Volba do rady ČT: Lovecká sezona odstartovala

Třicet let od pádu komunismu začíná být svoboda médií opět ve vážném ohrožení. Po převzetí podstatné části mediálního trhu mocnými z řad politiků a byznysmenů se začal tvrdě stupňovat tlak na veřejnoprávní média. Situace je podobná té, kterou známe z éry opoziční smlouvy, kdy vypukla televizní krize. Česko se navíc za posledních pět let propadlo v žebříčku svobody tisku Reportérů bez hranic o 27 míst, patří mu 40. příčka. V souvislosti s volbou tří nových radních ČT  Xavera Veselého, Hany Lipovské a Pavlovi Matochovi, kterým blok premiéra a prezidenta získal v radě většinu, odemykáme článek šéfredaktorky Sabiny Slonkové z říjnového časopisu Neovlivní.cz.

Bylo léto 1993. Rok, kdy se česká ekonomika po rozpadu federace oddělila od té slovenské a politici finišovali s dokončením ekonomické transformace. Tehdy jsem prvně zveřejnila kauzu, která byla mocným krajně nepříjemná a s níž byly jen potíže.

Šlo o případ, kdy důstojník zpravodajské služby předával tajné informace Viktoru Koženému. Tehdy ikoně privatizace s vlivnými zastánci v politice. Nespokojila jsem se s oficiální verzí, že špion Václav Wallis Koženého vydíral. Pátrala jsem v zákulisí a zjistila, že Kožený získal díky únikům z tajné služby i informace o slabinách tehdejších politiků. Padala jména tehdejších premiérů Václava Klause či Jána Čarnogurského.

Články vycházely na titulní straně tehdy vlivné MF Dnes, přebírala je další média. A rozpoutalo se peklo.

„Rozehrávání této karty je zlým ideologickým útokem na jeden ze základů transformačního procesu – kupónovou privatizaci –, zlým úmyslem nepřátel polistopadového procesu,“ zuřil například Václav Klaus tehdy v roli premiéra.

Veřejnými útoky to ale neskončilo. Klausovi lidé si stěžovali i v redakci Mladé fronty. Jenže narazili. Tehdejší šéfredaktor Libor Ševčík debatu uzavřel slovy: „Jestli myslíte, že v těch textech není něco pravdivého, žalujte nás. V opačném případě se nemáme dál o čem bavit.“

Stejně tak zástupci tehdejšího majitele novin – francouzské společnosti Hersant – neprojevili sebemenší ochotu na přání politiků zasahovat do obsahu listu. Byť se jednalo o křehkou dobu a politici mluvili o tom, že novináři kazí přechod země k demokracii. I tak pro vydavatele novin byla svoboda slova (s pravdivými informacemi) rozhodující.

Dnes, třicet let od nástupu svobodné žurnalistiky, se tento postoj stává ve velkých mediálních domech výjimkou. Naopak: právě nyní nás čeká rok, kdy můžeme počítat s frontálním útokem na veřejnoprávní média.

Proč to vůbec řešit?

Mohli bychom to přejít. Ostatně každý najde ve vysílání České televize, Českého rozhlasu i servisu ČTK řadu přešlapů a některé kritické hlasy – například ohledně kontroly financování – mají svá opodstatnění. Můžeme se bavit o tom, jestli konkrétní miliony byly vynaloženy efektivně. Každý, kdo trochu situaci sleduje, však ví, že z úst politiků jsou to jen zástupné problémy.

Tím skutečným cílem je zbavit se rizika nezávislé kritické žurnalistiky, která bude lidem přinášet informace o fungování mocných a pomáhat jim se zorientovat. Což je pro mnohé politiky to poslední, co si přejí.

„Politici nejsou spokojeni s tím, jak Česká televize nezávisle hodnotí politiku a hospodaření a společnost kolem. Tváří se to tak, že nám vyčítají, že nedobře hospodaříme, ale řada z nich už přiznala, že je to jenom zástěrka. Nelíbí se jim, jak funguje zpravodajství a publicistika ČT,“ pojmenoval to před pár dny jindy relativně zdrženlivý šéf ČT Petr Dvořák.

Abychom byli konkrétní: politikům nevadí hlavní zpravodajské relace. Ty jsou totiž pro ně s ohledem na jejich obsah, který je jak v Radiožurnálu, tak v ČT zpravidla jen otiskem oficiálních událostí, neškodné.

