Kauza H-System: Nebýt politického krytí, mohlo být všechno jinak

Právnička Hana Marvanová se případu H-System věnuje od samotného začátku. Tehdy, před dvaceti lety, se na ni obrátili poškození klienti. Po všech těch letech je přesvědčená, že politika sehrála v příběhu velkou roli. Stejně tak v tom, že lidé své zpronevěřené peníze dodnes neviděli. Rozhovor vyšel jako součást materiálu v červnovém tištěném magazínu Neovlivní.cz.

„Když se stanou malé zločiny, malé přečiny, přichází trest zpravidla velmi rychle a nemilosrdně. Člověk to musí do poslední koruny zaplatit a všechno si odsedět. Jakmile to jde do vyšších pater, ať už z hlediska částky, nebo jsou v tom lidé, kteří mají vliv a kteří se třeba vlivu domáhají – což se v kauze H-System stalo –, tak čirou náhodou ty kauzy trvají nekonečně dlouho,“ říká Hana Marvanová, která na podzim kandiduje do pražského zastupitelstva.

Postup úřadů v kauze H-System, kdy katastr nemovitostí i přes plombu převedl majetek a šance lidí, že z jeho prodeje získají alespoň část ztracených peněz, znovu poklesla, je podle ní jasným porušením zákona. „Katastrální úřad porušil zákon, protože přes plombu státní zástupce není oprávněn provést zápis na někoho jiného.“

Neo: Ale stalo se to.

Stalo se to. Jak jsem zjistila, jde o postup v advokátských kruzích docela známý, kdy si dlužník na sebe nechá prohlásit takzvanou spřátelenou exekuci s někým, s kým je dohodnut. A ten někdo vydraží jeho majetek a potom se rozdělí o výnosy.

Neo: A to se podle vás stalo i v případě majetků Petra Smetky v kauze H-System?

Ano. Petr Smetka nejdříve uznal nějaké závazky, které vůbec neměl. Tím si na sebe vyrobil pohledávku, která byla převáděna přes několikero rukou na offshorovou společnost, za kterou mohl stát nadále Petr Smetka, protože vlastník není znám. A tuto pohledávku a majetky na základě exekuce získal někdo, kdo se na tom s Petrem Smetkou domluvil. Čili na základě exekuce, která byla nezákonná, kterou provedl exekutor, povolil to soud a zápis do katastru povolil katastrální úřad, změnil majetek, který byl blokován v trestním řízení, majitele. Vlastně byl odkloněn.

Podotýkám, že všechny tyto kroky všech aktérů byly nezákonné, což konstatovala i policie, státní zastupitelství a soud. Ovšem policie tak dlouho věc vyšetřovala, že zahájila trestní stíhání až poté, kdy byla vůči Smetkovi a exekutorovi věc promlčena.

Neo: Soud, který se zabýval areálem v Rabyni, ovšem konstatoval, že plán na odklonění majetku, který jste popsala, není tak úplně prokázaný. Vy, policie a státní zástupce jste o tom přesvědčení. Můžete mi vysvětlit, proč soud dospěl k jinému závěru? To vidíte jednu věc úplně jinak?

Celá kauza je složitá, takže soudce, který nikdy nedělal kauzu H-System a nezná všechny aktéry a neví, jak jsou propojeni a že činili účelové kroky, se v tom nemusí vyznat. To lze připustit. Nicméně v této kauze je těch podezřelých okolností celá řada.

Možná bych připomněla začátek kauzy H-System, kdy se ukázalo, že Petr Smetka a spol. měli napojení na nejvyšší politické kruhy. Jak na Miloše Zemana, tak na Václava Klause, respektive lidi s nimi spojené. Jsou tu prokazatelné vazby na dvě tehdy nejsilnější politické strany a její představitele. V soudním spise se nacházejí přepisy odposlechů, které dokládají snahu o ovlivnění vyšetřování, snahu zabránit vyšetřování. Je třeba spravedlivě říct, že tehdejší nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová přes tyto tlaky nařídila, že se věc musí vyšetřovat, a i díky ní a aktivitě policie a státního zastupitelství se kauza začala skutečně v roce 1999 šetřit.

Ovšem ty tlaky pokračovaly nadále. A vyústily v to, že v roce 2013 tři ze čtyř obžalovaných představitelů H-Systemu dostali od Václava Klause amnestii. To znamená, že podle zákona neodpovídají vůbec za nic. A několik let předtím – s posvěcením soudu, katastru nemovitostí a exekutora – zmizí majetek, který je zablokován pro poškozené.

Neo: Jestli to dobře chápu, směřujete k tomu, že nebýt politického krytí, nemusel příběh H-System vůbec takto dopadnout?

Ano.

Neo: A může být politické krytí důvodem, proč lidé nezískali zpátky svoje peníze, ačkoli majetek obstavený státem tady byl?

Ano… Je to kauza, která trvá nekonečně dlouho. Letos to bude 20 let. To každý chápe, že je naprosto nepřijatelné. A můžeme se ptát, proč to trvá tak dlouho, proč tady existoval soudní ping-pong mezi vrchním soudem a městským soudem, kdy vrchní soud opakovaně – vlastně skoro bezdůvodně – tu věc vracel; mohl to dávno rozhodnout.

Jsou kauzy, které jsou rychlé. Ale jakmile mají kauzy politický rozměr, trvají nekonečně dlouho a velmi často se v nich pachatelé i vyhnou trestu, pokud jsou vůbec odsouzeni.

