Vypadá to, že z ministrů se stali přeborníci v blábolení. Jenže to je omyl. Dokládáme, že jde o promyšlenou strategii.
Od premiéry filmu Samotáři uplyne letos na jaře jednadvacet let. Scéna, ve které Pražák Jakub (Jiří Macháček) a cizinka Vesna (Labina Mitevska) kouří na poničené zdi strahovské zahrady a rozebírají zákeřnost českého jazyka, je ovšem stále aktuální.
Vesna: „Já myslim, že lidy sou tady k sobe zly, protože čestína je zla. To je blbej jazyk. Tvrdej a složitej. Požád nejaky možná a kdyby…“
Jakub: „… a aby, a by…“
Vesna: „… nikdo neumi rict, co chtel…“
Jakub: „… co BY chtěl, co BY chtěl…“
Vesna: „… co BY chtel… A všichni tady lžou.“
Jakub: „Já spíš myslím, že tady lidi málo hulej.“
Andrej Babiš a jeho ministři si z této vlastnosti českého jazyka udělali – přiznejme jim to – geniální zbraň. Během posledních let vyvinuli společně s týmem komunikačních poradců a PR expertů nový vzorec vyjadřování. Jde o speciální sadu výrazů, slovních obratů a pečlivě promyšlených rétorických postupů, v nichž „možná, kdyby, aby, co by“ získává svou plnou sílu. Stoprocentně gumový jazyk. My jsme si tento klon pojmenovali babiŠlovník.
Premiér Andrej Babiš a vicepremiér Karel Havlíček po březnové schůzi vlády. Foto: vlada.cz
K našemu stručnému nultému vydání „babiŠlovníku“ přistupujeme lehce ironicky. Nicméně skutečný dopad veřejného slovníku, kterým Babiš a jeho věrní zaplavili veřejný prostor, je vážný a velký. Prostřednictvím tohoto „jazyka“ totiž vláda cíleně a soustavně balamutí veřejnost. Vytváří dojem, že pracuje na věcech, které ve skutečnosti nedělá.