Vítejte ve zlých časech! Češi přežili nejhorší krizi naprostou pasivitou

Neřekli si o lepší platy. A i když nadávali na drahotu, přestali si půjčovat. Naopak, do bank odkládali peněz víc než kdy dřív, i když na účtech kvůli inflaci ztrácely hodnotu.

Energie se nejvíc zdražuje tuzemským domácnostem a mzdy se u nás propadají nejhlouběji široko daleko. Takové stížnosti sdílí hodně lidí. Více než reálnou situaci však shrnují paradoxní postoj, kterým se Češi brání jedné z nejhorších krizí v novodobé historii.  (Odemykáme text z dubnového časopisu Neovlivní.cz)

Sněmovna přece jen jednala o třetím zmrazení platů za sebou. Žádají to tisíce uživatelů sociálních sítí i opozice, v polovině března to doporučil také nový prezident. Žijeme „v tíživé době“, kdy poklesem příjmů trpí většina společnosti, proto je důležité, „že politici půjdou občanům příkladem,“ zdůraznil Petr Pavel.

V požadavcích sociálních sítí se ozývá starý příběh o sedlákovi, kterému chcípla koza a prosí boha o pomoc. Když se bůh zjeví a nabídne mu novou kozu, sedlák odmítne: „Já bych jenom chtěl, aby koza chcípla také sousedovi.“ Poslanci, jak se zdá, se podvolí, byť proti své vůli: „Ačkoli si všichni politici myslí, že berou málo, tak nikdo nemá odvahu se žádosti o zmrazení postavit,“ popsal náladu ve sněmovně reportér Seznam Zpráv Václav Dolejší.

Tím upozornil, že aféra s poslaneckými platy skrývá hlubší pravdu. Politici se neodváží hájit valorizaci svých platů z obavy před voliči, půjdou tedy občanům opravdu příkladem, jak žádá prezident – ale nebude to dobrý příklad.

Ode zdi ke zdi

Tuzemští zaměstnanci se podle příkladu poslanců chovali už v průběhu minulého roku. Málokdo z nich se odvážil žádat zaměstnavatele o zvýšení platu, podle Eurostatu prokázali vůbec nejmenší odvahu ze všech pracovníků v EU.

Ve čtvrtém čtvrtletí minulého roku se mzdové náklady soukromých podniků po započtení inflace snížily o víc než desetinu pouze ve třech zemích, konkrétně v Lotyšsku, Česku a Maďarsku. Pracovníci zmíněných zemí museli snést v průměru o 14–15 procenta nižší mzdu. Za tak krutý dopad v Maďarsku a Lotyšsku mohlo v první řadě překvapení, že inflace přesáhla 20 procent. Čechy před ještě horším propadem zachránila vláda, která koncem roku srazila inflaci na patnáct procent úsporným tarifem za elektřinu a snížením spotřební daně za naftu.

Pasivitu zdejších zaměstnanců podtrhuje fakt, že žijí v zemi s nejnižší nezaměstnaností a podniky by po jejich odchodu těžko hledaly náhradu. Vysvětlit takové chování se stalo jedním z aktuálních úkolů pro českou sociologii. 

Přesto ani propad reálných mezd na konci minulého roku nepotvrzuje stížnost, že české platy poklesly nejvíc v Evropě. Výpadek roku 2022 vyrovnával rychlý růst v letech 2020 a 2021. Reálně se tehdy podle Eurostatu české platy zvýšily o 9,7 procenta, o něco rychlejší tehdy byli jen v Bulharsku. Zvýšení roku 2021 ovšem zařídili zaměstnancům politici ANO a ODS, kteří zrušili superhrubou mzdu. V součtu krizových let reálné mzdy v podnikatelském sektoru poklesly o sedm procent, tedy nižším tempem než v deseti dalších zemích EU, především v severských státech, Itálii, Maďarsku a Chorvatsku. Ve veřejných službách se platy dosud drží na úrovni před krizí.  

„Pohybujeme se ode zdi ke zdi,“ hodnotí tuzemský mzdový vývoj hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Za hlavní příčinu označuje „navyšování výdajů navázaných na stát“, tedy postup vlády. V letech 2020 a 2021 nejen zrušila superhrubou daň, zároveň dotovala mzdy v podnicích, které musely omezit provoz vinou pandemie. Vedle toho ještě přidala státním zaměstnancům, jejichž mzdám se podnikatelé do určité míry přizpůsobili. Naopak v loňském roce se vláda chovala „uměřeně“, platy ve státním sektoru v zásadě zmrazila a podniky opět následovaly její příklad. Zaměstnanci tentokrát marně čekali, že platy zvýší zásah shora.

Hledání jistoty

Obraz pasivního českého zaměstnance, který si nedokáže říct o vyšší mzdu, přesto vysvětluje společenské a ekonomické změny během krize jenom povrchně. Češi se nikdy netajili velkými obavami z krize. Při hodnocení nálady spotřebitelů a podnikatelů se drželi během posledních tří let trvale mezi třetinou největších skeptiků EU, v hodnocení Eurostatu měli dokonce po čtrnáct měsíců nejhorší nebo druhou nejhorší náladu.

Právě tyto obavy určovaly chování domácností. V období nejtvrdších dopadů pandemie od března 2020 do dubna 2021 se příjmy Čechů zvýšily, rodiny však šetřily na výdajích, ať už to bylo uzávěrou v řadě obchodů, anebo z opatrnosti. Jak svědčí data Českého statistického úřadu (ČSÚ), míra úspor dosáhla historické úrovně, když lidé v průměru ukládali čtvrtinu všech příjmů ze zaměstnání nebo z penzí.

