© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Bývalý špion Karel Randák ještě coby náměstek civilní rozvědky přivezl v roce 2004 zpátky z Bagdádu unesené reportéry Michala Kubala, Víta Pohanku a Petra Klímu. Dnes říká, že stát není zařízený na to, aby v podobných případech vysílal do zahraničí záchranná komanda. Případné operace na osvobození unesených Čechů podle něj brzdí i obrovská rivalita tajných služeb.
Krizový štáb se přes půl roku snažil dobrat informací, které by vedly k osvobození pětice Čechů unesených loni v létě v Libanonu. Armáda v průběhu marného pátrání dokonce veřejně oznámila, že zvažuje návrh na změnu ústavy, aby mohla do záchranných operací v zahraničích vysílat speciální komanda (více zde »).
Pětice zmizelých Čechů v Libanonu se nakonec objevila bez přispění ozbrojeného zásahu, muži si v horách stopnuli auto a zavolali si sami Čechům o pomoc. (Deník Neovlivní.cz přinesl exkluzivní popis událostí v tomto nočním článku »)
Nejen kvůli okolnostem libanonského příběhu je tudíž bývalý ředitel civilní špionáže a dlouholetý zpravodajský důstojník Karel Randák k tajným osvobozovacím akcím českých komand v cizině skeptický. “Stát není zařízený na to, aby někoho takového ven vysílal. I když lidé, kteří by takových operací byli schopni, ti tady jsou,” říká v rozhovoru pro Neovlivní.cz.
Karel Randák. Foto: Archiv
Neo: Není to ve skutečnosti tak, že záchranné týmy už máme, operují venku a je pouze potřeba je zlegalizovat?
Já o nich nevím. Možná už v rámci mocenského boje, který ohledně zpravodajských složek zuří, někde v utajení vznikly. Ale záchranná komanda jako taková jsou ošemetná věc. Češi v tuto chvíli umí vyslat své lidi, kteří ale unesené “jen” hledají, případně se pokoušejí vyjednávat o jejich propuštění. Existovala tu 601. speciální brigáda, která spadala pod vojenskou zpravodajskou službu, ale ta nebyla cvičená jako záchranné komando a dnes už pod tajnou službu nepatří. Byli to navíc průzkumníci, kteří uměli ležet v kupce hnoje nebo na vrcholu hor dny, dokonce i týdny a pozorovat okolí. Ale nebyli připraveni pro teroristický boj, přepady a podobně.
Kdysi se o takovou podobnou jednotku pokoušel Jaroslav Tvrdík, ještě jako ministr obrany. To byl SOG, který byl ale následně zrušený. V Česku je na osvobozování rukojmí specialistou URNa, který spadá pod policii, ale vyjet ven? Legislativně by se to možná nějak obejít dalo, hlídá v zahraničí například české ambasády. Ale je třeba si položit otázku, jestli není lepší využít zahraniční služby, které na daném území působí. To není ostuda obrátit se na někoho, kdo zná prostředí lépe. Například na specialisty z britské SAS, s kterými konkrétně URNa má dobrou spolupráci. Jsou známy případy z minulosti, kdy třeba Němci osvobozovali někde svoje letadlo a přizvali si anglické poradce právě ze SAS.
Neo: Potřebujeme tedy taková komanda?
Upřímně, nejsme na to moc vybavení. Stát není zařízený na to, aby někoho takového ven vysílal. Na druhou stranu lidé, kteří by takových operací byli schopni, ti tady jsou. Je tu ale ještě jeden problém: pro provedení takového zásahu potřebujete detailní informace, viz zabití bin Ládina. Než tam lidé z jednotky SEALs vletěli, měsíce shromažďovali detailní informace z Pákistánu. Přiznejme si, že takové asi žádná česká služba není schopna získat. A bez toho nemůžete podobou operaci provést. Riskujete fatální následky, pokud se to nepovede. Takže ano, nebylo by špatné něco takového mít – pokud to už někde utajeně nevzniklo – ale není to samospasitelné. Je nutné mít k tomu špičkový zpravodajský support.
