Soudce Baxa: Závidím Němcům prezidenta Gaucka

JUDr. Josef Baxa. Předseda Nejvyššího správního soudu obsadil v žebříčku deníku Neovlivní.cz první místo mezi nejmocnějšími lidmi tuzemské justice. Respektovaný právník, který disponuje přirozenou autoritou a umí prosadit svou. Vybudoval vlajkovou loď justice – Nejvyšší správní soud.

Mám nějaké společenské postavení, mám tomu odpovídající příjem, mám určitou autoritu, mám nějaký vliv, tak ho musím používat, nemůžu si ho nechat pro sebe, myslí si nejvlivnější muž české justice. “Musím ho přinejmenším používat tím, že budu dělat věci tak, jak si myslím, že se dělat mají. Protože jsem vidět. Třeba to někoho inspiruje k následování,” říká Josef Baxa v druhé části profilového rozhovoru pro společnost DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz

Bývalý trestní soudce, který se přerodil v soudce správního, v interview mluví o vlivu, i o tom, jak změnil svůj pohled na svět. První část rozhovoru – především o tendencích politiků ovlivňovat soudní moc – najdete ZDE.

DLM: Pan předseda ústavního soudu Rychetský se nechal slyšet, že by si přál, abyste se po jeho plánovaném odstoupení v roce 2017 stal jeho nástupcem. Jak to vidíte, už se těšíte na novou funkci?

(smích) To nemůžu říct. Jistě jsem zaznamenal, že pan předseda hezky o mě promluvil. Do té doby je ale ještě hodně času. Mám tady svoji práci a ještě dost energie, dost myšlenek, dost nápadů. Ani po dvanácti letech nebude soud, který řídím, hotov. Moje místo je beze sporu ještě tady a co bude za tři roky uvidíme. V tuto chvíli to vůbec neřeším, nepřemýšlím o tom, nepracuji na tom. Je to samozřejmě velké uznání, to nezastírám, ale nemá smysl o tom dál mluvit.

DLM: Je pro vás kariéra důležitá?

Práce je pro mě určitě důležitá. Jestli práce rovná se kariéra? Celý život se pohybuji v justici, i když jsem měl různé odbočky nebo paralelní cesty, po kterých jsem šel, ať už to byl pobyt na ministerstvu spravedlnosti svého času s ministrem Motejlem, nebo angažmá při zakládání a v prvních letech právnické fakulty v Plzni.

Mám takové životní krédo, že když se mi něco nelíbí, tak se pokusím sám s tím něco udělat. A baví mě tvořit. Nejsem asi člověk do klidných časů. Když vzniká něco nového nebo když se napravují dlouhodobě zanedbané věci, tak mě to velmi zajímá. Po těch letech snad už můžu přinést i nějakou zkušenost, nějaké nápady. Určitě jsem pamětníkem. Práce je pro mě důležitá. Dělám víc věcí než dostávám za úkol. I když člověk v této pozici už úkoly nedostává, ale spíš si je sám vymýšlí. Anebo nevymýšlí a žije si spokojeně jako v nějakém pelíšku. To by mně netěšilo, nikdy jsem to nedělal. Trápím se i záležitostmi, které mi formálně nepřísluší. Jedna z takových věcí je právě uspořádání soudního systému, na což bych se formálně vzato vůbec nemusel ohlížet. Nejvyšší správní soud funguje relativně slušně a obecná justice formálně není náš svět. Protože jsem z obecné justice vyšel, cítím určitou odpovědnost za to, jak bude fungovat a vadí mi, když se dozvídám o nefunkčních projevech justice. Prostě chci svojí kompetencí, snad svojí autoritou přispět k řešení. Někdy je to obrana justice, někdy je to naopak kritika dovnitř justice, někdy je to jednání s ministry či různými dalšími ústavními činiteli.

Uvědomuji si čím dál víc, že justice nemá nikoho, kdo by za ní mluvil. Ani já nebo předseda Nejvyššího soudu to nejsme a být nemůžeme. Ale protože tady nikdo takový není, jeho roli suplujeme. Ani ministr spravedlnosti, ani prezident republiky, ani předseda vlády, nikdo není mluvčím justice. Zkrátka jedna z mocí musí mít institucionální ústa a k tomu se snažím přispět.

DLM: Co si představujete pod slovem vliv?

Mít vliv znamená působit na určité jevy v určitých situacích tak, aby se něco stalo nebo aby se něco nestalo. To je vliv. Nemusíte mít formální moc, ale máte-li vliv, tak se vaše vůle může projevit tím, že určité jevy nastanou nebo nenastanou, nebo nastanou jinak. Můžete něco prosadit nebo něčemu zabránit. To je vliv.

DLM: Koho byste v České republice označil za osobnost, který má vliv a používá ho “dobrým směrem”?

Osobnost, která má vliv a používá ho dobrým směrem? Nenapadá mně jedno jediné jméno a asi bych vůbec nehledal v politickém světě. Spíš bych hledal mezi mysliteli, profesory, vědci, akademiky. Nedávno jsem opakovaně slyšel mluvit jednoho z generálů, který dokázal věci formulovat jasně a to se mi velmi líbilo.

Byl by to člověk, kterého rádi posloucháme, který říká něco, co si myslíme, ale neumíme to možná tak dobře říct. Člověk, který si může dovolit jít proti proudu, nevytáčí se, nepoužívá ptydepe, ale pojmenovává věci jasně, a který nás v tom nejlepším slova smyslu ovlivňuje. Určitě je jeden z takových vlivných lidí současný předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský.

