Jan Hrušínský: O názorech, které vás připraví o sponzora

Červen 2018

Kdysi jsem se v jednom takovém červnu uprostřed padesátých let narodil. Prý se na stará kolena člověk vrací do dob svého dětství. Ale že nás tam někdo vrátí tak rychle, jak se to nyní děje u nás, to jsem fakt nečekal. Když mi bylo osm let, nevzali mě do pionýra. Tatínek tenkrát nafackoval sovětskému odborníkovi, který ho poučoval, jak se má žít. Komunisti otce potrestali ročním zákazem činnosti a tím, že jeho osmiletého syna nevzali do pionýra. Blbci. Na šátkování jsem musel s maminkou jít a pamatuji si, že spolužákům dali k rudému šátku nanuka. Mně nic. V osmiletých očích první bolševická křivda. Mrzelo mě to a nechápal jsem. Do SSM už jsem v roce 1970 odmítl vstoupit sám a věděl jsem proč. V zemi byly ruské tanky, komunisti zvedali hlavy (jako dnes) a začala normalizace. Tatínek už zase nesměl pracovat. Tentokrát na dlouhých sedm let. Po mně chtěli, abych se táty zřekl, a nutili mě, abych se přejmenoval. Nedonutili. Šel jsem hrát divadlo do Ústí nad Labem, kde jsem byl do roku 1984. Když jsem přišel do Prahy, chtěli, abych vstoupil do KSČ. Odmítl jsem a čekal, co bude. Nebylo nic. Bylo to takhle jednoduché. Stačilo říct ďáblu ne. Stejně jako dneska. Stačí nepřikyvovat. Nevolit je. Vydržet bez krátkodobých výhod.

Uvědomujeme si to? Zeman a Babiš lákají lidi s pomocí komunistických udavačů Falmerů, co už zase zvedají hlavy, chamtivých Pitomiů a zdecimované ČSSD, aby s nimi šli proti Západu. Proti EU. Proti NATO. Proti svobodě. Proti lidem v nouzi. Proti lidem. Ale pro co vlastně?

S naší svobodou z listopadu 1989 to začíná být nahnuté. Před 15 lety jsem založil Divadlo Na Jezerce, které jsme s týmem spolupracovníků přivedli k jisté kvalitě, díky níž je dnes veřejností i odborníky řazeno mezi přední česká divadla. Když k tomu ale přidáte českou závist a řevnivost, neustále se zhoršující podmínky pro podnikání malých firem (po návratu estébáků a komunistů k vládnímu vlivu se kvalita svobodného života ještě zhorší), je asi na čase začít dělat něco jiného. Divadlo nemine EET. Wifi do hlediště, pokladničky a na finanční úřad účtenky za každý pověšený kabát za 10 korun. Stamilionové daňové úniky obřích agrokombinátů a dotovaných megafirem se ale dál kontrolovat nebudou. Nepřipadá vám to jako v Kocourkově? Mně ano.

30. června v Divadle Na Jezerce skončil generální partner, Mountfield. Nikoli náhodou. Myslím, že díky mým otevřeným názorům na současného prezidenta a jeho okolí bude mít Divadlo Na Jezerce jen malou šanci najít většího sponzora. Svobodu názorů jsem ale rozhodnut si zachovat i za cenu ukončení činnosti divadla. Lobbovat jsem se naštěstí nikdy nenaučil. Kdyby ale někdo divadlu pomoc nabídl, určitě ji neodmítneme.

A vůbec! Všechno v červnu zase tak špatné nebylo – prezident se do svého dětství vrátil definitivně – veřejně spálil rudé trenýrky a začalo léto! Tak si ho užijme (toho léta, ne toho prezidenta) a příště zase na této stránce na viděnou.

Jan Hrušínský pro Neovlivní.cz / 25. 6. 2018

Autor je principálem Divadla Na Jezerce