Kubiceho náměstek: Dnes už bych s tou zprávou do sněmovny nešel

Sedm let vyšetřoval organizovaný zločin. K nejznámějším kauzám, které rozplétal, patří vražda “kmotra podsvětí” Františka Mrázka. Bývalý zástupce šéfa protimafiánského útvaru Hynek Vlas byl také tím, kdo s Janem Kubicem nakráčel do sněmovny, kde předložili zprávu o prorůstání mafie do politiky. Tehdy, v květnu 2006, dospěli k závěru, že už nemají jinou možnost. “Hned po prvních pěti minutách jsme bohužel pochopili, že to bude cirkus,” vzpomíná dnes Vlas.

Je to osm let, co Hynek Vlas odešel do civilu. Rozjel vlastní detektivní a poradenský byznys a zpátky už se příliš neotáčí, nevracel by se. Přesto souhlasil s rozhovorem pro Neovlivní.cz, v němž vylíčil dosud prakticky neznámé okolnosti tzv. Kubiceho zprávy, o níž je Jiří Paroubek dodnes přesvědčen, že mu prohrála volby (podrobněji zde »).

Někdejší Kubiceho náměstek dnes říká, že pokud by se mohl znovu rozhodnout, už by do sněmovny nešel. Ale tehdy měl za to, že už není jiná možnost. Že už někdo musí začít řešit, jak jim politici torpédují vyšetřování. “Pravidelně jsme chodili na státní zastupitelství, dokladovali na policejním prezidiu, byli jsme v kontaktu s ministerstvem vnitra a nic. Žádný posun, naopak jsme cítili, že nám rozhodně palce nedrží a spíš nám házejí klacky pod nohy a posílají na nás inspekci. Veřejné výroky, že jsme v podstatě zločinci, co kradou cesťáky, byla zatažená ruční brzda na dálnici ve sto třicítce,” říká Vlas.

Neo: Co se Vám dnes vybaví, když se řekne Kubiceho zpráva?

Hektická doba a naprosto bezprecedentní krok ze strany zoufalých policajtů.

Neo: Cítím v tom správně zklamání, jak to celé nakonec dopadlo? Odešli jste do civilu, případy, kvůli nimž jste do sněmovny šli, se nakonec nepodařilo dotáhnout do konce…

Zklamání je tam dvojího druhu. První přišlo hned ve sněmovně, protože to, proč jsme tam šli, se vůbec neřešilo. Politici si tam hráli svoje hry, ke kterým nás použili. A druhé zklamání je ryze profesní. Díky té návštěvě se nám nepodařilo později dotáhnout některé kauzy. Někteří lidi nás už navždycky měli za potížisty, kteří řeší krávoviny a politiku a je lepší si s nimi nic nezačínat. Ztroskotala nám na tom řada potencionálních svědků.

Neo: Když pár dní před volbami nakráčíte do sněmovny a oznámíte, že jedna z parlamentních stran ovlivňuje vyšetřování citlivých kauz, muselo vám být jasné, že vás politici využijí.

Oni nás ale využívali a používali dlouhou dobu před tím.

Neo: Co tím myslíte?

Nelíbilo se jim, že se okolo některých kauz, třeba kolem vraždy Mrázka, pouštíme do nějakých odnoží souvisejících s hospodářskou kriminalitou, kam patřili někteří politici. Vadilo jim, že jsme je začali vyslýchat. Vadilo jim, že se dožadujeme spisu Krakatice, kde byly vysoce citlivé informace o propojení politiky a podsvětí. Nechtěli nám ji vydat. S tím souvisely všechny ty tlaky, neustálé kontroly, prostě kroky, které nám měly zkomplikovat život. Cítili jsme to tak, že někdo chce zastavit naší práci.

Neo: Vystoupení pár dní před volbami ve sněmovně byla vážně jediná cesta, jak to řešit?

Šli jsme tam proto, že ta situace byla už vážně vyhrocená a hrozilo, že naše lidi pozavírají s vykonstruovaným obviněním. Dodnes věřím tomu, že někteří hoši, kteří dělali kauzu Mrázka, by tak opravdu skončili. Až později jsme se dozvěděli, že byli připravovaní falešní svědci, kteří měli dosvědčit, jak se na ÚOOZ uplácí a podobně.

NEO: Viděno z civilu a odstupu šel byste tam znovu?

K tomuto příběhu:

Deset let od Kubiceho zprávy: ČSSD mohla aféře zabránit »

Deset let od vraždy kmotra Mrázka. Policie ví, kdo je jeho vrah »

Do sněmovny? Kdybych měl dnešní zkušenost a byl v té pozici znovu? … Těžko říct, ale asi bych se na to už vykašlal. Nemám už zapotřebí dělat něco, co po mě nikdo nechce. Brali jsme to čistě profesně, chtěli jsme objasnit vraždu Mrázka a bylo nám divné, že nás to někdo nechce nechat dotáhnout do konce. Ale za ty nervy to celé nestálo. Člověk žije jen jednou. Policajti to mají o to těžší, že zčásti žijí i cizí životy těch, které vyšetřují.

