Začíná demontáž penzijního systému

Zdánlivě neprovedla vláda socialistického premiéra Bohuslava Sobotky nic tak strašného. Jen zrušila penzijní reformu, která zaváděla druhý penzijní pilíř. Málokdo toho litoval, protože se čekalo, že současná šéfka resortu práce a sociálních věcí přispěchá rychle s návrhem reformy nové. Michaela Marksová však nic, co by zlepšilo finanční vyhlídky příštích důchodců, nepředložila. K tomu si přičtěte předvolební „dárek“ pro seniory v podobě navýšení důchodů a zastropování věku odchodu do penze. Katastrofické scénáře budoucnosti nabývají na konkrétních obrysech.

Za dvacet let nebude premiér České republiky šetřit ostrými slovy, až přijde řeč na výkony Sobotkovy vlády v oblasti penzí. Zvláště rozhodnutí o valorizaci důchodů v roce 2017 se bude všeobecně považovat za počátek všech potíží. Lidé v tom roce odvedli na pojistném o pět procent navíc, všechny peníze se však utratily za zvýšení průměrného důchodu o 308 korun. Schodek důchodového účtu proto zůstal mezi 25 a 30 miliardami jako v předchozím roce.

Na první pohled nejde o nic dramatického. Kdyby se to však nestalo a kdyby v tom nepokračovaly další vlády, nemusel by premiér za dvacet let drastickými úspornými kroky zachraňovat důchodový systém před pádem do nezvladatelného ročního deficitu okolo čtvrt bilionu korun. Zastavení valorizace penzí na několik let bude v roce 2035 jenom jedním z drastických opatření.

Takový katastrofický scénář vznikne, když se domyslí důsledky letošních kroků Bohuslava Sobotky a jeho ministrů v oblasti důchodů.

Proč překročili pravidla

Po svém nástupu Sobotkova vláda neprovedla nic strašného. Jenom zrušila penzijní reformu zavádějící druhý penzijní pilíř.

Reforma spojená se jménem jednoho z jejích autorů, s Vladimírem Bezděkem, probíhala v letech 2011–13 za vlády Petra Nečase. Hned na začátku si vysloužila kritiku Mezinárodního měnového fondu (MMF). Dobrovolné spoření u soukromých fondů penzijnímu systému nepomůže, upozornili experti ve výroční zprávě MMF pro Českou republiku za rok 2011. Důchodový účet u soukromé pojišťovny si zařídí pouze lidé s vyššími platy, aby zabránili přerozdělení části svých příspěvků ve státním pilíři. „Tím v delším horizontu zvýší tlak na průběžný státní pilíř,“ stojí ve zprávě. V důsledku se tedy sníží státní důchody a část penzistů se propadne pod hranici chudoby.

Bezděkovy reformy a nepovedeného druhého pilíře málokdo litoval, jenom se čekalo, že ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová přijde s návrhem nějaké jiné reformy, která by zlepšila finanční vyhlídky budoucích důchodců. To se však nestalo, místo toho začali ministři přemýšlet, jak pomoci současným penzistům.

I to se ještě dalo pochopit. V letech od roku 2012 do roku 2014 se průměrná penze zvýšila jenom o 297 korun a tento nárůst sotva pokryl inflaci. Po nástupu nové vlády, v časech počínajícího ekonomického oživení, ovšem nebylo snadné důchodcům přidat a přitom neporušit platné zákony. Důchody na příští rok vláda valorizuje tradičně v září o inflaci za posledních dvanáct měsíců a třetinu růstu reálné mzdy v minulém roce. Inflace je však už třetím rokem těsně nad nulou a současný mzdový růst se promítne na důchodech nejdříve v roce 2018.

Proto ministři důchod zvyšovali mimořádnými kroky, nejdříve opatřením, které budoucí stabilitu systému neohrozilo. Loni i letos poslali každému důchodci mimořádný příplatek 900 korun, aby zakryli, že podle platných pravidel smějí penze zvýšit jen o pár desítek korun. Tím se ovšem před volbami dostali pod tlak, aby s rostoucí prosperitou přidali víc. Proto koalice změnila zákon a vládě povolila valorizovat důchody vyšším tempem.

Ministři toho také hned využili. Podle dosavadních předpisů směli zvýšit penze pro příští rok jen o 1,4 procenta, valorizovali však o dvojnásobek. Tím už překročili hranici, za níž ohrožují stabilitu penzijního systému, jak ho nastavili jejich předchůdci.

Nejde o samotné zvýšení, které pro systém nějakou mimořádnou zátěž neznamená. V období končící krize v letech 2013 a 2014 omezila koalice premiéra Petra Nečase růst penzí jenom na třetinu inflace a třetinu růstu reálné mzdy. Sobotkova letošní valorizace tento výpadek pouze vyrovnala. Průměrná penze bude stejně v příštím roce o stokorunu nižší, než by byla, kdyby Nečas nešetřil a Sobotka nepřidával. Otevřela se však možnost, aby vlády před volbami Sobotkův manévr opakovaly, a tuto možnost si málokdo nechá ujít.

Když k tomu koalice v parlamentu prosadila, že se hranice pro odchod do penze zastaví v roce 2030 na pětašedesáti letech, tak už bylo jisté, že začala demontáž celého důchodového systému.

Velká malá reforma

Také Česko se musí vypořádat se stárnutím populace, které způsobí, že stále méně lidí v produktivním věku bude pracovat na stále více penzistů.

