Hráč. Končí příběh Miroslava K. v politice?

Miroslav Kalousek nikdy nebyl hochem z nedělní školy. O jeho přehmatech jsme popsali “stohy papíru”. Bohužel byl ale také jeden z mála politiků, který uměl srovnat Andreje Babiše. A jeho projevy měly hlavu a patu. Dnes se vzdal mandátu poslance.

Pokud by měl někdo mít právo si do životopisu napsat, že se živil jako “mistr politické taktiky” či “geniální zákulisní vyjednávač”, je to Miroslav Kalousek.

Úvodní větu bychom mohli napsat před pár minutami, kdy politik ve Sněmovně oznámil, že skládá mandát poslance. Anebo taky před sedmnácti lety, kdy ji ve skutečnosti do textu pro Hospodářské noviny zformulovala Sabina Slonková; rozebírala tehdy zákulisní tahy, které vedly v létě 2004 k sestavení vlády Stanislava Grosse. Kalouskův portrét jsme před lety sepsali pro tištěný časopis Neovlivní.cz, v němž jsme tehdy psali, že je předčasné Kalouska odepsat. Původní text najdete zde ».

A portrét pohledem kauz ZDE: Miroslav Kalousek mnohé štve. Jeho letitá přítomnost v politice může unavovat. Ale ani zarytí kritici nemůžou někdejšímu předsedovi lidové strany a exšéfovi TOP 09 upřít, že umění moci má v malíku. Ustál aféry, které by slabším figurám zlámaly vaz.

Dokáže bavit, dokáže být velmi vtipný. Má smysl pro dramatická gesta, protože se dávno naučil, že politika je hra a hra bez dramatické dějové linky nudí. To, spolu s nezpochybnitelnou ekonomickou erudicí, která z něj dělá velmi nepříjemného protihráče do debat, řadí rodáka z Tábora mezi nejvýraznější polistopadové politiky.

Začátky na obraně

Není scestné říct, že vliv měl Miroslav Kalousek vlastně vždycky. Ve státní správě se začal pohybovat už v roce 1990. Někdejší chemický inženýr a vedoucí investic ve výrobním podniku Mitas měl znalosti a chuť; po obojím byla po pádu komunismu sháňka, narychlo se hledali odborníci na přeobsazené instituce. Kalousek nastoupil na Úřad vlády jako odborný poradce pro otázky ekonomické transformace, posléze se vypracoval na ředitele týmu poradců místopředsedy vlády ČSFR.

Byl u klíčových rozhodnutí české transformace. A od roku 1993 dohlížel z pozice náměstka ministra obrany na finance české armády, pět let pod něj spadaly i armádní zakázky.

Pak se v dresu KDU-ČSL vrhl na aktivní politiku; v roce 1998 se z vysokého úředníka státu stal poslanec. Po jeho odchodu z ministerstva obrany se ukázalo, že některé ze zakázek byly pro stát krajně nevýhodné. Namátkou objednávka armádních padáků, které byly nepoužitelné, nákladná modernizace tanku T-72, vývoj letounu L-159 nebo prodej lukrativní budovy kasáren v centru Prahy bez výběrového řízení.

Policie sice některé ze sporných zakázek prověřovala, nikdy ovšem Kalouska neobvinila. Čehož hbitě využíval, takže univerzální odpovědí na veškeré dotazy novinářů se stalo: „Nikdy mi nikdo nedokázal, že jsem něco ukradl nebo měl ze zakázek osobní prospěch. Všechno ostatní jsou jen nesmysly.“

Příběh štědrého švagra

Jestli se armádní zakázky přestaly časem Kalouskovi otloukat o hlavu, aféra z roku 2002 se s ním táhla výrazně déle.

Dnešní šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková a Jiří Kubík tehdy doložili, že poslanec Kalousek v politice nebývale rychle zbohatl. „Aniž si půjčoval peníze v bance, investoval celkem přes tři miliony korun do stavby rodinného domu v jihočeské Bechyni a odkoupení třípokojového bytu v panelovém domě v Praze. Přitom je Kalousek od roku 1990 závislý jen na příjmech ze státního rozpočtu a jeho žena pracuje jako asistentka na vysoké škole. Kromě bechyňského domku a bytu v paneláku má Kalouskova rodina navíc k dispozici luxusní dvousetmetrový půdní byt na pražském Veleslavíně,“ napsali tehdy.

Poslanec mluvil o půjčkách. Záhy se ukázalo, že tím, kdo se stal Kalouskovým sponzorem v politice i soukromém životě, byl jeho švagr Lubomír Kašák. Podnikatel, jehož firma IDOS získávala veřejné zakázky od města Příbram, kde pro změnu radnici vedl Kalouskův stranický kolega Josef Vacek. Kterému Kašák přispíval na kampaň. A za Vacka se IDOSu nebývale dařilo, radnice firmě přiklepla mnohamilionové projekty: výstavbu bytů v bývalých kasárnách, zakázky v areálu aquaparku, zakázku na recyklaci stavebních a demoličních materiálů, rekonstrukci střechy zimního stadionu či zakázku na odvoz a likvidaci nebezpečného odpadu.

Jak to dopadlo? Kalousek donekonečna opakoval, že Kašák jeho rodinu nepodporuje proto, že jeden z nich je vlivným politikem a druhý podnikatelem závislým na zakázkách, ale čistě proto, že jsou příbuzní. Kašák příběh nekomentoval. A o pár měsíců později byl po smrti, zastřelil ho jeho společník, podle policie byl v pozadí spor o firmu. Nedlouho poté spáchal společník sebevraždu.