NEO: Jak tehdy vznikl nápad jít do sněmovny?

Vyplynulo z rozhovoru s Kubicem, kdy se jsme dospěli k tomu, že jsme udělali všechno, co jsme udělat mohli, abychom ty kluky ochránili a nic nepomohlo. Pravidelně jsme chodili na státní zastupitelství, dokladovali na policejním prezidiu, byli jsme v kontaktu s ministerstvem vnitra a nic. Žádný posun, naopak jsme cítili, že nám rozhodně palce nedrží a spíš nám házejí klacky pod nohy a posílají na nás inspekci. Veřejné výroky, že jsme v podstatě zločinci, co kradou cesťáky, byla zatažená ruční brzda na dálnici ve sto třicítce. Byli to profíci a museli vědět, že takový prohlášením hází “svoje” detektivy přes profesní palubu, že je to zastaví.

Neo: Kdo konkrétně vám ty klacky pod nohy házel?

Policejní prezidium, vnitro, státní zastupitelství. Lidé z těchto institucí museli být pod obrovským tlakem, aby se před volbami neodehrál nějaký skandál. A nás se báli, protože nám neviděli do karet. Věděli, že na něčem děláme, z čeho ten skandál může být ale nevěděli, o co přesně jde. Tak bylo třeba nás zastavit

Neo: Vzpomenete si, kdo to první vyslovil: Jdeme do sněmovny?

Nevím, buď já nebo Kubice. Napadlo nás to jako poslední možnost. Když to nepomohlo v resortu, tak jsme přemýšleli, komu se jako resort či vláda zodpovídají. Parlamentu. Hned po prvních pěti minutách jsme bohužel pochopili, že to bude cirkus. Řešilo se to jen jako politika, vůbec nikoho tehdy nezajímala podstata, o čem tam mluvíme. Ze všech těch poslanců na výboru byl jeden jediný, koho tehdy zajímalo, o co jde a snažil se tu debatu u toho udržet, ale zbytečně. Tehdy mi už bylo jasné, že to bude průšvih.

Neo: Koho jste tehdy kontaktovali se žádostí, že chcete před poslanci vystoupit?

Pana Titze, to byl místopředseda výboru za ČSSD. Udělali jsme to záměrně, protože vnitro spadalo pod stejnou partaj, a tak nám to přišlo fér. Jeho asistentka nám ale tehdy řekla, že tam pan Titz není, že má volno. A navíc prý už nekandiduje, takže ho to nezajímá. Tak jsme zavolali Vidíma, což byl tehdy předseda výboru za ODS.

Neo: To byl tehdy váš jediný kontakt s politiky ODS?

Ano, naprosto s nikým jiným z ODS jsme se nekontaktovali. Ani Vidíma a ani Dalíka, jak se tehdy říkalo, jsem do té doby nikdy neviděl. To můžu vyloučit. Drželi jsme to brutálně pod pokličkou, nikdo nevěděl, co tam budeme říkat. Nikomu jsme to předem neřekli.

Neo: V podstatě ještě během zasedání výboru Kubiceho zpráva, která byla v utajovaném režimu, unikla do médií. Překvapilo vás to?

Ani ne. Když jsem viděl, jak to tam probíhá, bylo mi to jasné. Někteří poslanci to říkali naprosto otevřeně, že je potřeba to dostat ven. Hned se sháněli po kopírce. Nechávali fotografy, aby si tu zprávu fotili, když ji nechali jakoby omylem na stole otevřenou.

Neo: Kdo přesně to byl?

Myslím, že to byla ta pravá část politického spektra. Ta levá bědovala a nadávala, ta pravá lítala jak tajtrlíci s úsměvem od ucha k uchu.

Neo: S tím jste ale museli počítat nebo ne?

Podívejte, zpráva byla v nějakém režimu utajení. Nepředpokládal bych, že když se k ní dostanou zákonodárci, že první, co udělají, že ji zveřejní. My jsme se každopádně chránili, všech těch pětadvacet výtisků jsem předem cinknul, aby v případě možného úniku bylo možné dostopovat viníky.

Neo: Jak ciknul?

Každá ta zpráva byla trošku odlišná, měla nějaká specifika. Dělá se to běžně, udělal jsem to i v tomhle případě. Šla po nás inspekce a nechtěl jsem jim zavdat jedinou příčinu, aby po nás mohli vystartovat. A stejně to nakonec udělali, i když vyšetřování prokázalo, že zprávu pustili politici.

