Vše stojí na lobbismu, říká přítel premiérů Jansta

Právník, lobbista, sociální demokrat, přítel několika premiérů a prezidentů. Miroslav Jansta je posledním velkým zákulisním hráčem české politiky.

Poslední roky ale většinu svého vlivu napřel do sportu, stal se předsedou České unie sportu a v žebříčku Neovlivní.cz získal první pozici v TOP 10 českého sportu.

V druhém dílu rozhovoru pro Neovlivní.cz mluví o politicích a jejich strachu pojmenovávat věci pravým jménem. “Bojí se. Uvažují většinou v rovině svých funkcí,” říká o nich Miroslav Jansta, který se vedle politiku poslední čvrtstoletí pohybuje.

První díl rozhovoru najdete ZDE

NEO: Mluvili jsme o selhávání elit. Jaká témata by elity – lidé s vlivem měli podle vás nastolovat?

Taková, která lidi tíží: od sociálních věci, přes pocity vlastenectví a národní hrdosti a vůbec, co jsme…

NEO: Dělá to tu někdo podle vás?

Ne, to bylo v těch devadesátých letech, teď to dělá Klaus…

NEO: Počkejte, ten to momentálně dělá tak, že podporuje Putinův režim…

Ano, ale současně také mluví třeba proti bezbřehému multikulturalismu, který se tady pěstoval. Zapomíná se, že Evropa je křesťanská a protestantsko-katolicko-židovská kultura k Evropě patří. Když jedu do muslimského státu, tak se taky musím podřídit. Toto je naše kultura, tak si ji musíme chránit, a to tady nikdo neříká.

NEO: To jsme na tom hodně špatně, když vás napadne jenom Klaus. To fakt nikoho jiného nevidíte?

Mluvím o tom, že on aspoň něco říká. Ale řekněte mi, co teď z těch vládních představitelů někdo říká o naší kultuře? Nic, nikdo a vy se mě ptáte. Klaus má přednášky, mluví, bojuje proti multikulturalismu, proti falešným sociálním dávkám…

Jak máte společnost motivovat? Vezměte si, že pořád bojujeme proti korupci, ale často se ukáže, že ten co proti ní nejvíc křičí, sám je největší korupčník. A když korupčníky vyměníme, a přijdou tam ti čistí, ukáže se, že nejsou schopni nic vybudovat.

NEO: Tím chcete říct, že korupčníci mají aspoň nějaké výsledky?

Víte, neustále mluvíme v tom smyslu, že všechno je korupce. Přitom jde v mnoha případech o provize, které občanský zákoník zná, a nejsou to žádné úplatky. Musíme oddělovat provizi a korupci. To samé platí pro lobbing, v Čechách je slovo lobbista skoro sprosté slovo. Ale tak to není. Všechno je postavené na lobbismu, jen to nechce nikdo přiznat veřejně. Přitom musíme to, co je přirozené, nazývat přirozeně, a nehledat různá odůvodnění všech blbostí.

NEO: A jak mě přesvědčíte ve chvíli, kdy součástí nějakého obchodu je provize, že ten obchod byl pro stát výhodný? Že parametry smlouvy neovlivnily provize?

To je o tom státním úředníkovi, který nese odpovědnost za stát, a ten nesmí brát žádnou výhodu. Ale ten, co to lobbuje, dostává normální provizi od té firmy. To se právě musí oddělit. Ti dostávají provizi a ti úplatek.

NEO: Ano, ale směšuje se to proto, že část provize určené pro lobbisty mnohdy maskovala peníze pro politiky.

Jasně, je správné to honit, ale nesmí se říct, že všechno je korupce. Dejme tomu v 70, 80 procentech případů tomu tak není.

NEO: To jste optimista.

Jsem, protože trochu ty případy znám. Nemůžu vám o nich říkat, protože jsem vázaný mlčenlivostí. V některých dám za pravdu vám, v jiných ne.

Provize jsou navíc určeny pro víc lidí, nejsou jen pro jednoho. Když se dělá velká zakázka, je tam mnoho profesí, které musí vylobbovat technické věci, zázemí, podmínky, vlastně to zprocesovat. Ale zase je to o odpovědnosti novinářů, když to popisují. A pak o zbabělosti politiků, když mají nést odpovědnost za svá rozhodnutí.

S klasickým příkladem zbabělosti je spojena přímá volba prezidenta. Zavedli jsme přímou volbu, aniž bychom změnili prezidentovy pravomoci. A když jsme se ptali politiků, říkali, že to chtěla veřejnost. To je absolutní populismus a zbabělost. Měli přesvědčit veřejnost, že jsme premiérský systém, máme svého kanceláře-premiéra, a pak máme prezidenta jako pozůstatek monarchie. Jenže najednou je tu přímo zvolený prezident, má mandát přímo od lidí, nemusí se dívat na vládu a parlament, a všichni jsou proti tomu.

NEO: Nesouvisí ta kritika pravomocí prezidenta aktuálně spíše s postavou současného prezidenta a jeho některými projevy? Vy se za něj občas nestydíte?

Směšujete dvě věci: on má na ty projevy právo, protože byl přímo zvolený a je to silný prezident se silným názorem. Já jsem se styděl za některé názory Havla, Klause i Zemana, když byly v rozporu s mými názory. Ale to je legitimní, to je demokracie. Zeman říká některé věci, kdy si říkám proboha, co to říká, ale pak jsou projevy, v nichž předbíhá dobu. A vím, že to říká správně. Třeba, že Evropa udělá to, co musí udělat s Islámským státem. On říká, co měli dávno udělat. Miloš Zeman je složitá osobnost, ale je to osobnost právě proto, že není jednobarevný. Třeba jsem rád, jak se postavil k tomu průjezdu amerického konvoje. Nechápu tu hysterii. Tak tady prostě projede konvoj. Jasně, je to trochu demonstračka, ale vždyť jsme součástí NATO. Jsme v tom a neseme odpovědnost. Show na obou stranách je odvádění od podstaty: My jsme prostě vstoupili do NATO, máme nějaké povinnosti a ostatní jsou kecy v kleci.