To, co je rozčiluje, je publicistika. A konkrétní jména. Pořad Reportéři ČT s Markem Wollnerem, 168 hodin a Nora Fridrichová a Václav Moravec. Ve veřejnoprávním rozhlase to byl Janek Kroupa, který to nakonec sám vzdal a odešel do Seznamu. Oblíbeným terčem je také rozhlasová moderátorka a naše spolupracovnice Marie Bastlová.

A abychom byli konkrétní i na druhé straně: nejde o všechny politiky. Shodnými argumenty kritizují veřejnoprávní média Andrej Babiš a jeho hnutí ANO, SPD Tomia Okamury, komunisté, Miloš Zeman a jeho okolí a část ČSSD. A také Václav Klaus mladší.

Úhořovití a funkcíchtiví

Jejich snaze ovládnout média nasvědčují už dosavadní výběry postav do mediálních rad, které kontrolují chod veřejnoprávních médií: televize, rozhlasu a tiskové agentury.

Petr Žantovský (uprostřed) s tehdejším místopředsedou Rady Českého rozhlasu Tomášem Kňourkem (vpravo) na akci ve Slovenském domě, květen 2016. Foto: Slovenský dom v Prahe

Prvním varováním a důkazem, jak to politici z ANO – prezentující se jako liberálové – ve skutečnosti myslí, byla loňská nominace Petra Žantovského do rady ČTK.

(Pro dokreslení je třeba malá exkurze do novinářské kuchyně. Veřejnoprávní agentura stojí tak trochu mimo zájem veřejnosti, její role v šíření informací je ale zásadní. Většina webů i následně televizních zpráv staví na tom, co ten den zveřejní „četka“. Pro editory je to jednodušší než si sám vyhledávat relevantní informace třeba u konkurence. Co „četka“ nepřevezme do svého servisu, to dost často jako by neexistovalo. Daná informace se tak nedostane k širokému okruhu čtenářů. A naopak.)

Petr Žantovský spojil celou svoji kariéru s poklonkováním mocným. Nejprve komunistům. Bylo to v osmdesátých letech, kdy proběhla režimní čistka v tehdy oblíbeném časopise Melodie. Neposlušné redaktory nahradil nový tým s Petrem Žantovským. Po roce 1989 se zase napojil na vládnoucí ODS, jejíž názory hlásal ve svých článcích. Následně se našel ve spolupráci s dezinformačními weby. Pravidelně přispívá do Parlamentních listů, o nichž soud nedávno zatím nepravomocně rozhodl, že píší nepravdy, dávají prostor extremistům a jsou proruské. Žantovský také spoluzakládal spolek dezinformačních proruských serverů s matoucím názvem Asociace nezávislých médií.

A pak jej Babišovo vládní hnutí nominovalo do rady ČTK, kam byl zvolen.

Žantovský tak i dnes naplňuje dvanáct let starý výrok uznávaného publicisty a hudebního kritika Jiřího Černého, který pro Hospodářské noviny na jeho adresu prohlásil: „Těžko najít v Česku publicistu tak úhořovitého, funkcíchtivého a demagogického.“

Jen co Žantovský do rady ČTK usedl, dal najevo svůj kurz. Navrhl, aby parlamentní strany včetně těch extremistických mohly v agentuře publikovat svá stanoviska. Bezplatně, denně a bez jakýchkoli agenturních zásahů. „Pro občany by to mohl být zajímavý servis – dozvědět se bez dodaného editorského příspěvku, co strany chtějí říci. Navíc by to do jisté míry zmírnilo diskuse, že agentura preferuje tu či onu politickou stranu,“ obhajoval Žantovský svůj nápad.

Dejme prostor partajím

Zatím jeho plán na zařazení statementů politických stran mezi klasické zpravodajství narazil. Generální ředitel ČTK Jiří Majstr jeho snahy odmítl s tím, že politici mají stejně jako kdokoli jiný možnost zaplatit si vydání svého stanoviska prostřednictvím placené služby. Majstr má navíc oporu v zákoně, jak upozornil Český národní výbor Mezinárodního tiskového institutu.

