Manažer z Arcelor Mittal popisuje, jak se v obří firmě přestalo kouřit. Úplně

Málo se to ví, ale Tapas Rajderkar, generální ředitel obří hutnické firmy ArcelorMittal Ostrava, byl silný kuřák. Krabička denně? Žádný problém. Odnaučil se. Nekouří. Kouřit přestala od 1. září celá společnost, v níž pracuje na sedm a půl tisíce lidí.

V zemi, kde se zákonodárci už roky brání nějak zásadně zpřísnit protikuřácká opatření, a jejíž prezident si nechá popelníček přinést i do vymezených nekuřáckých prostor, to vypadá skoro jako zázrak. Hutní společnost ArcelorMittal Ostrava 1. září oznámila, že se stala přísně nekuřáckou firmou. V areálu o rozloze větší než šest kilometrů čtverečních není místečko, kde by si mohl zaměstnanec nebo i návštěvník zapálit. Tři stovky vyhrazených prostor pro kuřáky definitivně zmizely.

“Teď ještě dolaďujeme celý systém i s externími firmami, jejichž zaměstnanci pracují v areálu. Pro ně zákaz kouření platí samozřejmě také,” popisuje stav Jan Rafaj, člen představenstva ArcelorMittal Ostrava, který má na starosti personalistiku a vnější vztahy. V rozhovoru pro DeadLineMedia, vydavatele deníku Neovlivní.cz, popsal, jak těžká a jak dlouhá cesta k nekuřácké fabrice byla. Mluvil také o tom, jaké další projekty se ve společnosti chystají. Přečíst si o nich můžete ve článku zde ».

DLM: Kdy vlastně vznikla myšlenka vytvořit z huti nekuřácké pracoviště? Vy sám, případně vaši kolegové ve vrcholném managementu firmy, jste kuřáci?

Rodila se postupně. Už v roce 2010 jsme přišli s kurzy odvykání kouření pro zaměstnance. Myslím si, že mnoho kuřáků chce přestat kouřit, jen to sami nezvládají. Výzkumu ukazují, že skončit s kouřením by chtělo sedm z deseti kuřáků. Byť nejsem kuřák, umím si představit, že je to pro ně náročné. Já jsem měl situaci zjednodušenou, protože u nás doma se nekouřilo, nekouřili ani mí přátelé. Samozřejmě jsem to jako náctiletý kluk zkusil, ale po pár cigaretách jsem zjistil, že tohle určitě nechci. Už na civilní vojenské službě jsem objížděl střední školy s protikuřáckými přednáškami. Ale ve vedení firmy je to takový mix. Jsou tam nekuřáci i kuřáci. Generální ředitel Tapas Rajderkar byl silný kuřák, vykouřil krabičku denně. Přestal a tvrdí, že to bylo jedno z jeho nejlepších životních rozhodnutí.

Jak švec přeskočil hranici království

DLM: Ono se říká, že odnaučení kuřáci bývají nejhorší. Takže odtud vítr vane?

Vůbec ne. Generální ředitel nepatřil k těm, kdo by myšlenku nekuřáckého areálu nějak nepřiměřeně prosazoval. V roce 2011 jsme nejprve přesunuli kouření z budov a hal do venkovních prostor, kde jsme vytvořili zhruba dvě stovky kuřáckých mís.

Pak na jednáních týkajících se zdraví a bezpečnosti v celé naší korporaci zazněla v roce 2013 přímo z úst Lakšmí Mittala myšlenka, že by moha být nekuřácká celá skupina. To byla silná vize, kterou nebylo možné zrealizovat přes noc, byla na roky. A bylo otázkou, jak se k tomu postaví jednotlivé společnosti, které jsou rozesety po celém světě, v Africe, Asii, Evropě. A každá je jiná, každá má trochu odlišnou kulturu.

V Ostravě se k výzvě postavili čelem v naší dceřiné společnosti Tubulars Products Ostrava, která má asi tisícovku zaměstnanců a sídlí přímo v hlavním areálu. Ta vyhlásila nekuřácké pracoviště už loni. Ovšem bylo to trochu jako v pohádce Pyšná princezna, kde mohl švec přeskočit hranici království, aby si mohl zazpívat, když v tom jeho to bylo zakázáno. Tady stačilo přejít chodník… I když nevím, že by to zaměstnanci naší dcerky takto praktikovali. Každopádně to byla hozená rukavice, slovo do pranice.