Návrat k normálu a k utrácení nastal v květnu 2021. V té době Češi přestali šetřit, a dokonce si začali víc půjčovat. Ovšem už koncem léta začaly zdražovat energie, Vánoce pokazil mnohým rodinám pád Bohemia Energy a jakýkoli spotřebitelský optimismus vymazal vpád Rusů na Ukrajinu z února 2022, který zdražil energii a postupně vygumoval část rodinných příjmů.

Zvláštní na reakci Čechů nebylo jenom to, jak prudce zatáhli za spotřební brzdu – díky tomu se obrat zdejšího maloobchodu propadl loni v říjnu, listopadu a v prosinci nejvíc v Evropě. Domácnosti znovu začaly šetřit a v bankách si v posledním čtvrtletí 2022 uložily podle České národní banky (ČNB) o třicet miliard korun víc, než si půjčily. „Vykolejila nás nejistota,“ shrnuje chování Čechů Jan Bureš.

Právě snahou získat ztracenou jistotu lze vysvětlit, proč si při výpadku příjmů nepůjčujeme, naopak odkládáme ještě víc peněz než dosud, i když na bankovních účtech ztrácejí hodnotu. Podobně dáváme přednost jistotě zaměstnání za nižší mzdu než riziku, že přijdeme o místo příliš razantní žádostí o její zvýšení.

Snaha dosáhnout jistoty za každou cenu nemusí být nutně špatnou strategií, přinejmenším z pohledu národohospodářů. „Měli bychom být vděční těm, kteří i v této době vytvářejí rezervy, protože to jsou ti, kteří centrální bance pomáhají zbrzdit inflaci,“ uvedla v rozhovoru pro Český rozhlas ekonomka Helena Horská. Spotřebitel, který šetří, brání obchodníkům zvyšovat ceny víc, než je nutné.

Děti z období covidu

Portrét společnosti, která v krizi netrpí dramatickým propadem příjmů, jen se musí vypořádat s prudkými změnami vládní politiky a v důsledku sází na jistotu, by nebyl úplný, kdyby nezachytil jeden z největších demografických šoků posledních desetiletí. Od počátku roku 2022 se prudce snížil počet narozených a za celý rok poklesl o dvanáct procent, tedy nejvíc od roku 1994.

Důvod hledají experti všech specializací a stranických barev. Stínový ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka (ANO) prohlásil, že viníkem je neochota vlády zvýšit rodičovský příspěvek. Matematik Tomáš Fürst upozornil, že na pokles porodnosti mohl mít vliv počátek očkování proti covidu u mladších ročníků. Experti ministra práce Mariana Jurečky (KDU-ČSL) se snažili zahrát problém do autu připomínkou, že hlavní příčinou je pokles počtu žen ve věku 15–49 let a že porodnost v evropském srovnání zůstává i nadále vysoko.

K vysvětlení demografického šoku přesto stačí hospodářské důvody, které mírnějším tempem ovlivnily porodnost už v časech prosperity po roce 2005 či 2015 nebo v krizi po roce 2009. Tentokrát počet narozených dětí vyrostl v roce 2021, i když se měl snížit s úbytkem žen v produktivním věku. Devět měsíců před počátkem roku 2021 ovšem stát vyhlásil v rámci boje s pandemií přísnou karanténu, která znemožnila rozvíjet kariéru, anebo využít volný čas obvyklým způsobem, zároveň vládní podpory zajistily ekonomickou situaci rodin. Vysoká porodnost skončila na konci roku 2021, tedy devět měsíců poté, co se opatření proti covidu uvolnila. Jinými slovy, odkládat plány na založení či rozšíření rodiny začali lidé ve chvíli, kdy se mohli znovu soustředit na práci, případně víc cestovat.

Pandemická krize, při níž stát rodiny oddělil od vnějšího světa a přitom jim zajistil ekonomické bezpečí, byla důvodem, proč se v roce 2021 v Česku narodilo, vzhledem k počtu obyvatel, po Francii nejvíc dětí v EU.

Demografie zároveň připomíná, jak zásadně se počátkem jara 2021 převrátily poměry. Na účty zaměstnanců tehdy dorazily příplatky zajištěné likvidací superhrubé mzdy, přesto preference hlavní vládní strany ANO poklesly na dlouho předtím ani později nevídanou úroveň dvaceti procent. Za odliv přízně mohl podle zprávy agentury Kantar „nástup třetí vlny covidu na přelomu roku“ a neschopnost vlády jí efektivně čelit nejtvrdšími uzávěrami. Babišův kabinet raději po přechodu třetí vlny pandemická opatření uvolnil. Pokles porodnosti tak paradoxně nastal ve chvíli, kdy se poměry zlepšily a kdy se otevřely nové možnosti.

Ukončení pandemického režimu a pozdější výměnu vlády ovšem následoval příchod inflace, kterou ještě prohloubily dopady ruského vpádu na Ukrajinu. Změny zaběhnutého pořádku ještě prohloubily nejistotu, která podle Eurobarometru dosáhla vrcholu na přelomu léta a podzimu 2022. Největší obavy z budoucnosti spolu s Čechy připouštějí další země střední Evropy, kromě čtyř sousedů ještě Maďarsko.

Obdobím prvních vlaštovek se staly leden a únor, kdy spotřeba domácností vyrostla takřka na úroveň před krizí a nálada mezi podnikateli a zaměstnanci byla nejlepší za tři roky – jen s výjimkou nadějného jara 2021.

Text vyšel v dubnovém časopise Neovlivní.cz. Pořiďte si PŘEDPLATNÉ a už vám žádný článek neuteče.

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com