„Návrh je v přímém rozporu se zákonem o České tiskové kanceláři, který výslovně říká, že členové rady nesmějí působit ve prospěch politických stran a hnutí. Zákon také v sedmi bodech vymezuje působnost rady. V žádném případě do působnosti rady nepatří jakýmkoliv způsobem ovlivňovat, natož měnit skladbu zpravodajství ČTK,“ uvedl šéf správní rady českého výboru institutu Michal Klíma.

Žantovský se však zjevně možnosti zasahovat do obsahu ČTK vzdát nehodlá. Vyvolal už například konflikt kvůli tomu, že ČTK nezveřejnila zprávu o udělování Krameriových cen. Ty založil spolek lidí spojených s dezinformační scénou jako reakci na prestižní ceny pro seriózní média. Princip funguje tak, že Krameriovu cenu dostane vždy nějaký respektovaný – většinou doyen – žurnalistické scény, jako například loni zesnulý Jan Petránek. A mimoto také lidé, kteří přispívají právě na proruské weby.

O zasedání rady ČTK, kde se případ Krameriových cen řešil, referoval server Česká média následovně: „V závěru schůze diskuse radních s generálním ředitelem nabrala nervózní tón. Petr Žantovský trval na zásadě, že agentura má zveřejňovat široké spektrum zpráv. Proto považuje za hrubou profesní chybu, že ČTK neinformovala o udělování Krameriových cen za nezávislou žurnalistiku.“

Petr Žantovský v mediální radě však není žádnou chybou systému, jak dokládají další politické nominace.

Hnutí ANO protlačilo do rady ČTK někdejšího redaktora zaniklého bulvárního listu Super, který má s částí novinářské obce také nevyřízené účty. David Soukup před lety proslul reportážemi z válčícího Kábulu, kde ovšem vůbec v danou chvíli nebyl.

Radní ČTK David Soukup. Foto: Rada ČTK

Soukup, kterému se v mediální branži od té doby přezdívá „Volá Kábul“, se hájí tím, že chyba vznikla „na trase“, když telefonoval se špatným signálem do pražské redakce. „Nikdy jsem netvrdil, že jsem byl v Kábulu, nikdy jsem takovou věc nenapsal a ani neřekl nikde v televizi. Moje cesta do Afghánistánu byla poctivá a odvedl jsem poctivou novinářskou práci,“ tvrdil v roce 2003. Od té doby se také datuje jeho averze především k České televizi, jejíž redaktoři na Soukupovu eskapádu z Kábulu opakovaně upozornili.

Dnes má tedy ANO v sedmičlenné radě ČTK tři lidi: Žantovského, Soukupa a Pavla Foltána. SPD prosadilo bývalou mluvčí prostějovské radnice Janu Gáborovou, ODS svou exposlankyni Jaroslavu Wenigerovou a ČSSD bývalou ministryni Michaelu Marksovou. Jako poslední byla zvolena bývalá novinářka Angelika Bazalová, kterou protlačili Piráti proti dalšímu kontroverznímu kandidátovi SPD Michalovi Semínovi, u nějž Federace židovských obcí upozorňovala na zjevný antijudaismus.

Podtrženo sečteno mají v radě ČTK už dnes převahu lidé nominovaní za strany, které vidí veřejnoprávní média jako nepřítele a snaží se je dostat pod svou kontrolu.

Udejte svou ČT

Stejné tendence mají politici i směrem k veřejnoprávní televizi. Mají na to účinný nástroj v podobě Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Ta může ČT i rozhlas udržovat pod tlakem například hrozbou pokut za chyby v pořadech.

Pro ilustraci: RRTV přezdívaná Velká rada aktuálně řešila stížnost premiérova Agrofertu na Českou televizi za reportáž ze 168 hodin o ekonomické kondici holdingu, jehož hospodářský výsledek byl v loňském roce nejhorší za posledních osm let. Agrofertu se nelíbilo, že firma nedostala prostor pro reakci na slova respondenta Davida Klimeše, který o hospodářské situaci holdingu hovořil. Jenže onen komentátor citoval výroční zprávu Agrofertu, tedy dokument a čísla z pera stěžovatele. Ačkoli se případ na první pohled zdál jasný, rada přesto v říjnu poslala televizi takzvané upozornění.

Kromě toho rada může udělovat výtky a ve finále pokuty. Reportéři a moderátoři pak musejí vysvětlovat u nadřízených, ti zase musejí v podstatě kontinuálně shromažďovat argumenty o „vyváženosti“ reportáží a diskusí. Tedy třeba i o tom, zda dostaly v příběhu prostor obě strany, v praxi i extremisté jako komunisté či SPD.

