Tištěný magazín Neovlivní.cz: Politické maskáče

Dobrý obal prodává, ví každý marketér. A to i ten politický. Obalem politika je jeho oděv. Jak si vedou ti čeští na poli rozmarné módy? A co nám tím, co si berou na sebe, vlastně ukazují? Odemykáme text z červnového tištěného magazínu Neovlivní.cz.

Má-li móda nějaký politický význam, pak jako kamufláž. Tento citát je připisován americké filmařce, spisovatelce a mecenášce módy a umění Liz Goldwynové. Ne, jméno neklame, jde o vnučku jednoho z nejmocnějších mužů zlaté éry Hollywoodu Samuela Goldwyna. Sama Goldwynová o maskování módou hodně ví. Už její poznávací znamení – krvavě rudé rty – k němu patří. „Když lidé koukají na vaše rty, nebo na to, co máte na sobě, nekoukají na vás,“ prohlásila v nebývale osobním interview pro New York Times v roce 2012.

Ošemetné odhaleno. Silně elastická tuba šatů obepínající tělo s rádoby kreativními průstřihy obnažujícími ramena je tradiční výbavou butiků na menších městech. Postavě paní ministryně Schillerové rozhodně nepomáhají a odhalená ramena do formálního rejstříku oblečení náležejícího k jednáním vlády nepatří. Foto: vláda.cz.

Členka slavného amerického klanu svým citátem již před lety celkem přesně vystihla to, čeho jsme svědky dnes. Že marketingová mašinérie, jejíž součástí vizáž a styl odívání politiků bezesporu je, převáží na politické scéně nad soubojem myšlenek. Dobrým obalem se totiž dá zakamuflovat i myšlenková či programová prázdnost, nebo dobrý program a jeho teze správně podpořit. V obou případech přitom u politiků neplatí, že vyhrává ten, který se v módě orientuje nejlépe. Vždy jde o to, co konkrétně prodáváte.

Dva prezidenti, dva světy

Stačí se podívat na poslední dva americké prezidenty.

Barack Obama se vyznačoval sportovní štíhlou postavou, dobře padnoucími obleky převážně v námořnicky modré, případně šedivé barvě. Jeho tým pak zásoboval média a veřejnost fotkami uvolněného prezidenta bez kravaty v čistě bílých, patřičně vyštíhlených košilích s ohrnutými rukávy. Podprahové sdělení „zákulisních fotek“ z Bílého domu: tenhle chlap pro vás maká.

Donald Trump je v módě jeho protipólem. Obleky nosí hrubým odhadem minimálně o číslo větší, než by potřeboval. Kravaty si váže nepatřičně dlouhé. A jeho vlasy netřeba komentovat. Tento „look“ má pěstovaný po léta a přesně odpovídá jeho heslu „Make America Great Again“. Neboli jakýsi návrat ke kořenům. Tradiční americká byznysmóda, která jaksi k politice patří, totiž oproti evropskému stylu vždy mimo jiné tíhla k oblekům volnějším.

České hrátky s lidovostí

A jak jsou na tom čeští politici? „Určitě se jejich oblékání velmi zlepšilo. Řada z nich už snese srovnání se západními politiky. Přesto se stále najdou chyby v úplně základních věcech. Přitom zejména pro muže je to tak jednoduché,“ uvedla v Šatně Seznamu stylistka Gábina Koutská, která se mimo jiné právě politickému stylingu věnuje.

Výlet s panem ředitelem. Andrej Babiš na výjezd vlády do Ústeckého kraje zvolil patřičný dobře střižený oblek odpovídající funkci i příležitosti. Jeho doprovod však vypadá, jako by šlo o výlet k Máchovu jezeru a pan ředitel místní továrny se před ním zapomněl převléknout. Foto: vláda.cz

Pro politiky platí, že pro formální a slavnostnější akce je třeba volit dress code business formal. Neboli oblek – dle příležitosti světlý (přes den) nebo tmavý (večerní a slavnostní události) – s kravatou. Košile jedině s dlouhým rukávem, jejíž manžeta přesahuje rukáv saka. A sako padnoucí – sesazení ramene a rukávu nepřesahuje kloub a délka saka končí těsně pod vršky kapes kalhot. Pro méně slavnostní příležitosti – prostě klasický politický provoz a cesty za voliči (tam zejména) – stačí „business casual“. Tedy třeba separátní sako, nebo jen košile, polotriko a džíny nebo plátěné kalhoty. Rozhodně vše bez kravaty.

