Jako první využil pandemie v kampani Tomio Okamura. Svezl se na vlně naštvání lidí a využil neschopnosti vlády. Jako vždy.
Hnutí vytváří spolu s bývalými policisty, peníze na kampaň chce investovat vlastní
Nejbližší spolupracovník Andreje Babiše se svěřil svým známým, že už toho má dost. Řekl jim, že příští rok už nechce kandidovat a hodlá se stáhnout.
Zřejmě nejznámější český policajt Robert Šlachta odešel loni ze služeb státu. Ve veřejném prostoru ale zůstal. V létě začal se svojí knihou objíždět Českou republiku a vypráví svůj příběh neohroženého poldy, kterému mocní házeli tak dlouho klacky pod nohy, až ho vystrnadili. Na jeho akcích je vidět hlad lidí po nové postavě v politice. Stane se jí právě bývalý šéf protimafiánského útvaru?
Nejslavnější český hokejista se v předvolební kampani opět objevil na fotkách s politiky z vládnoucího ANO. Není to poprvé a sklízí za to kritiku. Stejně jako za cestu s Milošem Zemanem do Číny a reklamu na Huawei. Proč to Jaromír Jágr dělá?
Na přelomu roku Covid-19 zasáhne každého z nás. Nemluvím o omezení sociálních kontaktů či finančních ztrátách. Někdo z naších kamarádů či známých onemocní, někdo boj s virem nezvládne a zemře. O záchraně lidských životů v éře koronakrize píše pro Neovlivní.cz bývalá ministryně a lékařka Džamila Stehlíková.
V novodobé historii Česká republika nezažila případ vraždy vrcholového politika. Máme tu ale hned několik útoků, vraždy v politickém podsvětí, a také záhadná úmrtí spojená s politikou. Společné mají zhusta jedno: snahu mocných, aby případy vyšuměly ve ztracenu. Kriminalisté, kteří v minulosti vyšetřovali vraždy spojené s politikou, v soukromí dost často přiznávali, že jsou to případy za trest. Pracovali pod tlakem nadřízených, médií a různých „strejčků“, kteří se více či méně nápadně vyptávali, jak jsou daleko. A jestli náhodou vyšetřování nemíří proti někomu z mocných. Jenže byly i evidentní snahy vyšetřování hatit. Své o tom vědí všichni, kdo se v dresu policie snažili rozplést zřejmě nejslavnější vraždu spojovanou…
Někdy se odvaha rodí ruku v ruce se strachem. Alespoň tak to na sobě vypozorovala Daniela Lusková, ředitelka domova pro seniory, která se v době koronakrize jako jediná za sektor sociálních služeb hlasitě ozvala. Nemusíte nám radit, co máme dělat, nedělejte z nás blbečky, stačí, když nám pošlete ochranné pomůcky, vzkázala tehdy vládě. „Byť za mnou další ředitelé nahlas nešli, v rámci telefonátů, mailů, sociálních sítí byla vlna podpory poměrně velká. A co jsem vůbec nečekala, byla solidarita lékařské obce. Ozývala se mi velká vlna lékařů, kteří mi rozuměli. Neměli odvahu sami veřejně vystoupit, protože se – stejně jako ti ředitelé – báli o…