Hned dva poslední političtí nominanti do Velké rady přitom nenechali nikoho na pochybách, jaký mají vztah k veřejnoprávním médiím.

Radní Ladislav Jakl, bývalý tajemník Václava Klause nominovaný za SPD, vzápětí po svém jmenování prohlásil, že ČT i rozhlas by bylo nejlepší zrušit. V jeho očích to nejsou veřejnoprávní, ale státní média.

„Česká televize i Český rozhlas jsou státní instituce… Stát už ale dál tyto instituce nekontroluje a nechá je za veřejné peníze dělat, co se jim zlíbí, nebo spíše co se líbí zájmovým skupinám, které tato média po celá léta ovládají. Státní média je třeba zrušit. A pokud existují nějaké veřejné zájmy v oblasti vysílání, nechť je stát pojmenuje a vymezí. Pak může vypsat granty nebo veřejné zakázky na vysílání pro školy, pro menšiny nebo pro jiné veřejné funkce. A za zlomek dnes vynakládaných peněz to udělá kdekteré soukromé médium kvalitněji a kontrolovatelněji. Než se tak ale stane, je třeba zakázat státním médiím podnikat, tedy vysílat reklamu a sponzoring. A financovat je z rozpočtu jako jakoukoli jinou instituci zřízenou státem,“ podělil se s Parlamentními listy se svým pohledem krátce po jmenování radním.

Další nový radní Vadim Petrov, mimochodem také někdejší Klausův spolupracovník, zase opakovaně útočí na konkrétní novináře. Shodou okolností právě na ty výrazné, kteří politiky často kritizují.

Vadim Petrov na akci Pražského manažerského klubu. Foto: Česká manažerská asociace

Kupříkladu 27. února se na Facebooku pustil do rozhlasové moderátorky Marie Bastlové, když se mu nelíbilo vedení jejího politického rozhovoru. „To je dobrý… jednotka jeden ‚bastl‘ pokleslé novinařiny….😂 Bastlová 10, Janek Kroupa 8…takový novinářský křepelky naruby….ropák roku….Moravec….???“ napsal.

Jindy zase sdílel obrázek s textem „Na fcb píšou, že Václav Moravec je prase. 😂 Ještě nějaký jiný názor?“

V dalším postu pak tvrdil, že ČT ovládá trojice moderátorů Wollner, Fridrichová, Moravec: „Kdyby svět fungoval podle plánu, barvy byly jen černá a bílá a řídili by ho ilumináti, pak by mělo smysl ho chtít zachránit. A protože takový není, ČT by nám měla nabízet více pohledů na skutečnost než jen výklad skrz pohled pouhých tří lidí, kteří ovládli hlavní publicistické pořady ČT, jako jsou Marek Wollner, Nora Fridrichová a Václav Moravec. Vůbec nejde o svobodu veřejnoprávního média, jak tvrdí, ale o zachování si tohoto oligopolu.“

A záhy po svém letošním zvolení vystoupil proti reportáži o černé stavbě prezidentova kancléře Vratislava Mynáře z dílny Reportérů. Rada však novináře podržela. „Nešlo o Mynáře ani o jeho černou stavbu. Šlo o způsob a zpracování reportáže. Ale máte pravdu, RRTV smetla moje námitky ze stolu,“ napsal Petrov v diskusi se šéfem Reportérů Markem Wollnerem.

Ten dokonce zjistil, že Petrov vyzývá své fanoušky na sociálních sítích, aby na ČT posílali udání. „Nechcete to někdo poslat k nám do RRTV? Když se rada usnese, mohla by ČT požádat o vysvětlení, podle jakého klíče vybírala hosty, popřípadě jak a čím takto pojatý pořad vyvážila,“ stojí v jedné Petrovově výzvě.

Petrovovi kolegové, které redakce Neovlivní.cz oslovila, jeho aktivitu hodnotí vesměs shovívavě. „Tak to je, že někteří členové rady, zvláště pak ti noví, mají různé názory. Je to jejich právo, rozhodující je ale vždy verdikt celé rady. A ten je vázaný jen zákonem. Ne osobními animozitami,“ říká radní a bývalý politik ČSSD Ladislav Šincl.