DLM: Jaká témata by elity, tedy lidé s vlivem, měli podle vás nastolovat?

Úplně obecná témata jako chování v mezilidských vztazích, dodržování pravidel, úcta, slušnost, tolerance, poctivost. A nejenom řečí, ale konkrétními skutky. Společenská odpovědnost. Čím větší moc, čím vyšší postavení, tím citlivější svědomí. Nemyslet jen na sebe, myslet spíš na to, co po mně zůstane. To by elity měly nastolovat, a měly by k tomu dostat odpovídající veřejný prostor. Různé osoby, které bohužel mediální prostor zaplňují, takové ty v uvozovkách celebrity, by se měly vyklidit někam na okraj. Aby nebylo důležité kdo se kde opil, kdo se s kým rozvedl a kdo kde co ukradl, ale aby velké myšlenky byly pronášeny. A aby přitom všichni ztichli, pozorně poslouchali a pak se jimi i v praktickém životě řídili. Němcům třeba závidím jejich prezidenta Joachima Gaucka. V kombinaci s kancléřkou Angelou Merkelovou jsou to pro mě státníci, lidé nadčasového významu. Všímám si jeho zásadních projevů. Takového člověka tu nevidím a hrozně mi chybí.

DLM: Co je pro vás společensky odpovědný životní styl?

Žít slušně, chovat se podle pravidel, i v úplně nejbanálnějších věcech, počínaje tříděním odpadu, nepřecházením na červenou, neodhazováním papírků. A to nejen, když mě někdo vidí a když se mi to vyplácí, ale i když je to nepříjemné. Projevovat správný zájem o okolí, všímat si, když někdo něco potřebuje, bez nějakých gest mu pomoct. Ne primitivním způsobem hodit odpovědnost na něj nebo na stát.

Mám nějaké společenské postavení, mám tomu odpovídající příjem, mám určitou autoritu, mám nějaký vliv, tak ho musím používat, nemůžu si ho nechat pro sebe. Musím ho přinejmenším používat tím, že budu dělat věci tak, jak si myslím, že se dělat mají. Protože jsem vidět. Třeba to někoho inspiruje k následování. Slova i skutky ať jsou v rovnováze. Nemusí to být nějaké obrovské věci, můžou to být maličkosti, třeba určitá štědrost vůči okolí. Všímat si, když některé věci nefungují, pojmenovat je, nenadávat, udělat je třeba i sám, neptat se co za to. Taková běžná každodennost.

DLM: Změnil jste svůj pohled na svůj životní styl s ohledem na trvale udržitelný rozvoj, ekologii, charitu?

Ve dvaceti, ve třiceti letech jsem takové věci nevnímal jako důležité. Ale jak roky přibývají, uvědomuji si, že ve svých rukou máme nejen osud našeho vlastního života, ale i života společenského i toho kusu země, který obýváme. Když někam přijedu a vidím nádhernou krajinu, snažím si za ní představit lidskou práci. Lidskou práci a trpělivost, kdy lidé vysazovali parky, lesy a věděli, že až za 150, 200 let to bude vypadat jako dnes a oni věděli, že se výsledku nedožijí. Věděli, že dávno budou prachem a přesto to dělali. To mi chybí. Dělat něco přestože vím, že musím zasít, musím zasázet, ale určitě nebudu sklízet.

Když projíždíte Evropou, tak vidíte, že naše prostředí je stejně hezké. Co ale tady tolik nevidíte, je péče o přírodu, o krajinu. Dokážeme asfaltovat, dláždit, betonovat nebo naopak nechat věci spadnout, rozbořit. I když se to postupně zlepšuje, pořád je ještě vidět stopa lidské práce v krajině, v prostředí – a je jedno jestli ve městech, na venkově nebo ve volné přírodě. V tomto směru je ještě hodně hodně práce před námi a žádný stát to nezařídí. A začíná to tím, že si zameteme před vlastní prahem, doslova i obrazně. Když to udělá každý, tak celkové prostředí bude kultivovanější, příjemnější.

DLM: Kterou značku, firmu, výrobek, věc, považujete za symbol úspěchu?

Hmm. (smích) Symbol úspěchu. Vůbec mne nenapadlo takto uvažovat. Značku, výrobek, věc…

V elektronice jsou úspěšné věci, které mají nakousnuté jablko. Jsem fanda do muziky, hodně se zajímám o audio, video. Mám rád značku Bowers & Wilkins, je to fajnová, nadčasová elektronika, je na ní vidět poctivá práce. S rodinou jezdíme ve Volvu, zvykli jsme si na kvalitu, solidnost. I když stojí víc peněz, je to takové nadčasové, má to větší trvanlivost, a tím myslím i morální trvanlivost. Je to promyšlené, není to laciné, pozlátkové, je v tom dlouhodobá solidnost, mimo jiné i ve vztahu k životnímu prostředí.

DLM: Existuje nějaká věc, bez které byste si nedovedl představit den?

Bez textů. Moje manželka říká, že jakmile je někde něco vytištěno, popsáno, i kdyby to byl nějaký poslední plakátek, já si to určitě přečtu. Bez písmen a slov, ať jsou kdekoliv, by mi něco chybělo.