Zlatý důl. Za Klause se poslaly miliardy do Ruska, za Zemana se pak vymáhaly

Média oživila příběh ruského státního dluhu, při jehož splácení se kdesi vytratilo 30 miliard korun. A také roli Václava Klause a Miloše Zemana.

Ministerstvo financí vedené pozdějším prezidentem Václavem Klausem těsně po listopadových událostech v roce 1989 uvolnilo peníze pro tehdejší Sovětský svaz. Šlo o půjčku, kterou dojednala a schválila ještě poslední komunistická Adamcova vláda. Miliardy se následně staly součástí ruského dluhu – obří státní pohledávky, která se vypořádala v éře vlády Miloše Zemana.

“Významná část této státní pohledávky vznikla až po revoluci, kdy část nové politické garnitury, která převzala moc v zemi hned v porevoluční době po 17. listopadu 1989, plynule navázala na praktiky komunistických kádrů a ještě v prosinci 1989 odeslala do Moskvy prostředky z československých termínovaných vkladů ve výši 800 milionů převoditelných rublů, jako první splátku úvěru dohodnutého předrevoluční vládou Ladislava Adamce. V roce 1990 odešly do Moskvy další finance,” uvedlo protikorupční sdružení Růžový panter, které nové dokumenty k případu z Národního archivu předalo redakci Aktuálně.cz.

Příběh ruského dluhu byl již mnohokrát detailně popsaný, nevědělo se ale, že část peněz odešla už s vědomím nové polistopadové garnitury. A není dosud jasné, jestli na již schválené státní půjčce mohla nová polistopadová administrativa něco změnit. Václav Klaus nicméně dnes tvrdí, že si na žádný takový převod peněz nepamatuje.

Každopádně podstatné je, že peníze do Ruska odešly a při pozdějším splácení dluhu se “kdesi” vytratilo 30 miliard z celkových padesáti. Detaily ohledně splátky dojednával v dubnu 2002 Miloš Zeman coby premiér v Moskvě přímo s Vladimirem Putinem.

Až po letech v roce 2017 jsme získali důkazy, že i řadoví lobbisté inkasovali miliony, aby česká strana vše hladce zprocesovala. Miliardy pak získali klíčoví hráči příběhu. Zemanova vláda tehdy prodala stomiliardovou údajně nedobytnou pohledávku za pětinovou hodnotu naprosto neznámé a neprůhledné společnosti Falkon Capital.

Pro pochopení problematiky deblokace dluhů je potřeba vědět jedno: Byznys kolem nedobytných státních pohledávek patří mezi ty nejlepší, tedy z pohledu zprostředkovatelů a lobbistů. Věřitelská země na nich vždy tratí, ale dostane zpět alespoň část peněz. Takový byl případ ruského dluhu, který zkraje tisíciletí řešila s Moskvou vláda dnešního prezidenta Miloše Zemana.

Redakce Neovlivní.cz získala dokumenty, které ukazují, že i ty nejmenší provize pro bezejmenné hráče se pohybovaly v řádech milionů. Tak například podle mandátní smlouvy mezi společností Falkon Capital a ing. Ivanem C. z 1. března 2001 získal jmenovaný konzultant tři miliony korun.

Podle této mandátní smlouvy se ing. Ivan C. “zavázal, že bude pro mandanta, tedy společnost Falkon vykonávat poradenskou činnost a technické zabezpečení naplnění příslušných ustanovení ohledně finančního vyrovnání na základě mezivládní smlouvy mezi Ruskou federací a Českou republikou, účastnit se na přípravě podkladů pro jednání se stranami zúčastněnými při deblokaci dluhu, dohled nad aplikací spol. Falkon navržených postupů při realizaci transakce apod. Za výkon činnosti náležela ing. Ivanovi C. odměna ve výši 3 000 000 Kč.”

---

KAUZA RUSKÉHO DLUHU

• Stomiliardová pohledávka pochází ještě z éry Sovětského svazu. Vláda Miloše Zemana se v roce 2001 rozhodla dluh vymáhat cestou prodeje pohledávky Bez výběrového řízení ji prodala firmě Falkon Capital se sídlem v Praze, a to za dvacet miliard korun.

• Moskva ovšem na zaplacení uvolnila miliard 50. Třicet miliard se tedy cestou někde “ztratilo”. Kontrakt provázely obří provize na obou stranách, které jsou dodnes utajené. Na světlo se dostaly jen drobné odměny pro ty méně důležité lobbisty.