Mistrem v tomto směru je Andrej Babiš. Politickou kariéru započal v nejklasičtějším byznysmenovském pojetí – temně modrý vyštíhlený oblek, čistě bílá košile. Pro plakáty pěkně s ohrnutými rukávy. A to sdělení o makání nebylo a stále není podprahové jako u Obamy, ale pěkně naplno napsané.

Se stoupajícím politickým úspěchem, který ho přivedl až do premiérského křesla, přidal ještě lidovější notu a volí méně exkluzivně vypadající, lidověji působící našedivělé, nebo dokonce nahnědlé obleky. Vědom si toho, že pořád je tu kampaň, jeho tým neváhá podělit se na Facebooku o ještě obyčejnějšího Babiše oblečeného v plyšovém overalu od dcery, nebo ve volnu „zastiženého kamerami lačnícími po komentáři k politické situaci“ ve svetrech s kulatým výstřihem nebo chomoutovým límcem.

Podobně „promakanou“ fashion prezentaci mají i další členové hnutí ANO. Chyby těžko hledat na diplomatickou praxí proškoleném Martinu Stropnickém. Podobně bezchybně se uměl, co se odívání týče, rozhodovat další z odcházejících ministrů Robert Pelikán, jehož hvězdu alespoň co do šatstva a mladistvého nasazení nyní zastane Adam Vojtěch.

Trošičku pokulhává třeba druhý muž hnutí Jaroslav Faltýnek. Ne že by snad na sobě šetřil. Jeho obleky jsou očividně kvalitní krejčovská práce, ale tíhne k zdobnějším proužkovým, případně kostkovaným variantám, které i díky jeho fyziognomii přece jen malinko zavánějí „kmotrovským“ odérem.

Uvěřitelnost se cení

Příkladů dobře zvládnuté práce s ošacením je ale v české politice mnohem více i v jiných stranách. Bez výjimky vždy projde Karel Schwarzenberg, drilovaný v patřičném stylu od mládí. Mimochodem jeden z prvních, kdo nosil barevné ponožky.

Vlna na hlavě i těle. Největším manekýnem sněmovny je jistě Dominik Feri z TOP 09. Sází na kvalitní vlněná saka, kombinovaná s odlišně barevnými vestami, nebojí se kontrastních kravat. Zkrátka dandy styl. Poslanci by trochu módní umírněnosti prospělo, zvlášť když občas příliš tlačí na pilu, což je vidět. Foto: Veronika Rejmanová, TOP 09

Sekundovat mu jako fashionista se snaží stranický kolega Dominik Feri. Ten sice rozhodně patří k nejzajímavěji oblékaným poslancům, ale občas moc tlačí na pilu a přestřelí. To když po sněmovně pobíhá ve fraku. Jde o kus oděvu vyhrazený skutečně pro ty nejslavnostnější události – třeba královská svatba nebo ples v opeře.

Mistrný marketing lze pak přiznat Pirátům. Vizáž a oděv jejich šéfa Ivana Bartoše by v rámci klasického politického dress code neměly projít. Černé lehce seprané džíny a černé sako, kterými je vyzbrojen nejčastěji, jsou ale v rámci pirátského étosu mnohem uvěřitelnější než dokonale padnoucí oblek.

Podobně by se dalo zazlívat komunistům, že v módě páchají jeden přešlap za druhým. Vojtěch Filip zcela tradičně nosí oblek o číslo větší. Jiří Dolejš zase tíhne k barevným košilím, ke kterým volí světlejší kravaty, což by mělo být spíš obráceně. Ale kdo z tradičních komunistických voličů si nekupuje oblek volnější, aby měl takzvaně perspektivu, až trochu přibere? A byl by někdo naprosto vyladěný jako ze žurnálu vůbec uvěřitelný jako zastánce „pracující vrstvy“?