Neo: Vy osobně jste před dvanácti lety dojel do Bagdádu pro trojici českých unesených novinářů. To nebyla výprava záchranného komanda?
Nejeli jsme je tam osvobozovat silou. V době, kdy jsem tam jel vyjednávat, byli ještě skutečně zadržení. A tím jsme také začali. Naše role byla klasickou rolí zpravodajské služby: najít a pokud to jde, dostat domů. Ale bez použití nějakého komanda, skutečně to bylo jen o vyjednávání. Podílela se na tom řada dalších lidí i mimo zpravodajské služby, musíte při vyjednávání zohledňovat klanové záležitosti, kdo tam má faktický vliv a podobně. Šlo zkrátka o to zjistit, kdo je unesl a co by se mohlo udělat proto, aby je propustil. To se nakonec povedlo.
Neo: Co se týče loni unesených a čerstvě svobodných Čechů v Libanonu, krátce před jejich osvobozením dorazila do Prahy první zpráva o jejich osudu: email, který jejich propuštění podmínil nevydáním Libanonce Alí Fajáda do USA. Co si o tom dopise myslíte? Psali jej únosci, nebo plnil jinou funkci?
Spíš bych řekl, že to může být reálné. Ale dokud se neobjeví nějaké další podrobnosti, nedával bych tomu stejně větší pravděpodobnost než 60 procent. I vy sami jste zmínili možnost, že to mohl být podvrh, kdy se nějaká jiná skupina mohla pokusit jen využít situace.
Neo: Píší praví únosci takové dopisy?
V tomto emailu je skrytá jakási výhrůžka. Spíše jsem se v minulosti setkal s nabídkami něco za něco, ale bez výhrůžek. V rámci komunikace, které se v takových případech odehrávají, to malinko vybočuje. Ale nemusí to nic znamenat.
Neo: Je obvyklé, aby se lidé vydávající se za únosce ozvali nejprve lidem z okolí unesených a ne státním službám?
Není tak zásadní, komu se ozvou. Může to být tak, že hledají spíše snadnější cestu, možná je to po dohodě s těmi unesenými. Pravda je, že si mohli najít i jiné kanály: poslat to například na ambasádu nebo na ministerstvo zahraničních věcí.
Neo: Případ pětice unesené v Libanonu naplno odkryl to, co na povrchu nezasvěcení neviděli: tedy obrovskou rivalitu mezi jednotlivými bezpečnostními složkami státu. Místo toho, aby se v zájmu unesených spojily, jejich zástupci si navzájem “mydlí schody”. Co se to děje?
Latentní rivalita tu byla vždycky, jen to teď víc probublává. Jednotlivé složky se přetahují o kompetence, dokazují si, která služba je důležitější, přínosnější a výkonnější a mydlí si u toho navzájem schody. S tím jsou spojené ty neustálé úvahy o rekonstrukci celé architektury tajných služeb, kdy se uvažuje o nějakém pospojování, tudíž každý chce dokázat svoji nepostradatelnost. Hloupé je, že tentokrát jde o životy. Někteří lidí jsou proto naštvaní a jdou s řadou informací ven, proto je to vidět víc.
Neo: Proč je nikdo nesrovná?
Není, kdo by je rovnal. Politici? Ti se do toho nehrnou. Jde o problematiku, které vesměs nerozumí a ani rozumět nechtějí. A ti, co tomu rozumí, tak se angažují bohužel jen proto, že chtějí informace, chtějí, aby ty služby pracovaly pro ně. Tak kdo by je měl rovnat? Teoreticky by to měla dělat vláda, ale ta má zpravidla jiné starosti. V Anglii funguje jakýsi koordinátor, který požívá ve zpravodajské komunitě vážnosti a dokáže se domluvit s řediteli jednotlivých služeb. Kdysi tu takové snahy taky byly, ale nikdy se nepodařilo najít člověka, který by případ posuzoval objektivně a nestranil některé ze služeb. Kdysi tu byly snahy – za Kostelky, pak Šnajdra a ještě dříve to byl třeba Bašta. Všichni ale nakonec skončili na tom, že preferovali svoje lidi.