Okupační stávky studentů, vrcholné klimatické summity politiků. Ale co každý z nás? Jaká je naše osobní uhlíková stopa?
Jsem z toho trochu lítostivý. Podrobnosti přidám později, na úvod jen základ: Snažím se žít opravdu střídmě – dobrá, víno do toho nepočítejme. Mám na mysli vstřícně k přírodě, ekologicky. Vždyť svého času jsem byl tak trochu i aktivista. A jaká je tedy asi moje osobní uhlíková stopa? Co byste řekli? Budete zřejmě podobně překvapeni jako já – jsem na hraně udržitelnosti. Chápete? Kdo teda tu stopu má? Kdo ji má opravdu hezkou? Mám dětem tkát lněné oblečky a bydlet v nevytápěné jurtě?
Pojďme na to postupně. Uhlíková stopa vyjadřuje, v jaké míře se ta která instituce, továrna či osoba podílí na celkových emisích skleníkových plynů. Vyjadřuje se v tunách CO2 za rok. To je mimochodem docela odporná představa, že se brodíte v osobně vyprodukovaných tunách CO2. Na internetu je každopádně spousta kalkulaček, kde si můžete spočítat, v kolika tunách se brodíte právě vy.
Ilustrace: Shutterstock
K samotnému konceptu „osobní uhlíkové stopy“ se ještě vrátíme. Intuitivně je ale jasné, že pro ty, kdo neodmítají riziko klimatické změny, to může být zajímavý a důležitý nástroj.
A nyní k mému příběhu. Nebojte se, nebudu vás zatěžovat zbytečnými detaily z osobního života. Žádné peprné podrobnosti. Ale bez určitého základního vhledu to nepůjde. Tak vítejte: