© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Bývalý šéf špionáže Petr Mlejnek o metodách ruských tajných služeb
Když v červnu 2020 beze stopy zmizel provozní ředitel platební společnosti Wirecard s českým původem Jan Maršálek, spolu s ním se kdesi ztratilo několik miliard dolarů. Jeho košatý příběh je jako vystřižený ze špionážního filmu se všemi potřebnými atributy: drahými auty, velkými penězi a krásnými ženami.
A půvaby jedné ženy stály i na začátku případu Maršálka, jak ukazují nyní zveřejněné dokumenty, které postupně publikuje Bellingcat, ZDF či Spiegel. Jde o jeden z mnoha důkazů, kdy tajné služby využívají k dosaženích cílů právě krásné ženy. Ve zpravodajském slangu se jim říká „Volavky“. V příběhu padlého bankéře jde konkrétně o agentku GRU, ruskou modelku jménem Natalia Zlobina.
Ilustrace: Shutterstock.com
6. července 2014 oslavila Natalia Zlobina své 30. narozeniny na jachtě Poseidon III ve společnosti svého nového milence Jana Maršálka, provozního ředitele platební společnosti Wirecard, německé korporace s mnohamiliardovým byznysem a dobrými konexemi ve vládách různých zemí. Na palubě Nataša představila Maršálka svému známému Stanislavu Petlinskému. Oficiálně Petlinský (alias Boris Grina) pracuje v prezidentské administrativě, ale během války v Čečensku byl Petlinskij velitelem speciální jednotky GRU a od té doby se intenzivně angažuje v činnosti ruské vojenské rozvědky.
Maršálek je zverbován a v následujících letech si vytvoří s Petlinským osobní i obchodní pouto. Natalia Zlobina, která hrála klíčovou roli při náboru Maršálka, opakovaně pomáhala Petlinskému “navázat kontakt” s osobami, o které se zajímaly ruské tajné služby. Nataša si od osudového setkání udrží vztah s Maršálkem a stane se jeho obchodní partnerkou.
Co se týče samotného obchodu, Wirecard se příliš v Rusku nedařilo. Ruští zpravodajci upoutávají svého agenta k sobě, dávají mu různé úkoly tak, aby si vytvořili kompromitující informace, pokud by v budoucnu chtěl Maršálek cuknout. Jako příklad je nelegální transfer a vyprání peněz asi 400 miliónů dolarů vlastněných přáteli rodiny Ramzana Kadyrova ze svých hongkongských účtů. Jedním ze tří Zlobinové čečenských společníků byl Achmed Pakajev, major FSB, který dříve působil jako zástupce Ruska v Interpolu.
Není známo, kdy Natalija začala pracovat pro ruské tajné služby, ale určitě se těšila některým privilegiím typickým pro zpravodajské důstojníky. Údaje z jejího pasu v databázi byly tedy nahrazeny údaji jiné ženy. Kromě toho byly všechny informace o Nataliných cestách vymazány z obsáhlé databáze ruských magistrálních úřadů. Podobné mezery v databázi již dříve zaznamenali ruští špioni a tajní agenti, včetně Vadima Krasikova, berlínského zabijáka, který pracoval pro FSB a měl být vyměněný za Navalného.
ČTĚTE TAKÉ: Tajné služby obviňují Maršálka z dlouholeté práce pro Rusy
Proč ale ruské tajné služby vůbec potřebovaly Maršálka naverbovat?
Nezajímal je jen jako člověk s penězi, ale jako někdo, kdo věděl, jak hospodařit s penězi (což je nesmírně důležité pro financování zahraničních speciálních operací a vyplácení nelegálně vydělaných příjmů). Cenné byly i jeho vynikající konexe v politických a bezpečnostních kruzích v různých částech světa.
Podle dostupných informací Jan Maršálek poskytoval krytí, informace, finance pro operace Rusů na území zejména střední Evropy. Jsou zaznamenané setkání s různými důstojníky GRU, včetně Andreje Čuprjina, plukovníka vojenské rozvědky ve výslužbě, který pracoval v Centru civilizačních studií Východu pod samotným Petlinským. Čuprjina také přednášel africká studia na moskevské Vysoké škole ekonomické a působil jako poradce pro Libyi na ministerstvu zahraničí. Petlinsky také seznámil Maršálka s jistým Anatolijem Karazijem, členem motorkářského gangu Hell’s Angels. V té době byl Karazij šéfem rozvědky Wagnerovy PMC, a co je neméně důležité, je příbuzným jednoho z klíčových generálů GRU, Vladimira Alexejeva nám dobře známého z Vrbětic. Až se Prigožin a GRU rozejdou, bude to právě Karazij, koho GRU pověří, aby vytvořila náhradu za Wagnerovu PMC, Redut PMC.