Délka, která rozhoduje

Je ale něco, co by čeští politici už dělat nikdy neměli. Nebo spíš pokaždé, když to udělali, dopadlo to špatně. A to když vsadili na kraťasy. Puritánští angličtí džentlmeni tvrdí, že pokud chcete, aby muž vypadal směšně, dejte mu krátké kalhoty. Ty jsou totiž dle nejkonzervativnějších tradic vyhrazeny dětem. Smutně úsměvné momenty z historie českopolitického módního pekla v tomto ohledu zahrnují dnes již zesnulého expremiéra Stanislava Grosse, když v plátěných kraťasech styl tržnice řešil výbuch izraelského kasina v centru Prahy, a Mariána Jurečku s Vítem Rakušanem. Ti vloni v předvolebním klipu krátkodeché koalice lidovců a Starostů pobíhali v notně zařízlých krátkých kalhotách se šlemi.

Co je lesklé, to je hezké? A slavnostní. Asi tak uvažovala paní ministryně Dostálová, když vybírala outfit na inauguraci prezidenta Miloše Zemana. Jinak si její variaci na lyžařskou bundu českých olympioniků těžko vysvětlit. Foto: vláda.cz

S příliš krátkou délkou – tentokráte sukní – bojují i v politice povážlivě méně zastoupené ženy. Aktuálně nejkřiklavějším příkladem dámy, která si libuje na političku v příliš odhalených stehnech (a někdy nejen jich), je ministryně financí Alena Schillerová. Ani s přechodem do Prahy a povýšením z berního úřadu na ministerstvo ji look finanční úřednice neopustil. Tíhne k módě butiků z menších měst, které si rády hrají s průstřihy na pažích u šatů z různých elastických látek. K sukním, které by přece jen mohly být vzhledem k postavení, věku i postavě o poznání delší. A na výjezdy vlády, jako třeba do Ústeckého kraje, vyráží občas oblíbenkyně Andreje Babiše spíše jako na dovolenou do Bibione – v tříčtvrtečních bílých kalhotách a rozevláté letní blůze.

„Není rozhodně chybou volit uvolněnější styl. Není nutné být neustále zavřená v kostýmku, ať už kalhotovém, nebo se sukní. I džíny političky mají povolené v neformálních chvílích. Ale stále platí totéž, co u pánů… vždy jde o dress code business, a pak buď formální, nebo uvolněný. Na jednání sněmovny zkrátka mikiny s kapucí nepatří,“ popsala stylistka Koutská základní pravidla pro ženy-političky.

Není nutné být ikonou, ale…

České politikou zocelené ženy by veskrze potřebovaly ještě výcvik, jak na to. S pár čestnými výjimkami, za něž jmenujme klasicky elegantní Mirku Němcovou, již už i opustila extrémní láska k plédům, jde totiž velmi často o velkou bídu.

Třeba taková ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová je se vkusem notně na štíru. Je samozřejmě pro ni složitější, vzhledem ke kypřejší postavě, vypadat elegantně jako díky sestřihu až asketicky vyhlížející poslankyně Markéta Pekarová Adamová. Ale vážně je nutné cpát se do zlatavých kabátků připomínajících bundy našich olympioniků ze Soči, jako to předvedla paní ministryně při inauguraci prezidenta? Image přísné vládkyně nad evropskými fondy, na něž je paní ministryně expert, nenahraje ani podivná halena s florální výšivkou a transparentními rukávy od lokte dolů. V té doprovodila kolegyni Schillerovou do Bibione, pardon, Ústí nad Labem.

Zátiší s neformálním Babišem. Měkký rolák, tmavomodrý blejzr, temné klasické džíny, černé boty. Klasičtější příklad pro business casual styl neexistuje. A Babiš v něm vždy působí přesvědčivě uvolněně. Byť stranou, opuštěn a zabrán do SMS. Foto: vláda.cz

Ono by stačilo zamyslet se nad příležitostí. Výjezd vlády do krajů je součást práce. Takže by to chtělo zachovat pracovní oděv, jako to dělá premiér v demisi. Nejde o školní výlet, byť se tak osazenstvo vládního autobusu s limuzínami v závěsu tváří.

