Babiš chce zpět. Jak jeho šance vidí laboratoř populismu z Argentiny

Od odstavení Andreje Babiše od moci v roce 2021 čekají Česko letos první volby. Zní to překvapivě, ale jistý scénář o výsledku už roky pro Evropu i USA rýsují hlasy voličů v Argentině.

Javier Milei. Ještě před pár měsíci ho neznal nikdo mimo Buenos Aires, dnes se o něm mluví na celém světě. Když mu v koncem loňského roku hlasy patnácti milionů Argentinců zajistily suverénní vítězství ve druhém kole prezidentských voleb, reagoval dokonce multimiliardář Elon Musk. „Argentina má před sebou prosperitu,“ napsal na svůj účet X a dodal, že tím začíná nový trend, který zlikviduje vládu levice na celém světě.

“Ano. Volby v Argentině předpověděly, čeho se dočkáme v Evropě,” píše tištěné vydání zimního speciálu Neovlivní.cz.

Po břehu řeky Paraná se pomalu přesouvá kolona automobilů, v otevřeném kabrioletu stojí muž s rozcuchanými dlouhými vlasy a v kožené bundě, který třímá řetězovou pilu. „Paruka! Blázen!“ křičí davy, které kolonu provázejí. To městem Corrientes projíždí kandidát na prezidenta Javier Milei, který příznivcům odpovídá napůl vzletným, napůl vulgárním heslem své kampaně „Viva la libertad, carajo!“ Davy s nadšením opakují. Momentku z argentinské volební kampaně přinesl počátkem října německý deník FAZ, ovšem popisem volebního boje v různých městech a periferiích Argentiny si v té době vylepšovaly zahraniční zpravodajství všechny světové deníky.

Na první pohled neexistuje přesvědčivý důvod, proč by měla jedna prezidentská kampaň ve vzdálené zemi vzbudit takovou pozornost. „Byly to volby s nejnejistějším výsledkem za čtyřicet let argentinské demokracie,“ popsal jeden z rozměrů jihoamerického dramatu komentátor José Criales z deníku El País. Argentina totiž trpí. Ekonomika klesá na úroveň roku 2010, inflace se blíží k hranici 150 procent, čtyřicet procent Argentinců je ohroženo chudobou. Těžko předvídat, jak se v této chvíli zachová běžný volič.

Peronistické hnutí, které určuje dějiny Argentiny už od druhé světové války, přesto nominovalo do prezidentských voleb ministra hospodářství Sergia Massu. Nejen proti němu povstal „muž s motorovou pilou“, ekonom Javier Milei (53 let) přezdívaný Paruka nebo Blázen. Nespokojenému lidu slíbil, že „do pouště“ vyžene celou „vládnoucí kastu“, nejen perónisty. Zruší centrální banku, aby mohl místo bezcenného pesa zavést americký dolar. Zruší také přebujelé sociální dávky a zlikviduje nejméně polovinu ministerstev včetně školství, zdravotnictví, sociálních věcí a životního prostředí. O práci přijde personál vědeckých ústavů, který se nadále může „živit poctivě“.

Milei bývá přirovnáván k ostatním pravicovým populistům, jakými jsou třeba Donald Trump ve Spojených státech nebo Jair Bolsonaro v Brazílii. „Proto existuje pocit, že Argentina je součástí globální vlny. Tyto volby se nečtou v argentinském klíči, proto je o ně takový zájem,“ připomněla další z důvodů zvýšeného zájmu celého světa politoložka Victoria Murillová rovněž v deníku El País.

Sama však připomíná, že se v Argentině odehrává speciální příběh. Argentinský populista se totiž na rozdíl od Trumpa či Bolsonara hlásí k radikální ideologii, kterou někdy nazývá neoliberalismus, jindy libertariánství nebo anarchokapitalismus. S takovým postojem by se za normálních okolností dostal sotva za okraj politické scény, v přelomových časech krachující ekonomiky však dostal nečekanou šanci, kterou – k překvapení většiny – využil.

Co přesně nám laboratoř populismu předpovídá? Bude to výhodné pro Andreje Babiše a Tomio Okamuru? Detailní analýzu přináší časopis Neovlivní.cz. Objednávejte v sekci PŘEDPLATNÉ.

Zdroj náhledové foto: shutterstock.com