Doufám v algoritmus na rozpoznání blbostí, říká Witowská

„Debaty za nás převezmou roboti. Budou trošku kožení a bez emocí, ale budou to ženy s krásnou tváří.“ Tak si vývoj v dalších třiceti letech představuje jedna z hlavních tváří veřejnoprávní České televize Světlana Witowská. V médiích působí už dvě desetiletí, ale řemeslo ji pořád baví. Hlavu si čistí tím, že pravidelně cvičí a dívá se u toho na zahraniční seriály. V rozhovoru pro Neovlivní.cz se rozpovídala o tom, jaké to je, když se novinář ocitne „na druhé straně“ – sám se stane objektem, na který se média zaměřují. Jí se to stalo opakovaně. Naposledy když ji bulvár vyfotil s kamarádkou, bývalou kolegyní z ČT a nyní manželkou kancléře prezidenta Alex Mynářovou. „Nejsme v 50. letech, aby mně někdo určoval, s kým se můžu kamarádit.“

Do širokého podvědomí se zapsala tím, jak v lednu 2018 pohotově a sebevědomě odmoderovala před druhým kolem prezidentské volby duel Miloš Zeman – Jiří Drahoš. Ostře sledovaný přímý přenos z pražského Rudolfina zvládla s takovou grácií, že političtí komentátoři druhý den psali: Vítězem souboje Drahoš – Zeman je Witowská.

Neo: Povězte, jak podle vás budou vypadat politické debaty za dalších třicet let?

Za třicet let budou debaty dělat místo moderátorů roboti. Věřím, že se to až takhle posune. Za posledních víc než dvacet let, co dělám novinařinu, je vývoj tak strašně zrychlený, že to nemůže vést k ničemu jinému. Představuju si to tak, že si robot udělá nějaký algoritmus, podle kterého bude klást otázky. Možná budou dobré, ale nevím, jestli budou pak umět reagovat na odpovědi. A taky asi nebude mít žádné emoce, což by byla škoda…

Neo: A odpovídat budou politici, nebo už taky roboti?

Doufám, že snad ještě politici. I když, co já vím…

Neo: Jak si toho robota představujete?

Úplně vidím virtuální podobu hezké mladé ženy, která ale, jak nebude mít v obličeji emoce, bude celá taková kožená.

Neo: Bude se to vysílat v televizi, nebo na internetu?

To je otázka, jestli bude televize, nebo s sebou budeme nosit nějakou krabičku, jako dnes nosíme mobily.

Neo: Bude za třicet let televize ještě vysílat?

Bude mi v té době 76, takže doufám, že ano, protože si představuju sama sebe, jak piju čaj, dívám se na televizi a nebudu v ní. To bych si přála. Když ale vidím, co uměly televize před třiceti lety a co umí dnes, to je přece neuvěřitelný rozdíl. Že jde pustit něco zpětně, že jde skypovat a tak dále… Třeba by se mi líbilo, kdybych měla doma televizi, co by mi vařila.

Neo: Kam se posune novinařina?

Zažila jsem ten strašný zlom – je obrovský rozdíl, jak se v Československu informovalo před listopadem 89 a nyní. Byla bych ale hrozně ráda, aby za 30 let existoval nějaký algoritmus na rozpoznávání dezinformací. Abychom si ty informace jen hodili do počítače, a z něj pak vyjede, co je pravda a co ne. Zkrátka doufám, že už nebudeme zahlcení blbostmi. Za posledních třicet let se toho změnilo hodně, ale vzhledem k tomu, jakou rychlostí to všechno postupuje, tak myslím, že za dalších třicet let se toho změní ještě mnohem víc.

Neo: Co třeba?

Doufám, že tu bude nová generace, která povede tento stát, nebude zatížená komunistickou vládou tak jako my, ať chceme nebo ne. I když jsem na jednu stranu ráda, že mám to srovnání. Doufám, že budeme opravdu demokratická, liberální otevřená společnost bez předsudků a extremistů. To bych si přála.