Přitom vzorů, jak se s takovým úkolem poprat, je dost. Přímo v první Babišoě vládě seděla na ministerstvu práce Jaroslava Němcová. Její šatník ani vkus nebyl omamující. Jeho základem jsou temné barvy, příliš častá hra ostrého kontrastu s bílou, krátká saka kryjící mohutné paže. Ale výsledek je sice úřednicky nudný, leč zadání „seriózní politička“ plně vyhovující.

Ono totiž pro ženy v politice (dosud až nadmíru machistickém světě) není nutné být módní ikonou. Stejně by to působilo, že více času tráví u švadleny než nad zákony. Mimochodem vzpomeňme na jak z prestižního fashion žurnálu vystřižené (pokud tedy zrovna nepózovaly pro kalendář) poslankyně Věcí veřejných. Na pohled to byla krásná strana, kterou nakonec zničila trocha těžkého červeného vína (to tedy ublíží kdejakým šatům, když ho na ně rozlijete).

Barevné vzkazy mocné Angely

Třeba nejmocnější žena světa – německá kancléřka Angela Merkelová – rozhodně nevypadá, že by se svým šatníkem zbytečně zabývala. Nikdo nebádá nad tím, v čem přijde. Skoro vždy se totiž trefíte, když řeknete separátní barevné sako a černé kalhoty. Ano, kalhoty má příliš dlouhé. Saka by mohla mít sofistikovanější střih a více variant než jen na tři nebo čtyři knoflíky. Ale tím spíš Merkelová zaujme tím, co říká. A to je v jejím případě pokaždé podstatné.

Vše řečené ovšem vůbec neznamená, že za jejím jednoduchým šatníkem není hluboká úvaha. Saka patří k tradičnímu power dressingu – odívání ve stylu, který sám o sobě říká, že máte moc. U žen to právě znamená neodkládat saka, aby to vypadalo, že „zapadly“ do světa mužů. Kancléřka sice tvrdí, že jí je barvomluva cizí, ale výběr odstínů jejích blejzrů je sotva náhodný. Nejčastěji (a více na domácí půdě) se zjevuje v zeleném, což evokuje klid a kompetentnost. Bojovná a dynamická červeň je vyhrazena politickým soubojům. Velmi oblíbenou má pak kancléřka tmavě modrou. Dle statistik (a na to je vážně celá studie) je to trojka v hitparádě kancléřčiných barev a symbolika říká, že navozuje dojem spolehlivosti a odpovědnosti (proč ji asi nosí byznysmeni tak rádi, že?). Merkelová ji nejraději „vozí“ na zahraniční jednání, a to přesto, že jejímu typu úplně nekonvenuje. Tím ovšem vysílá signál: já nejsem tolik důležitá, jde mi primárně o téma, které probíráme. To je ovšem vyšší dívčí, kterou na české politické scéně zvládá málokdo. Nakročeno má určitě Andrej Babiš (jenže ten ne vždy svou módní rádkyni Lucii Kubovičovou poslechne).

Text vyšel v červnovém magazínu Neovlivní.cz, který je k mání prostřednictvím předplatného. Cesta k němu vede tudy:

Sdílet článekShare on Facebook
Facebook
Tweet about this on Twitter
Twitter
Email this to someone
email

Štítky: ,


Images are for demo purposes only and are properties of their respective owners. Old Paper by ThunderThemes.net

Tento web používá k personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. více informací

Služby společnosti DeadLineMedia mohou pro své správné fungování vyžadovat tzv. cookies – tedy malá množství dat, které www servery přes prohlížeč běžně posílají a ukládají do počítače uživatele, aby identifikovaly jeho osobní předvolby a nastavení a usnadnily tak přístup k webovým stránkám. Celosvětově cookies na drtivé většině webových stránek využívají rovněž provozovatelé reklamních systémů pro zobrazování co nejrelevantnější inzerce. Pokud se rozhodnete, že tato cookies ukládat nechcete, najdete více informací a další postup na: http://www.youronlinechoices.com/cz/vase-volby.

Zavřít