NEO: Vy jste v kontaktu s politiky, říkáte jim takové věci?

Jasně, ale oni mlčí, nebo utečou. Bojí se. Uvažují většinou v rovině svých funkcí. Miluji Formanovy filmy, které jsou vždycky o svobodě. A každému bych doporučil Amadea a scénu, jak Salieri jede na vozíku a říká: Zdravím vás, průměrní! Tady se průměrnost buduje. Zeman je nadprůměrný, i když vás rozčiluje. Nebojí se to říct, protože má odvahu nést následky svých činů.

NEO: Jste už v podstatě matador české zákulisní politiky, nedávno jste měl zdravotní potíže… Změnil jste svůj pohled na svůj životní styl s ohledem třeba i na trvale udržitelný rozvoj, ekologii?

Životní styl jsem změnil v tom smyslu, že nesportuji a ještě víc pracuji.

NEO: Přemýšlíte nad těmi věcmi, které jsem vyjmenovala?

Přemýšlím, čím dál tím víc. Souvisí to asi s úmrtím bratra, začal jsem víc přemýšlet o životě. Byli jsme si hodně blízcí. Byli jsme kluci z vesnice, kde se názory musí říkat hodně syrově a syrově je obhájit. Celý život mi to dávalo takovou zpětnou vazbu, protože tady žijeme v takové bublině.

NEO: Co je pro vás společensky odpovědný styl?

Už jsem o tom mluvil, pocházíme z nějaké kultury, kde rodina nikdy nebyl cár papíru. Máme stavět na hodnotách, tradicích, jestli má náš stát fungovat. Třeba listopad 1989 je největší hodnotou v tom, že byl vedený tradicí. Ač k tomu komunisté měli všechny nástroje, nesáhli k násilí. Cítili, že by překročili nepsaná pravidla, která tu jsou.

NEO: Kterou značku, firmu, výrobek, považujete za symbol úspěchu?
Škodovku – jak plzeňskou, tak mladoboleslavskou. Všechny zbrojní značky, KOH-I-NOOR, Petrof… prostě tradiční značky.

NEO: Je pro vás kariéra důležitá?

Už ne. Chtěl jsem dosáhnout ve své profesi úspěchu. Vydělal jsem peníze, uspěl v právních sporech, jsme respektovaní v právním prostředí. A jsme svobodní. Před deseti patnácti lety jsem dosáhl toho, že mám absolutní svobodu. Můžu říkat své názory, protože jsem sociálně zajištěný. Jediné, v čem jsem nesvobodný, je to, že se starám o sport. Pořád musím shánět na výplaty, starám se o x lidí, je to velká zodpovědnost.

NEO: Nastal někdy u vás okamžik, kdy jste si říkal, jestli jste si právnickou profesi vybral dobře?

Ne, nikdy. Proto jsem třeba ani nevyužil nabídky ke vstupu na kandidátky do sněmovny, odmítl jsem i nabídku jít do vlády.

NEO: To bylo kdy? A co to bylo za nabídku?

To vám neřeknu, ale je to dávno, třináct let. Špidlo-Grossova vláda. Nemá smysl to řešit, protože jsem to odmítl v podstatě hned. Večer jsem tu nabídku dostal, ráno jsem ji odmítl.

NEO: Teď už podobné nabídky nechodí?

Ale jo, ale pro mě to není žádná hodnota. Pro mě je výzva pomoci sportu a připadal bych si jako zběh. A do politiky mě to netáhne. Myslím, že jsem odvedl kus práce v těch devadesátých letech.

NEO: Kdybyste nebyl funkcionář ve sportu a ta nabídka přišla, vzal byste ji?

Asi ne, přemýšlím spíš o oblasti vzdělávání. Rád bych přednášel. Uvědomil jsem si to tehdy ve Federálním shromáždění, skončil jsem fakultu v roce 1985 a ve “federálu” jsem měl obrovský náskok právě díky vzdělání. Navíc jsem měl výhodu, že díky rodinné tradici – jsme z části sedlácká rodina – jsem nebyl nikdy vychovávaný v antikomunismu vůči lidem, ale vůči systému. Děda, který si prošel první světovou, říkal: abys pochopil, co se tady stalo, musíš jet do Ruska. Tak jsem jel, pracoval tam v devětasedmdesátém na poli a pochopil, že Sovětský svaz není náš vzor, protože byli sto let za opicema. Třeba i jen v organizaci práce.

NEO: Existuje nějaká věc, bez které byste si nedovedl představit den?

Asi rodina. Nejsem fetišista, mám spoustu obleků, nosím jeden. Peníze umím vydělat, ale taky je bez problému utratit a rozdat na sport. Normální člověk má v sobě nastavené zhruba čtyři základní věci: slávu, peníze, moc a rodinu. A když toho dosáhnete, jste šťastný člověk.

NEO: Je něco, co vám dělá v této zemi radost?
No, lidi. Tady je spousta úžasných lidí, jsme v úžasné zemi a nechápu, když někdo říká, jak jsme strašní, jak se na nás svět dívá. To jsou všechno falešné obrazy.