Neo: Dřív odstupovali ministři kvůli tomu, že nepřiznali byt na Floridě nebo „odklonili“ majetek před manželkou. Teď jsme měli stíhaného premiéra a výrazně mu to na preferencích neubralo. Nebude to spíše směřovat k tomu, že se ještě více propadne politická kultura?

Myslím si, že ho volí právě ta generace, která už za třicet let nebude. Mám kolem sebe spoustu lidí, kteří ho volili, ale z té mladší generace neznám nikoho. My v sobě pořád máme normalizaci. Ale jsem optimistka, myslím, že za třicet let se tyhle věci dít nebudou, protože to politikům současná mladá generace prostě nedovolí.

Neo: Na Letné se sešlo na poslední demonstraci 250 tisíc lidí. Změnilo to podle vás něco?

Ne.

Neo: Co by se muselo stát, aby měly demonstrace pořádný efekt?

Muselo by jich být asi mnohem víc a musely by vygenerovat nějakou osobnost, za kterou lidi půjdou a budou v ní vidět vůdce. Mikuláš Minář nebo jeho kolegové mají asi dobrou myšlenku, ale nevidím, co dál. Vidím jen to A, ne to B. Je dobře, že lidé můžou vyjádřit svůj názor a že se sejdou, ale chybí to jasné téma. V roce 89 to téma jasné bylo.

Neo: Vidíte v současné době nějakou takovou osobnost?

Ne. Třeba se nějaká vygeneruje, ale teď ji nevidím.

Neo: Vy už jste měla před třiceti lety – to vám bylo 16 let – jasno v tom, že chcete dělat novinařinu?

Ne, vůbec ne. Chtěla jsem být učitelka nebo právnička. Moje teta je právnička, na tu myšlenku mě přivedla ona.

Neo: Nakonec jste práva vystudovala. Co rozhodlo, že jste se vrhla na novinařinu?

V páťáku jsem začala psát pro Mladou frontu. A zalíbilo se mi to, protože jde o svobodné povolání a není tolik svázané předpisy a zákony. Chtěla jsem být soudkyně, ale dostala jsem strach, že pošlu někoho nevinného do vězení. Nebo naopak. Vždycky bych ale potřebovala být na straně zákona. Od práce advokátky mě odradilo, že bych musela obhajovat někoho, u koho bych třeba ani nevěděla, co na jeho obhajobu říct…

Neo: Pořád vás novinařina baví?

Jo. Nejvíc mě baví rozhovory. Teď jich mám méně, což mi je líto. Nejradši bych se vrátila do Interview ČT24.

Neo: Na to právě narážím. Jestli jste neměla krizi, když jste přestala moderovat Interview a přesunula se do hlavních zpráv a Událostí, komentářů.

Původně jsem si myslela, že je to posun, ale reálně je to posun do pozdějšího času. V Událostech, komentářích děláme rozhovorů třeba pět, musím se připravit na pět interview, ale jedu spíše po povrchu. Ani to jinak nejde, protože to jsou krátké rozhovory. Interview mělo 26 minut, tam měl člověk víc času se něco dozvědět.

Neo: Říkáte veřejně, že byste ráda zpátky do Interview. Slyší na to šéfové?

Snaží se a něco vymýšlíme. No uvidíme…

Neo: Po prezidentské debatě vás hodně lidí začalo poznávat a poměrně hodně se psalo i o vašem soukromí. Třeba vás někdo natočil, že se kamarádíte s Alex Mynářovou, manželkou hradního kancléře. Kdo si myslíte, že za tím stál?

Osobně si myslím, že mě někdo naprášil. Že mě chtěli poškodit a mysleli si, že řeknou něco objevného. Přitom u nás v televizi všichni vědí, že se s Alex kamarádím. Já jsem pak pátrala mezi fotografy, kteří to fotili. Tvrdili mi, že sledovali Alex, a ne mě, že to byla náhoda. Tomu nevěřím. Moje přesvědčení je, že někdo chtěl úspěch televize a té prezidentské debaty shodit.

Neo: Všimla jste si toho, že vás fotí?

