Jsem v bývalé cele smrti, říká Ludvík z kauzy Motol
Jak se cítí a chová člověk, který až donedávna mohl takřka cokoli, když najednou přijde o vše, zejména o svobodu?
Jak se cítí a chová člověk, který až donedávna mohl takřka cokoli, když najednou přijde o vše, zejména o svobodu?
Miloslav Ludvík, kdysi mocný šéf motolské nemocnice, je již deset měsíců v cílené izolaci. Soud ho poslal do vazby v kauze korupčních zakázek v nemocnici. Podle všeho tam stráví i Vánoce. Vazba ho ale rozhodně nezlomila.
Vybudoval největší nemocnici v zemi. Přes dvě dekády patřil mezi nejmocnější postavy českého zdravotnictví. Před deseti měsíci ale jednu jeho životní kapitolu ukončila policie, když ho zatkla kvůli podezření z úplatkářství a praní špinavých peněz. Redakce Neovlivní.cz pořídila s Miloslavem Ludvíkem ve vazbě rozhovor.
Vezměte polévkovou lžíci. Zarovnejte ji cukrem. To, co držíte v ruce, je zhruba váha netopýra, kterého můžete potkat v českých končinách. Záleží na druhu, někteří mají i třeba jen šest gramů, netopýr velký kolem třiceti gramů. Je to skoro nic, že? A přitom je netopýří tělo schopno takových věcí, o kterých si člověk, netopýrův kolega z řádu savců, může nechat jen zdát. Odolnost proti rakovině. Dlouhověkost. Odklad porodu. Orientace pomocí echolokace. Schopnost létat, samozřejmě. Když o nich slyšíte vyprávět Jana Zukala z Ústavu biologie obratlovců Akademie věd ČR, nemůžete skončit s jinou myšlenkou, než že jsou netopýři naprosto fascinující stvoření.
Když po ránu projdete hlavní branou pražské Holešovické tržnice, ani se nemusíte zastavit u informační tabule a studovat, kde najdete pekárnu rodiny Božikových. Stačí jít za nosem. Z vůně pečiva čerstvě vytaženého z pece dostanete hlad ještě dřív, než otevřete dveře obchodu Slovenské delikatesy a váš pohled padne na naducané rohlíky zasypané mákem tak, až skoro nevidíte jejich barvu. Poctivé pecny chleba, ze kterých se ještě kouří. Právě chléb a rohlíky mají Božikovi tak vyhlášené, že si sem pro ně jezdí půl Prahy a přilehlého okolí. Bez reklamy, bez vlastních webovek, bez influencerů.
Policisté vyšetřují útoky na Sabinu Slonkovou, šéfredaktorku Neovlivní.cz. Reportérka i její rodina se staly terčem výhrůžek a pronásledování. V českém prostředí je o výjimečný případ, ovšem zhoršující se postoje veřejnosti směrem k jejich profesi pociťují mnozí novináři. „Přispívá k tomu dlouhodobé znevažování žurnalistiky, které bych ale hrozně nerada připisovala pouze prezidentu Zemanovi. Je to dlouhodobý tlak směrem k žurnalistice, přistupování k novinářům jako k viníkům celé řady situací, jako k lidem, kteří zkreslují informace a podobně,“ říká vysokoškolská pedagožka, vedoucí katedry žurnalistiky na FSV UK Alice Němcová Tejkalová.
Připomeňte si bývalou ústavní soudkyni, advokátku a političku v rozhovoru, který před lety poskytla Neovlivní.cz. Šestasedmdesátiletá Eliška Wagnerová v sobotu zemřela. Většina postojů a věcí, o nichž v rozhovoru mluvila, ale platí dodnes.
Jako dítě trénovala na půl plynu. Revoltovala proti diktátu disciplíny i přísné výchově rodičů. Přesto se Gabriela Soukalová dokázala stát nejlepší biatlonistkou na světě. Pět let stála na samém vrcholu, aby zjistila, že tam štěstí nenajde.
Říká se, že všechno je jednou poprvé. Já jedno zažil při rozhovoru s Ivanou Sedlákovou, ředitelkou vrapické školy pro děti, které mají speciální vzdělávací potřeby. Normálně, i když jde o citlivé nebo dojemné téma, v rámci soustředění se na rozhovor nepláču – když, tak až při přepisování. Teď mi slzy vyhrkly ve chvíli, kdy vyprávěla, co děti píšou do motivačních dopisů, aby mohly na zahraniční stáž. Stojí tam totiž i: „Nechci dopadnout jako máma.“