Aby byl Maršálek schopen dostat se ke zpravodajským informacím, zaměstnal jako asistenta Martina Weisse, který po mnoho let vedl druhé oddělení rakouského Spolkového úřadu pro ochranu ústavy a boj proti terorismu (BVT, hlavní rakouská tajná služba), zodpovědné za sběr informací, vyšetřování a analýzy. Právě jemu Maršálek svěřil hlavní tajné operační činnosti. Všechny informace, které BVT shromáždí, skončí na jeho stole. Stejně jako všechny informace, které do Vídně posílají partnerské služby, jako je CIA, německý Úřad pro ochranu ústavy nebo izraelský Mossad a další.
NEPŘEHLÉDNĚTE: Chyť mě, jestli to dokážeš. Aféra s českou stopou jde v Mnichově k soudu
Maršálek najal Weisse jako “poradce” v roce 2018 poté, co oficiálně opustil Úřad pro ochranu ústavy, ale oba se znali nejméně od roku 2015. Je nepravděpodobné, že by Maršálek potřeboval Weisse pro obchod s Wirecardem, ale byl velmi užitečný na nové frontě práce, kterou Maršálek měl po setkání s Petlinskym.
Podle materiálů rakouského vyšetřování, které se dostaly do médií, byli cílem takového “průlomu” zejména lidé “spojení se zájmy Ruské federace”. Zarážející je také to, že rakouské tajné služby si dlouho ničeho nevšimly. Vídeňská zvláštní vyšetřovací jednotka, která vyšetřovala možné ruské krtky v BVT, na něj narazila až po Maršálkově útěku. Vyšetřovací soubory teď čítají tisíce stránek. Jejich závěr: Weiss a Maršálek byli součástí “zpravodajské buňky, jejíž schopnosti byly využívány ruskými tajnými službami”.
Další veterán BVT, Egisto Ott, také pracoval pro Maršálka. Když byl v roce 2017 aktivním zaměstnancem, zahraniční zpravodajské služby – pravděpodobně CIA a MI6 – bily na poplach: Ott opakovaně posílal data ze své oficiální e-mailové adresy BVT na svůj osobní účet. Byl podezřelý ze špionáže pro Rusko. Jeho přímým nadřízeným v BVT v té době byl Martin Weiss. Ott byl odvolán z úřadu, ale jeho síť agentů pokračovala v práci. Používal ji ke shromažďování důvěrných informací pro Weisse a Maršálka. K tomu přilákal informátory doma i v zahraničí. Podle vyšetřování dostával peníze od Martina Weisse.
Aby toho nebylo málo v létě 2019 Maršálek pověřil zaměstnance společnosti Wirecard, aby shromáždili informace o zákaznících Wirecard pro německou Spolkovou zpravodajskou službu (BND). Později se ukázalo, že BND si tyto údaje nikdy nevyžádala. Místo toho existuje podezření, že důvěrné informace skončily v Moskvě.
25. června 2020 vyhlásila společnost Wirecard AG bankrot, protože z účtů společností zmizely téměř 2 miliardy eur. O několik dní dříve Maršálek zmizí. Jeden z Petlinského obchodních partnerů zařídí soukromé letadlo a bývalý agent Weiss dva důvěryhodné piloty. Aby zakryl stopy, podplácí filipínské imigrační úředníky, aby zaznamenali Maršálkův příjezd do země.
Maršálek ale přistane v Bělorusku v noci 20. června a poté pokračuje v cestě autem do Moskvy. O několik týdnů později byl Maršálkovi vydán pas na jméno Konstantin Bajazov. Osoba se stejným jménem a datem narození jako v Maršálkově novém pasu sice existuje, ale jedná se o kněze sloužícího v malém kostele v Lipecké oblasti.
Maršálek se pak 9. září přesunul na Krym. Zde jeho stopa končí. Stále se skrývá v Rusku. Zdá se, že velká část ukradených peněz je stále v jeho vlastnictví. V každém případě se Maršálek v roce 2021 pokusil koupit letiště v Sofii prostřednictvím svého offshore. Pokud by se mu to podařilo, získal by unikátní přístup k databázím rezervací letenek, které jsou pro ruské bezpečnostní služby tak důležité.
Zdroj náhledové foto: Shutterstock.com