 Neo: Jiří Paroubek je dodnes přesvědčený, že jste mu prohráli volby. Co byste mu po těch deseti letech vzkázal?

Že se to celé vůbec nemuselo stát. On tehdy přišel po Grossovi a my jsme čekali, že stranu i vládu pročistí. Jeho slogan byl: každý šibal, který si sáhne na peníze, musí pryč. Chtěli jsme věřit, že nám bude držet palce. Kubice po Paroubkově nástupu třeba čekal, kdy si ho pozvou, aby mohl vysvětlit, jak se lidi z ČSSD montují do vyšetřování, ale nestalo se. Kdyby si to Paroubek tehdy nechal celé vysvětlit, nechal nás být, mohl se klidně u moci udržet. Jenže to se nestalo. Ale to samé se týká později i odeesáků, za kterých jsme nakonec z ÚOOZ odcházeli. I oni byli nakonec přesvědčení, že děláme proti nim.

Neo: Překvapilo vás, že Jan Kubice později přijal Nečasovu nabídku a stal se v jeho vládě ministrem vnitra?

Dostal nabídku, zvážil ji a přijal. Nekonzultovali jsme to spolu. On tam byl jako nestraník a navíc to byla trochu jiná ODS než za vlády Topolánka a Dalíka.

Neo: Po vašem odchodu se do stejné situace jako vy dostali i vaši nástupci na ÚOOZ s kauzou pádu Nečasovy vlády. I oni čelili kritice, že nemístně zasahují do politiky. Je to shoda náhod, že to byl zase stejný útvar?

Asi shoda náhod. Spíš mi dnes přijde jako ironie osudu, že ti, co tam přišli po nás, přišli s úkolem, aby se tam už nikdy nic podobného jako Kubiceho zpráva neopakovalo. V překladu: aby se nedělaly případy spojené s politikou. A dělají dneska to samé.

Neo: Ale to si přece policie nevybírá, pokud kontakty politiků dosáhnout až do podnikatelského podsvětí, tak prostě musí počítat s tím, že se o ně policie může zajímat.

To ano, ale ÚOOZ nebyl vytvořen proto, aby dělal politické kauzy. Za naší éry jsme ve vyšetřovaných případech měli ty mrtvoly a násilí, oni to tam nemají. ÚOOZ je prostě zvláštní složka, vždycky tak trochu za větrem, dělá si co chce a pak se všichni diví. Politici měli vždycky větší snahu ovládat protikorupční službu, ta taky bývala pod mnohem větším tlakem.

Neo: Pro stát už nepracujete osm let, chybí vám dnes policejní práce?

Ani trochu. Ta práce je extrémně zajímavá, je to splnění klukovského snu každého chlapa, který má alespoň trochu dobrodružnou povahu, ale už to tehdy prostě nešlo. Nebyla cesta zpět. Řadu věc bych dneska dělal jinak, ale je to pryč. Určitě už bych se nevracel.

Neo: Pomohla vám Kubiceho zpráva při pozdějším rozjezdu detektivního a poradenského byznysu?

Nepochybně ano, protože ten humbuk byla úžasná reklama. Řada lidí o nás měla přehnané představy, co všechno umíme. Až jsme si to možná ani nezasloužili.

Neo: Vídáte se někdy s Janem Kubicem?

Málo, rok jsem ho neviděl. Nestýkám se ani s ostatními.

Neo: Souvisí s tím i to, že jeden z těch policistů, kvůli kterým jste šel tehdy do sněmovny, skončil u Tomáše Pitra?

To pro mě tehdy bylo neuvěřitelné zklamání. Byl jsem z toho konsternovaný, vůbec jsem nepochopil jeho uvažování. Proč jde v civilu zrovna do Pitrových firem. Dodnes to nechápu.

Neo: Kubice mi kdysi po odchodu z vnitra říkal, že politici ve skutečnosti nemají chuť politicky citlivé kauzy vyšetřovat. Cítíte to také tak?

Nevím. Je jasné, že to říkat musí, že s tím chtějí bojovat. Ale jestli to myslí vážně, to netuším.

Neo: Z toho, co říkáte, je jasné, že víte, že jste politikům tehdy posloužili. Vadí vám to?

Posloužili jsme jim, ale ve finále oni posloužili také nám. Získali jsme tím vystoupením rok a půl času. Drželi jsme vyšetřování Mrázka a spol., některé z těch důkazů se mohou využít nyní, když se to znovu vyšetřuje. A jsem rád, že se to daří. Ten čas jsme tehdy využili také k tomu, že jsme se obhájili před inspekci a mohli odejít do civilu s čistým štítem.