© Dead Line Media s.r.o. 2016 – všechna práva vyhrazena | buďte s námi v kontaktu: facebook – twitter – napište nám
© Design: Prokoho.cz | Souhlas se zpracováním osobních údajů (nastavení, odvolání)
Rozhovor ze zimního speciálu Neovlivní.cz o demokracii v tísni, ale také naději a řízeném optimismu.
„Současná krize nás bude bolet hodně, protože jsme ignoranti. Ale proto nelze relativizovat demokracii. Demokracie je nástroj. Třeba jako sekera. A abyste ten nástroj dobře používali, musíte mít nějaké vstupní znalosti, naplnit jakési parametry. U sekery, jak za ni vzít a neuseknout si prsty. U demokracie je to určitý stupeň obecné vzdělanosti společnosti, která tu demokracii používá,“ říká v optimistickém rozhovoru o krizi dnešní společnosti egyptolog Miroslav Bárta. Kde ten optimismus bere? „Můžete být pesimista, chodit do hospody a tam se pomalu uchlastávat a šířit negaci. Nebo být optimista a věřit tomu, že to všechno dává smysl a že to zvládneme. Já si vybral to druhé.“ A vy si také vyberte.
Český egyptologický tým vedený profesorem Miroslavem Bártou je opět v záři reflektorů. Může se pochlubit významným objevem. Po 160 letech našel ztracenou hrobku úředníka Ptahšepsese. Muž to byl výjimečný. Žil před 4400 lety a jeho pohřební stéla napodobující skutečné dveře (proto se jim říká nepravé dveře), vystavená v Britském muzeu, vypráví jeho neuvěřitelný příběh.
Zdroj: Archiv Miroslava Bárty/se souhlasem
„Dožil se neskutečného věku na tu dobu. Zemřel, když mu bylo zhruba 75 let, sloužil pod šesti faraony, byl to první člověk nekrálovského původu, který se směl oženit s královskou princeznou, a do egyptského panteonu bohů přivedl boha Usira, vládce podsvětí. Jakéhosi garanta toho, že člověk žije i po smrti. Byl to opravdu muž, který nejen ovlivnil, ale opravdu změnil svou dobu,“ vypráví nadšeně Miroslav Bárta jen pár dní poté, co se z vykopávek vrátil.
Neo: Čím je ten objev výjimečný?
Hrobka byla objevena už před 160 lety. Tehdy se ta nádherná stéla dostala do Britského muzea. Ale tehdejší dokumentování objevů bylo, jaké bylo, takže hrobka zase zmizela, byla zapomenuta nebo ztracena, chcete-li. A tím, že jsme ji nyní objevili a v ní i skvěle zachovanou mumii, byť trochu poškozenou vykradači hrobů, můžeme pohlédnout do tváře člověka, který před 4400 lety změnil svět, a dozvědět se o něm mnohem víc, než jsme věděli.
Neo: Počkejte; ale takových chlapíků, co měnili běh Egypta ve své době, musely být přece za ty tisíce let trvání tamní starověké civilizace spousty…
To vůbec ne. Nebyly jich spousty, ale naopak jen pár. To je jako dnes. Osobnosti velkého formátu abyste pohledal. A při zaměření se na jejich osudy máte šanci získat nadhled a vědomosti k sestavování velkých teorií. Z mikropohledu se dostanete do globálu. Jen díky tomuto přístupu jsem se postupně za léta práce v poušti dopracoval sedmi zákonů vzestupu a pádu civilizací.PříběhPtahšepsese je dokonalý příklad toho, jak se skládá z jednotlivostí celek. Ten člověk žil v době, kdy byl Egypt na vrcholu, ale zároveň začal čelit prvním příznakům blížící se krize, která vyvrcholila kolapsem. Následoval rozpad státu umocněný klimatickou změnou, kdy docházelo k rozsáhlému vysychání, záplavy nutné pro hospodářství přestaly fungovat tak, jak byli lidé zvyklí, tím se snižoval výběr daní.Zároveň žil v době, kdy úředníci nekrálovského původu, byrokrati, začali obsazovat více a více míst ve státní správě, která do té doby byla řízena hlavně královskou rodinou. A to mělo naprosto zásadní vliv na rozdělení moci a kontrolu zdrojů.A to je přesně doba, kdy se rodí lobbismus a nepotismus, kdy tyto rodiny začínají kontrolovat stát. A jak potvrzují i Fukuyamovy teorie (o konci dějin, pozn. red.), rozmach lobbismu a nepotismu je začátkem konce každé civilizace.
NEPŘEHLÉDNĚTE: Předplatné časopisu Neovlivní.cz Sabiny Slonkové jako vánoční dárek
Neo: Je to svým způsobem „paralelní vesmír“ k tomu, co žijeme nyní?
Jak se to vezme. Těch možností, jak se na to dívat, je víc. Já mám rád příběhy konkrétních lidí, kteří jsou inspirativní, myslí jinak, nebo dokázali věci, které nejsou obvyklé. A v tomto smyslu nese pro mě osud Ptahšepsese pozitivní poselství. Tedy že stačí jeden člověk, aby se změnilo všechno. Což platí i v našich moderních dějinách, byť je takových lidí možná méně, než bychom si přáli.
Pak se dá na to dívat z té obecnější perspektivy. Kdy by bylo možné se z chyb minulých civilizací poučit. Ale to se nám jako lidstvu stále ještě nedaří a vždy děláme stejné, nebo podobné chyby. A my na tom nejsme o nic lépe než civilizace před námi, i když jsme první, která by to dokázat mohla, protože máme všechny potřebné znalosti, technologie, komunikační nástroje, zdroje. Takže naplňujeme předpoklady, že bychom se s krizemi nebo kolapsy mohli vyrovnat s mnohem menšími ztrátami než civilizace před námi. Bohužel se to neděje. Proč, to je jiná otázka.
Neo: Takže: Proč?
Protože lidstvo je asi nepoučitelné. To je jedna věc. A druhá, že počet lidí, které to zajímá, kteří jsou schopni nebo ochotni se tím zabývat a přemýšlet o tom, jak snížit cenu našich chyb, určuje Gaussova křivka. Vždy je to tak zhruba pět procent populace, což je strašně málo.
Ale zrcadlo, do kterého se můžeme podívat, tady je. To, že do něj nechceme pohlédnout, je jiná věc.
Kudy z toho ven? A proč to pořád není beznadějné? Odpovědi Miroslava Bárty přináší aktuální vydání časopisu Neovlivní.cz, který můžete věnovat i jako vánoční dárek. PŘEDPLATNÉ.
Zdroj náhledové foto: Archiv Miroslava Bárty/se souhlasem