Esej Radkina Honzáka: Na právo nakupovat si sáhnout nedáme!

Dostal jsem tuhle klíčovou otázku: proč Češi tolik nadělají z toho, že jsou o některých svátcích zavřené obchody?

Co se mě týká, vyhovovalo by mi, kdyby platilo Desatero. Ne že by zejména některá přikázání nepoňoukala k překračování, ale bylo by právní jasno při celkem jednoduchém a zapamatovatelném systému. Všimněme si přitom, že přikázání jsou příkazy a není tam řeč o právech. Hospodin Jahve znal dobře lidskou mysl, a proto nepostavil oddech jako „právo“, ale jako jasnou povinnost: Pomni, abys den sváteční světil! Jasně a zřetelně.

Jak vyplývá z Adamova deníku, který nalezl a přeložil Mark Twain, jeho autor si zpočátku nařízeného lenošení nijak nevážil, dokonce si poznamenal do kolonky sabat: Mám ho za sebou. Teprve po vyhnání z rajské zahrady první člověk zatraceně ocenil výhody dne odpočinku, kdy nemusel v potu tváře chléb svůj dobývat.

Nový zákon nám ukazuje na několika příkladech, že to nebyla žádná sranda a že překročení tohoto příkazu mohlo mít vážné následky. Ale teprve když jsem objevil Apollinaira, pochopil jsem hloubku vtipu, který líčí zázrak po střelné modlitbě takto: Vlevo sabat, vpravo sabat a nade mnou čtvrtek!

Co napsal velký Guillaume?

Jeremiáš i Abrahám jsou vzteky celí pryč

To proto, že v den sabatu kouřit nesmí se

Zatímco křesťané si chodí šťastně hulíce

Šábesový porodní klobouk je skvělou ukázkou, kam až zasahuje příkaz světit sváteční den. Mně asociuje větu profesora Heverocha, kterou velmi trefně charakterizoval jednoho ze svých pacientů: Neposedla ho příchylnost k práci. V případě klobouku nejde o individuum práce se štítící (příživa), ale o rituál, který vykonává budoucí ortodoxní otec tehdy, když reálně hrozí, že by jeho těhotná manželka musela putovat do porodnice o sabatu. Pro ten případ zastrčí bankovky v odhadnuté ceně cesty taxíkem za stuhu klobouku, který pak podá řidiči, a nemusí se na peníze ani podívat, natož se jich dotknout.

Užitečný soubor pravidel si nechali i křesťané spolu s vírou v jednoho Boha. Ale nic netrvá věčně, Karel Havlíček Borovský připomíná smutný osud Peruna, a nejen jeho, slovy:

Dnes vám bozi, vy ubozí

kadidlo lid pálí

A zejtra vás jako smetí

v kalužinách válí.

Dělají si nové bohy

pro svoje pohodlí,

koho včera oběsili,

k tomu se dnes modlí.

Zatímco na Rusi bylo nutné na místo uvláčeného a utopeného Peruna vypsat konkurs, u nás zasedl na uprázdněný trůn Konzum. Dionýské dny se oslavují v jeho chrámech a mají charakter procesí, která ještě pamatují. Zlobivé dítě se v týdnu dozvídá, že za trest půjde o víkendu se skauty do přírody, nikoliv s rodiči do hypermarketu. Nezvedenec v neděli tedy zahanbeně loká čerstvý vzduch, zatímco rodina loká Colu na celodenní pouti mezi vystavenými relikviemi a ostatky. Pardon! Vystaveným Zbožím. Táto, podívej se, to je přesně to, co mají Piškuntálovi, to si musíme pořídit taky.

Radkin Honzák na Neovlivní.cz:

» Referendum jako jistá cesta do pekel

» Rozhovor: Svět neví, co roupama dělat

Čechové jsou národ dobrý, napsal Mácha v předzpěvu k Máji. Od doby, kdy Čechie, máti naše drahá, vyorala stará česká práva, umějí se o ně brát jak o nic jiného! Nepřichází v úvahu, aby nás cizáci omezovali. Stačí, že už nám vzali rum, který sice obsahoval bramborový líh, ale odjakživa se tak jmenoval. Také pomazánkové máslo nám nepřáli, jako by se nemohli naučit česky s českými zvyky! A teď ještě nám chtějí vzít čerstvé rohlíky ve sváteční dny, kdy na ně máme největší právo!

Čechové – jak jsou dobří – byli vždy rozděleni nejméně do dvou táborů. Počínaje kamarády Václava a Boleslava, kališníky a katolíky, přes vzájemně se pobíjející vojáky v rakouské armádě a v legiích na frontách první světové války, kolaboranty a odbojáře za války druhé, sparťany a slávisty za mého dětství, komunisty a občany druhé kategorie po dlouhá desetiletí a nakonec pražskou žumpu a příznivce pana prezidenta dnes. Možná proto jsou tak dobří, že v historických okamžicích se dokážou sjednotit, sejít se na jednom místě, kde pak pějí v několika odlišných tóninách svorně českou hymnu, ač je krátká a nedopřává dost časoprostoru k prožití extatického pocitu, a Svatováclavský chorál, ač z něj neznají pořádně ani první sloku.

Nazrál čas k takové demonstraci. Představa, že v důsledku diktátu Bruselu nebude po pět dní v roce možnost navštívit chrámy Konzumu, a to ani Billu, ani Tesco, ani Anakond, je děsná. Nejde o čerstvé rohlíky, ty konečně můžeme mít ve vietnamské večerce od rána do noci, ani máslo ve slevě, ale o princip! Jakkoliv máme ledničky napěchované k prasknutí, dvě třetiny obyvatelstva s nadváhou, deset procent s cukrovkou druhého typu, my máme právo na své obžerství a nikdo nám v tom nebude bránit.

České furiantství je nutno ocenit zejména v kontrastu s tím, co se píše v jednom průvodci cizinců: Je to významný člen světového společenství, i když ne tak významný, jak si myslí. Všeobecně se Česko považuje za bezpečnou zem, návštěvníci si však musí být vědomi, že čas od času Česko někdo obsadí (Němci nebo Rusové); Češi tradičně kapitulují bez průtahů.

To je sice pravda, ale na některá práva si sáhnout nedáme. Na právo remcat, podvádět a mít přístupné chrámy Konzumu po celý rok!

 

Autor je psychiatr