Zlom přijde v březnu

Snahám politiků o přetvoření televize k obrazu svému stojí v cestě nyní především rada ČT, která má mimo jiné pravomoc jmenovat a odvolat generálního ředitele. Současní radní stojí převážně na straně televize, zákon však obsahuje velmi snadný způsob, jak se jich zbavit. Stačí neschválit dvě po sobě jdoucí výroční zprávy o hospodaření televize.

A přesně to nyní hrozilo. Ve sněmovně se v jednu chvíli nahromadilo hned pět zpráv, dvě z nich poslanci schválili těsně před uzávěrkou tohoto vydání.

Šéf rady Jan Bednář kvůli průtahům dokonce mluvil o nátlaku. „Nevím o tom, že by se v minulosti takto nakupilo několik výročních zpráv bez schválení. Pokud to není bezprecedentní, tak je to určitě výjimečné. Nechci dramatizovat, že by mělo dojít k odvolání rady. Ale zákon o České televizi to umožňuje a vnímáme to v radě jako nátlak,“ prohlásil Bednář v rozhovoru pro web Echo24.

Poslanci přitom nyní nemusejí sahat až k takto tvrdým metodám. Stačí si počkat.

Patnáctičlenná rada ČT totiž bude v současném složení fungovat jen do března příštího roku, kdy třetině radních končí mandát. A dosavadní nominace vládnoucí koalice ukazují, v jakém spektru loví své nominanty.

Ostatně – o křeslo v radě ČT už se hlásí moderátor Luboš Xaver Veselý, který rovněž patří k výrazným kritikům televize. S její redaktorkou měl ostatně konflikt poté, co se jej přišla zeptat, proč vedl rozhovor s premiérem Babišem pouze ve vstřícném duchu. Svou názorovou pozici dal Veselý najevo například interview s Václavem Klausem mladším, kdy na konci prohlásil, že politikova Trikolóra může počítat s jeho hlasem ve volbách.

Za poslední roky ovšem odvolali politici radu ČT jen jednou. Stalo se to v roce 2000, kdy na základě opoziční smlouvy vládla Zemanova ČSSD jištěná ze sněmovny Klausovou ODS. Politici tehdy nepoddajné radní odvolali a do rady podle přísně stranického klíče poslali své koně. A položili tak základy pro televizní krizi, která vyústila v černé obrazovky a nocování části politiků spolu s novináři na Kavčích horách.

Samotní novináři z veřejnoprávních médií, které redakce oslovila, dnes vidí situaci srovnatelně. Někteří se dokonce obávají, že to je ještě horší. Mimo jiné proto, že mediální trh se vstupem Andreje Babiše dramaticky proměnil.

„Paralely se nabízejí. Řekl bych, že situace je dnes horší,“ říká Marek Wollner. „Tehdy jsme si nekladli fatální otázky, jestli když tu televizi lidé prohrají, tak skončí demokracie. Ale teď se na té hraně pohybujeme. Jak se koncentruje mediální scéna do rukou lidí, kteří zároveň mají moc, vnímám to jako mnohem větší ohrožení. Mediální scéna byla mnohem svobodnější, dnes 30 procent mediálního trhu patří Agrofertu, dalších možná i víc než 30 procent lidem, kteří fandí koalici mocných. Od prezidenta po Okamuru, kteří by televizi chtěli zrušit a v médiích mají významný hlas. “

Mimochodem právě tím, že premiér Andrej Babiš ovládá 30 procent mediálního trhu a vytváří tak nátlak na média, zdůvodňují Reportéři bez hranic propad České republiky v žebříčku svobody tisku.

V porovnání s televizní krizí je dnes situace horší ještě v jednom směru. Vychází to z varování, které svým kolegům z ANO, SPD a komunistům během schvalování výročních zpráv adresoval jeden politický matador: „Neblbněte. Když změníte zákony, vyměníte rady a uděláte všechno pro to, abyste veřejnoprávní média ovládli, mějte na paměti, že nebudete vládnout věčně. Vy odejdete, ale ty mechanismy zůstanou nastavené tak, aby média ovládli ti, co přijdou po vás. A budou je používat i proti vám.“

Jenže ve vztahu politiků ze sněmovní hlasovací koalice ANO, SPD a KSČM dosud převládaly emoce. Pragmatické kroky tedy čekat můžeme jen stěží.

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít