Odemykáme text Martina Věcheta, který letošní ročník legendárního hudebního festivalu věnoval Daně Němcové a Petrušce Šustrové.
„My jsme se přátelili se spoustou lidí, kteří k nám chodili a postupně zaplňovali v tom velkém prostoru to, co bylo pro nás příhodné a fajn a co bylo dobré a přínosné i pro ně. Takže nebylo žádné novum, když po tom, jak bylo v devětašedesátém roce všude dusno a ucpáno, tak u nás zůstalo otevřeno.“ Takhle o svém bytě v pražské ulici Ječná číslo 7, ze kterého se v době hluboké totality stal únik od znormalizovaných názorů a znormalizovaných lidí, mluvila sama Dana Němcová. Statečná a jemná bytost, která zemřela 11. dubna ve věku 89 let.
Jak moc důležitá Ječná pro český disent byla, popisuje pro Neovlivní.cz Martin Geronimo Věchet. Bývalý disident, občanský aktivista, cestovatel, publicista a zakladatel Open Air Festivalu TrutnOFF. Letošní ročník právě probíhá, sobotní festivalové debaty se na trutnovském Bojišti účastní i šéfredaktorka Neovlivní.cz Sabina Slonková.
Patnáct, možná čerstvých šestnáct let, čas rozpuku a první výslech. Osamoceně stojím s rozklepanými koleny uprostřed odcizené úřadovny a okolo postává několik estébáků v tesilkách. „Kdo ti ty knížky půjčil, odkud je máš…?“ řve jeden z nich. Mlčení. Temný čas beznaděje a světlo v nedohlednu. Strach a hledání sama sebe i ostrůvků svobody v komunistických časech, které by svítily na cestu tunelem nesvobody. „Stojí ti to za to? Teď už to máš zpečetěné do konce života, vědí o tobě,“ slyším po propuštění od spolužáků.
Martin Geronimo Věchet a Václav Havel, náčelník. K 20. výročí festivalu v roce 2007 dostal prezident čelenku z orlích per. Foto: Martin Geronimo Věchet
Stojí. Po bigbeatových tanečních zábavách a oficiálních koncertech v kulturácích přicházejí další a větší alternativy. Byty, baráky, hospody, stodoly a s nimi ilegální koncerty a výstavy. Každý víkend putování křížem krážem přes celou republiku s knihami a samizdaty v podpaží za podobně přesvědčenými. Venkovské baráky, ale i městské byty se svobodomyslně smýšlejícími, kteří si nechtěli nechat kecat do toho, co a jak mají dělat, co si myslet. Nekonformní lidé, vyhození z práce či ze škol pro své přesvědčení. Nezávislí intelektuálové i dělníci. Někdo propuštěný z vězení. A osvobozující pocit – nebyl jsem sám! Svoboda v nesvobodě.