Jan Hrušínský: V Rakousku už zase mají zelenější trávu

Květnové vzestupy a pády

Za komunismu jsme věřili, že tráva hned za hranicemi s Rakouskem a Německem je zelenější. Byla upravená. Ostříhaná a bez všudypřítomné špíny a odpadků. Přišla revoluce roku 1989 a s ní svoboda. Tráva se zazelenala i u nás. Češi pořizovali sekačky a začali se (někteří) o svoji zem starat. Po celé zemi mizela dřevěná lešení, pod nimiž byla čtyřicet let ukryta socialistická města i vesnice. Domy dostaly nové fasády, otevíraly se nové obchody a hospůdky se zahrádkami. Na silnice se vrátily západní automobily. Škodovku v Mladé Boleslavi koupil Volkswagen (mimochodem jeden z posledních českých transparentních obchodů, které začátkem devadesátých let udělala vláda Petra Pitharta – co bychom za ni dnes dali, že?) a po letech se škodovky znovu začaly podobat opravdovým autům. Lidé přestávali nosit tepláky s vytahanými koleny a šedé tesilové šaty a začali se oblékat lépe než z Tuzexu. Objevili se první živnostníci a Češi a Slováci začali podnikat.
Viditelný rozdíl mezi Západem a námi se zmenšil. Naše země po komunistické devastaci sice nevzkvétala, ale začínala být znovu krásná a svobodná. Ten pocit přejet hranice bez potupného prošacování a buzerace! Bez ponižujících žádostí o povolení k výjezdu! Československo získalo díky prezidentu Havlovi ve světě respekt. Ostatně Václav Havel má respekt ve světě dodnes. Naše vlast už méně.

Když komunističtí zločinci zjistili, že listopadová revoluce byla jen sametová a jejich zločiny zůstanou bez trestu, začali spřádat plány, jak znovu získat vliv a snad i moc. Skartovací zařízení StB jela na plné obrátky už v prosinci 1989. Materiály nejdůležitějších agentů zmizely tak důkladně, že je dodnes obtížné některé z nich poznat. Objevily se nové strany a noví lidé. Klaus, Mečiar a Zeman. A začali pracovat. Pomlčkové války, federace, rozdělení země, neprůhledné financování největších stran, první polistopadové lži o spálené zemi, mobilizaci proti levici, opoziční smlouva, bamberské aféry, olova, krádeže a nepoctivosti na ministerstvech, magistrátech i malých radnicích – až k objednání vraždy novinářky Sabiny Slonkové. A nenávist k Václavu Havlovi. Až za hrob.

Ale stále svoboda. Jedním z největších úspěchů České republiky byl vstup do NATO a do Evropské unie. Nejlepší pojistka míru a bezpečí, jakou naše země kdy měla. Základ volného pohybu, obchodu a prosperity. Uběhlo pár let, ve světě začala krize. Česká republika jí proplula klidně díky správnému řízení financí. Miroslav Kalousek převzal ve Washingtonu cenu pro nejlepšího ministra financí v oblasti střední a východní Evropy! Rozumně a důsledně šetřil. České banky v době, kdy krize byla ve světě největší, vykazovaly zisk v řádech miliard korun. V této situaci odhlasovali poslanci a senátoři, které zřejmě pálilo dobré bydlo, přímou volbu prezidenta. Začaly lži a podrazy – a objevil se Miloš Zeman. Nevím, zda je tu jiná spojitost než časová, ale krátce poté, co se stal prezidentem, vnikli na Úřad vlády a do parlamentu po zuby ozbrojení muži, jejichž zásah přispěl k pádu vlády. Zeman jmenoval svoji vládu, která existovala proti vůli parlamentu. Země se obrátila k Rusku a Číně. Objevil se soudně usvědčený agent StB Andrej Babiš a jeho lidé, totiž populární tváře z billboardů volební kampaně. Pomohli mu k moci, dnes jsou bůhví kde. Trestně stíhaný estébák se stal předsedou české vlády.

A začaly se dít věci. EU zastavila dotace pro „jeho“ Agrofert. Ten je ale díky politikům ANO dostává dál, ovšem z daní českých občanů. Z rozpočtu ČR. Babišova vláda rozházela všechno, co ministr Kalousek Čechům našetřil. Policie předala Babišovo obvinění z dotačního podvodu státnímu zastupitelství. Den nato premiér vyměnil ministra spravedlnosti za ženu, která má blíž než ke spravedlnosti k prezidentu Zemanovi. Ulice a náměstí po celé zemi zaplňují lidé a protestují. Podobně to začalo v roce 1989.

Po šesti letech vlády tandemu Zeman – Babiš můžeme na hranicích České republiky s Rakouskem vidět neposečenou trávu. Po děravých silnicích se suneme mezi nekonečnými lány žluté řepky. Republiku opouštíme mezi hromadami suti a hlíny, mezi nevěstinci, hernami a stánky s ruskými čepicemi, bábuškami, trpaslíky a billboardy s Babišem a Okamurou, kteří Čechům nabízejí ochranu před Západem. U poslední české benzinové pumpy mají ceduli 1 euro je 20 korun. Pro okrádání turistů z Rakouska. Ze země, kde tráva zase začíná být zelenější.

Pro Neovlivní.cz Jan Hrušínský, 27. května 2019

Autor je principálem Divadla Na Jezerce

 

Jan Hrušínský má svůj pravidelný sloupek v tištěném magazínu Neovlivní.cz.
Pokud předplatné magazínu nemáte, cesta k němu vede tudy: