Každý lékař má svůj hřbitov. Pomozme jim, aby je měli co nejmenší, píše bývalá ministryně Džamila Stehlíková.
S tím, jak v Česku přibývá pacientů s nemocí covid-19, kteří potřebují specializovanou lékařskou péči, rychle roste stres, který zažívá zdravotnický personál. Zatímco zjara byli lékaři a sestry hrdinové, kterým lidé tleskali, dnes už jakoby na ně všichni zapomněli. Jejich nasazení se bere jako samozřejmé a mnohým z nás je zatěžko dodržovat základní pravidla hry.
Zkušená psychiatrička a někdejší ministryně pro lidská práva a menšiny Džamila Stehlíková ve své úvaze pro říjnový časopis Neovlivní.cz rozepsala, jaké následky může mít pro všechny, co pracují v nemocnicích, koronavirová pandemie. „Vyčerpání a stres se střádají a v budoucnu si mohou vybrat svoji daň v podobě deprese či posttraumatického stresového syndromu,“ popisuje Stehlíková v textu, který ani po čtvrt roce neztratil nic na své aktuálnosti. S ohledem na současnou situaci jej výjimečně odemykáme.
„Studenti lékařské fakulty občas říkají, že každý lékař má svůj hřbitov. Smrt pacientů a péče o umírající je součástí lékařského povolání. Jistá psychická odolnost tváří v tvář pomíjivosti a křehkosti lidské existence s vědomím, že zemřelý pacient dostal veškerou potřebnou péči, patří ke ctnostem a zároveň smutným výsadám lékařského stavu.
Epidemie covidu-19 zatížila desítky tisíc lékařů po celém světě pocitem hořkosti, že se mnoha lidem nedostalo potřebné lékařské péče, že umřeli zbytečně. Na jaře lékaři nestíhali pomoci všem nemocným a neuměli komplikace koronavirové infekce dobře léčit. Na podzim to umí podstatně lépe, ale někdy nebudou stíhat.