Případ Háva

Po rozruchu kolem Kašáka bylo o Kalouskovi mnohem víc slyšet jako o stratégovi, který poněkud nevýraznému Cyrilu Svobodovi sebral KDU-ČSL pod rukama. Stal se předsedou strany, když dokázal převálcovat i svobodovskou kliku v partaji. Jak? Stal se nepostradatelným, přesně věděl, kterého z oponentů vyzdvihnout do důležité funkce, čím víc ho někdo nemusel, tím užší spolupráci s ním dokázal navázat.

A pak se znovu vynořil stín minulosti. V roce 2005 jsme se vrátili k tomu, jak dopadlo vyšetřování nevýhodných mnohamilionových armádních zakázek z Kalouskovy éry. V nichž na straně dodavatele figurovalo jméno obchodníka s armádním materiálem Richarda Hávy.

„Všechny případy skončily konstatováním: Nic ve vztahu těchto lidí nebylo za hranou zákona. Nyní se nám podařilo zjistit, že do pražského apartmánu Kalouskových, který podle politikových dosavadních vyjádření získala rodina od švagra, původně investoval právě tentýž podnikatel Háva,“ napsala tehdy Slonková.

Háva si na detaily transakce nepamatoval. Kašák, u kterého vyvstalo podezření, že se stal majitelem jen „na oko“ a ve skutečnosti přikryl operaci na lince Háva–Kalousek, byl po smrti. A sám Kalousek se znovu opancéřoval za „policie nic nezjistila“.

Pokud budeme vycházet z doložitelných faktů, z listin lze vyčíst, že Kašák v červnu 1999 skutečně složil za koupi bytu 6,5 milionu korun. Jen o den dříve přitom vystavil své sestře a (tehdejší) ženě Kalouska směnku na stejnou částku, tedy 6,5 milionu korun. Poté, co Kašák zemřel, se majitelkou apartmánu oficiálně stala Kalouskova žena. Byt získala od vdovy po bratrovi do třetice za stejnou sumu – 6,5 milionu. Kalousková za byt neplatila, obě ženy operaci vyřešily započtením směnky z roku 1999.

Od lidovců k TOP 09

„Lidé časem otupí. A když to vysvětlení neprůhledných věcí nepřichází, přestanou o ně časem žádat,” posteskla si před lety Kalouskova nejhlasitější kritička, právnička Hana Marvanová.

Kalousek nadto prodělal politický veletoč, který byl zajímavější než zašmodrchané kauzy se směnkami. Po patovém výsledku voleb v roce 2006 se – údajně proto, aby zabránil vzniku opoziční smlouvy ODS–ČSSD – rozhodl vehnat přísně antikomunistickou KDU-ČSL do společné vlády s Paroubkovou vítěznou ČSSD. Pořád by šlo o menšinový kabinet, který by mohl vládnout jen s podporou Filipovy KSČM.

Nastal poprask, po kterém Kalousek jako předseda lidovců skončil. „Udělal jsem něco, co omluvit nelze. Neměl jsem na vybranou. Mohl jsem tiše chcípnout v křoví. Byla to provokace, byla to hra. Kdybych neudělal nic, tak další vývoj byl neskonale dramatičtější,“ poodhalil o pár let později v jednom z rozhovorů, jak o politice přemýšlí.

U lidovců zatím zůstal. Ještě v jejich barvách usedl jako ministr financí do Topolánkovy vlády. Po jejím pádu a předčasných volbách se na ministerstvo vrátil v týmu Petra Nečase. Ale to už jako reprezentant stáje TOP 09. Formace, kterou v duchu pravicového konzervatismu sestrojil a do jejíhož čela usadil populárního knížete. Karla Schwarzenberga, do té doby reprezentanta zelené politiky.

Kauza Diag

A ještě jedna kauza stojí za zmínku. Je deset let stará. V roce 2010 získala redakce Aktuálně.cz dokumenty, které dokládaly, že Kalousek ještě coby ministr financí podnikl kroky ve prospěch svého dlouholetého známého Josefa Šťávy. Ten přitom v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl ve své roli Kalousek zastupovat, usiloval (a dosud usiluje) o bezmála patnáct miliard korun. V příběhu jde o státní zakázku na obchod s krevní plazmou, kterou měla získat Šťávova společnost Diag, ale kterou stát zrušil a podle Šťávy tím jeho firmě uštědřil obří ztráty – byznysové i reputační.

Zveřejněné dokumenty ukázaly, že Kalousek šel bechyňskému podnikateli na ruku. A třeba i to, že když na financích jako ministr skončil, stát svůj postoj revidoval a vydal stanovisko ve Šťávův neprospěch.

Kalouskovo vysvětlení? Nikdy to nebyla jeho iniciativa, jen plnil zadání, které dostával od premiérů, kteří chtěli spor urovnat.

„To, že se (se Šťávou, pozn. red.) logicky známe třicet let – jsme v Bechyni sousedé přes řeku –, ještě neznamená, že bych si přál, abych mu musel něco platit,“ odmítl otázky na téma přátelské vazby.

Aféra časem vyšuměla, přebily ji jiné, nečasovské. A, jak správně tušíte, „policie nic nezjistila“. Zůstává však dalším dokladem toho, jak dobře umí Kalousek uhrát i hru, v níž nemá rozdané dobré karty.

Zdroj náhledové foto: TOP 09