Vzpomeňme jenom kauza Davida Ratha, pořád není konec. A provozuje se tam soudní ping-pong. Vzpomeňme kauzu Romana Janouška, který sice je odsouzen, ale pravděpodobně si vůbec nebude muset odsedět celý svůj trest. Mohla bych pokračovat, ale zkrátka – nemyslím si, že je to shoda okolností. Všechny ty kauzy, které mají takovéto pozadí, jsou takzvaně citlivé, si instance přehazují jako horký brambor a nikdo se tím nechce moc zabývat. A tím myslím tedy nakonec i ministerstvo spravedlnosti, nejvyšší státní zastupitelství, vedení policie.

Neo: Tím máte na mysli, že už všichni berou dlouhotrvající kauzy jako únavné?

Na to spoléhají ti, kteří obhajují pachatele. A aktéři. Že kauza, která trvá příliš dlouho, oslabuje pocit, že za zločin musí přijít trest.

A za druhé: Pokud kauza trvá příliš dlouho, soudy dávají tresty pod sazbu.

Jde o projev toho, že u nás není rovnost před zákonem. Když se stanou malé zločiny, malé přečiny, přichází trest zpravidla velmi rychle a nemilosrdně. Člověk to musí do poslední koruny zaplatit a všechno si odsedět. Jakmile to jde do vyšších pater, ať už z hlediska částky, nebo jsou v tom lidé, kteří mají vliv a kteří se třeba vlivu domáhají – což se v kauze H-System stalo –, tak čirou náhodou ty kauzy trvají nekonečně dlouho. Až už se na ně jakoby zapomene, nebo ti pachatelé nejsou odsouzeni vůbec, nebo je to různě odloženo. Nebo, jako v případě H-Systemu, policie tak dlouho vyšetřovala, až to vůči části skupiny, která nechala vyvést majetek zajištěný v trestním řízení, bylo promlčeno.

Neo: Kdo za tohle může?

H-System je důležitá kauza proto, že ukazuje nefunkčnost celého systému. Pokud bych měla pojmenovat viníky, tak ti jsou v těch nejvyšších patrech.

Neo: To znamená politici?

Teď mám na mysli orgány činné v trestním řízení. Justici v širokém smyslu slova. Soudy, státní zastupitelství, policii. Nechci tím říct, že ti, kteří se tím třeba zabývali v terénu, v první linii nedělali, co mohli. Ale možná to nedělali včas, nebo se k nim informace včas nedostaly.

Třeba promlčení odpovědnosti za vyvedení majetku Petra Smetky: Zavinily to příslušné orgány policie na úrovni Prahy a Středočeského kraje, protože to tak dlouho odkládaly. I vrchní státní zastupitelství to odkládalo. Nakonec jsem uspěla až se stížností u nejvyššího státního zastupitelství, ale než jsem se tam dostala, než jsem prošla všemi instancemi, trvalo to šest let!

Odpovědnost samozřejmě není jenom na těch dole, ta je hlavně na těch nahoře. To znamená vedení státního zastupitelství, vedení policie, které má vytvořit takové podmínky, aby nedovolily promlčení trestní odpovědnosti vůči pachatelům. S tím souvisí systémová věc a to je zase odpovědnost ministerstva spravedlnosti, vlády, parlamentu. Že neexistuje odpovědnost policie, státního zastupitelství i soudů za to, že se nějaká kauza šetří tak dlouho, že se nakonec promlčí. A tudíž se oběť nedostane k náhradě škody, protože když není odsouzen pachatel, tak se vůči němu velmi těžko uplatňuje škoda.

Neo: Jaký dopad má podle vás kauza H-System na vnímání spravedlnosti?

Zabývám se tou kauzou tak dlouho i proto, že se snažím zjistit, jak celý systém funguje, kde jsou jeho slabá místa. A na této kauze se dá ilustrovat, že systém prostě nefunguje. I když se někdo velmi snaží – a ti lidé nesložili ruce do klína, snažili se domoci peněz, které tam vložili –, domohli se jenom malého zlomku.

Řekla bych, že největší problém není ani tak v tom, že jsou chyby v systému, ale že existuje laxnost na straně vedení státu. Že když vidí, že to nefunguje, tak se nesnaží přijmout opatření, aby to fungovalo. Nevyvodí odpovědnost, nezmění zákony tak, aby se to nestalo.

Neo: Je to proto, že je to každému jedno? Nebo proto, že nejde o jejich peníze? Nebo proč?

Myslím si, že to je podle principu sytý hladovému nevěří. Takže dokud se lidem v parlamentu, ve vládě nebo v jiných vrcholných funkcích nestane to, co se stalo lidem z H-Systemu, že přijdou o veškeré úspory, že jejich rodiny skončí na ulici, že musí celý život pracovat, aby si znovu vydělali na nějaké bydlení, dokud je to nepostihne, tak vlastně nechápou, jak vážným zásahem do vnímání spravedlnosti v této zemi je taková nevyřešená kauza. To totiž není kauza, která se týká jednoho člověka. To se týká tisíce lidí a jejich příbuzných a rodin. Svými dopady patří mezi nejzávažnější. Jsou v ní i úmrtí, protože řada lidí to neunesla, někteří spáchali sebevraždu, jsou tam úmrtí v důsledku nemoci, rozpady rodin.