lidoopů, my je nechováme. Takže jsme ani neměli výskyt covidu u lidoopů. Jinak koronaviry se běžně vyskytují třeba u koček.

Zvířata samozřejmě sledujeme, ale žádné symptomy, které by nás donutily nějak to víc zkoumat, jsme neobjevili. Spíš u lidí, že.

Neo: A měli jste tady nějaké případy covidu mezi zaměstnanci?

Ano, měli jsme tady případy několika pozitivních lidí, kteří zůstali doma. Ale od té doby, co děláme testy, jsme neměli snad jediný záchyt. Mám pocit, že my, co děláme u zvířat, jsme takový zvláštní vzorek lidí. Setkáváme se s různými viry, máme tady ptačí chřipky a jiné nemoci. Možná máme imunitu postavenou trošku jinak, protože chtě nechtě tady ty viry jsou, a možná je náš organismus zocelenější. Když jsou chřipkové epidemie, tak to vždycky přejde bez nějakých dopadů. Asi by byla zajímavá nějaká studie, jak jsme na tom s různými protilátkami. Nevím. Ale naši lidé jsou poměrně odolní. Možná i proto, že pracují venku.

Neo: Je fakt, že nejste klasická městská zoo. V čem spočívá rozdíl?

Městské zoologické zahrady mají obrovský benefit v tom, že jsou ve městě a mají návštěvnost jakž takž vyváženou. I v zimě jsou schopny mít program, staví pavilony pro lidi, aby se tam ohřáli, a přitom se podívali na zvířata. Já toto nedělám, já sázím na expozici venku bez domů pro lidi. Nechci stavět pro lidi, ale pro zvířata. Když se podíváte na pavilony, tak zjistíte, že v nich je pro lidi víc místa než pro zvířata. To já nechci. My stavíme sloninec, který má tři a půl tisíce metrů čtverečních a je jenom pro zvířata. To je luxus. Bude stát trochu bokem, kam už návštěvníci nedojdou. Ale počítáme s tím, že někteří návštěvníci ho třeba budou chtít vidět, takže tam uděláme balkon a speciální skupinky si můžou připlatit. Ale nechci tam dělat chodby, velké záchody pro lidi, osvětlení a tak dále. To jsou hrozné náklady a já radši věnuji slonům každý metr. Sázím na to, ukazovat zvířata spíše venku než vevnitř, což je přirozenější.

Neo: Máte tu nějaká zvířata, která nenajdu v jiné české zoo?

Máme tady rejnoky. A v době normálního provozu umožňujeme návštěvníkům je krmit. Tento program nám udělal návštěvnost 100 tisíc za rok. Je to jedna z expozic, které jsou interaktivní; návštěvníci se učí prožívat přímý kontakt se zvířaty, děti jsou nadšené, pro jejich výchovu je to perfektní. Ale musí se to hlídat, protože lidé jsou různí.

Neo: Říkáte, že rok 2019 byl z hlediska návštěvnosti zatím nejlepší rok, přišlo nějakých 680 tisíc návštěvníků. Vzhledem k tomu, že Praha jich má jen něco víc než dvojnásobek, je to vlastně neuvěřitelné.

Vezměte si, že Zlín má nějakých 70 tisíc obyvatel!

Přál bych si, aby u nás bylo co nejvíc zoologických zahrad a aby byla jedna lepší než druhá. Protože nakonec z toho profitujeme všichni. Čím víc lákadel, tím lépe.

No, a pak slyším nějakého zastupitele, který říká, že tu zahradu děláme pro všechny, jen ne pro Zlíňáky. Takový názor ale úplně odporuje pravidlům turistického ruchu. Já to klidně udělám jen pro Zlíňáky, ale místo 27 milionů mi jich dejte 100 a bude to úplně super! Nikdo k nám nebude dojíždět, kolem dokola se zavřou hospody. Ale bude to jen pro Zlíňáky. Takové názory slyšíte od lidí, kteří by měli být odpovědní za nějaké ideje. Byl jsem z toho špatný, nechápu to. Je asi dobře, že do cestovního ruchu někdo takový nedělá…

Každopádně máme návštěvnost téměř 700 tisíc lidí. Kdyby tento vzorec fungoval v jiných městech, tak by tamější zoologické zahrady byly asi docela za vodou.

---

Roman Horský (51)

• Ředitel zoologické zahrady ve Zlíně, rodák ze Vsetína. V srdci Vsetíňákem zůstal, což je v kraji „nebezpečné“ přiznat – kvůli pověstné rivalitě hokejových klubů Vsetína a Zlína.

• Do Zlína ho přivedla právě místní zoo, kde brigádničil už od gymnaziálních let, svou dráhu si zvolil ve 14 letech.

• Absolvoval zootechniku na Mendelově univerzitě v Brně.

• Po promocích počítal s tím, že do zlínské zoo nastoupí. O to víc ho šokovalo, že ho tehdejší ředitel Ivo Klika nevzal. „Věděl jsem, kam jdu, lidi jsem znal, už jsem se na to těšil. A pak jsem přišel zkroušený domů,“ vzpomíná Horský.

• Plánoval tehdy oslovit jiné zoo, ovšem během pár dnů dostal telegram, že ve Zlíně potřebují rychle němčináře. „Během studií jsem hodně pracoval v Rakousku. Tak jsem jel s transportem zvířat do Německa. To jsem nějak zvládl a Klika mě potom vzal.“

• To byl rok 1993. V roce 2004 se stal zástupcem ředitele, od roku 2011 vykonává funkci ředitele.

• Na svých cestách po světových zoologických zahradách zjistil, že jeho kolegové-ředitelé často prošli celou řadou zoo. „Jediný, kdo mě překvapil, a měl jsem z toho radost, byl ředitel zoo v San Diegu Michael Mace. Říkám mu: ‚Zlín, jenom Zlín. A kde jsi všude byl ty?‘ A on: ‚Dělám celý život tady. A pamatuj, z dobré zahrady se neodchází!‘“

Zdroj náhledové foto: David Binar/Neovlivní