• Nikdy se nepřišlo na to, kdo stál za firmou Falkon Capital. A kde vzala miliardy na odkup dluhu. Za firmu vystupoval bývalý šéf Slovnaftu Jozef Čimbora, postupně v ní působil například Tomáš Chňoupek, syn komunistického ministra zahraničí nebo Zdeněk Rachač, někdejší poradce Václava Klause.

• Falkon Capital také koupil od Prahy 6 za půl miliardy komunistický vládní hotel Praha na pražské Hanspaulce, který nakonec skončil v rukou nedávno zesnulého Petra Kellnera.

---

O výši těch nejnižších provizí by se vůbec nevědělo, kdyby se kolem jedné z nich nerozhořel soudní spor ohledně zaplacených daní. Finanční úřad konzultantovi Ivanovi C. zpětně doměřil daň, ten to zpochybnil a díky tomu, že se případ v roce 2013 dostal až před Nejvyšší správní soud, jsou nyní známy i detaily o odměně.

Miliony pro Ivana C. jsou ale drobné ve srovnání s tím, jaké částky v příběhu ruského dluhu inkasovali podle zákulisních informací klíčoví hráči. Obří provize umožňuje nastavení celého systému vymáhání nedobytných pohledávek, které věřitelský stát prodá soukromé firmě, jako se to stalo u ruského dluhu.

Princip je následující: společnost podepíše s věřitelským státem dohodu o odkoupení pohledávky a zaplatí mu část z dluhu u cizí země, například dvacet procent. Tím celá pohledávka přechází na tuto firmu a státní dluh je de facto vymazán.

Je už pak na této soukromé firmě, aby si u dlužníka dojednala způsob, kolik peněz z něj sama vymůže. Většinou to všechno má předem domluvené, takže si jde pro prakticky jistý zisk. Například získá čtyřicet procent pohledávky, půlka z toho padne pro věřitelský stát, deset procent na provize (respektive peníze pro poradenské firmy). Čistý zisk vymáhající společnosti je pak “jen” deset procent.

Praxi kdysi autorce textu popsal Vojtěch Slówik, který se zabýval právě vymáháním podobných pohledávek. “Soukromé firmy do těchto transakcí vstupují ve chvíli, kdy stát není schopen vymoci dluh sám. V 99 procentech případů vám pak v zemi dlužníka řeknou – peníze na dluh pustíme, až když zařídíte, že nějaké peníze dostaneme i my. Prostě nejde to jinak, než když je tam nějaká osobní zainteresovanost,” řekl Slówik, který byl jednu dobu asistentem někdejšího místopředsedy sněmovny Františka Brožíka (ČSSD).

Na otázku, jestli je třeba dávat provize na obou stranách, Slówik tehdy odpověděl: “To na mně chcete něco, na co bych vám strašně nerad odpovídal.”

Jinak řečeno: úředníci jednoho státu nemohou uplácet úředníky jiného státu, a tak si na to vezmou soukromou firmu. Ta nakonec “odmění” všechny.

Případ ruského dluhu byl ale i ve srovnání s ostatními obdobnými případy nedobytných mezivládních pohledávek výjimečný. Celou transakci Zemanova vláda utajila, peníze přišly do Čech přes několik bank a účet ruské elektrárenské společnosti RAO JES, která byla do celé operace zapojena.

Pochybnosti vyvolával mimo jiné fakt, že i když konečnou sumu dojednali vyjednavači na zhruba dvacet miliard korun, ruská vláda pak na “splacení českého dluhu” uvolnila ze svého rozpočtu miliard padesát. Zbytek se “ztratil” kdesi na černých účtech a v peněžních prádelnách ruského politického a ekonomického polosvěta.

Ačkoli proti tomu, aby Zemanova vláda svěřila vymáhání ruského dluhu právě firmě Falkon Capital protestovaly tajné služby, zákulisí celé transakce a tedy ani provize tehdy nikdo nevyšetřoval. Kdo všechno tedy inkasoval, zůstává dodnes neznámé.

Jisté vodítko představují nové dokumenty organizace Růžový panter, které zmiňují roli Klausova bývalého poradce Zdeňka Rachače. Podle dosud neznámých dokumentů právě on sehrál roli v uvolnění peněz v revoluční éře roku 1989. A později v barvách firmy Falcon Capital dojednával vymáhání peněz z Ruska. A tedy i kasíroval.

Provizní smlouvy spojené s ruským dluhem jsme zveřejnili před lety v tištěném časopise Neovlivní.cz. Pořiďte si předplatné a žádný text už vám neuteče: ČASOPIS NEOVLIVNI.CZ

Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com