Už v uplynulých deseti letech se státní systém dostal do potíží, když do důchodu zamířila silná poválečná generace. Schodek na penzijním účtu překročil podle sociální správy v krizovém roce 2009 třicet miliard korun a přes všechny snahy o úspory se o čtyři roky později dostal k padesáti miliardám.

Český stát musel reagovat a v roce 2011 skutečně našel řešení. Vedle „Bezděkovy reformy“ totiž nepozorovaně proběhla takzvaná malá penzijní reforma z pera vrchního ředitele na ministerstvu práce a sociálních věcí Jiřího Krále. Ve skutečnosti byla mnohem významnější než Bezděkův pokus, protože našla recept, jak okamžitě zabránit neúnosným schodkům a hlavně jak zvládnout za dvacet let další náraz, až do penze odejde generace Husákových dětí narozená v sedmdesátých letech minulého století.

Milí čtenáři, se začátkem nového roku jsme se rozhodli odemknout několik rozsáhlých materiálů, které jsme v uplynulém roce publikovali v tištěném magazínu Neovlivní.cz. Patří k ním i článek, který vám nyní předkládáme; vyšel v listopadovém čísle. Více o konkrétním vydání časopisu zde » ; informace o tom, jak magazín získat,  zjistíte na tomto » odkaze.

V první řadě zvýšila sankce za předčasný odchod do penze. Kdo odejde o dva roky dříve, musí počítat se snížením penze třeba o tisíc nebo dva tisíce korun. Zároveň prodloužila povinnou dobu pojištění na důchod na 35 let a tím stanovila, že člověk, který neodváděl dost dlouho pojistné, zůstane v práci nejméně o pět let déle. Zdůraznila i pravidlo, že výše důchodu přímo závisí na odpracovaných letech. Byla to právě malá reforma, která zakázala vládě zvyšovat důchody o víc než o inflaci a třetinu reálné mzdy a také otevřela prostor pro další zvyšování důchodového věku. Zvyšovat se neměl neomezeně. Systém měl nadále respektovat zadání, aby se důchodu dožili čtyři z pěti Čechů a aby průměrný občan pobíral penzi dvacet let.

Na rozdíl od Bezděkova projektu Mezinárodní měnový fond Královu reformu ocenil. Výslovně pochválil prodloužení důchodového věku. „Samo o sobě to ale udržitelnost průběžného penzijního pilíře nezaručí,“ upozornili experti. Pokud se má penzijní systém vyhnout deficitu, pak je třeba zvyšování státních důchodů omezit, například by se měly valorizovat jen o inflaci.

Přesto malá reforma zaručila ještě snesitelné schodky i důchody do příštích desetiletí. Ani po nástupu Husákových dětí do penze neměl deficit systému překročit hranici dvou a půl procenta HDP, v dnešní cenové hladině tedy 100 miliard korun, a po pár letech se měl přiblížit zpátky k hranici 30 miliard. Bez prodloužení důchodového věku po roce 2030 se však systém trvale propadne ke schodku pěti procent HDP, tedy přes 200 miliard.

Malá reforma nepředstírala, že vyhlídky budoucích penzistů nějak zlepšuje. Penze se dosud držely nad čtyřiceti procenty průměrné hrubé mzdy, ve třicátých letech měly poklesnout k šestatřiceti procentům a pak se vrátit k 39 procentům. Stejně jako experti MMF předpokládala, že lidé začnou spořit na důchod ve fondech se státní zárukou podle švédského vzoru a dostanou možnost si ke státní penzi přilepšit. Právě to měl být druhý pilíř, který se neúspěšně pokusili zavést Nečasovi ministři a Bezděkův odborný panel a jehož nezbytnost současná koalice ignoruje.

Důchodový účet bez hostinského

Vládní rozhodnutí, že se penzijní věk v roce 2030 zvyšovat přestane, je v první řadě revizí malé reformy. Budoucnost státního pilíře se tak rázem ocitla v mlhách.

Další nedomyšlený zásah do malé reformy, kterým je povolení rychlejší valorizace, doprovodila ministryně Marksová nereálnými sliby o tom, že se úroveň průměrné státní penze musí udržet nad čtyřiceti procenty hrubé mzdy. Přitom podle prognóz jejího vlastního ministerstva je možné udržet schodek penzijního účtu aspoň nad hranicí čtvrt bilionu jen tehdy, když penze do patnácti let rovněž poklesnou k šestatřiceti procentům hrubé mzdy.

Sobotkova vláda opravdu sleduje záměr, jak penze držet nad čtyřicetiprocentní hranicí. Malá reforma udržela schodek penzijního účtu pod padesáti miliardami i v dobách vleklé krize, kdy se propadly příjmy z pojistného. Během oživení v roce 2014 musel stát na penze doplácet z jiných kapitol čtyřicet miliard. V období prosperity po roce 2015 se zásluhou plné zaměstnanosti schodek penzijního účtu snížil pod 40 miliard.

O mnoho lepší to už nebude. Předvolební valorizace penzí s náklady okolo patnácti miliard rozpustí ve vyplacených důchodech příliv peněz zajištěný pětiprocentním růstem platů, a tedy i pojistného. Podle údajů z návrhu státního rozpočtu se schodek pouze udrží na roční úrovni 25–30 miliard. Není pochyb, že mzdový růst poklesne pod pět procent.

Vláda, která zažije období poklesu, už nebude mít k dispozici nástroj, jak rychlý růst deficitu zastavit.