To někdo sedí vzadu v autě a vy vůbec netušíte, že vás fotí. Mně se nic nestalo, o nic nešlo, ale pak jsem si říkala, že řadě lidí bulvár naboural manželství, rozvedl je. A že to není nic jiného než sprosté slídění. Jak ti lidé, co se takhle živí, můžou jít spát? Bylo mi vlastně hrozně líto, že si říkají novináři. Každému je přece prd do toho, s kým já se kamarádím. Alex znám ještě z doby, když byla Nosková. A nepřestanu se s ní kamarádit kvůli tomu, koho si vzala. To by mně přišlo jak v 50. letech, aby mi někdo určoval, s kým se můžu vídat.

Neo: Říkala jste, že vám vadí, že i lidé, kteří pracují v bulváru, se považují za novináře. Podle nedávného výzkumu CVVM se novinář, co se týká prestiže povolání, umístil na 21. příčce, za ním už je jen kněz, prodavač, sekretářka, poslanec a uklízečka. Čím to je?

Je hrozně snadné se v této době do novinářů strefovat. Politici nás veřejně dehonestují, mluví o nás pohrdavě. Tvrdí, že lžeme. A to se pak odráží ve společnosti. Já se nepovažuji za žádný póvl, pořád si myslím, že je to prestižní povolání. Ale mám pocit, že když někde řeknu, že jsem novinářka, že si lidé skoro odplivnou.

Neo: Někde jsem viděla váš výrok, že když řeknete, čím se živíte, cítíte se, jako byste byla „bordelmamá“. Jak se tomu bránit?

Dělat tu práci nejlépe, jak umím, aby nás nikdo nenachytal při zjevných chybách. A také vtloukat lidem do hlavy, že naším cílem není nikoho poškodit nebo zničit, ale ukázat pravdu.

Neo: Moderátorská legenda Kamila Moučková se v rozhovoru pro Seznam Zprávy vyjádřila k chování prezidenta Zemana či premiéra Babiše. Je podle svých slov vyděšená, co se to tu 30 let od revoluce děje. Jste také vyděšená?

Já ne, já nezažila to co ona. Pořád si myslím, že žijeme v době, kdy je to pod naší veřejnou kontrolou, že můžeme některé věci odhalit, na některé věci upozorňovat. A já osobně, když jsem slyšela premiéra, jak mluvil 17. listopadu v Národním muzeu, tak přesně takovou řeč bych od premiéra této země očekávala. A to odhlédnu od toho, kdo je tím premiérem. Jsem pořád optimistka, nemyslím si, že bychom se mohli dostat do doby, jaká tu byla před třiceti lety.

Neo: Co vám nejvíc utkvělo v hlavě z rozhovoru s Kamilou Moučkovou?

Nejvíc její naštvanost na stáří. Říká, že je to na houby, že se není na co těšit, že je pořád sama. Je to asi hodně těžké. Vím, že mě to taky čeká, tak o tom dost přemýšlím. No netěším se na to, asi bych chtěla umřít jako relativně mladá. (smích)

Neo: Ona říkala, že nejhorší na tom všem je nuda. Kde vy se vidíte za třicet let?

Já si neumím představit, že bych nepracovala. Jen se těším, až se vyspím, což ona teď dělá. A těším se, až budu mít vnoučata, číst si knížky, ty snad ještě za třicet let budou.

Neo: Netajíte se tím, že máte úplně jiné politické názory než rodiče. Přesvědčujete je, nebo se tomu doma vyhýbáte?

My se vzájemně nepřesvědčujeme, protože jsme zjistili, že to nemá cenu. Oni mají vlastní názor a já se snažím pochopit proč. Dneska už je to spíš sranda, táta je proti všem, schválně do mě jde. Ale pomáhá mi to v práci. Začnu přemýšlet o tom, že můj názor nemusí být úplně správný a že jsou tu lidi, kteří přemýšlí jinak. A že i za ně se musím ptát. Když se o tom bavím se svými kamarády, tak je dost časté, že také jejich rodiče mají jiný pohled na svět. Je to asi tím, že my jsme revoluci prožili jako mladí a měli jsme celý život před sebou. Oni svoje nejlepší léta prožili v blbý době.

Neo: Jsou na vás rodiče pyšní?

Asi jo. Táta mě poprvé ocenil poté, co mě pochválil pan prezident. (smích)