Jan Hrušínský: Naděje

Principál Divadla Na Jezerce píše pro časopis Neovlivní.cz o tom, co nám přinesly říjnové volby.

Říjnové vzestupy a pády

Náš čtyřletý vnuk Vojta si nedávno v parku na Jezerce všiml, že z některých stromů opadalo listí. Ptal se, jestli stromy bez listí umřou. Uklidnili jsme ho, že neumřou, jen se připravují na zimu, aby na jaře mohly nabrat novou sílu, a až se zase vrátí sluníčko, vrátí se stromům i zelené listí a porostou dál. Připomnělo mi to tak trochu letošní volby. Nažloutlí a zarudlí politici opadali, aby demokracie mohla nabrat sílu a do politiky se vrátila slušnost, právo a spravedlnost. A morálka. A naděje.

Snad tomu tak nakonec i bude. I když vzhledem k mému věku a zkušenostem, s optimismem šetřím jako s šafránem.

Rok 2021 vůbec nebyl špatný. Dostali jsme vakcínu proti covidu. To je velká věc. Mám dvě dávky Pfizeru, a jakmile to bude možné, půjdu na třetí. S covidem dnes v nemocnicích leží převážně ti, co očkování odmítají. Zvláštní volba.

Život, nebo smrt? Jsem rozhodně pro život. I když jsem s ním někdy nespokojený, nadávám na poměry, rouhám se, a když už se zdá, že je konec světa – příroda to vyřeší.

Nebo někdy také volby. Trestně stíhaní politici prohráli. Po sto letech konečně zůstali mimo sněmovnu komunisté. Kolik lidských životů mají na svědomí! Kolik generací trápili, vraždili a okrádali! Miliony lidí nejen u nás. A konečně jsou pryč. Naplnila se slova písničky Jiřího Dědečka Už jde rudoch od válu. Mrzí mě, že se toho nedožili moji rodiče, protože jejich generaci bolševici ublížili nejvíc.

---

Jan Hrušínský píše pro prosincový časopis Neovlivní.cz: Podepisujme své názory

---

Nicméně Vojtěch Filip si zaslouží velkou gratulaci a svým způsobem i potlesk za způsob, jakým se zapsal do historie komunistické strany. Přesvědčený podporovatel nejbrutálnějšího kapitalisty a miliardáře, jakého naše země poznala, se zasloužil o historický debakl KSČM a komunisty dovedl mimo Poslaneckou sněmovnu. Budiž mu tato zásluha přiznána na věčné časy.

Do třetice všeho dobrého chci zmínit zážitek z premiéry Mašínů, které jsme uvedli v Divadle Na Jezerce. Ten večer zažilo divadlo několik netypických potlesků. První zazněl ještě před začátkem představení, když do hlediště vešel Karel Schwarzenberg. Bouřlivým potleskem byla oceněna hra i její téma, které je v naší společnosti desítky let tabu, herci i divadlo, které se rozhodlo téma otevřít. Požádal jsem tleskající diváky, aby do svého potlesku zahrnuli i přítomnou paní Zdenu Mašínovou. Vlna potlesku, při kterém celé hlediště stálo a tleskalo dámě, jejíž život by vydal na deset románů, neměla obdoby.

Představte si to. Tři děti národního hrdiny Josefa Mašína, dva bratři Josef a Ctirad a jejich sestra Zdena, od narození tělesně postižená. Sourozenci, kterým nacisté v roce 1942 zavraždili tátu a komunisté v roce 1956 mámu. Po smrti otce uvěznili nacisté jejich maminku a drželi ji v cele s dr. Miladou Horákovou. Tři děti zůstaly samy. Třináctiletí bratři se koncem války zapojili do odboje a s nasazením života prováděli ozbrojené sabotáže. Poškozovali nacistická letadla. Po válce byli vyznamenáni prezidentem Benešem za statečnost a vlastenectví, při němž nasazovali život. Z vězení se vrátila jejich matka i dr. Horáková. Obě nacistický žalář přežily. Ani jedna nepřežila metody KSČ. Dcera Zdena byla v padesátých letech uvězněna také. K výslechům ji komunisté vodili nahou a nesměla si vzít ani berle, bez kterých padala ze schodů a musela se k výslechům plazit po zemi. Vsadím se s vámi, kdybyste zažili jen zlomek toho, co rodině Mašínů prováděli nacisté a komunisté – také byste chtěli proti totalitnímu režimu bojovat se zbraní v ruce.

Je podzim, ze stromů padá listí a my nemusíme čekat až do jara na novou naději. Získali jsme ji v podzimních volbách. Nezbývá než doufat, že ji tentokrát nepromarníme.

Pro časopis Neovlivní.cz Jan Hrušínský, principál Divadla Na Jezerce, 20. října 2021

Zdroj náhledové foto: Divadlo Na Jezerce