DLM: Co předcházelo konečnému rozhodnutí, že v ArcelorMittal Ostrava se kouřit nebude?

Nejprve jsme oslovili experty z celé České republiky. Zajímalo nás, zda zákaz kouření nebude znamenat nějaká bezpečnostní rizika. Byl jsem připraven prosazovat modifikaci našeho záměru, pokud by se ukázalo, že by takové striktní omezení kuřáků představovalo nějaké ohrožení. Ovšem reakce odborníků, lékařů, byly zcela jednoznačné. Říkali nám, že to je dobrá cesta, kterou bez výhrad doporučovali.

Podmínkou také bylo, že najdeme nejúčinnější program odvykání kouření, který je na trhu, a nabídneme ho všem zájemcům. Narazili jsme na lék Campix, který tlumí chuť na cigaretu. Je velmi účinný, působí přímo na mozek, ale neodbourává abstinenční příznaky jako pocení nebo zvýšenou teplotu. Celý program odvykání se proto odehrává pod dohledem lékaře i psychologa, předchází mu lékařské vyšetření včetně rentgenu plic.

DLM: To musí být asi poměrně drahá záležitost.

Přijde na více než 8 tisíc korun, ovšem zaměstnanec si uhradí jen 2,5 tisíce. Pokud se po roce ukáže, že je nekuřák, tak i ty mu pak vrátíme.

Řekli jsme si, že musíme být féroví a dali jsme na přípravu celý rok. Udělali jsme velkou kampaň – jako na olympiádu. Informovali jsme zaměstnance prostřednictvím firemních novin, nechali jsme vytisknout letáky. Na příjezdu do areálu je podjezd, na který jsme nechali instalovat odpočítávání: ještě 253, 252, 251 dní, a ArcelorMittal Ostrava bude nekuřáckou společností. Byl to velmi silný psychologický prvek, se kterým byli zaměstnanci denně konfrontování. Téma nekouření se stalo předmětem velké diskuze.

Dva tisíce kuřáků, stovka se léčí

DLM: Jaké byly reakce lidí? Souhlasili, nebo nadávali?

Obojí. Lidé psali, jestli si myslíme, že to kuřáci vydrží. Také se objevily zjednodušené reakce typu, proč zavádíme taková omezující pravidla, když jinde nic podobného dodržovat nemusí.

DLM: To byly poměrně korektní reakce…

Byly i tvrdší. Jiná slova lidé používají, když píší, jiná zaznívala v diskuzích, například s odbory, které nám pomohly. Naštěstí se nám podařilo získat přirozené lídry. Skončit s kouřením se rozhodli – a zkusit léčbu se rozhodli -, mnozí mistři, šéfové směn, odboráři a dokonce i členové managementu.

Nakonec se do odvykací kúry přihlásila bezmála stovka lidí. Ale já jsem doufal, že jich bude ještě více. Vždyť v huti jsme měli podle našich odhadů zhruba dva tisíce kuřáků. Mrzí mě, že to někteří alespoň nezkusili. Vždyť za ty dva tisíce korun to určitě stojí. To jsou peníze, které kuřák dá za cigarety během jednoho dvou měsíců. A to už nemluvím o argumentech typu, že největší předpoklad pro vznik astmatu mají lidé z kuřáckých rodin a podobně.

Na druhou stranu ale vím o desítkách zaměstnanců, kteří v průběhu roku přestali kouřit i bez kúry. Pro ty byla dostatečná motivace to, že přecházíme na nekuřácký režim.

DLM: Jaký postih hrozí, pokud by si někdo zapálil?

V posledních měsících před vyhlášením nekuřácké fabriky se nás na to lidé často ptali; zda to bude závažné porušení pracovní kázně. Vysvětlovali jsme jim, že za jednu cigaretu je nikdo nevyhodí. Ale porušení pracovní kázně to je, takže třikrát a dost. Třetí cigareta a končíš.

Mile nás překvapilo, že jsme se nesetkali s tím, že by byl někdo někde přistižen při kouření. Přísné kontroly zatím neobjevily žádné místo, kde by se hromadily špačky. Věřím, že nikdo nebude riskovat dobrou práci kvůli cigaretě.